Opravdu šťastná buchta

Začalo to před týdnem. Odpoledne někdo zazvonil a když jsem sjel výtahem dolů, stála u dveří má drahá maminka. V jedné ruce tácek přikrytý ubrouskem, ve druhé zavařovačku s nějakou divnou hmotou. „Nazdar“ vlepila mi pusu „něco ti vezu“. „Čau, co to je?“. „Tohleto je kvásek“ pozvedla zavařovačku „a tohle buchta, co jsem z něho upekla“. „Jéžiš“ vyhrkl jsem a netušil, jak trefně „a co já s tím?“. „ No týden to budeš mít doma a pak z toho upečeš buchtu. Já to taky dělala. Holky v práci to vyhodily, ale já to zkusila. A docela se dá. Jo a tady je návod“ vytáhla z kapsy složený papír. „ Tak čau, já jedu“ následovala další pusa.

„Holky“ ( je legrační když se padesátnice takhle titulují) „v práci mají asi rozum“ pomyslel jsem si doma. Na letáku totiž stálo, že se ten „skvost“ jmenuje Vatikánský chleba štěstí, že se o něj máte týden starat, každý den něco přisypat, míchat s tím, nakonec rozdělit na 4 díly, 3 rozdat a z toho zbylého upéct tu buchtu A když to všechno uděláte, bude mít celá vaše rodina štěstí a ještě se vám splní tajný přání. No jasně - napadlo mě- už tu chybí jen poznámka, že pan Josef těsto zahodil, umřela mu kočka, on ho rychle vytáhl z koše, upekl z něj buchtu a štěstí se mu vrátilo – kočka vstala z mrtvých a ke všemu čekala koťata. Tohle se šířit po internetu, tak běžím pro nový antivirák!

Přelil jsem tedy kvásek do misky, přikryl utěrkou, strčil misku do spíže a šel do hospody. Tam jsem po pár pivech popsal novou příhodu nějakému Honzovi a on, nadšený snad ze všeho, povídá: „no to je super, to si užiješ, já to měl loni....tak to znamená, že v té své dávce máš vlastně kousek i té mé!“ „ Jo, ale v homeopatickým ředění...“ Odcházel jsem s pocitem, že jsem se stal účastníkem nějaké podivné hry.

A druhý den jsem se do ní zapojil - ráno pěkně vstal, přisypal cukr, zamíchal. Druhý den přilil mléko, zamíchal. Pak zas mouku, zamíchal... A tak to šlo celý týden. A celou tu dobu jsem těsto pořád sledoval, kontroloval jestli správně bublá, hlídal, zda mu není moc zima nebo zase moc horko, dvakrát ho přelil, protože zvolená miska byla už malá... Prostě stal se ze mě blázen – pochopil jsem, co myslel Honza tím TO SI UŽIJEŠ. Staral jsem jsem se o ten blivajz jak o domácího mazlíčka a uvědomil si, že naposledy jsem si tak „užíval“ když měla naše fenka štěňata.

Námětem domácích rozhovorů se stávali kvasinky a domů jsem se vracel s myšlenkou JAK NÁM TO ASI KYNE. Nicméně – týden jsem přežil, těsto rozdělil, do své dávky přidal olej, vejce, bio-meruňky, mandle a hořkou čokoládu, ještě lžíci rumu a dal v dortové formě na třičtvrtě hodiny péct. A světe div se – to co vzniklo nebyl sice chleba, ale fakt dost dobrá buchta! No asi na tom zázraku něco bude – vždyť to pečení vyšlo akorát na velikonoční pondělí.

A to slibované štěstí? Nejsem si úplně jistý, ale asi už přišlo. Třeba když si má máma vzpomněla, že mě může podarovat ... Nebo když jsem se díky hospodskému rozhovoru o kvásku seznámil s praštěným, ale výborným fotografem Honzou... Nebo už to, že můj výtvor překvapivě všem chutnal a dokonce většina z jedlíků projevila zájem se do té bláznivé hry zapojit...

A když si uvědomím, že na jmelí už je trochu pozdě a nosit hořící větev do cizích příbytků už není v kurzu, myslím, že obdarovat známé obyčejným kváskem není vůbec špatné. Už pro to sdílení společného zážitku. Takže až vám někdo tu divnou nažloutlou hmotu přinese, neodmítejte prosím a přidejte se – ten pocit stojí za to.

PS: v návodu na použití stojí, že se má před pečením přidat prášek do pečiva. Myslím, že je to blbost. Po tom, co jsem se s těmi kvasinkami týden mazlil mi připadlo, jako bych měl prznit neviňátka. Tak jsem PrDoP vynechal a výsledku to jen prospělo.

Hezký týden přeje Kolíček :o)