Nevím čím to je, ale vždy když se o víkendu probudím, mé první myšlenky směřují k jídlu – tedy přesněji k tomu, co budu dnes obědvat. Ne, že by večery byly o moc jiné, většinou mi na nočním stolku leží tak 2 kuchařky a já jimi před spaním mlsně listuji a dělám si chutě. Ale ráno – to je fakt divný :o) Tak i dnes, hned po té, co jsem posnídal oblíbeného turka (někdo ho zavrhuje, ale já na něj nedám dopustit) jsem otevřel ledničku a překvapením zůstal stát – byla skoro prázdná a nebýt té zimy uvnitř, snad i pavouci by se tu proháněli. A pak mi to došlo! Do velikonoc daleko, je období půstu a ta bílá skříň mi svým prázdným zíváním dává najevo, že i já bych se měl uskromnit a uvařit dnes něco opravdu jednoduchého – postního.
No jo, ale co, když je v ní leda tak láhev domácího kysaného zelí (díky mami!), vejce, něco zeleniny a máslo – hele, i smetana se tu našla. A to byla přesně ta chvíle abych znovu sáhl po rodinném starožitném pokladu – po „Jitřence“. O této kuchařce jsem psal už v Babiččině medicíně, tak jen v rychlosti: vyšla roku 1920, je plná úžasných a většinou jednoduchých receptů a místy je proložena výstřižky ze starých novin a ručně psanými recepty. A tak bylo rozhodnuto- dnes se budu držet tradice!
Jedna z kapitol se totiž jmenuje Postní polévky a je v ní recept na Zimní zelnou polévku, jakoby zázrakem napsanou s ohledem k dnešnímu stavu mé lednice (ano, už tenkrát autorka Anastasie B. Seidlová myslela na to, že všechny dny nebudou stvořeny k lukullským hostinám). Pokud si ji chcete také uvařit, zde je recept.
Potřebujete: litr vody, ¼ litru kysaného zelí, trochu kmínu, špetku pepře, 1 bobkový list, 2 kuličky nového koření, sůl, 2 brambory, jedno vejce, lžíci mouky a 2 dcl smetany. Přiznám se, že jsem si poněkud nepůstně vypomohl „krávou v kostce“, snad mi to autorka promine :o) Scezené zelí dejte vařit, okořeňte je, přidejte na kostičky nakrájené brambory a vařte do změknutí – brambory můžete vařit i zvlášť, budou dříve měkké. Později v polévce zavařte mouku rozkvedlanou ve smetaně (trošku smetany nechte stranou). Po uvaření přidejte vejce rozmíchané ve zbytku smetany - to už jen prohřejte. A nakonec můžete polévku podle chuti přikyselit lákem ze zelí.
Trochu jsem výsledku bál, normálně jsem zvyklý zelňačku dělat ještě s uzeninou, cibulí a dalšími přísadami, ale byl jsem mile překvapen. Opět se jednou vyplatilo držet se léty ověřených jednoduchých postupů.
Mně polévka moc chutnala a tak i vám přeji dobrou chuť :o) Kolíček
5 komentářů:
Jak vidno, ne vždy je třeba lukulských hodů, abychom si pochutnali. Vykouzlit dobré jídlo z několika málo přísad je umění a naši předkové je ovládali. Jsem ráda, že nám to tu občas připomenete. :o)
Já sám jsem byl překvapen, jak je tahle polévka (z pár ingrediencí) dobrá i když prvních pár soust je nezvyklých - ale v jednoduchosti je síla a zde to platí 2x, Velikonoce se kvapem blíží :o)
Nechystáte se náhodou na Salimu? Rád bych se dozvěděl něco o aktuálních gastro novinkách :o))
Až bude příznivější kurz dolaru! ;o)
Máte velmi zajímavé kuchařské knihy, radost pohledět (resp. počíst). Škoda že se nedostanete na Salimu, těšila jsem se na nějaké zajímavé informace. Ale chápu, že brát si kvůli tomu dovolenou je blbost. Mějte se. Jena
Milá Jeno, nebojte se, o nejchutnější skvosty z mých kuchařských knih se rád podělím, uvařím, ochutnám, napíšu :o) A SALIMA mi pořád vrtá hlavou - třikrát ťuk ťuk ťuk, snad to vyjde v pátek!
Okomentovat