čtvrtek 2. července 2009

Taková drobnost


Znalci vína a všemožných roztodivností kolem něj se mi teď možná budou smát, ale já z toho měl opravdu radost. Když jsem byl na mikulovském koštu vína, potkal jsem tam pána co prodával
koštýře. Takové ty skleněné nádoby (v podstatě roura s baňkou nahoře) na natahování vína ze sudu či demižonu. Vzpomněl jsem si při tom na své dávné pokusy s tímto náčiním - koštýř, který jsem tenkrát držel v rukách, byl úplně obyčejný a ve své jednoduchosti vlastně dokonalý. Dlouho myslel, že na takové věci není moc co zlepšovat. Jak jsem se mýlil! Ten mikulovský stánkař měl na svém pultíku kromě těch klasických také dva typy koštýřů, které mě dostaly. Snad z mých fotek bude dostatečně jasné co jsem na nich obdivoval.

Ten první měl ve spodní části dovnitř roury vpravenou zabroušenou skleněnou zátku. Takže člověk při jeho používání nemusí spodní otvor koštýře stále ucpávat prstem a víno tak z nádoby neuteče. Při rozlévání do sklenic stačí jen lehce zátkou zatlačit na vnitřní stěnu sklenice a víno už teče pěkně samo tam kam má.

U toho druhého je stejný problém vyřešen úplně jinak. Skleněná trubice je vytažena až do těla baňky, víno se do baňky dostává přepadem. Nevrací se tak zpět do trubice a z koštýře se potom rozlévá boční hubičkou - jako když naléváte z klasické čajové konvice. Jen si přitom musíte dát pozor abyste trubicí nesejmuli někoho či něco za vámi.
No nevím jak vy, ale já byl z těch vychytávek úplně paf.

Pokud jste si práci s koštýřem ještě nikdy nevyzkoušeli, zkuste zavítat v sobotu 4. 7. do Velkých Pavlovic na již tradiční akci Víno v oranžovém nebo v neděli 5. 7. do Moravské Nové Vsi na Den otevřených sklepů. Třeba vás to nechají v některém z otevřených sklepů vyzkoušet. A pokud ne, aspoň ochutnáte výborná vína.

Ta můžete koštovat i 4. 7. v Boleradicích na na akci zvané Neuburské - tajemství odrůd moravských vinic či 5. 7. v Sedlci na Festivalu sedleckých vín.

Pokud jste nabili dojmu, že máte letos už vypito dost, zavítejte 4. 7. do Dyjákovic u Znojma na Topinkyádu - vzpomínáte, loni jsem zde o ní psal.

A nebo v neděli 5. 7. do přírodního divadla v obci Hlína nedaleko moravských Ivančic. Místní ochotnický spolek zde vloni uváděl vlastní a skvělé nastudování hry Noc na Karlštejně, letos se divákům předvedou v kultovním Mrazíkovi.


Krásný prázdninový víkend přeje Kolíček :o)

čtvrtek 18. června 2009

Odborník

Tak schválně – podle čeho vybíráte při nákupu potraviny? Podle receptu na přípravu chystaného pokrmu? Podle toho co vám chybí v lednici či ve spíži? Podle momentální kondice vaší peněženky?

Podle rad dietoložky či reklamy v televizi? A zajímá vás zároveň složení výrobku, množství éček a jeho původ? A berete též v potaz podíl dětské práce na produktu? Tak pokud jste alespoň v jednom případě odpověděli ano, jste, tak jako já, sto let za opicemi. Nejspíš k nám totiž přichází zcela nový trend jak vybrat to nejlepší, nejkvalitnější a nejbezpečnější z nabízeného zboží ...

Vracel jsem se v sobotu z tišnovského jarmarku a ač docela obtěžkán čerstvým bionákupem, rozhodl jsem se ještě zběžně nahlédnout do prodejny Lídl, co že se tam za moji dlouhou absenci událo nového. Míjel jsem právě chlaďák s uzeninami když za mnou kdosi zahulákal: „To je všechno negativní!“ Otočím se a koukám, že po prodejně pobíhá drobný dědek, nakukuje lidem do vozíků, šmějdí v regálech a nad tím vším bleskovou rychlostí krouží čímsi, co vypadá jako podivný přívěšek na klíče. A neustále vykřikuje „toto je negativní, toto taky, tohle je pozitivní – ta sekaná, a paní, vy v tom vozíku máte všechno negativní ...“.

Samozřejmě mě zaujal a tak jsem ho chvíli pozoroval. Důchodkyně se k němu sjížděly s nákupem a on každé tím špagátem s kouskem dřeva na konci ochotně motal nad vším co mu předvedly. Většinou jim to pohaněl, takže když se přesunul k dalším, pomluvily ho, že je blázen. To ty pochválené se naopak rozzářily jakoby narazily na zlatou žílu. A obzvlášť byla šťastná ta, které nejdřív všechno označil jako negativní a když se k ní vrátil podruhé, oznámil jí, že se jí podařilo to samé zboží změnit na pozitivní. Sice jí nevysvětlil jak toho docílila, ale to nebylo důležité, v tu chvíli se stala před ostatními hrdinkou. Nedalo mi to a zeptal jsem se ho jak celé to jeho zařízení funguje. „No to je jednoduchý, to já cítím, já to mám propojený s mozkem, všechno to poznám, třeba tady ten strop je celej negativní...“. Tak vida, s mozkem. A já myslel, že mu to visí z ruky. Nechal jsem ho náletu zájemkyň a pokračoval v nákupu.

Jenže, když jsem se zastavil u pultu s masovými konzervami, dědek stál už zase za mnou. „Co to máte? Vepřový? A co ještě hledáte?“ Čekal jsem že mi to pohaní, ale on byl najednou nějaký nervóznější, nechal mě být, kmital kolem vystavených konzerv, zase před nimi vrtěl tím svým udělátkem a jen dokola opakoval: „to je divný, vždycky to tady bylo pozitivní, co s tím udělali, teď je to všechno negativní, no to by mě teda zajímalo ...“. Odešel jsem k pokladnám, takže nevím, jestli tam neběhá ještě teď a nerozčiluje se. Chudák, snad se ten den ani nenajedl. Vlastně asi ano, zbyla mu přeci ta pozitivní sekaná. Inu odborník ...

Na dnešní recept použiji na tišnovském jarmarku zakoupenou vodnici. Pokud vám tato zelenina zatím unikla, vřele doporučuji ji vyzkoušet – pokud na ni někde narazíte. A tady je trochu problém. Pokud bychom se v čase přenesli do předkolumbovské éry, narazili bychom na ni stejně často jako dnes na brambory. Během staletí u nás téměř vymizela, ale v současnosti se občas najde nadšenec ochotný se jejímu pěstování věnovat.

Vypadá trochu jako velká bílá, v horní části nafialovělá ředkvička. Chutí bych ji pak zařadil někam mezi zmíněnou ředkvičku a kedlubnu, s velice mírným náznakem chuti křenu. Jíst se může buď syrová (vyzkoušejte jejími plátky obložit chléb s máslem či ji přidat do zeleninového salátu) nebo tepelně upravená. Člověk, u kterého jsem v Tišnově k úpravě vodnice kupoval bílé víno Austerlitz (cuvée s dominantním podílem Müller Thurgau) tvrdil, že je tato rostlinka velice oblíbená na francouzských tabulích.

S chutí do toho!
Uvařenou rýži smíchejte s objemově stejným podílem nahrubo nastrouhané oloupané vodnice, přidejte vejce (
jedno na 120g pytlík rýže), strouhaný sýr (já použil zauzený ovčí – také tišnovský úlovek) a posekanou zelenou petrželku. Osolte, opepřete a touto směsí plňte vydlabaná rajčata. Přikryjte vrškem seříznutým z rajčat a ve vymazaném pekáčku pečte půl hodiny při 180°C.

Zdraví vás Kolíček

P.S.: Hádejte, kde budu v sobotu?
Po loňské Svatbě na Velkolhotecku se na stejném místě koná další, doufám, povedený divadelní kousek :o)



středa 10. června 2009

Docela fajn nákaza

Dost možná, že už je to posedlost. Nevím, ale docela to chápu. Mám známého, který kdykoli zavítá do Brna, neopomene navštívit svoji oblíbenou prodejnu zlevněných potravin na ulici Lidická. Přejmenovali jsme si ji na obchod „U posunovačů“ protože jsou v ní mezi regálky tak úzké uličky, že se v nich zákazníci posunují za sebou jako vagóny vlaku s nemožností se předběhnout. Sspoň tomu tak bývalo, teď už jsem v ní dlouho nebyl. A ten můj známý se tam vždycky zanoří do polic, pomalu proplouvá prostorem jako ryba mezi korály a nevyplave dokud neobjeví nějaký poklad. Většinou jsou to ryby a rybičky (ke všemu je vášnivým rybářem) v jakékoli úpravě s datem spotřeby těsně před ukončením. Nalezený poklad si buď odveze domů nebo jimi obdarovává své známé.

Musím přiznat, že jsem se tím také nakazil. Málokdy se mi podaří projít kolem nějaké podobné prodejny aniž bych odolal pokušení prozkoumat její nabídku. A občas se skutečně zadaří. Jako nedávno. Procházel jsem centrem Brna když jsem si všiml, že na Orlí nově vyrostla podobná prodejnička. Není nijak moc velká a nabídka v ní není bůhvíjaký zázrak, ale všiml jsem si nápisu na výloze lákajícího k nákupu sýrů Roquefort za 29,90 a Gorgonzola za 24,90. Uznáte jistě, že takové výzvě se nedalo odolat. Zvlášť, když do konce záručáku roquefortu zbývalo ještě téměř čtrnáct dnů! Koupil jsem si od každého jedno balení (tak trochu z opatrnosti), doma jsme je zkusili jen tak s čerstvým chlebem a vínem a protože byly sýry vynikající, druhý den jsem tam běžel znovu a „rokfóru“ zakoupil balení hned několik. A co myslíte že jsem s nimi udělal? Něco jsme snědli a něco rozdali rodině a známým. Jak říkám – nakazil jsem se.

Žampiony plněné mletým masem se sýrovou omáčkou

Žampionům odstraňte nohy a kloboučky naplňte směsí mletého masa, nasekané mladé cibulky a hladké petrželky, solí a pepře. Navrch poklaďte kousíčky másla. Vložte do pekáčku, podlijte trochou bílého vína, přikryjte alobalem a duste v troubě při 150 °C patnáct minut, houby při tom pustí docela dost vody. Poté alobal odstraňte a dalších dvacet minut dopékejte. Podle potřeby houby polijte šťávou.

Po upečení šťávu slijte do kastrolku (houby zatím držte v teple) a varem ji zredukujte na minimum. Přilijte sladkou smetanu a vařte do mírného zhoustnutí. Nezapomeňte stále míchat. Nakonec přidejte rozdrobený roquefort – s ním ovšem opatrně, přece jen je to sýr z ovčího mléka, tak ať pak přizvané strávníky nevystrašíte přehnaně výraznou chutí. Co by přílohu mohu doporučit nové brambory vařené ve slupce.

Dobrou chuť! Kolíček

středa 3. června 2009

Jako paša

Tak to se mi stalo poprvé – měl jsem téměř celou koštovací akci pro sebe. Tuto neděli, při příležitosti brněnského setkání ministrů zemědělství a rybářství zemí EU, byl pro prostý lid na Zelném trhu uspořádán kulturní program. Pro děti, co nevystrčí celý rok nos z města, byla připravena přehlídka domácího hospodářského zvířectva (aby věděly cože to máma strká v neděli do hrnce). A nám jedlíkům mělo Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Jihomoravského kraje a Regionální agrární komora Jihomoravského kraje představit některé z vítězů soutěže Zlatá chuť jižní Moravy. Aspoň jsem to tak z kusých informací pochopil.

Vypravil jsem se tedy v jedenáct dopoledne do města na nákup s tím, že v rychlosti prolítnu „zelňák“, omrknu čím nás hodlají vítězové poctít a případně některou z těch lahůdek přinesu domů. Celé domácnosti jsem přislíbil návrat nejpozději v jednu hodinu odpolední. Jenže! Počasí nestálo za nic a tak umělci předváděli své dovednosti jen pro pár desítek nejodvážnější brňáků. Zvířátka mokla na studené dlažbě a potravinářských vítězů přijela doslova hrstka. Nabídka dobrot se tak smrskla na valašské frgále, štramberské uši, černohorské pivo, židlochovické uzeniny a něco málo skvěle připravených pokrmů (ochutnal jsem) z rostlinné bílkoviny Robi. Prostě klasicky blbá organizace.

Zaujal mě však stánek firmy Porta Solis nabízející zde česká a zahraniční biovína. A to v docela slušném množství, napočítal jsem celkem dvacet šest různých vzorků. Hodnou chvíli jsem přemýšlel, kterou z nabízených lahví zakoupit (názvy některých z nich jsem nikdy předtím neslyšel), když mě slečna prodavačka přerušila nabídkou zúčastnit se koštu prodávaných vín v podzemí nedaleké restaurace U Pandura. To mě pochopitelně zaujalo, ochutnávka biovín se nekoná každý den. Obvolal jsem pár známých zda nechtějí také přijít; nikdo nemohl a tak jsem se rozhodl jít do toho vlastními silami.

Trochu mě popravdě vyděsila cena 230 Kč za možnost ochutnání maximálně dvaceti vzorků, ale nakonec jsem ji akceptoval. A tak se mi přihodilo to, co jsem dosud znal jen z historek: „ Kterak manžel odešel na nákup a vrátil se za dva dny“. Jenomže v kratší verzi. Zatímco kostelní hodiny na ulici odbíjely dvanáct, mně byl naléván první vzorek. Zakusoval jsem k němu podávané biosýry a s dalším a dalším vzorkem pomalu zapomínal na čas. Ve dvě mi došlo, že návrat v jednu nestihnu a telefonicky jsem přislíbil, že ve tři se určitě objevím ve dveřích a že už „vlastně jdu“. A dál mi byly nalévány zajímavé vzorky vín a mně bylo dobře, jen jsem se divil, proč jsem ve sklepě většinu času sám, nepočítám-li pětičlennou obsluhu.

Skutečně, za dobu, kterou jsem zde strávil, přišli snad jen čtyři páry ochutnávačů. Nevím kdo za to mohl, ale krom nápisu na výloze restaurace nebylo v širokém okolí vůbec znát, že se zde něco takového koná. Prostě někdo z organizátorů zapomněl na propagaci. K vlastní smůle a hlavně ke škodě potenciálních zákazníků. S biovíny se ve vinotékách setkají jen výjimečně, v bioprodejnách zřídka a v běžné prodejní síti téměř vůbec ne.

Takže jediný spokojený jsem byl nakonec já sám. Protože kolikrát se vám za život stalo, abyste byli půl dne jako paša obletováni, pobízeni k další ochutnávce a ještě se na vás personál stále usmíval? Ze samého nadšení jsem si čtyři láhve pořídil. Jen mi doteď není jasné, proč měl v půl šesté večer z mého návratu domů radost jen pes.

Zdraví vás Kolíček

úterý 2. června 2009

Festival otevřených sklepů




Přišla mi pozvánka: obecně prospěšná společnost Partnerství pořádá o víkendu 20. - 21. června Festival otevřených sklepů na Podluží. Start je v sobotu v 8:00 a v neděli v 10:00 v Moravské Nové Vsi a všechny podrobnosti najdete na stránkách otevrenesklepy.cz.

Já budu tou dobou pracovně v Čechách, odkud si, doufám, přivezu zajímavé zážitky. Vloni to byla úžasná Svatba na velkolhotecku a sladká reportáž Pan Bína si medí, takže se nechám překvapit!


Kolíček

čtvrtek 28. května 2009

Čokokošt


Ano masakr, výstižněji to snad nazvat nejde. Představte si, že se vám do obýváku standardní velikosti nacpe kolem padesáti lidí. Asi takovou velikost měla plocha vymezená na degustaci čokolád 27. května v hotelu Slavia. A ti lidé se jeden přes druhého tlačí (byť ve vší slušnosti) ke stolům, mávají ochutnávkovými lístky s předplaceným množstvím vzorků jež můžou spořádat, natahují ruce po nabízených kouscích čokolády a mlsně vybírají, který z mnoha druhů zvolit. Zabalené malé čtverečky si strkají do kapes, kabelek či baťůžků, ulámané kousíčky z větších tabulek si hned cpou do pusy, aby se vzápětí posunuli asi o půl metru dál k dalším vzorkům a celý rituál se tak mohl opakovat.

Tak nějak ve zkratce by se dala popsat první čtvrthodina ochutnávky čokolád na kterou jsem vás minule zval. Ovšem k té padesátce lidí si přidejte další zhruba třicítku (a stále přicházeli další a další) která stojí ve frontě na chodbě a schodech hotelu, pomalu se posunuje do čokoládou vonícího salonku Slavěna (ze kterého zatím téměř nikdo neodchází), takže za chvíli máte pocit že jste se ocitli v „cimrmanově“ dole, v němž se pomalu se hromadí horníci.

Vlastně vůbec nechápu jak se to stalo, ale nikdo v té tlačenici nevypadal příliš naštvaně. Ba naopak, ochutnávači se na sebe často i usmívali. Bodejť by ne, byli přece na jedné lodi a rovni si ve slastném pomlaskávání, vychutnávání s přimhouřenýma očima, olizování prstů, marného vzpomínání kterou z čokoládek už ochutnali a na kterou měli před chvílí zálusk ... Protože nabídka čokolád byla opravdu široká, od té bílé v níž by našinec žádné kakao nehledal, přes obyčejně mléčnou, s příchutí jogurtu či kávy, až po hořkou s různě vysokým obsahem kakaa.

Dokonce i stoprocentní jsem ochutnal, to však byl pro netrénovance zážitek docela brutální. A jak tak byli všichni v ráži, málokdo z nich si všiml, že na druhé straně degustační vstupenky (na které jim milé asistentky odškrtávaly množství spořádané čokolády) stojí psáno jak správně postupovat při takové ochutnávce čokolády, aby z toho všeho měl člověk co největší požitek. Takže pro ty z vás, kteří se na nějaký příští čokokošt dostanete, ty dobře míněné rady zástupců Čokobanky přepisuji:

  • napijte se trochu vody, ať si očistíte chuťové pohárky

  • rozlomte vzorek napůl, přivoňte si k čokoládě v okamžiku rozlomení a vychutnejte aroma

  • vložte kousek čokolády na jazyk a nechte ji zvolna roztát

  • vnímejte texturu čokolády – je hladká nebo zrnitá?

  • a nyní vnímejte chuť – zavřete oči a vychutnejte si tento moment. Sledujte jak se chuť rozvíjí. Jaká byla na začátku? Jak se zvolna měnila? Zkuste čokoládu přemisťovat na různé části jazyka, abyste mohli plně vychutnat všechny chuťové tóny. Jaký je závěr?

Co říkáte – hotová věda, že? A ne vždy se ten postup podaří dodržet! Protože, jak trefně poznamenala slečna stojící vedle mě: „jak to mám sakra vychutnat, když už ji mám snězenou?!“

Kolíček

pondělí 25. května 2009

Čokoláda

Znáte ty zvláštní chvíle, kdy se v jeden den stane více události, které spolu na první pohled nesouvisí, ale při bližším pohledu máte najednou pocit, že se možná nestaly úplně náhodou? Jakoby se prostě stát měly, jakoby je někdo shůry řídil. Někdo tomu říká náhoda, pro jiného je to možná prozřetelnost. Malý příklad: listujete během dne nějakým časopisem, když vás v rubrice Recepty zaujme neobvyklý návod na přípravu kapra. Chvíli se nad ním zasníte, jak by bylo fajn si něco takového ukuchtit, ale během dne tuto myšlenku zcela vytěsníte ze své hlavy, protože kapra stejně nemáte a navíc je přece potřeba dojíst ty párky ... A večer, když už dojídáte ty párky, vám najednou zatelefonuje tchán, že byl dnes na rybách (určitě chytil tááákovouhle štiku, ale zase ji pustil, protože co s ní ...), tak jestli nechcete přivézt jednoho šupináče. Je to náhoda či něčí promyšlený plán? Těžko říct.

Mě se tento týden stalo něco podobného. Nikde se s tím moc nechlubím, ale mám hrozně rád čokoládu (myslím tu kousací). Nebudu se tu tvářit, že jsem na ni bůhvíjaký odborník, prostě mi jen chutná. Pečlivě si vybírám než nějakou koupím a objeví-li se o ní někde nějaký článek (ať už se týká sběru a zpracování kakaových bobů či výroby čokolády samotné), rád se do něj ponořím. Ale hlavně ji rád jím. A k mé smůle - nejraději v posteli. I stalo se mi, že jsem s nově otevřenou tabulkou zalezl večer do pelechu (vedle mě už se sladce chrupkalo), listoval posledním vydáním Apetitu a přemýšlel ... a najednou jsem se nad ránem probudil, lampička stále svítila, časopis ztratil svoji původní uhlazenou podobu a naše nové oranžové prostěradlo na mě smutně mrkalo obrovskou hnědou skvrnou. Také peřina, jen polštář zůstal zázrakem nedotčen. Cosi mě škrábalo dole v nohách a když jsem tam zalovil, vytáhl jsem zmačkaný obal od čokolády s nepatrným zbytečkem uvnitř. Připadal jsem si jako malé děcko nebo velké prase. Spíš ale to druhé. Upatlaný byl totiž i rám postele a pár mázanců se záhadně objevilo také na nočním stolku.

Cestou do práce jsem se zapřísahal, že to bylo naposledy co jsem něco takového provedl a že by vůbec bylo nejlepší zbavit se zlozvyku tahat čokoládu do postele. Dokonce jsem při nákupu snídaně ani očkem nezavadil o regál s cukrovinkami - tak jsem byl na sebe přísný! A když jsem dorazil na pracoviště, na stole ležel malý bílý letáček s výstražným nápisem „Pozor! Pro labužníky! Degustace čokolády“. Myslel jsem, že mě omejou. Kolegyni jej den předtím kdosi vrazil na ulici do ruky a ona, věda že občas „kolíčkuji“, měla pocit, že by mě to mohlo zajímat. Tak, a teď mi řekněte – je to náhoda, nebo si ze mě nahoře někdo dělá legraci a celé to naplánoval? Rád bych věřil v první možnost, jenže – kdo ví. Každopádně od té doby stále přemýšlím jak se ulít z práce a na degustaci se dostavit. Možná tam nebudu jediný kdo je občas upatlán od čokolády.

Pokud se chcete také zúčastnit, akce se koná tuto středu 27. května od 16 do 20 hodin v hotelu Slavia na ulici Solniční v Brně. Pořádá ji čokobanka.cz, odborník na tento božský pokrm.


A rychlý čokoládový recept na závěr: plátek banánu napíchněte na párátko mezi dva piškoty. Ve vodní lázni rozehřejte čokoládu s troškou másla (s máslem opatrně, jinak bude výsledná směs moc řídká). Banánové špízy namáčejte do čokolády a nechejte do druhého dne uležet v lednici.

To je vše, já utíkám ke sporáku - v hrnci se mi vaří poslední várka játrových knedlíčků. Je to premiéra, ale o tom zase někdy příště.

Kolíček :o)

čtvrtek 21. května 2009

Asparagus moravicus – chřest „moravský“

Jeden už si pomalu zvyká na to, že zeleninu či ovoce, které se v našich krajích běžně pěstovali či stále pěstují, v normálním obchodě téměř nekoupí a jejich místo zaujaly produkty ze zemí více či méně vzdálených. Nevím - když je to mimo středoevropskou pěstební sezónu, dá se to pochopit (omluvíme-li většinou nevýraznou vůni a mdlou chuť), ale v době, kdy by neměl být tak velký problém se na nějakého domácího pěstitele „napíchnout“, se mi to zdá divné. Většinou je to omlouváno nižší nákupní cenou, protože vymlouvat se na vyšší kvalitu zboží z dovozu by bylo přece jen docela směšné. Nebo snad věříte tomu, že rajčata z Tvrdonic, jahody z Břeclavi či obyčejná česká jablka jsou horší než ta dovážená z Itálie, Španělska, Řecka či Polska? Takže zaplať bůh za brněnský „zelňák“!

Nejenže tam na malých stáncích seženete naše produkty většinou ve slušné kvalitě (zatímco na těch velkých přecpaných vším možným spíš béčkový dovoz), ale ještě si s prodejcem (nabízí-li vlastní výpěstky) popovídáte o tom, že špenát mu letos „nějak neleze ze země“ zatímco petržel „bude špicová“. A když máte štěstí, začnete mít dojem, že se blízká na lepší časy. To když kromě zmíněných rajčat a jahod narazíte na první moravské třešně či, světe div se, na chřest. Ne ten řecký ani slovenský, ale náš! Je totiž známo, že u nás pěstovaný chřest se většinou vyváží do zahraničí, tam se úhledně zabalí, většinou německy pojmenuje a s velkou slávou k nám zase přiveze. Smysl mi uniká, ale děje se tak.

Takže, když jsem minulý týden narazil na podivně balené bílé a zelené výhonky, byl jsem dost překvapen. A řeknu to rovnou, moc důvěry ve mně tím balením nebudil. Zblbnutý z potištěných supermarketových pytlíků mi obyčejné zabalení jen tak do prostého igeliťáku či papírových sáčků na pečivo připadalo nepatřičné. Přesto jsem se osmělil: „můžu vědět, odkud je ten chřest?“ Odpověď mě překvapila: „to je náš, z Moravy!“ Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Moravský (Čechům se omlouvám) chřest se prodává jen tak, bez složitého překupničení, jako kedlubny či cibule z vlastní zahrádky? No, je to tak. Jak mi bylo vysvětleno, v Dolních Kounicích žije člověk, který tu dobrotu v malém pěstuje a protože se mu docela daří, co nestačí s rodinou spořádat, předává svému známému k prodeji na brněnském rynku. Nebývá ho pravda mnoho, on také prodavač není na tržišti k zastižení každý den, ale pro těch pár zájemců to stačí.

Na chřestu není vlastně nic neobvyklého. Dá se použít jako samostatný pokrm stejně dobře jako zajímavá příloha. A přidáte-li jej do zapékaných brambor či jednoduché vaječné omelety, rozhodně tím nic nepokazíte. Dokonce mi dnes prodavačka poradila osmažit ho, předem povařený, v trojobalu jako řízek. Důležité je hlavně koupit kvalitní zboží (ne příliš oschlé a rozhodně bez sebemenšího náznaku plísní), odstranit spodní dřevnatou část, bílou variantu chřestu od hlavičky směrem dolů oloupat (postačí běžná škrabka na brambory – doporučuji při oškrabávání výhonek položit na stůl, jednou rukou přidržet a škrabkou sjíždět od hlavičky k „patě“, tak se vám nestane, že byste ho zlomili) a do mírného změknutí povařit ve vroucí vodě se solí, cukrem a pár kapkami citronu a dál použít jak je libo.

Neodolal jsem, zakoupil jedno balení (49,- za svazek) a hned večer ho zapekl s lasagnemi a sýrovou omáčkou. A že to byla dobrota veliká, rozhodl jsem se včera zakoupit druhou várku a připravit jej jako jednoduchou přílohu ke kuřecím steakům lehce osoleným, opepřeným a na pánvi opečeným. A aby to celé nebylo tak moc dietní, doplnil jsem pokrm jednoduchou omáčkou. Na trošce oleje se 20 minut dusí pokrájená cibule zastříknutá kapkou bílého vína a podlitá vodou či vývarem (v mém případě kuřecím – nevím čím to je, ale do té doby co máme psa nám mrazák okupují pytlíky drůbežího vývaru :o). Omáčku potom propasírujte skrz hustý cedník, přidejte lžičku hořčice (v našem vydání plnotučné), zalijte smetanou, osolte, okořeňte bílým mletým pepřem a za častého míchání pomalu vařte do požadované hustoty.

No a když už jsem u toho „chřestění“ - tento víkend proběhne v moravských Ivančicích patnáctý ročník Slavností chřestu. Máte-li zájem, bližší informace získáte zde.

Pokud vám chřest nic neříká, mám tu pro vás další tipy jak strávit víkend se skleničkou v ruce. Vesele pokračuje seriál moravských vinných slavností:

  • v Čejkovicích se můžete zúčastnit 14. Vinných trhů, potrvají celý víkend a program bude podle všeho bohatý
  • v Blatnici proběhne akce nazvaná Putování po blatnických búdách, jak zde říkají vinným sklípkům. Že je na co se těšit napovídá bohatá historie pěstování vína ve zdejším kraji (jak s oblibou tvrdí místní - nejznámější zdejší vinař se jmenoval Jan Amos Komenský).
  • v Mikulově, v areálu hotelu Zámeček, navštivte Mikulovské vinné trhy. I zde je kromě ochutnávky krásných vín nabízen kulturní program, bohužel však v podobě vystoupení prý pěveckého dua Eva a Vašek. Překonat tento „zážitek“ vám jistě pomůže mezinárodní přehlídka kotlíkových fazolových polévek, tzv. „fazulňačka“. Pokud si vzpomínáte na zde pořádanou soutěž ve vaření kotlíkových gulášů, o níž jsem loni psal, bude se nejspíš jednat o obdobnou akci. Fazolové polévky můžete samozřejmě také ochutnat, porci o objemu 2 dcl pořídíte za slušných 20,-Kč.
Kolíček :o)

čtvrtek 30. dubna 2009

Letu zdar

Zdravím všechny čarodějnice a čarodějáky! Tak co, těšíte se na dnešní noc? Seřizujete si košťátka a připravujete se na noční rejdy? Včera ráno, když v Brně poprchávalo, mi jedna z vás prozradila, že si musí seřídit blinkry, levý stěrač jí prý nefunguje a jestli se počasí neumoudří, tak prý neví, neví ... No, počasí se snad uklidnilo a tak doufám, že dnes večer bude kapat jen z přeplněných skleniček a půllitrů a pokud to někdo s pitím nepřežene, mohl by jeho let dopadnout vcelku dobře. A až se po té slávě ráno (vlastně dopoledne) probudíte a budete přemýšlet kam vyrazit za zábavou, mám tu pro vás pár osvědčených moravských tipů.

Tak hned v pátek, 1. května, můžete (už bez košťat, prosím) vyrazit například do Olomouce. V rámci „ekodnů“ se zde bude konat oblíbený Ekojarmark a řemeslné trhy. Součástí akce budou koncerty, divadlo, hry pro děti i dospělé, informace o alternativním životním stylu ... Program najdete na stránkách zde. Když už budete v kraji, můžete navštívit přímo areál ekologických aktivit Sluňákov – když nic jiného, prohlídka moderní budovy jejich centra stojí za to.

Jste-li více na tradiční oslavy máje, můžete zavítat do Dřevěného městečka rožnovského skanzenu. Místní soubor Radhošť zde předvede tradiční lidovou slavnost Stavění máje. Jak znám rožnováky, určitě to bude stát za to, tato chasa se totiž opravdu umí bavit (navíc ve stánku hned vedle amfiteátru bývá k mání fantastická slivovice!) Začátek je ve 14 hodin.

Další prvomájová veselice se uskuteční ve Velké nad Veličkou a její součástí (nebo je to naopak?) bude tradiční Košt o krála slováckej klobásy. Program slibují pořadatelé bohatý a kvalitu nabízených uzených dobrot vysokou. Mimochodem – vloni jsem zde psal o autorovi předávaných cen, panu Homolovi – vzpomínáte? I na tuto akci si můžete přispat, začátek je naplánován také až na druhou hodinu odpolední.

Zamíříte-li do Moravské nové vsi, čeká vás Den lidových řemesel – tradiční setkání s lidovými tradicemi, místními specialitami a dobrým vínem. Program začíná v 10 hodin dopoledne, jarmark je otevřen již od 9 hodin. Akce potrvá až do pozdních večerních hodin, kdy lidové soubory od nás i ze Slovenska vystřídají například Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory a závěr večera bude patřit výbornému Peteru Lipovi.

Vydržíte-li v kraji do druhého dne, tedy do soboty 2. května, nezapomeňte navštívit v Šumicích u Uheského Brodu oblíbený Košt slivovice a klobásek. Jedná se již o desátý ročník vydařené akce.

Dáváte-li přednost vínu, mohu vám na sobotu ještě nabídnout regionální výstavu vín na krytém zimním stadionu v Uherském Hradišti nebo druhý ročník koštu vín v restauraci hotelu Bukovanský mlýn.

Teď už vám však přeji ŠŤASTNÝ LET! Kolíček



středa 15. dubna 2009

Velikonoční Zlobice


Počasí na velikonoční víkend bylo tak nádherné, že snad ani nešlo zůstat sedět doma. Docela jsem v pátek v tramvaji litoval páry plánující na ten čas výlet do některého z brněnských supermarketů. Jakoby nebylo kam jinam vyrazit! Přitom jen pár kilometrů za Brnem se nachází taková zajímavost ...

Z Brna trvá cesta vlakem do městečka Kuřim necelou půlhodinu. Když po výstupu sejdete železniční násep, oblíbenou zakázanou cestičkou, prokličkujete mezi rodinnými domky, u plaveckého areálu zahnete doleva a budete pokračovat dál, asi po patnácti minutách chůze se ocitnete v polích. A přímo před vámi, jen co by kamenem dohodil, se bude hrdě tyčit kopec Zlobice, cíl našeho dnešního výletu.


Tváří se, jakoby tu byl jediný nebo snad nejvyšší – přitom ani jedno z toho není pravda. Je však zajímavý něčím jiným. V jeho nejvyšším místě (cca 390 m.n.m.) armáda v sedmdesátých letech minulého století postavila pozorovatelnu (z dálky vypadá jako „divnej panelák“) a kolem ní vybudovala záložní cvičiště pro studenty Vysoké vojenské školy v Brně. Díky této izolaci zůstalo místo chráněno před dopady blízké civilizace a na svazích kopce tak zůstaly zachovány jinde silně ohrožené druhy rostlin jako například Škarda ukousnutá, Střevičník pantoflíček, Lýkovec vonný, Hladýš pruský, Vemeník zelenavý aj. Když po roce 1989 přestala mít armáda o toto místo zájem a časem bylo předáno blízké obci Malhostovice, bylo nutné nadále udržovat čtyřicetihektarové území. Tak byly pozemky i s budovami pronajaty společnosti OVEKO, která svojí činností, pasením ovcí a koz napomáhá k udržování původního přírodního rázu lokality.

Prostě ovce a kozy se vrátily tam, kam kdysi patřily a také tu představují hlavní lákadlo. OVEKO zde navíc každoročně v létě pořádá Ovenálie – ovčácké slavnosti - a zjara Velikonoce na Zlobici, na kterou jsem se vypravil. Pravda, očekával jsem něco trochu profesionálněji připraveného, ale když člověk sleví z nároků ... Pořadatelé totiž opomněli uvést na pozvánce, že celá akce byla zaměřené hlavně na dětské návštěvníky. To si děti užily! Odvážné zvolily projížďku na osedlaném koni v doprovodu zvědavého oslíka a ty tvořivé se realizovaly při zdobení perníčků a vajíček či slepování oveček z kousků ovčí vlny. Zvláště šikovné si mohly vyzkoušet uplést pomlázku.

Pohled na jejich poctivé snažení byl skoro dojemný. Jen byla škoda, že v tak veselý den se tyto činnosti odbývaly převážně v budově místní občerstvovny Koliba a ne raději venku na volné ploše. A také že se při tom všem zapomnělo na dospěláky. Očekával jsem například vystoupení nějakého souboru s předváděním velikonočních lidových zvyklostí, ovčáckých popěvků a podobně, ale nic takového se nekonalo. Rodičům tak nezbylo než trávit čekání na robátka stáním ve frontě na občerstvení. Dlouhým stáním! Dostal jsem chuť na nabízený jehněčí gulášek či klobásky, tak jsem se také postavil do řady. Když jsem se za dvacet minut posunul o dva metry, přestalo mě to bavit. Představte si obsluhu dvou dam pracujících u pultu stylem: první vezme sklenici – umyje ji – odskočí s objednávkou do kuchyně – vrátí se roztočit pivo – nasype do hrnku kafe – odskočí do kuchyně pro jídlo – vrátí se zalít kafe – umyje druhou sklenici – podá kafe zákazníkovi – dotočí pivo – odskočí do kuchyně s objednávkou – roztočí další pivo – umyje další sklenici – dá vařit vodu na kafe ... Druhá pak dělá to stejné napřeskáčku přes tu první. To se potom člověk nemůže divit, že nezvládají frontu pětadvaceti lidí. Kdyby jim s uklízením nádobí nepomáhala desetiletá holčička, tak tam pobíhají snad ještě teď.

Ale venku bylo krásně, ovce se líně povalovaly ve stínu stromů, kozy se nechaly ochotně podrbat, naše Barča byla bez sebe z koně a štěkala jako o medaili, les okolo začal vonět a dokonce se objevil první zmatený motýl. Tak jsem se pomalu vrátil do Kuřimi na vlak a těšil se, až si doma usmažíme oblíbené velikonoční pečivo (vlastně smaživo) - Boží milosti. Původně se jednalo o masopustní pečivo, v naší rodině se (nevím proč) smažily vždy až na velikonoční svátky. Jednu dobu jsem byl dokonce přesvědčen, že je to ryze moravská specialita, v Čechách dříve neznámá.

V některých publikacích věnovaných velikonočním zvykům a receptům jsem se s nimi dokonce vůbec nesetkal. A v těch starých – třeba Sandtnerová recept uvádí, Švarcová už ne. Tedy aspoň jsem o tom byl přesvědčen, než jsem prolistoval oblíbenou Kuchařku Jitřenky od Seidlové. To, čemu se u nás říká Boží milosti, bylo jinde nazýváno „křeháčky“. A také stojí za povšimnutí, že zatímco na jižní Moravě se do těsta přidává bílé víno, čím severněji postupujete, tím častěji víno nahrazuje rum nebo slivovice. Můj recept na Boží milosti pochází z Valašska a ač by jeden čekal právě slivovici, rum v něm dostává přednost:

75 dkg mouky, 7 dkg másla, 15 dkg cukru, 1 celé vejce a 3 žloutky, citrónová kůra, lžíce rumu, sůl, mléko nebo kysaná smetana

Do mísy dejte mouku, do které rozdrobte máslo a cukr. Přidejte vejce a žloutky, citrónovou kůru, rum a špetku soli. Mlékem nebo smetanou zadělejte tuhé těsto a rozválejte ho. Vykrajujte kosodélníky (nebo jiné oblíbené tvary), které smažte v rozpáleném tuku. Hotové milosti posypejte cukrem podle chuti.

Kolíček :o)