Původně jste teď měli číst článek o návštěvě úplně jiných končin, ale jak to tak bývá - člověk míní a dopravní podnik mění. Na uplynulý víkend (přesněji na sobotu) jsem měl 3 tipy: Štramberk - dle doporučení povedená akce “Štramberský flamendr”, dále Rožnov pod Radhoštěm s tradičně půvabnou “Pekařskou sobotou” a nakonec Miroslav u Znojma, kde mělo proběhnout “Miroslavské meruňkobraní”. Po pátečním prostudování programů všech tří akcí rovnou odpadla Miroslav (ovšem za to dopraváci nemohli) - výstava automobilů, soutěž hasičských družstev, módní přehlídka ani ukázka střelby z historických zbraní mě nelákala a to hlavní, kvůli čemu se se akce pořádala (a co by mě zajímalo nejvíc), tedy soutěž o největšího jedlíka meruňkových knedlíků a vyhlášení nejlepší meruňkovice (předpokládám že s ochutnávkou), naplánovali pořadatelé až na pozdní odpoledne a tak dlouho se mi rozhodně čekat nechtělo. Zbýval ještě Štramberk a Rožnov. Jenže - momentálně jsem nemobilní a nezbývá, než se spoléhat na úžasnou meziměstskou dopravu.
Večer jsem do vyhledávače spojení zadal náležité údaje a vzápětí se dozvěděl, že plánovači dopravy plánovali až přeplánovali - do Rožnova se lze z Brna dostat bratru za čtyři hodiny s přestupy (podle toho, zda zvolíte dopravu vlakem, autobuse či dobrodružnou kombinaci obojího), do Štramberku za tři a půl. A to se mi rozhodně nechtělo. S drahou polovičkou jsme si večer otevřeli láhev vína a přemýšleli jsme co teď. A pak mě napadlo, že nedaleko Brna, jen půl hodiny cesty vlakem, leží roztomilé městečko Tišnov a v něm jsou od půlky letošního června každou sobotu “Tišnovské biotrhy”. Bylo rozhodnuto.
Druhý den ráno jsme zakoupili dvě zpáteční jízdenky po padesáti čtyřech korunách (super cena, máte-li šalinkartu - pardon, tramvajenku) a vlakem pečlivě vyhřátým sluníčkem vyrazili. Na místo určení jsme z tišnovského nádraží došli ani ne za deset minut a celou cestu se těšili, jaké to asi bude. Bylo to - nečekané! Na asi dvou stech metrech čtverečních stálo v úhledném půlkruhu 10 (slovy deset) stánků. Z toho jeden s medem, jeden s keramikou, dva se zbytky domácího pečiva (a to začal jarmark v 8 hodin, my přišli už po půl deváté ...), jeden se skvělý medovým pivem Kvasar, jeden s výborným domácím ovčím sýrem, čtyři s biozeleninou.
Mimo to zde milá paní jen tak na dlažbě prodávala k výsadbě stromky angreštu a rakytníku a jeden pán pytle brambor (nebio) z přívěsu auta. A to bylo vše. Koukali jsme na sebe s otevřenou pusou a nevěděli zda se začít smát. Pravda, čekali jsme “něco většího” a to co se rozkládalo před námi, působilo spíš dojmem hry na trhy. Trochu jsem se tedy poptal a najednou bylo vše jasnější. Město Tišnov, pořádající jarmark, se rozhodlo přizvat k prodeji bio a jiných produktů pouze pěstitele a výrobce ze svého regionu. Chválihodné, není jich mnoho a aspoň se o nich veřejnost dozví, řeklo by se. Jenže zároveň to znamená velmi omezenou nabídku sortimentu na stáncích a to mi jako velké lákadlo pro kupující zrovna nepřipadá. Každá mince má dvě strany. Bude tak omezený sortiment dostatečně lákat zákazníky i v budoucnu? Kdo ví – ale, na druhou stranu, je tak malé město, jako je Tišnov, dostatečným lákadlem pro větší množství prodávajících?
Tišnov je však spádová oblast pro okolní vesnice a hlavně – nedaleké Brno s půlmilionem obyvatel, z nichž značná část by si čerstvé biovýrobky ráda kupovala kdyby měla kde, je slušnou “zásobárnou” zákazníků. A navíc – jak jsem si při nákupu v místě všiml, ceny zde mají velice příznivé, připadaly mi zajímavější než na podobném jarmarku, který se koná jednou za rok na brněnském Zelňáku (a to nemluvím o cenách v prodejnách zdravé výživy a už vůbec ne o čerstvosti zeleniny v nich). A zde je další problém – během dneška jsem obtelefonoval několik svých bio-známých a žádný z nich o těchto trzích nevěděl (já sám jsem se o nich dozvěděl náhodou asi před měsícem při návštěvě bývalé spolužačky, jež se sem přestěhovala).
Škoda, možná by tišnovští radní měli investovat trochu do reklamy, určitě by se to vyplatilo a toto městečko se mohlo stát rájem milovníků zdravého stravování. Abych to zkrátil – to, čemu jsme se zpočátku tak trochu smáli, jsme místním začali závidět. Trh je to sice malý, ale aspoň nějaký. Navíc věřím tomu, že s přibývajícím zájmem kupujících sleví organizátoři ze striktní omezenosti na místní výrobce a nabídnou účast dodavatelům i z jiných krajů. Prostě, tišnovští mají našlápnuto na velice slušnou tradici a pokud vydrží a přežijí těžké začátky (a my jim držíme palce), vidím jejich budoucnost velice slibně.
Chcete-li je v jejich snažení podpořit, přijďte si něco koupit. Třeba ono výborné sentické pivo s přídavkem medu nebo čerstvý ovčí sýr (je skvělý v pečených masových koulích – stačil jsem vyzkoušet – nebo v grilované paprice) či čerstvou biozeleninu. Já už si nakoupil a uvařil jsem k sobotnímu obědu skvělý zeleninový boršč. Zde je recept - bohužel bez udaného množství surovin, já sám přidávám vše od oka :o)
Červenou řepu oloupejte, nakrájejte na kostičky a dejte vařit. Cibuli nakrájejte na menší kostičky a osmahněte ji na oleji. Přidejte k ní nahrubo nastrouhanou mrkev, petržel, kousek celeru, nadrobno pokrájená spařená a oloupaná rajčata (místo nich můžete zvolit lžíci protlaku, ale čerstvá jsou lepší) a vše přesuňte do hrnce s vařenou řepou. Osolte. Menší hlávku zelí pokrájejte na nudličky a též přidejte do hrnce k řepě. Okořeňte dvěma kuličkami nového koření a jedním bobkovým listem a vše vařte do změknutí. Zvlášť uvařte pokrájené brambory.
Část uvařené zeleniny vyjměte, s několika kousky brambor rozmixujte a vraťte zpět do hrnce, tím se boršč krásně zahustí. Nakonec přidejte jemně sekanou hladkou petrželku a čerstvě mletý pepř. Hotovou polévku můžete trochu přikyselit octem a dle chuti i přisladit trošičkou cukru. Na talíři servírujte s vařenými brambory a dozdobte zakysanou smetanou.
Přeji vám dobrou chuť. Kolíček
Potřebujete na něj plátky rostlinné bílkoviny Robi, uzený tempeh, kysané zelí, cibuli, bobkový list, nové koření, olej, sůl, pepř, pár kapek sojové omáčky (skvělá je tamari), kukuřičný škrob a sojovou smetanu. Robi plátek osolte, opepřete, položte na něj trochu okapaného zelí, špalíček uzeného tempehu, zaviňte a spíchněte párátkem. Na oleji zpěňte pokrájenou cibuli, přidejte připravené plátky robi, podlijte vodou, přidejte sojovku a koření, ještě trochu pepře a soli a duste dvacet minut. Poté závitky vyjměte, omáčku zahustěte máčeným škrobem a zjeměte smetanou. Já jako přílohu zvolil opečené plátky jáhlového knedlíku, ale výborná je k tomu i polenta nebo rýže.
Příspěvky
