Cesta z Budějovic do Hluboké nad Vltavou je moc příjemná. A hlavně krátká - jedete-li vlakem. Za deset minut jste na místě. Akorát vás nesmí zaskočit, že vlakové nádraží je od obce samotné docela daleko. Nám to ale nevadilo, rozhodli jsme se před návštěvou zámku podstoupit prohlídku místní zoo a k té trvá cesta z nádraží slabých dvacet minut průměrně rychlé chůze. Cestu nemusíte ani moc hledat, hned za perónem vás navedou směrovky.
Zoologická zahrada Ohrada nás doslova okouzlila. Rozkládá se na břehu Munického rybníka a je jedním slovem - roztomilá. Má sice jen 6 ha, ale úctyhodných 175 druhů zvířat v celkovém počtu asi 900 ks (to jsem nepočítal, není nad informační tabule). Přitom nemáte pocit, že by zvířata nějak trpěla nedostatkem prostoru (dobře, uznávám, že člověku stojícímu s foťákem v ruce před mřížemi se to dost těžko posuzuje), navíc provozovatelé stále pracují na zvětšování a úpravách výběhů k spokojenosti a pohodlí jejich obyvatel. Brňáci jistě ocení položení zahrady na placce - v brněnské zoo si při stálém pobíhání do kopce z kopce za chvíli připadáte jak kamzík a divíte se, že nejste taky za plotem opatřeným cedulkou “NEKRMIT”.
Můžete tady navíc fotografovat bez zvláštního poplatku, výběhy či klece jsou opatřeny cedulkami oznamujícími aktuální přírůstky a roztomile upozorňujícími na nevhodnost prostrkávání prstů skrz oplocení. Za pár korun si v automatech můžete zakoupit granulované krmení pro kozy na dětském hřišti či kačeny v rybníku. Krmit kachny je vůbec velká zábava - místní kapři jsou tak žraví, že z toho kačeny často vyjdou naprázdno (určitě ke spokojenosti rybářů). Taky Wabi Daňkovi by se tu líbilo - v areálu zoo je zpřístupněna expozice Český les, takže jeho děti by se už nemusely ptát “jak vypadá…”.
Nakrmíte-li zvěř, je dost možné, že dostanete také hlad. Pro tyto případy je zde postavena velice příjemná Restaurace ZOO s vkusným interiérem a příznivými cenami. Využili jsme jejích služeb a byli mile překvapeni. Mladý personál tu čile pobíhá, vše je rychlé, připravené na nájezdy hladovců. Občas se, pravda, v tom zmatku něco nepovede. Jako v našem případě, kdy mi byl hlavní chod přinesen před polévkou (velice chutný hovězí vývar se zeleninou a játrovými knedlíčky).
Obsluha okamžitě sjednala nápravu a doprovodila ji velice slušnou omluvou. Bohužel mi při tom stačily vychladnout jinak skvělé gnocchi s mákem. Ale co, stane se. Navíc - všichni se tak urputně snažili, že se na ně člověk vůbec nemohl zlobit. Za to těstovinový salát s kuřecím masem byl výborný, neplaval v zálivce jak se nám často stává, byl opravdu čerstvý a kuřecí kousky chutně okořeněné. Prostě paráda, to vše se dvěma pivy značky Bernard za necelých 230,- Kč. Prohlídli jsme si v rychlosti ještě krásné dětské hřiště a vypravili se k zámku.
Pokud se rozhodnete, tak jako my, provést návštěvu obou podniků v jeden den, doporučuji nejdřív zoo a pak zámek. Jinak se vám může stát, že vás návštěva schwarzenberského sídla vycucne natolik, že už na zoo nebudete mít náladu. Zatímco když po odpočinkové zoologické k zámku dorazíte, bude vám líto neabsolvovat aspoň jednu z návštěvnických tras. Od zoo k zámku dojdete pěšky pohodlně za půl hodinky. Procházka je z poloviny příjemná (po břehu rybníka), z jedné třetiny otravná (kolem silnice a skrz obec) a nakonec hrozná - to už stoupáte do kopce k vysněnému zámku (stavitelé hradů a zámků málokdy mysleli na turisty).
Ačkoli jsem nikdy nebyl velkým příznivce této památky (znám lidi, kteří ho ani za památku nepovažují) a neogotického slohu vůbec, vždycky jsem toužil ji navštívit. Jako ta panenka Maria ze známého vtipu, když odpovídá na dotaz proč chce na dovolenou právě do Medjugorie - tolik jsem o tom slyšela a ještě nikdy jsem tam nebyla! Tak i já. Podle fotek a filmových záběrů jsem měl vždycky pocit, že není snad ani z cihel, ale spíš ze šlehačky. A šlehačkový dort ve velkém zrovna nemusím. Ale neochutnejte aspoň kousek! A zde je vám naservírován přímo před nos, dokonce na něm prý i hoří svíčky - to když ho v noci osvítí.
Ani nevkusné ozdobičky nechybí - třeba ty příšerné hlavy jelenů s pravým parožím na fasádě nádvoří! Taky na náplni se cukráři vyřádily. Je to jako v té pohádce jak pejsek s kočičkou vařily dort. Spousta krásných věcí, od bohatě vyřezávaného schodiště, přes nádherně zdobené stropy, po úžasné skleněné lustry či krásné výmalby. Jenže všeho je tak moc a pohromadě, že se vám z toho točí hlava a stejně nejste schopni to řádně strávit. Ani se nedivím, že v naší návštěvnické skupině jeden kluk omdléval - střídavě ho rodiče posazovali na židle a napájeli vodou. A to se průvodkyně na trase “Reprezentační sály” fakt snažila (mimochodem, byla výborná - přesná, milá, vtipná, pohotová a poučená). Když jsme sestupovali po schodech k výstupu ze zámku, docela se mi ulevilo.
Sedli jsme do zámecké restaurace a dali si na vzpamatování pivo. Tady jsou taky dobráci - třetinka piva Platan za 35,-. Turisté vítejte! Ale nedejte si ho po tom soustu. A zde nás taky napadlo, vyzkoušet ještě prohlídku zámecké kuchyně. No uznejte - pan Kolíček si toto nemohl nechat ujít. Navíc už neměla trvat dlouho - jen 35 minut. Průvodkyně těmito místy byla na rozdíl od té předešlé příšerná. Měli jsme pocit, že si snad odskočila od toalet a improvizuje. Její “tady se dívám, že je ten nápis německý, tak to je německý výrobek” nebo “tady bych dala bramboru, tímhle točila, koukám že je tu pružinka, takže ono by to takhle škrábalo dopředu…no, asi by to šlo použít, kdyby to někdo nabrousil”, bylo hrozné. Působila zmateně. Sice jí bylo známo, kudy se vhazovalo dříví na podpal a kam vede výtah, ale na dotaz návštěvnice “kde brali do kuchyně led” řekla jen “asi jim vydržel”.
Škoda, ale oproti prohlídce přezdobených komnat jsme byli z kuchyně nadšeni. Jednoduchá, účelná a vzdušná. To dělení skvěle vybavených prostor na studenou a teplou kuchyni, na oddělené sklady zeleniny a masa, ten osobní výtah, výtah na jídlo, gril se samočinným otáčením zvěře pomocí teplého vzduchu v komíně a soustavě lopatek, řetězů a kol … prostě paráda. Dokonce se nám podařilo zaznamenat pár vyvěšených receptů (fotit se tu sice nepochopitelně nesmělo, ale aspoň v tomto případě jsme obdrželi výjimku). Odcházeli jsme nadšeni, osvěženi. Přesto se domnívám, že pozřít z toho hlubockého dortu víc než dvě porce naráz, skončil bych jako zlý pes ze zmíněné pohádky - s bolestí břicha. Tahle ochutnávka bohatě stačila.
Přejezený Kolíček
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat