Výlet do této jihočeské vesničky začal kuriózně. Dopravili jsme se na budějovické autobusové nádraží umístěné na střeše nákupního centra (pro brňáky: jako byste na střechu nákupního centra Vaňkovka přesunuli autobusové nádraží Zvonařka - je to úsměvné a zajímavé zároveň, rozhodně se tím ušetří spousta prostoru) a hledali nástupiště č. 34 s autobusem jedoucím do Holašovic. Nebylo. Značení nástupišť zde končí u čísla 32 a za živého boha se nelze vyšších čísel dopátrat. Na informacích pusto prázdno, ni živé duše. Inu, neděle. V úzkosti nejvyšší jsem odchytil nejbližšího autobusáka a požádal ho o radu. Vystupoval ke mně ze svého vozu zadkem napřed a v předklonu, sbíral nepořádek se schůdků a při tom mával rukama kamsi doleva a to celé doprovázel slovy “třicet čtyři je venku tam dole”. Pochopil jsem, že hledané nástupiště se vlastně nachází mimo autobusové nádraží. Bylo to tak, bylo maskované za běžnou zastávku MHD a stejně tak i sloužilo, jen to číslo uvedené v jízdním řádu na něm chybělo. Nic není dokonalé.
Holašovice samotné jsou velice malebná vesnička, zapsáná v seznamu světového dědictví UNESCO pro půvab náměstí s unikátní ukázkou štítů domů ve stylu vesnického baroka. Jedinou vadou na kráse je to, že řada oken tolik oceňovaných štítů byla vyměněna během dvacátého století za běžná chalupářská a vejdete-li do dvorů, zjistíte, že se z toho baroka zachovaly opravdu jen ty štíty. Jsou to vlastně jen kulisy, taková trochu potěmkiáda. Ale my sem přijeli hlavně kvůli vyhlášenému řemeslnému jarmarku. Na ten se však dostanete pouze se vstupenku bratru za sedmdesát korun. Obecně nemám nic proti vstupnému, ale je to teprve podruhé (ještě moravský Kunštát si v tom libuje), co jsem setkal s tím, že zaplatíte za to že si jdete něco koupit. Postupovat tímto způsobem obchoďáky, dávno zejí prázdnotou.
Malou omluvou pro pořadatele je avizovaný kulturní program. Ten se, dle mého názoru i názoru prodávajících řemeslníků, mohl krásně zaplatit z plateb za stánky prodejců (600 Kč za pronájem plochy na stánek). Ale co, nebuďme žgrti a dopřejme jim to. K programu samotnému - na dvou protilehlých podiích se střídaly jihočeská dechovka Vlachova (její trumpetista měl občas nechtěné sólo v podobě opravdu falešných tónů), pak nějaká country skupina slušně hrající především písně Michala Tučného a skvělá cikánská kepela, jejíž jméno jsem (a to je mi opravdu líto) nezjistil.
K večeru jsme se vrátili do Budějovic, v žaludcích nám trochu kručelo (douzovaná klobása z jarmarku nestačila) a tak jsme si zašli do restaurace Budvarka, patřící k místnímu hotelu Malý pivovar. Pivo zde točí dobré, ale jako ve spoustě jiných hospod, i zde se výčepní domnívá, že natočí-li ho centimetr a půl pod rysku, ještě dojde. Nedojde! Zvlášť, když nemá z čeho, dle pěny na svého zákazníka na vihočeskou vepřovou pečeni se zelím a drbáky a vepřovou panenku na bylinkách se zázvorem a šťouchanými bramboryýčepu už chvíli čekalo. Objednali jsme si j. Panenka byla výborná, srolovaná s bylinkami schovanými uvnitř, brambory též skvělé.
Byl jsem zvědavý na ta drbáky - kvůli tomu jsem si objednal pečeni. A hele, ony jsou to obyčejné chlupaté knedlíky - i když zde moc dobré! Jak mě dodatečně poučil vrchní, označení drbáky je místní, krajové. Zelí připravil kuchař též výtečné, neplavalo v nadbytečné vodě a hlavně (oproti moravskému) se zde nezasmažuje. To zvlášť vítám. Vepřová pečeně byla chutná a měkoučká, jen bych příště očekával méně oschlé plátky masa - rozhodně nepůsobilo dojmem, že ho kuchař právě odkrojil.
Seděli jsme u stolu před restaurací a bylo nám moc fajn. Když člověk přestal vnímat řvoucí opilce u vedlejšího stolu (jeden, Slovák, s egem díky pivu narostlým do nadoblačných výšin a druhý, Čech, pro změnu bez ega) a blbečky co chvíli zkoušející na silnici za našimi zády sílu svých motorek, neměla ta chvíle chybu.
Před odchodem jsem v dobré náladě ještě vyfotil tři rusky mluvící zahraniční turisty (jejich foťákem), aby měli taky nějakou společnou fotku a nemuseli se u aparátu stále střídat. Byl to krásný den. Konečně jsme měli pocit, že jsme na dovolené.
Holašovice samotné jsou velice malebná vesnička, zapsáná v seznamu světového dědictví UNESCO pro půvab náměstí s unikátní ukázkou štítů domů ve stylu vesnického baroka. Jedinou vadou na kráse je to, že řada oken tolik oceňovaných štítů byla vyměněna během dvacátého století za běžná chalupářská a vejdete-li do dvorů, zjistíte, že se z toho baroka zachovaly opravdu jen ty štíty. Jsou to vlastně jen kulisy, taková trochu potěmkiáda. Ale my sem přijeli hlavně kvůli vyhlášenému řemeslnému jarmarku. Na ten se však dostanete pouze se vstupenku bratru za sedmdesát korun. Obecně nemám nic proti vstupnému, ale je to teprve podruhé (ještě moravský Kunštát si v tom libuje), co jsem setkal s tím, že zaplatíte za to že si jdete něco koupit. Postupovat tímto způsobem obchoďáky, dávno zejí prázdnotou.
Malou omluvou pro pořadatele je avizovaný kulturní program. Ten se, dle mého názoru i názoru prodávajících řemeslníků, mohl krásně zaplatit z plateb za stánky prodejců (600 Kč za pronájem plochy na stánek). Ale co, nebuďme žgrti a dopřejme jim to. K programu samotnému - na dvou protilehlých podiích se střídaly jihočeská dechovka Vlachova (její trumpetista měl občas nechtěné sólo v podobě opravdu falešných tónů), pak nějaká country skupina slušně hrající především písně Michala Tučného a skvělá cikánská kepela, jejíž jméno jsem (a to je mi opravdu líto) nezjistil.
Trh sám o sobě byl velice příjemný, slunce pálilo, prodávané pšeničné placky připravované na slaný či sladký způsob skvělé, místní jihočeské mojito lahodné, ovčí sýr fantastický (zakoupili jsme kusanec na večerní zobání k vínu). Zkrátka, celkový dojem z půldne stráveného na jarmarku jsme měli velice dobrý. Vkusné a elegantní řemeslné výrobky střídaly neskutečné kýče, prostě trh jak má být. Každý si tu našel to své. Nebudu se ale o tom příliš rozepisovat, myslím že následující fotky mají dostatečnou vypovídací hodnotu.
K večeru jsme se vrátili do Budějovic, v žaludcích nám trochu kručelo (douzovaná klobása z jarmarku nestačila) a tak jsme si zašli do restaurace Budvarka, patřící k místnímu hotelu Malý pivovar. Pivo zde točí dobré, ale jako ve spoustě jiných hospod, i zde se výčepní domnívá, že natočí-li ho centimetr a půl pod rysku, ještě dojde. Nedojde! Zvlášť, když nemá z čeho, dle pěny na svého zákazníka na vihočeskou vepřovou pečeni se zelím a drbáky a vepřovou panenku na bylinkách se zázvorem a šťouchanými bramboryýčepu už chvíli čekalo. Objednali jsme si j. Panenka byla výborná, srolovaná s bylinkami schovanými uvnitř, brambory též skvělé.
Byl jsem zvědavý na ta drbáky - kvůli tomu jsem si objednal pečeni. A hele, ony jsou to obyčejné chlupaté knedlíky - i když zde moc dobré! Jak mě dodatečně poučil vrchní, označení drbáky je místní, krajové. Zelí připravil kuchař též výtečné, neplavalo v nadbytečné vodě a hlavně (oproti moravskému) se zde nezasmažuje. To zvlášť vítám. Vepřová pečeně byla chutná a měkoučká, jen bych příště očekával méně oschlé plátky masa - rozhodně nepůsobilo dojmem, že ho kuchař právě odkrojil.
Seděli jsme u stolu před restaurací a bylo nám moc fajn. Když člověk přestal vnímat řvoucí opilce u vedlejšího stolu (jeden, Slovák, s egem díky pivu narostlým do nadoblačných výšin a druhý, Čech, pro změnu bez ega) a blbečky co chvíli zkoušející na silnici za našimi zády sílu svých motorek, neměla ta chvíle chybu.
Před odchodem jsem v dobré náladě ještě vyfotil tři rusky mluvící zahraniční turisty (jejich foťákem), aby měli taky nějakou společnou fotku a nemuseli se u aparátu stále střídat. Byl to krásný den. Konečně jsme měli pocit, že jsme na dovolené.
Naschle příště! Kolíček
Příspěvky
5 komentářů:
Ahoj p. Kolíčku , právě jsem dočetla Tvoji reportáž z prvních dnů zasloužené dovolené. Máš se doufám krásně ,podle fotek nelze ani jinak soudit.Přeji Ti (Vám) krásný zbytek dovolené a těším se na další jenom super zážitky .
Pa,pa MILUŠKA.
Jéjé, vy jste navštívil mé rodné město. Škoda, že jste si v Malém Pivovaru nedal vodnické dušičky - nakládané syrečky - je to moc mňam k pivu.
MILUŠKA:
moc děkuji za přání, už jsem zpět v Brně a dovolená to byla úúúžasnááá :o))
renata:
to už jsme bohužel nestihli, ale byli jsme tak okouzleni těmito končinami, že se sem určitě vrátíme a pak ty syrečky stopro vyzkoušíme :o))
Moc pěkné, takové pozitivní. Buchty jste ani nehledali, takže sklamání se nekonalo:-)
600 za stánek je dost málo. Na Mělnickém vinobraní se před 2 lety platilo dle lokality 2-10 000.
Zdar a sílu, Eva
Eva:
jo jo, pozitivní byl celý ten den, fakt bezva. Buchty byly prý v sobotu a my tam byli v neděli, ale co jsem slyšel, nic moc a hlavně se prý o tom skoro nevědělo. Ale nebyl jsem na místě, tak nemůžu soudit. Cena za stánek nebyla až tak vysoká, jen jsem ji uvedl jako ilustraci toho že při vysoké účasti stánkařů mohlo být vstupné i nižší - spousta návštěvníků byla dost překvapená. Zdravím a děkuji za komentář :o))
Okomentovat