čtvrtek 31. července 2008

Dovolená: Den druhý - válivý


Ano, jsme na místě teprve druhý den a už se válíme. Zpočátku jsem se cítil divně - jedeme takovou dálku a pak celý jeden den ztratíme válením se na zahradě, opalováním, čtením, popíjením koktejlů a pojídáním závinu…to jsme mohli rovnou zůstat v Brně! Jenže kdybychom zůstali v Brně, tak bych si určitě zase našel něco k práci a i kdyby ne, dost těžko bych si zalenošil v prostředí tak příjemné zahrady (na balkonu by to moc nešlo). Takže vlastně můžu být rád. Ale nedalo mi to, pustil jsem se aspoň do drobného kuchtění. Upekl jsem
rychlý masový závin.

To se osmahne trocha anglické slaniny, přidá se cibule, pak debrecínka nebo cigára, kuřecí maso, dál žampiony (to vše pokrájené na malé kousky), chvíli se ta směs restuje, pak se přidá utřený česnek, nějaké koření (na dovolené si obvykle vystačím s nějakou kupovanou směsí, tentokrát to bylo Kuře sedmi bylin), sůl a trocha rajčatového protlaku (ne kečup!). Chvíli se to celé ještě míchá na plotně, pak odstaví a nechá prochladnout. Pak se tím potře listové těsto, celé se to zavine, na povrchu posype strouhaným sýrem a upeče. Poprvé v životě jsem k tomu účelu zakoupil listové těsto již rozválené na pečícím papíru a musím říct, že až na cenu, jsem s ním byl velice spokojen. Vyvalování těsta nebylo nikdy mojí silnou stránkou a hlavně - odpadá to následující protivné umývání náčiní k tomu potřebného. Pokud tento recept vyzkoušíte, přeji vám, ať se podaří lépe než mně.

Až do fáze pečení šlo vše hladce. Jenže, znáte to, když se člověk dostane k troubě, kterou vidí prvně v životě, zažívá někdy krušné chvíle. Tak i já. Nejdřív se se závinem dlouho nic nedělo, těsto si dávalo na čas a pak už zase bylo pozdě. Zkrátka jsem to celé lehce připálil. Tedy trochu víc než lehce. Asi to bylo i těmi značkami na regulátoru teploty - celou dobu jsem si myslel že to číslo znamenající stupně v troubě patří k tomu puntíku nalevo a až když bylo po všem, došlo mi, že patří k puntíku napravo. Prostě jsem to ke konci nevědomky osolil na 250. Ale co, stejně jsme nakonec vše snědli a ještě jsem byl pochválen - tomu se asi říká láska :o)

A abych nezapomněl - zmínil jsem tu koktejl. Ten byl moc fajn. To se ve vysoké sklenici pomačká trocha čerstvé máty, zalije se to panákem vodky, pak jahodovým džusem těsně pod vrchol sklenice a navrch se nastříká šlehačka. Lepší je poctivá smetanová, ale kdo by se s ní šlehal na dovolené. Klidně použijte umělou z flašky, v tomto případě to až tak nevadí. A celé to pak srkejte brčkem, nejlíp na dece a s někým milým vedle sebe.

Zdraví lenošný Kolíček

Žádné komentáře: