pondělí 30. června 2008

Peče chlap


Sliby se mají plnit a já jsem vám slíbil, že až upeču Milionové řezy zmíněné v předposledním příspěvku, dám vám vědět. Nu, stalo se a zde jsou mé poznatky. Hned úvodem vám ale musím říct, že jsem si na sebe upletl pěkně dlouhý bič. Recept vypadal celkem jednoduše, jenže nic není tak jednoduché, aby si to člověk nemohl dostatečně zkomplikovat …


Pravidlo 1: je dobré mít vše dvakrát

Na pečení jsem se připravil celkem poctivě. V pátek, vědom si toho, že se k realizaci receptu dostanu nejdřív v neděli, jsem předem nakoupil všechny potřebné suroviny. Pečlivě jsem si vypsal co je třeba pořídit a pro jistotu i to, co by doma mělo být. Protože, znáte to, když má člověk pocit, že má vše, zajisté mu něco bude chybět. Takže díky tomuto vyvařování mám na mrazáku o přebytečné máslo navíc, ve spíži další kilo cukru (přitom téměř nesladím), o tom, že rum je dobré kupovat rovnou v litrovkách se snad ani nemusím zmiňovat (ten jediný mi bude dělat radost i kdybych snad ztratil chuť a přestal vařit).

V neděli ráno (přesněji v 10:00) jsem se směle pustil do díla. Předem jsem se samozřejmě posílil panáčkem rumu - když už se má při pečení použít, je dobré nejdříve zjistit, je-li pro tuto činnost vůbec vhodný (a navíc, před každou zodpovědnou prací je dobré zbavit se trémy - dodnes mám například pocit, že i na zabijačkách se hned zkraje pije hlavně proto, aby měl člověk k tomu co ho čeká kuráž). Pečlivě jsem odvážil máslo, cukr, přidal vejce a med a začal vše zahřívat v míse posazené na hrnci vařící vody. Vše jsem zároveň fotograficky dokumentoval a průběžně s tím začal odvažovat potřebnou mouku. A najednou vám koukám, že se mi v té horké tekutině začínají dělat nějaké divné hrudky a hlavně - oproti receptu to nechtělo houstnout. A ke všemu jsem se dočetl, že mám přidat “trochu sody bikarbony”. Co to je “trochu”? Volám tedy paní Daňhelovou (autorku receptu) a ta mi to nebere. Teploměr za oknem ukazoval 32°C, u sporáku bylo odhadem přes čtyřicet. Začínám se stresovat, dávám si na uklidněnou dalšího panáka.


Pravidlo 2: při vaření moc nepijte

V takových chvílích je dobré mít přítele na telefonu. Tentokrát jeho roli zastala moje matka, toho času na zasloužené dovolené. Svěřil jsem se jí se svými pochybnostmi a ona se, jako vždy, zachovala jako žena činu: “Cos tam dal? To ti nikdy nezhoustne! Hrudky? Protožes´ to nemíchal od začátku a to vajíčko se ti srazilo!Na kolik je to deka mouky? To ti bude stačit tři čtvrtě malé lžičky sody. Myslím, že už jsem to někdy pekla, když tak volej!”, a zavěsila. Na sodu bikarbonu jsem při nákupu zapomněl, vypomohl jsem si tedy drcenými tabletami jedlé sody z lékárničky (2 kusy). Soda jako soda. Ještě předtím jsem vše svařené pečlivě propasíroval přes cedník - přeci v tom nebudu mít ty hrudky! Pln radosti, jak to zvládám, jsem do horkého základu přisypal mouku a těšil se z toho, jak mi to pěkně houstne.

Lehce vychladlou hmotu jsem pečlivě rozdělil na šest dílů a jal se je vyvalovat. Zdálo se mi to, pravda, nějaké málo tuhé, trochu jako vyžvýkaná žvýkačka těsně předtím než se začne rozpadat na drobky. Chvíli jsem se tou zbytečnou prací trápil a pak mi to došlo - během vážení mouky jsem přeci míchal a telefonoval a fotil…no jo, já vůl přestal s vážením mouky v půlce proto to mám teď tak řídký! No to chce dalšího panáka! Veškeré pečlivě připravené těsto našlo svůj konec v koši na odpadky a já se pustil do nové várky. Tentokrát jsem si dal pozor, míchal jsem poctivě od počátku zahřívání nad parou, vše jsem poctivě odvažoval. Nemusel jsem se rozptylovat focením, potřebné záběry jsem přece pořídil při “první várce” a tak se dílo začalo dařit. A stejně jako předtím jsem po vychladnutí hmotu rozdělil na šest bochánků.


Pravidlo 3: pracujte přesně

Původním vzděláním jsem technik a tak jsem zvyklý dělat některé věci pokud možno systematicky. Třeba dělení. Mám-li něco rozdělit na lichý počet dílů, mívám často problém docílit stejnoměrné velikosti. Snadné je to v případě sudého počtu dílů: prvotní kus rozdělím na poloviny, což je relativně snadné, ty pak na další poloviny a tak to jde dál. I v případě tohoto pečení jsem tak postupoval. Proto nevím, jak se mohlo stát, že jsem měl nakonec při vyválení každý plát těsta naprosto jiný. A to nejen tvarově. Přestože byly jednotlivé placky přibližně stejné tloušťky, každá z nich vykazovala už od zběžného pohledu jiný plošný rozměr. Uklidňoval jsem se tím, že se vše nakonec stejně ořeže do pravidelného čtyřúhelníku a tak se i stalo.

Přesto se musím k něčemu přiznat. Na poslední fotografii je na sobě naskládáno předepsaných šest plátů. Není tomu tak docela - ten vrchní plát je totiž poloviční. Nevím jak k tomu došlo, byl první a prostě vyšel nejmenší. Za to odřezky by vystačily na zbývající polovinu a možná ještě na sedmou vrstvu. Bylo mi však trapné skládat se s nimi stylem puzzle, proto jsou mé řezy dvouposchoďové. Asi si příště sečtu celkovou hmotnost těsta, tu podělím a jednotlivé části budu odvažovat … Uvidím, bude-li nějaké příště.

Pravidlo 4: všeho s mírou

Příprava krému šla snadno. Sice jsem byl zpočátku také trochu nervní, to když krém opět nechtěl houstnou, ale s přibližováním se k bodu varu se situace obrátila, míchání metličkou už nebylo tak snadné a mně se podařilo uvařit docela obstojně hustý pudink. Během jeho chládnutí jsem pečlivě vymíchal máslo, vzorově pak do něj pudink po troškách vmíchal a přidal rum. Snad, že od začátku celého mého snažení uplynula už třetí hodina a já se cítil znaven, snad, že ze zakoupené láhve již ubylo něco přes dvě deci, zkrátka jsem tomu svému krému trochu dopřál. Výsledné řezy jsou proto chuti trochu více rumové než medové, ale myslím si, že na kvalitě jim to nijak neubírá. Hlavně že krém v lednici ztuhl snad tak jak měl a nevytéká z celé té parády ven.


Pravidlo 5: potírejte samostatně

V receptu je přesně popsáno, jak a čím má být které vrstva potřena. Mám pro vás malou radu - je dobré jednotlivé pláty upečeného těsta potírat zvlášť a pak je takto připravené na sebe skládat. Jinak se vám také může stát, že se při průběžném potírání budou jednotlivé vrstvy nekontrolovaně pohybovat a celé vaše snažení by mohlo skončit na zemi. Váš pes by z toho měl snad radost, sousedi z přívalu sprostých slov však ne. Já sám jsem takto postupoval až od čtvrté vrstvy, tři předcházející jsem zachránil před sesunutím na poslední chvíli a i tak jsem si pěkně od plic zanadával.


Pravidlo 6: změna je život

Paní Daňhelová doporučuje potírat pláty i marmeládou. Použil jsem vynikající letošní jahodový džem (díky mami) a výsledek je skvělý. Jak jsem se však dozvěděl, na Slovensku je zvykem používat místo něj švestková povidla a prý to není vůbec špatné. Také konečné polití čokoládou či posypání ořechy nemusíte dodržovat přesně. Já už na přípravu horké čokolády neměl sílu a tak jsem na poslední vrstvu krému nastrouhal 85% hořkou značky Lindt a můžu s klidným svědomím říct, že by si i autorka receptu určitě pochutnala. Takže - experimentujte.



Závěrem mám už jen dva vzkazy:

1. Pane Bíno, vaše dcera vás musí opravdu milovat, když se s tím peče, já u toho šílel a proklínal se, že jsem to nevzdal už při jejím varování “ono to není tak snadné…”

2. Paní Daňhelová, už vím, proč se řezy jmenují Milionové - já bych je znovu za míň nedělal.

Celá příprava mi zabrala šest hodin a vypil jsem u toho necelé tři deci rumu - dílem z radosti, chvílemi ze zoufalství. Nakonec jsem dal výtvor ztuhnout a zaležet do lednice a s chutí odešel do naší hospody na pivo a smažák. Ale druhý den, když se to celé pěkně rozleželo, vůně se rozvinuly a vrstvy pečeného těsta zvláčněly pod krémem a džemem, jsem si říkal - stálo to za to!

Kolíček

17 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Pobavil jste nás oba, perfektní článek:) Já na vás vzpomínala u pečení vatikánské buchty a vy zas vymyslíte nějakou takovouhle blbostičku:) No co, medovník peču a všichni ho mají rádi, tohle budu muset taky zkusit:) Jen to nebude tak rychle jako u vás, zato dost možná neméně dobrodružně.
P.S. už jste našel žraloka?;)

pan Kolíček řekl(a)...

vladka:
dlouho jsem se tam nestavil, ale kdykoli jdu kolem, vždycky si na vás vzpomenu. Nebojte, rozhodně si ho nenechám ujít - doufám, že ho do té doby někdo nesežere :o))

Anonymní řekl(a)...

:-))) To jsem se pobavila. A zase mne Váš článek utvrdil v tom, že je lépe, když se do pečení moc nehrnu. Možná by to bylo podobné. A taky se mi líbilo, že jste se držel hesla:"Komu smrdí rum, tomu smrdí práce" :-))) Máte můj obdiv, že jste se s tím dokázal porvat i po prvním nezdařeném pokusu a výsledek je báječný! Tohle je to, co nás "cvoky do vaření" na tom baví, že? Úplně to chápu... :-)))
Mějte se,
P.

pan Kolíček řekl(a)...

papaja:
víte, já to pak začal brát jako výzvu a možná i jako politickej úkol a tak jsem se vybičoval...přeci mě nezdolá nějaká buchta! Mimochodem, kdybyste to náhodou chtěla dělat - nebo někdo jiný - je dobré péct pláty těsta na obráceném namazaném plechu, pak se z něj líp sundávají. To byla taky rada mé drahé matky a vyplatila se mi. A já ji tam zapomněl připsat :o))

Anonymní řekl(a)...

A já říkala, že to nebude žádný med. :-))
Dcera miluje svého otce a Vy asi musíte hodně milovat nás, čtenáře, protože takhle se pochlapit a pustit do tak odvážného kousku, je na metál. :-)
Spotřebované množství rumu je naprosto odpovídající, možná, že bych spotřebovala i o decinku víc. Na nervy. :-)
Zvlášť drcení "sódových" tablet z lékárničky mě zaujalo. Ani nevím, že se něco takového vyrábí....:-)))
Taky tady mám nějaký recept na "medové řezy" , ale nějak se mi do toho už několit let nechce. Tak teď vím konečně proč. :-))Díky za super článek...

pan Kolíček řekl(a)...

tea:
děkuji za uznání, já se v tom popíjení raději krotil, abych ty placky nespálil (pečou se hrozně rychle, asi tak 6-7 minut) a i tak se mi podařilo docílit docela široké škály barev od světle béžové po hnědou :)) Soda v tabletách se v lékárnách prodává jako zažívací :o))) A do těch vašich řezů se pusťte, může to být žůžo dobrodrůžo!!!

Anonymní řekl(a)...

Nojo, já znám jenom "sodu bicarbonu" práškovou z drogérie, tak mě ty tabletky trochu vyvedly z míry....:-))

Anonymní řekl(a)...

"Původním vzděláním jsem technik a tak jsem zvyklý dělat některé věci pokud možno systematicky. Třeba dělení..prvotní kus rozdělím na poloviny, což je relativně snadné, ty pak na další poloviny a tak to jde dál." Tak tady asi bude,pane Kolíčku, problém. Má-li být šest dílů, nelze dělit neustále na poloviny, šestka totiž není mocnina dvo, třeba proto vám díly nevyšly:)) Jinak moc pěkný článek, až se budu někdy nudit, vyzkouším;)
E.

Anonymní řekl(a)...

Opět jedna čtenářská lahůdka, pane Kolíčku. Tyhle řezy dělám už léta pod názvem "Josef řezy" (vůbec netuším, proč se tak jmenují), ale já jim říkám "svatební", protože jsem je poprvé ochutnala na mojí svatbě a tam taky na ně vymámila recept. Asi vás nepřekvapí, že je dělám jen jednou do roka, na Vánoce, a to mě musí muž hodně dlouho přemlouvat. Ale jestli, jak říkáte, ten trik s rumem funguje... ;o)

P.S. Měla bych pro Vás malou vychytávku, pokud Vás někdy někdo ještě umluví k pečení těch výborných řezů. Podobně jako Vaše maminka peču na obráceném plechu s okrajem, ale po upečení všech vrstev plech obrátím a namazané těsto do něj postupně skládám. Okraje plechu zabrání "sjíždění" a řezy se v něm i dobře skladují. :o)

Anonymní řekl(a)...

E:
vidíte, technik a úplně blbej, v tom to asi bude :o) ale recept vyzkoušejte....:o)
Yva:
no vidíte, to mě nenapadlo, určitě to poradím mámě. To vánoční pečení mě nepřekvapilo - on je to totiž taky takový malý "zázrak" a finálení úleva se blíží té, jakou mají křesťané při připomenutí zrození "spasitele" :o)

Anonymní řekl(a)...

Ó, pán se nám pustil do pečení! Tak takové ani neznám. Obdivuji se Vaší statečnosti, trpělivosti a odolnosti (po 3 decích rumu bych asi ležela nožkama nahoře :-D). No, dala bych si říct - ale jen jako ochutnávač :-P

pan Kolíček řekl(a)...

olu:
no, když ty rumy rozložíte do těch asi šesti hodin, tak se to dá snýst :o)) Ale kdyby se vám někdy chtělo ten recept vyzkoušet, tak vám řeknu, že nejlepší je ovládnout se a nesáhnout na výsledek minimálně dva dny. Já to pek v neděli a když jsme to dnes dojídali (a to jsem podělil i kolegyně v práci) tak to bylo úplně nejlepší a nejzaleženější. Ale bacha - dost sladký!!! (ovšem mě už to ublížit nemůže :o)))

Anonymní řekl(a)...

Je vidět, že jste odvážný člověk a že plníte sliby, dané čtenářům Vašeho blogu. Podobný recept mám od své bývalé budoucí tchýně už asi 20 let a ještě jsem si netroufla. ;-)
aida

pan Kolíček řekl(a)...

aida:
to víte, než by mi ten slib furt připomínali...to ho raději splním :o)) Líbí se mi váš obrat "bývalá budoucí...", já od své "současné budoucí..." zatím žádný recept nedostal - možná čeká až se stane jen "současnou..." :o))

Anonymní řekl(a)...

Paní Daňhelová, už vím, proč se řezy jmenují Milionové - já bych je znovu za míň nedělal :o))))

Pobavila jsem se a zároveň zjistila, že u nás doma chybí rum, který podporuje ten správný kuchařský um :o)

pan Kolíček řekl(a)...

dolcevita:
proto se taky rýmují Rum s Umem - jestli oni to nejsou kámoši... :o))

Anonymní řekl(a)...

No ale proč to nezhoustlo?