pondělí 9. června 2008

Pacibulky za pětku

Jako by se žížaly přebarvily na zeleno a vyrazily hromadně na brněnský Zelný trh. Nebo pankáčovy tkaničky - určitě je už nebavilo být zašněrovaná ve vysokých botách svého pána, půjčily si od něj zelený lak na vlasy a vyfešákované tímto se vydaly tamtéž. Prostě - na stáncích babiček, které prodávají přebytky ze svých zahrádek, se počaly kroutit divné zelené provázky. Jako by tam vůbec nepatřily. A u nich nápis “česnek” případně “pacibulky“. Chodil jsem kolem té zvláštnosti týden a nešlo mi to do hlavy. Jasně, jsou to výhonky česneku, to chápu, ale co to, probůh, dělá mezi zeleninou? Čeká se snad až narostou palice a do té doby je potřeba zpeněžit to jediné co je z té skvělé rostliny vidět? Nakonec, co si pamatuji, stejně se musejí ulamovat, aby šla veškerá síla do paliček a ne do květů, tak co by ne. Ale co má člověk s těmi tvrdými stonky dělat? Dát je snad do vázy? Tam by nevypadaly špatně…

Vyřešila to jedna z prodávajících babiček. Všimla si mého okounění a přímo mě vyzvala: “kupte si česnek, mladý pane” (to oslovení mě vždycky potěší). “Já nevím... k čemu je to dobrý?” ptám se. “No pod maso, nebo do polívky, vyzkoušejte ho” a pokračovala vyprávěním jak skvěle se hodí k dušenému masu, jak ho třeba zavařuje se zeleninou a používá jako přílohu, že se dá zamrazit… kdybych ji nezarazil, vypráví snad ještě teď. A tak jsem se rozhodl, že do toho experimentu půjdu - za těch pár kaček (svazeček za 10,-) to stojí.

Doma jsem vyložil zelené pokrouceniny na stůl a začal lovit v kuchařkách. A nic! Z vyprávění zeleninové babičky jsem měl pocit, že si domů nesu něco naprosto prostého a je jen má chyba, že o tom nic nevím. Jenže žádná z kuchařských knih se o tom zázraku nezmiňovala. A že jsem jich prošel - staré kuchařky po předcích, regionální i mezinárodní, nové s krásnými fotografiemi… vynechal jsem snad jen jihočeskou houbařskou kuchařku - to už mi přišlo fakt nesmyslný. A internet se taky zrovna „nevyšvihnul“. Co naplat, bude se experimentovat. Říkala pod maso? Dáme pod maso. Jenže - mám teď grilovací období a dusit kus flákoty mě ani nenapadne; snad se budou hodit i tak.

Část jsem pro začátek (dle rady) nakrájel do zeleninové polévky a ono se vám to osvědčilo! Mělo to chuť česnekovou a přece daleko jemnější, polévku to trošku ovonělo, ale nepřerazilo ostatní zeleninu - tak to mám rád (až budu chtít česnečku, použiji stroužky, ne?). První zkouška vyšla, dáme se do masa. Měl jsem na mrazáku libové ořezy z bůčku (zbytek z přípravy škvarečků na šumajstra). Rozmrazené jsem je tedy smíchal s trochou olivového oleje, drceným pepřem, zakápnul citrónovou šťávou, přidal část hodně jemně nasekaných česnekových výhonků (i s hlavičkami). Celé jsem to nechal v lednici půl dne odležet. Když přišel čas tepelné úpravy, rozkrojil jsem dvě feferonky (jednu zelenou a jednu červenou), vydlabal semínka, papričky nakrájel na tenké proužky a prudce je osmahnul v oleji. Osmažené kousky jsem vyndal a uložil stranou - ještě se budou hodit.

Naložené kousky masa jsem osolil, napíchal na bambusové špejle (prodávají se jako napichovátka na krevety, ale k mému záměru se hodily skvěle) a dal smažit na rozpálený, feferonkami ovoněný, olej. Na druhé pánvičce jsem v oleji opekl nahrubo nakrájené česnekové výhonky - jen aby trochu změkly a přitom nezčernaly - a poté je (samozřejmě už bez oleje) smíchal s uvařenou rýží. To je celá příloha. Na talíři jsem hotové vepřové špízy dozdobil osmahnutými feferonkami. Nechci se chlubit, ale musím: dopadlo to na jedničku. Česnekové výhonky dodaly masu jemné aroma které se s feferonkovým olejem skvěle doplňovalo a rýži ochutily také moc dobře - dostala tím mírný nádech drsnosti.

Co říct závěrem: zelené žížaly koupím co nejdřív znovu - dokud jsou k mámí. Asi vyzkouším tu zavařenou zeleninu, určitě dušené maso, rozhodně bych je rád viděl ve vegetariánské směsi a určitě ještě nějaké použití vymyslím. A vám doporučuji to stejné - za těch 10 korun to vážně stojí :o)

PS: když jsme u toho česneku – sice předčasně, ale raději už teď připomínám, že se 26.7.2008 v Buchlovicích na uherskohradišťsku konají slavnosti česneku. Tak nezapomeňte! Já sám se už teď těším.

Kolíček

6 komentářů:

Vladka řekl(a)...

Výborně, na Zelňák jdu zítra:) A já si říkala, co budu vařit. Inspirace se vždycky najde:) Pro dnešek mám taky kolíčkovací den, doputovala ke mně Vatikánská buchta:) Už se těším, já živé organismy v kuchyni ráda... teda krávu bych tu mít nemusela, ale kvasinky na všechny podoby:)

kolíček řekl(a)...

vladka:
já kvasinky taky můžu - třeba na burčák se už nedočkavostí třepu :o)

Olu řekl(a)...

burčák... hm...nevím, ještě teď je mi z loňska blbě :-D

kolíček řekl(a)...

olu:
blbě? to ne, to nesmíte všechno naráz, ale pěkně po malých dávkách...zato poctivě! :o))

Yva řekl(a)...

Pane Kolíčku:

Za prvé, je hrozně sympatické, jak nejdříve koupíte a pak přemýšlíte, "kam s ním".

Za druhé, špízky s rýží na talíři vypadají tak lákavě, že kdybych měla po ruce všechny přísady, pustím se do nich hned. (Je před večeří a já stále marně přemýšlím, co dnes narychlo připravit.)

Opět článeček, co potěší a inspiruje. Moc ráda sem zajdu. Hezký víkend! :o)

kolíček řekl(a)...

yva:
ono je to tak trochu dobrodružství a taky někdy "znouzectnost" - když si předem vymyslím co uvařit, často buď nějakou ingredienci neseženu nebo na ni zapomenu :o) Moc vás zdravím a těším se na brzké setkání :o)