středa 25. června 2008

Pan Bína si medí


Pan Bína je důchodce. Spokojený důchodce - alespoň mě to tak přišlo. Byli jsme si vzájemně představeni na divadelní rekonstrukci ve Velké Lhotě, seděli jsme proti sobě u dlouhého stolu hospodské zahrádky a pili za teplého sobotního večera chladivé pivo. Na značku piva si nepamatuji, jen vím že nám chutnalo a že se nám při něm moc hezky povídalo. Pan Bína se stále usmíval a vyprávěl. O tom, jak se žilo dřív a jak se žije dnes, jak se pilo dřív a jak se pije dnes… O tom, že žije v bytovce a hned naproti za garáží má malinkatý pruh zahrádky kde pěstuje co se dá a na přilehlém dvorečku chová slepice… A hlavně o tom, že dělá med. Tedy, dělá - ony ho za něj samozřejmě dělají včely. Ale on se o ně stará (má pár úlu), pečlivě je ošetřuje a ony se mu za to odmění tím skvělým medem a propolisem. A on ten med stáčí (vlastně odstřeďuje) z plástů a - pastuje. Tím si mě úplně získal.

Odmalička jsem nadšený ze včeliček (přesně od té doby co jsem jako dítě k vánocům dostal a pak asi desetkrát přečetl knížku s divným názvem Bzum, bzum, bzum - určitě ji máma někde schovává), tajně toužím mít jednou pár úlů a taky “dělat” med. A tak, když se mi pan Bína svěřil s tím že med dokonce pastuje, měl jsem oči navrch hlavy. Poučenější z vás nechť se prosím přestanou smát - já ten bílý polotuhý zázrak znám, ale jeho výroba mi byla až doteď utajena. Vždy jsem žil v přesvědčení, že pastování (nebo taky šlehání) medu je věc tajemná, známá jen pár zasvěceným, nám laikům pečlivě utajovaná a proto nepochopitelná. “Vy pastujete med? Ježišmarja! A jak to děláte?”, vyhrkl jsem na něj. Pan Bína dopil pivo, postavil půllitr na stůl a měl se k odchodu. “Normálně, přijď se ráno podívat, ti to ukážu”. Domluvili jsme se na devátou.

Ráno v devět jsem stál před jeho bytovkou a nemohl se dočkat. Pan Bína něco kutil v garáži. “Nazdar, jdeš na ten med?”, přivítal mě. “Tak poď”. Vzal vrtačku a šli jsme do sklepa. Ani garáž nezavřel, asi se tam nekrade - v Brně by si to dovolil málokdo. Cestou po schodech do sklepa jsem přemýšlel na co asi s sebou nese tu vrtačku. Přišli jsme do sklepa (tak metr a půl na metr) a tam stály na stole a v policích vyrovnané sklenice medu - tekutého i šlehaného. V rohu byla kovová odstředivka na med a naproti ní jakýsi umělohmotný kyblík.

“Na, lízni si”, podával mi misku s čerstvě vypastovaným pokladem. “A dáte si panáčka?”, ozvala se za mnou jeho dcera. Nabízená slivovice voněla tak, že se nedala odmítnout (ani druhá sklenička). Lízal jsem z prstu bílou pastu, zapíjel ji švestkovým lektvarem a bylo mi jak v nebi. “A ukážete mi to pastování”, osmělil jsem se. “No proto jsme tady”, děl hostitel. Vyndal z krabičky od margarínu jakousi kovovou tyčku s motýlkem na konci, podobnou té, kterou se rozmíchává barva v kýblu a upnul ji do hlavy vrtačky. Odklopil víko kyblíky a ten byl plný medu. Ponořil do něho motýlka, zapnul vrtačku a začal ten med míchat. Minutu, dvě…nevím. Byla to jen chvilička.

“A to je všechno?”, divím se. “A cos myslel, takhle se to udělá čtyřikrát denně a za pár dní je med napastovanej”, usmívá se včelař. No prosím - a já z toho dělal vědu. Stál jsem tam trochu v rozpacích a nevěděl co říct. Zachránil mě. “A tady je propolis, ten si dávám do slivovice. A med taky.” “A to se pije taky, ten propolis? Babička si tím mazala koleno…”. “No, někdo říká, že se nemá, ale já ho piju, každý den skleničku”. Tak vida, nemá se to a pan Bína si dá skleničku, nakrmí slepice, obstará úly a při tom se pořád usmívá. Třicet let chová včely, ale med pastuje až poslední dva roky - s velkou radostí. Pan Ladislav Bína si prostě medí.

Možná si říkáte, proč o tom vlastně píšu. Žádný zvláštní příběh v tom přeci není. Jak pro koho! Mě bylo prostě odhaleno jedno malé obyčejné tajemství - pastování medu. Když si ten jeho budu ze sklenice lžičkou nabírat, určitě si na to krásné ráno pokaždé vzpomenu. A bude-li zrovna neděle, nejspíš dostanu chuť zajít do sklepa bytovky, přiťuknout si s někým frťánkem slivovice a nabírat tu sladkou dobrotu jen tak prstem z misky. Tak proto o tom píšu.

Nedalo mi to a zeptal jsem se dcery pana Bíny na nějaký oblíbený recept při kterém používají svůj med. Měla z toho radost, podělila se o něj se mnou a tak vám ho touto cestou přináším. Té dobrotě u nich doma říkají Milionové řezy (přepisuji originální rodinný recept):

Těsto: 200g práškového cukru, 3 celá vejce, 3 lžíce medu, 70g másla, trochu sody bikarbony, 500g hladké mouky.

Vejce, cukr, med a máslo míháme nad párou až zhoustnou. Přidáme sodu a mícháme dále do zhoustnutí. Mouku a horké těsto smísíme a rozdělíme na 6 dílů (nemusíte dodržet, ale řezy jsou lepší ze 6 dílů). Každý díl pečeme na vymaštěném plechu. Těsto se nejprve vyválí a pak rukou domačká do rohů. upečené a vychledlé díly naplníme. První dílů potřeme marmeládou a slabou vrstvou nádivky. Druhý díl potřeme nádivkou. Třetí díl potřeme opět marmeládou a slabou vrstvou nádivky. Čtvrtý díl potřeme nádivkou. Pátý díl potřeme naposledy marmeládou a slabou vrstvou nádivky a přiklopíme šestým dílem. Povrch můžeme polít čokoládou nebo také potřít nádivkou a posypat mletými ořechy.

Nádivka: 350g másla, 250g práškového cukru, 1/2 litru mléka, 1 balíček vanilkového cukru, 50g maizeny, troška rumu.

Mléko s vanilkovým cukrem, práškovým cukrem a maizenou za stál=ho míchání vaříme až zhoustnou. Necháme je vychladnout a po trošce přidáváme do vymíchaného másla. Potom přidáme rum a mícháme tak dlouho, až je nádivka hladká.

Řezy necháme uležet do druhého dne a opatrně krájíme.

Ať se vám pěkně huba lepí (a já přidám další foto, až se pochlapím a tuhle dobrotu upeču). Kolíček

21 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Díky za pěkné čtení, vybavily se mi vzpomínky, jak jsem jako malá holka nabírala lžičkou med přímo z proudu, který vytékal z medometu, když otec vytáčel med. Byl to lesní med, ze včelínu ještě krásně teplý, voňavý, skoro černý se zlatavými odlesky... No pohádka. až ten recept vyzkoušíte, dejte vědět.
Evas

pan Kolíček řekl(a)...

Evas:
jé, tak to vám až závidím, to musel být fajn pocit.... K řezům: jakmile upeču, hned nafotím a řeknu jaký jsou :o))

Anonymní řekl(a)...

Panu Bínovi přeji krásný medový rok, ať se včeličkám daří, mám pocit, že včelstev je čím dál méně a méně. A vám pane Kolíčku, příjemné a úspěšné pečení, protože podle receptu to teda nebude žádný med. :-))

pan Kolíček řekl(a)...

tea:
děkuji, držte mi palce, byl jsem předem upozorňován, že to množství plátů mi dá zabrat - no, snad to zvládnu. Ovšech, v těch vedrech - nevím nevím, jestli se u té trouby neupeču taky :o))

Anonymní řekl(a)...

Krásný článek, příjemné čtení. Lidi, co se starají o včeličky, dělají moc užitečnou práci, protože těch včeliček je čím dál tím méně. To je k nezaplacení. A pokud se ten pán skutečně jmenuje Bína, tak to je určitě osud! Propolis používám jako lék na všechno, med také. Medovicový úplně pálí v krku a je do půl hodiny po bolesti. Na silné nachlazení: panák slivovice + med + šťáva z jednoho citrónu. Užíváme, co kdo snese :-) Pane Kolíčku, zařazuji Vás do odkazů na mém blogu :-) A ať se daří.

pan Kolíček řekl(a)...

papaja:
hluboce před Vámi smekám, nomen-omen mě v případě jména pana Bíny vůbec nenapadlo - a přitom to bije do očí! Recept na med se slivovičkou a citronem je nejlepší co znám, v kombinaci s horkou vanou nemá chybu :o) V medech se moc nevyznám, to říkám rovnou, jen je šíleně rád mlsám (proto o nich taky raději nepíši "rádobyzasvěceně"). Akorát jsem slyšel, že je prý pylový lepší než medovicový - ale bůh ví, co je na tom pravdy, možná je to naopak :o) Jo, a mám prosbu: můžete mi prosím sdělit adresu vašeho blogu? Nějak ho podle jména nemůžu najít... Mějte se moc krásně :o))

Anonymní řekl(a)...

Předesílám, že se v medech taky moc nevyznám, ale - mám děcka alergiky a astmatiky a protože jedna z jejich alergií je i pylová, luční med vůbec nemůžou, jen právě ten medovicový, lesní.
Jinak moc pěkný článek, jako obvykle. Kam Vy na to chodíte? Vás je opravdu radost číst...
aida

Anonymní řekl(a)...

S medem je to také někdy potíž. Kdysi, v takovém tom "baťůžkářském boomu" jsem pracovala na recepci v jednom pražském ubytovacím zařízení. Jednou , když odjížděli nějací "amíci", nechali nám tam obrovskou sklenici medu. Ten med vůbec nevoněl a byl skoro odporný. Bály jsem se s kolegyní, co to je, tak jsme vzorek nacpaly kamarádovi, jehož maminka byla chemička, ať se za ní zastaví v práci....Byl to ten nejčistší a nejzdravější pohankový med. V rámci zachování zdraví jsme si ho rozdělily a odnesly domů, ale po čase se domluvily, že ta sklenice stejně skončila v kontejneru. Ten medík byl obravdu hodně zvláštní :-))

pan Kolíček řekl(a)...

aida:
no vida, zase jsem o něco chytřejší... A kam na to chodím? Prostě si tak chodím... :o))
tea:
jak jsem vás začal číst, tak jsem se bál, že to bude nějaká umělotina...a vida - pohanka. To jen dokazuje, že to, co je zdravý, nemusí být taky ještě dobrý :o))) A jinak mě asi nikdy nepřestane udivovat co všechno se těma chemickýma rozborama dá zjistit...to sou věci... :o))

Anonymní řekl(a)...

Potvrzuji, že pohankový med je fakt strašidelný. Hlavně ten odér. A hlasuju pro medovicový, nevím, jak je to s obsahem zdraví prospěšných látek, ale ve vzhledu a chuti je to můj jednoznačný vítěz.
Evas

pan Kolíček řekl(a)...

Evas:
vyřídím to panu Bínovi :o) Mimochodem - dnes ráno mi psala jeho dcera, že včera oslavil 66 narozeniny, o článku neměl vůbec tušení rodina mu ho nadělila jako další dáreček. Tak mi to udělalo radost, ani jsem při psaní netušil jak se bude hodit :o))

Anonymní řekl(a)...

Pane Kolíčku, poslala jsem e-mail...
P.
:-)

pan Kolíček řekl(a)...

papaja:
milá papajo, alias "mlsná kočko", díky za majlík, fakt se mi to automaticky nezjevilo, asi jste to nezadala do "Google/Blogger" nebo pak nevím co s tím je, houby se v těch jejich výmyslech vyznám, stejně to mají komplikovaný schválně aby jsme byli za PAKA... :o)Každopádně si i já s vámi v diskuzích rád popindám a rozhodně skončíte přikramlíkovaná v mých odkazech :o))

Unknown řekl(a)...

Med je skvělý ve všech svých podobách (z čehož je vidět, že pohankový jsem ještě neměla;)) A článek se Vám taky vyved. Tak koukám, že máte přikolíčkovanou spoustu lidí a naši (teď už ne zcela) babskou partu u Florentýny v Bistru velkoryse ignorujete. Táži se tedy - je to záměr?

pan Kolíček řekl(a)...

vladka:
no jo, vidíte, budu se na to muset mrknout, asi jsem to zasklil... á propos - Florentyna má nějaký odkazy? :o)

Anonymní řekl(a)...

Supr článek, nejsem moc na čtení o včelkách ale tento mne zaujal od začátku. Prima blog.

pan Kolíček řekl(a)...

anonymní:
díky díky díky :o)) jen je škoda že vás musím oslovovat "anonymní"

Anonymní řekl(a)...

Dnes jsem dostala jako "pozornost" od jednoho člověka sklenici pastovaného medu. Divil se, že vím, o co jde :-) Ten med vyrábí tatínek toho člověka, oblast neznám. Na sklenici je cedulka "přímo od včelaře" a "květový". Takže jsem zvědavá, až ho ochutnám...a samozřejmě asi dojde i na focení :-)))
Mějte se
P.

pan Kolíček řekl(a)...

papaja:
tak to vám přeji pěkné mlsání :o))

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za hezké počtení. Máte dar krásně sladce psát. Úplně mi tečou sliny, půjdu si taky líznout do spíže.
Libor

pan Kolíček řekl(a)...

libor:
děkuji za komentář, udělal mi radost :o) A s tím lízáním opatrně - ať vám něco zbyde na zimu :o))