pondělí 23. června 2008

Koláčky a kořalička


“…to sou vedra, pane Svoboda, to by jeden padnul…” “Tak tak, pane Závodský…a to je teprve červen, co budeme dělat v červenci! Čím posloužím?” A pan Svoboda „by si prosil pěknou bílou mouku, homoli cukru, máslo, rozinky a tvaroh…”, to vše pokud by neměl vlastní hospodářství a byl by třeba… řemeslník. Protože když před téměř sto lety “vdával holku”, tak se pekli koláče, rozlévala kořalka, k tomu se zpívalo a veselilo a možná se chlapi v hospodě i poprali… Jak to můžu vědět? No protože jsem u toho byl! To je tak:



Tuto sobotu bylo na jindřichohradecku skutečně vedro. Ostatně asi stejně jako ve zbytku republiky. Měl jsem opět jeden ze svých “oblíbených” pracovních víkendů a tentokrát mě povinnosti zavály právě do tohoto kraje. Pro ty, kteří tu nikdy nebyli - je zde nádherně! Od pátku jsme s kolegyní Hankou projížděli okolím Jindřichova Hradce a protože jsme tu byli poprvé, nestačili jsme zírat nad krásou místní krajiny a upraveností vesniček. A to množství rybníků a rybníčků! A ta chladivá čistá voda v nich! No nevykoupejte se - v takových vedrech… A při jedné z mnoha zastávek jsme si všimli malého plakátku, vylepeného před místním obecním úřadem, s titulem Svatba na velkolhotecku. Že by místní oznamovali světu radostnou rodinnou událost tímto způsobem se nám nějak nezdálo. A taky že ne - ve spodní části plakátu stálo, že se jedná o “rekonstrukci svatebních zvyklostí…” Paráda, na dnešní večer máme program.


Vesnička Velká Lhota u Dačic je malinká. Tak malinká, že nebýt zvláštnosti dvou naproti sobě stojících evangelických kostelů (horní a dolní - to označení je fakt humorné, kostelíky stojí podél jedné silnice a vzdálené od sebe asi 30 metrů), ani by člověka v tom množství jí podobných nijak zvlášť nezaujala. Prostě byste ji při projíždění zasklili. Jenže právě v ní a v jejím okolí nasbíral muzikolog profesor PhDr. Robert Smetana ve dvacátých a třicátých letech minulého století ohromné množství lidových písní, z nichž podstatná část se zpívala právě při svatbách. Některé z nich později publikoval ve svých knihách Český národní zpěvník a Lidové písně kramářské. Když pan profesor zemřel, byl v jeho pozůstalosti nalezen záznam zvyklostí a obyčejů pořízený podle vyprávění rodiny Závodských (to je ten pán z úvodu).



Z něj pak vycházela MgA. Jitka Čudlá, sbormistryně pěveckého souboru Festivia Chorus, a děkan brněnské JAMU profesor Josef Kovalčuk při realizování svého nápadu uskutečnit divadelní rekonstrukci místní svatby ze začátku třicátých let 20. století. Oslovili studenty prvního ročníku JAMU - Atelieru divadlo a výchova a ti pod režijním vedením Vítězslava Větrovce celé představení nacvičili a odehráli na malém prostoru před “dolním“ kostelem ve Velké Lhotě. A nutno říci že skvěle!


Celému představení dali podobu pochůzkového lidového divadla, které se celé odehrává před domem nevěsty a ženicha, před kostelem a na svatební hostině… Diváci tak měli možnost seznámit se s přípravou nevěsty na svatbu za přítomnosti družiček, žádáním ženicha a družbů o její ruku, humorným pantomimickým poučením o tom co si v žádném případě nesmí ženich vůči nevěstě dovolit, vykupováním a vyhádáním unesené nevěsty (víte například co jeto šváb bez noh který nekouše, zajíc který skáče na pekáči, či zrcadlo které ukazuje vše nakřivo?).

Ve chvíli, kdy novomanželé zmizeli v kostelních vratech byl veleváženému publiku po vzoru kramářských písní představen srdceryvný příběh nešťastné nevěsty kterou si odvedl umrlec (jakási místní verze erbenovy Svatební košile). Vše, co jsem zde popisoval bylo doprovázeno skvělým pěním svatebních písní v podání již zmíněného souboru Festivia Chorus. A chcete-li si více přiblížit příjemnou atmosféru vystoupení, pak si představte, že stojíte v kruhu s ostatním publikem kolem zvýšeného jeviště před venkovským kostelíkem, ve vesničce posazené mezi lesy jižního kraje Českomoravské vrchoviny (takže i to celodenní vedro se zde daleko příjemněji snáší než v rozpálených ulicích velkoměsta), nad hlavou vám pomalu zapadá červnové slunce a na závěr představení jste coby divák-svatebčan pohoštěn svatebními koláčky a nádherně voňavou slivovičkou…


V tu chvíli nevnímáte ani komáry co vás usilovně koušou do holých lýtek. Pohádka? Ne, jen pár nadšenců dostalo skvělý nápad a nebyli líní ho realizovat. Navíc – pro mladé herce bylo celé představení zároveň vyvrcholením ročníkové práce, takže chápete, že se snažili seč jim síly stačily. Bohužel, až zde jsem se dozvěděl od vedoucí Ateliéru doc. PhDr. Silvy Mackové, že nacvičovali podobných představení během roku víc, v rámci festivalu Sítko - například masopust. Škoda, že o něčem takovém není více slyšet. Mají však své stránky www.sitko.jamu.cz, takže budete-li je pozorně sledovat, možná, že...

Usazeni na zahrádce místní hospůdky jsme popíjeli pivo a dlouho si o právě prožitém večeru povídali. A najednou - odkudsi se přiřítilo auto, z něj vyskákali čtyři chlapíci a běželi ke stolu za námi vysvobodit unesenou nevěstu. Její únosci ji samozřejmě odmítali vydat bez proplacení útraty - to vše za velkého křiku a veselí. Prostě - nefalšovaná svatba na Svatbě :o)

Přeji vám krásné nadcházející léto. Kolíček

P.S.: Zjistil jsem, že mám z veselky další krásné fotky, které se sem nevejdou - to by článek dosáhl úctyhodné délky počítané na metry. Proto jsem si zařídil, snad jako poslední z mého okolí, účet na rajčeti - koukněte!

13 komentářů:

Sklenička řekl(a)...

krása - původni akce i článek o ní, jsem dočista dojatej! Sláva všem zůčastněným! Prohlížím si to teď na mobilu, ale určitě si znova prohlídnu fotky v PC.

Anonymní řekl(a)...

Podle fotek to vypadá na povedenou záležitost. aida

kolíček řekl(a)...

sklenička:
teda to mi řekněte, čím to, že to máte na mobilu? To sou mi dnes vymoženosti... :o) Akce byla skvělá a nejlepší na ní byla ta neočekávanost - včetně skutečného únosu nevěsty :o))

kolíček řekl(a)...

aida:
byla povedená, to mi věřte, ani mi nevadilo, že nakonec nejsem v Praze na tom žrádlo-festivalu (příště to možná vyjde) - o to horší byl pak ten návrat do rozpáleného, šedivého Brna :o( Jestli si jednou pořídím nějakou chaloupku, tak, doufám, že tam - je to kouzelný kraj :o)

Tea řekl(a)...

Po přečtení krásného článku, mě napadlo jen jedno " Mámo, já chci ženicha " !! :-))
Díky pane Kolíčku za skvělý report z místa dění a gratuluji všem , co se účastnili na tomto svatebním hemžení k radosti všech přímých účastníků, ale také nás u PC, čtoucích Váš článek.
Zároveň přeji všem zúčastněným hercům, snad prvoročníkovým ? moc a moc úspěchů v dalším snažení, moc Vám všem fandím a jestli budete takhle pokračovat, má se česká divadelní scéna na co těšit, a to v tom nejlepším slova smyslu.
A když bude nejhůř, obraťe se na pana Kolíčka, on to nějak okecá....:-))

Olu řekl(a)...

V JH jsem nebyla, ale jižní Čechy jsou nádherné... Až na ty komáry, ale to je aj u nás :-)
Mmch, ty jejich kroje, nic moc. Su rozmazlená našima břeclavskýma :-) nejkrásnější na světě

Sklenička řekl(a)...

Kolíček - novej mobil, nic s ním neumím, ale brouzdá... taky jsem nebyl na Prák-fů...
Olu - nic proti Břeclavi, ale ženské kroje se mi vždycky nejvíc líbily valašské :o)

pan Kolíček řekl(a)...

tea:
jasan, nějak to už okecám :o)) Co vím, tak studenti měli být opravdu z prvního ročníku, ale přání jim raději napište na to jejich "sitko" , budou mít určitě radost. Já je bohužel osobně neznám, na tom představení jsem je viděl poprvé - dobrá náhoda, brňák jede tak daleko aby napsal jiných brňákách :))
olu:
o těch komárech u vás na břeclavsku mi nic neříkejte - byl jsem párkrát brigádničit jako student na Pohansku na vykopávkách a ty mrchy žravý byly nezničitelný - ani alkohol v naší krvy je nedokázal likvidovat :))
sklenička:
jestli jste podobnej talent na novodobý vymoženosti jak já, tak si s novým mobilem ještě užijete - já mám ten poslední rok a půl a stále mě překvapuje :o))
olu a sklenička:
KROJE - to je aspoň téma - nechcete se kvůli nim seřezat? Úplně to vidím - Olu se bude ohánět rukávcama a čepcem a Sklenička do ní půjde kloboukem a valaškou :o)) Ovšem, myslím, že společná sklenička by to nakonec urovnala :o)

DolceVita řekl(a)...

Článek je vynikající, ale musím vás upozornit, že jste se dopustil velkého hříchu !!! Jindřichohradecko je moje pevná půda pod nohama :o) To, že jste s kolegyní Hankou nezašli ani na kávu, si budu pamatovat ;-)

pan Kolíček řekl(a)...

dolcevita:
a kdo to měl vědět, no řekněte mi, kdo to měl vědět?! :o)) Tak teď už jsem poučenější a možná že příště...:o)

DolceVita řekl(a)...

Nikdy není pozdě :o)))

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, milý pane Kolíčku!
Chtěli bychom Vám poděkovat za krááásný článek o "naší svatbě".
Mimochodem - můj manžel Pepa je taky z Brna... To jen tak pro úplnost :-)
Zdraví vás Festivia Chorus - www.festivia.cz - tady najdete vše o nás a taky vše co chystáme dalšího.

pan Kolíček řekl(a)...

festivia:
Pepa a není ze Sedlčan? :o) Tak když je z Brna, tak to ho moc pozdravujte!!! Poděkovat musím spíš já Vám, tak nečekaný a příjemný zážitek jsem dlouho neměl, klobouk dolů před Vámi i brněnskými studenty. Díky :o))