sobota 20. září 2008

Hmyzí menu

Tak jsme se konečně dočkali. Už nemusíme závistivě pošilhávat po zahraničních restauracích, máme zde tu svoji. A dokonce v Brně! “Nechte si svého myšelina, my máme své brouky!”, chtělo se mi hrdě zvolat ku Praze. Ano, Brno je první město v České republice, které se může chlubit restaurací s opravdovým hmyzím menu. Pátek 19. září 2008 vejde do historie české gastronomie vskutku odvážným kouskem.

Tým kuchařů restaurace Noem Arch v čele s “holywoodským” šéfkuchařem Romanem Hadrbolcem a hlavně odborníkem na “hmyzí” kuchyni Petrem Ocknechtem (to je ten pán který jídlo z hmyzu představil letos na eko veletrzích v Brně) v tento den poprvé do svého jídelního lístku zařadil pokrmy připravené z brouků, kobylek, červů a larviček, prostě z hmyzáků (hmyzák není stvoření z jiných galaxií, takhle familierně si ty potvůrky pojmenovali odborníci).

A jak se na takovou slávu sluší a patří, uspořádali o den dřív ve svém hotelu propagační akci - 1. přednášku s degustací hmyzu v restauraci v ČR. To “v restauraci” je zde důležité. Pár přednášek na takové téma paní Marie Borkovcová (nadšené propagátorka pojídání hmyzu) spojených s degustací již uspořádala, ovšem poprvé v podobném zařízení.

Až mi jich bylo líto. Stáli tam v přednáškovém sálu hotelu trochu jako osamělí hrdinové a vyčkávali hosty, kteří se ne a ne dostavit. Přitom propagaci rozhodně nezanedbali - jen sám pan Hadrbolec prý rozeslal desítky mailů a paní Bednářová, usměvavá asistentka ing. Borkovcové, jakbysmet. Opravdových zájemců by tu však člověk spočítal na prstech jedné ruky. Kromě nich u stolů sedělo jen několik novinářů, asi tři kameramani a já - pošuk, jež má sice raději chleba se sádlem a cibulí, ale kterému tato oblast stravování připadá natolik zajímavá, že si ji nemohl nechat ujít. Až se stydím za to, že jsem neomluvitelně zapomněl zveřejnit zaslané pozvánky. Sice by se mi jistojistě nepodařilo přednáškový prostor zaplnit, ale kdo ví… Takhle museli v rolích statistů vypomáhat další zaměstnanci hotelu.

Za to veřejnost nikde. Její chyba. Kdyby byla přišla, dozvěděla by se, jak je hmyz co by potrava běžný v mnoha koutech světa (prý až 3000 etnik ho má běžně ve svém jídelníčku) a co výživných (a ekonomicky získatelných) látek v sobě skrývá. Vždyť už staří mayové hmyz uctívali a jedli a dle rozboru zkamenělých lidských exkrementů (ano, vědci se vrtají v lecčems) patřili brouci k běžné potravě i našich, tedy evropských, předků. Ale co maoyvé - i dnes se běžně v Mexiku zpracovávají vajíčka vodních ploštic na tzv. mexický kaviár, v Japonsku se lidé obdarovávají dárkovými koši s hmyzími pokrmy, ve Švédsku se mravenci vhazují do ginu a v Anglii svůj mravenčí nápoj rovnou pojmenovali Ant. V Paříži prý běžně zakoupíte mravence v čokoládě a na Sardinii patří k nejdražším sýrům ten který je naskrz prolezlý larvami mušky sýrohlodky - musí být docela komické když si jej namažete na chleba a čilí červíci vám z něj skákají 20 cm daleko. Přesto je to pro místní lahůdka.

Ale zpět k našemu menu. Červíci a cvrčci ani nestačili protestovat a už je paní Borkovcová, nasypané v cedníku, humánně usmrcovala ponořením do vařící vody. Po té přišlo na řadu kuchařské umění mistra Ocknechta. Než stačil připravit hmyzí zeleninový wok s nudlemi (výrazněji ochucený než na jarním výstavišti) a obzvláště chutné velké červy Zophobas na chilli, byly přítomným servírovány předem připravené křupavé karamelové kousky s moučnými červy a placičky - též s moučnými červíky. Placičky měly chuť docela nevýraznou, pan kuchař je však protentokrát doplnil výborným nehmyzím čatní. Jako dezert byl podáván čokoládový chlebíček. I ten byl řádně “pročerven”, díky dokonalému kutrování byste však hmyz uvnitř marně hledali - a že jsem se ho snažil najít! (Svěřila se mi milá dáma z časopisu Překvapení, že i ona se snažila a nenašla nic.)



Mistr kuchař prostě zabodoval a tak jsme v tomto případě ani nemuseli zapojovat druhou signální soustavu. Jak nám sdělila paní Borkovcová, většina lidí tak musí učinit aby překonala získaný odpor k pojídání hmyzu. Nejsme na něco takového prostě navyklí. A přitom by jedna hrstička jedlého hmyzu hravě pokryla potřebu živin na celý den. A vzhledem k pojídání dalších potravin (pečivo, ovoce, zelenina…) by ani tolik nebylo potřeba. Možná by stačilo vymyslet způsob, jak touto levnou zásobárnou bílkovin obohatit potravinové doplňky. Třeba ve formě prášku, aby z toho nečouhaly ty nožičky. Protože ten odpor…

A tak mě napadá ďábelská myšlenka. Co takhle - pro blaho lidstva, samozřejmě - naučit jíst hmyz už děti v mateřských školách? Stravovací návyky prý získáváme zhruba do pěti let věku a navíc je teď módou vyčítat školním kuchyním nevhodné způsoby vykrmování capartů, tak by se mohly zabít dvě mouchy jednou ranou, ne? Jako inspiraci tu mám pro školní kuchařky jeden recept přímo z kuchyně hotelu Noem Arch:

Hmyzí zeleninový wok s nudlemi

1 PL moučných červů, ½ PL červů Zophobas, 10 stepních cvrčků, 3cm zázvoru , 2 stroužky česneku, 1 cibuli, 1 mrkev, 100g bílé ředkve, 1 pórek, 100g zelí, 2 PL sojové omáčky, 2 PL ústřicové omáčky, černý pepř, 3 PL oleje, 200g rýžových nudlí

Nudle uvaříme “al dente”. Než zavaří voda, nakrájíme očištěnou zeleninu na nudličky. Hmyzáky usmrtíme spařením a prosmažíme je v rozehřátém oleji ve wok pánvi a vyndáme je na sítko. Poté zarestujeme zeleninu - postupně podle její tuhosti. Slijeme přebytečné množství oleje, vrátíme hmyzáky, přidáme nudle, omáčky a pepř. Vše promícháme a prohřejeme.

Sníst se to doporučuje co nejdříve, hmyz dost rychle podléhá zkáze. Pozor! U alergiků na mořské plody může vzniknout alergická reakce.

Přednáška s ochutnávkou skončily, TV štáby dotočily rozhovory s přítomnými (ani děti nevynechaly) a já se odebral k domovu na ten chleba se sádlem. Netvrdím, že jídlo z brouků je to nejúžasnější co jsem kdy pozřel, ale rozhodně taková zkouška stojí za to. Vážně, zajděte do hotelu Noem Arch a objednejte si hmyzí menu, čas máte do 5. října. Možná budete příjemně překvapeni.

Abych nezapomněl - ochutnávky se zúčastnil i jeden roztomilý buldoček. Stále sice loudil, ale dle majitelky mu to potom příliš nelezlo. Asi nezapojil druhou signální :o))

Kolíček

9 komentářů:

Tea řekl(a)...

Škoda, že to mám do Brna daleko, alespoň jednou židlí bych přispěla k zaplnění sálu. Velice zajímavé, za ochutnávku to určitě stojí. Ovšem Váš návrh na "školkové hmyzí menu" mě fakt rozesmál. Někdy totiž žasnu nad názory dnešních maminek na stravování jejich miláčků. Nad tím, jak si neustále stěžují na menu ve školkách a školách a přitom doma mají plnou kredenc smažených chipsů a chemických cukrovinek. O čokoládách plných mléka ani nemluvě. Už vidím ten dav rodičů třímajících své pusinky v náručí a prchajících na kilometry daleko od inkriminované školky po zjištění, že "oni je tam snad budou krmit červama, viděla jste to paní ?". Pak by následovala hromadná žaloba, nejméně o milion pro každého, za újmu na zdraví s trvalými psychickými následky.:-)
Já bych si ale klidně zobla, proteiny jsou proteiny. Hezkou neděli..:-)

pan Kolíček řekl(a)...

tea:
ani nevíte jak mi mluvíte z duše - co se těch školek týče :o))Delší dobu nosím v hlavě myšlenku omrknout nějakou školní kuchyni a zjistit, jak to ve skutečnosti je - mám totiž potvrzeno, že se tu často pláče na špatném hrobě :o)) A ty hmyzáky klidně vyzkoušejte sama, stačí si je sehnat a pak už je to sranda. Když si vezmu co jsem od dětství nevědomky snědl červů v třešních a malinách a kdo ví kde ještě... no a žiju!!!

Tea řekl(a)...

No já taky už ledacos slupla. Maminka švestky do knedlíků zásadně nevypeckovávala, a tak nějaký červík sem nebo tam, kdo by to hledal ?:-)
Češi jsou takoví houbaři, v okolních státech se to moc nenosí, ale kdesi jsem četla, že v Itálii jsou velmi ceněné červavé lesní houby.....Tak se podle toho řídím, to málo, co jsem letos nasbírala, jsem ani nepřebírala a pěkně usušila, červík nečervík....:-)

schnytlik řekl(a)...

Je, pane Kolicek, tak s touhle reportazi jste mi udelal velikanananskou radost :) Doufala jsem, ze tam nekdo vyrazi a napise. Mrzi mne, ze to mam tak daleko a bohuzel ani do 5.rijna ochutnavku nestihnu :( Jen by mne zajimalo, jestli to nejaka tv odvysilala a jaka byla reakce tech, co to sledovali. Uplne vidim, jak se jim odporem kroutili palce u nohou.

pan Kolíček řekl(a)...

tea:
tak o těch Taliánech to slyším poprvé - by mě zajímalo jak to s nima je, jestli berou s červama všechno jedlý nebo jen některý druhy :o)

pan Kolíček řekl(a)...

schnytlik:
to mám radost že máte radost :o)) S tím vysíláním nevím, ani odkud byli, chyběli jim ty nálepečky na kamerách. Jen jedni měli na mikrofonu spirálku, ale jestli to byla Nova nebo Joj, to nevím. Na webu Novy jsem to nenašel. Ale bylo srandovní sledovat, jak jedna reportérka půl hodiny po skončení akce stála před hotelem a povídala do kamery "...tak právě se chystám sníst svého prvního brouka..." :o)))

Olu řekl(a)...

Onehdá se mi tak navalilo v Plzni, když jsem byla svědkem umírání ulovené štiky. Ani vychvalováním Mikulova to nezachráníte ;-)

pan Kolíček řekl(a)...

Olu:
no, já ještě štiku umírat neviděl (kapra mockrát), ale tuším, že to asi není na veselohru. Možná záleží na tom, kdo a jak to tomu zvířátku udělá. Na druhou stranu - ti červíci fakt umřou rychle a ani u toho nepoulí oči a neřvou; a když už se k tomu člověk odhodlá, je lepší je předtím usmrtit než je žrát živý....tedy pokud jste měla na mysli toto. Zdravím :o))

Libor řekl(a)...

Hezký článek, pro čtenáře, kteří by se chtěli takových akcí zúčastnit, jsou zveřejňovány akce na http://jimehmyz.cz/category/akce/