neděle 20. dubna 2008

Šumajstr od majstra

Je to už čtrnáct dní, co proběhl ve Velké nad Veličkou IV. ročník Koštu O krála slováckej klobásky. Docela dost se o této soutěži psalo, také jména oceněných jsou již dávno známa (pokud vám snad unikla, klikněte na www.kralklobasek.cz), jenže téměř nikdo se nezmínil o člověku, který má na výsledné podobě této akce výrazný podíl.

Jedná se o výborného výtvarníka, keramika s osobitým rukopisem, skvělého člověka a velkého fajnšmekra, pana Jaroslava Homolu. Nedávno mi bylo (díky náhodnému setkání s jeho dcerou) dopřáno ho trochu poznat a proto jsem se rozhodl, že vám “mistra” ve zkratce představím.

Pochází ze Ždánic u Kyjova (narozen roku 1951), žije a pracuje v Brně, je členem (a pokladníkem) Sdružení keramiků Brno a pravidelně vystavuje na jeho spolkových výstavách - naposledy letos v únoru v brněnských Lužánkách. Jeho dílo můžete najít v několika prodejních galeriích, především ve známé zlínské Galerii Kincová - dobrá zpráva pro uživatele internetu: s některými výtvory je možné se seznámit na jejich stránkách.

Kromě volné tvorby se také výrazně věnuje vytváření originálních a hodnotných cen pro spoustu významných českých soutěží, například: Ignis Brunensis (mezinárodní festival ohňostrojů), Zlatý oříšek (soutěž České televize, orientovaná na nadané a šikovné děti), Mezinárodní folklorní festival Brno a do roku 1994 (tedy do jejího konce) pravidelně vytvářel ceny pro soutěž filmových a televizních tvůrců Pierot.

Pořadatelé různých klání mohou tedy mít jistotu, že jimi udělené ceny neskončí jako předtištěné diplomy či v továrně ražené medaile v šuplících oceněných. Také se zúčastnil mezinárodních sympozií ve Španelsku (Barcelona 1991) a Kanadě (Quebec 1995). A aby toho nabylo málo, jako milovník folklóru je i výrazným členem a zpěvákem brněnského Slováckého krůžku.

Když mě pan Homola pozval do svého atelieru, nejdřív se omlouval za nepořádek - jakoby se ve sterilním prostředí dalo něco pořádného vymyslet! Pak mi vyprávěl o své tvorbě, zálibách, ukázal mi rozpracovanou sochu patrona vinařů svatého Urbana …a pak dostal nápad - nabídnul mi panáka výborné slivovice. A od té chvíle se náš rozhovor, jako mávnutím kouzelného proutku, stočil k pití a jídlu. Svěřil se mi se svojí láskou k dobrým vínům (jak jinak, když pochází z kraje tomuto přírodnímu daru zaslíbenému :o) a regionální kuchyni.

Měl jsem chvílemi pocit, že kdyby seknul s keramikou, mohl by se s úspěchem živit jako profesionální labužník - když mi doslova vymaloval, kterak kouzlí s olivami…, jak si vychutnává “obyčejnou” kukuřici…, když úplně zjihnul při popisování přípravy bretaňských fazolí … Zeptal jsem se ho tedy na opravdu oblíbené jídlo a začal jich sypat několik… A zvláštní bylo, že žádné z nich nevyžadovalo nákladnou a komplikovanou přípravu, prostě stačí ctít základní chutě surovin a hlavně tradice přípravy. Žádné zbytečné experimenty ve stylu “á la…”

Já jsem se rozhodl, že vám z jeho oblíbených receptů představím hned ten první , který ho napadl - jak se říká, “to první bývá od srdíčka”. Byl to Šumajstr - v krajové úpravě.

Potřebujete: fazole, kroupy, cibuli, česnek, tuk (ideální je sádlo), škvarky (může být i slanina, ale škvarky jsou škvarky…), sůl, pepř, majoránku. Uvařte zvlášť fazole a kroupy (do fazolí můžete přidat bobkový list a nové koření, ale rozhodně je předem nesolte!), na tuku osmažte nakrájenou cibuli, přidejte škvarky, vsypte fazole a kroupy, utřený česnek, osolte, opepřete, omajoránkujte a jen prohřejte. Přikusujte chleba, výborné je toto jídlo se zelným salátem.

Ke škvarkům: původně jsem chtěl použít kupované, ale když jsem je v řeznictví uviděl, měl jsem pocit, že bych “mistra “ zradil,. Takže sem si raději připravil své vlastní - domácí. Chcete-li to také zkusit, zde je jednoduchý návod: vezměte vrchní (tu tučnou) vrstvu z vepřového bůčku, odstraňte kůži, tuk nakrájejte na kostky o straně asi tak 2x2 cm, vložte do hrnce, trošičku podlijte vodou a zahřívejte. Voda se postupně odpaří a z kostek se začne vyškvařovat tuk.

Vařte na co nejnižší teplotu a hlavně po celou dobu nezapomeňte každou chvíli míchat, ať se vám ta dobrota nepřipálí. Je to proces časově trochu náročný, trvá to tak 2 hodinky, ale výsledek stojí za to. Hotové škvarky sceďte a v cedníku z nich pomocí vařečky lehce vymačkejte přebytečný tuk. Vyškvařené sádlo nechte v misce vychladnout a uložte do lednice, ve které teprve ztuhne (nebo do hodně chladného sklepa - ti šťastnější).

Pokud je mezi čtenáři mého blogu vegetarián s nepřekonatelným odporem ke škvarkům, mohu mu doporučit jinou variantu - vegetariánský špek. Spolu s cibulí smažte na oleji na drobné kostičky nakrájený celer, další postup je stejný. Dělá to tak kamarádka, vyzkoušel jsem na vlastní jazyk a mohu jen doporučit - chutná to skvěle.

A nakonec - pokud místo fazolí použijete čočku, vznikne vám prý Kočičí tanec, pokud máte raději hrách , připravte se na šoulet nebo taky Kočičí svatbu - tak teď aby se v tom kočky vyznaly…

Já vám přeji dobrou chuť! Kolíček

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Krásný článek s obsahem blízkým mému srdci. (Tím myslím projednou tu keramiku, ne jídlo.) ;o)

pan Kolíček řekl(a)...

Yva: To mám radost, že jsem někomu opět udělal radost. Šumajstra určitě někdy vyzkoušejte - Vaše radost bude dvojnásobná. Já osobně byl nejvíce nadšený z vlastních škvarků - chutnaly fantasticky :o)