pondělí 28. dubna 2008

Guláš za pět Kravihorců

Vzpomínáte si ještě na demonstrace “magorů” na česko-rakouských hranicích? Teď nemám na mysli protitemelínské demonstranty na rakouské straně, které tímto přiléhavým označením počastoval náš ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ale jejich protipól na české straně, “magory”, kteří se k tomuto pojmenování sami hrdě přihlásili. Pro připomenutí: nejprve demonstrovali proti obřímu kolu ve vídeňském Prátru, protože prý žene na moravské vinice studený vítr a víno pak nemůže řádně dozrát. A když Rakušané odpověděli další demonstrací proti jihočeské jaderné elektrárně, zopakovali tuto akci s jiným odůvodněním - tentokrát v akci Špaček protestovali proti větrným elektrárnám, jež svojí činností brání přeletu špačků přes naše území a ti pak, zde usazeni, sežerou na co přijdou.

Moravští “magoři” však neotravovali nebohé řidiče, nebránili jim v překročení hranice, ale naopak. Obrněni velkým množstvím dobrého jídla a vyzbrojeni pistolemi bílého a červeného vína vyzvali rakouské řidiče, aby s nimi své problémy vydiskutovali. Nikdo neměl zájem, moravští “magoři” v klidu snědli a vypili své zásoby a odtáhli domů, do Bořetic, do své recesistické Republiky Kraví hora. Že jste o ní neslyšeli? Dovolte tedy malý exkurs.

Svobodná spolková republika Kraví hora (SSRKH) vznikla 12. listopadu 2000, kdy byla zvolena její vláda a prezident (dle prostého klíče - zvolený s největším počtem hlasů se stal prezidentem, druhý premiérem, další pak ministry). Rozprostírá se na levém břehu říčky Trkmanky na katastrálním území Bořetic, ale hranice byste hledali marně - že vstupujete na její území poznáte podle cedule u vjezdu. Spolkovou republikou je proto, že areál jejich sklepů má tři části: Zahraničí (sklepy jsou těsně za hranicemi Bořetic = 2 metry), Hliníky a Kraví hora. Státními symboly jsou vlajka republiky, státní znak, hymna a vlajka prezidenta.

Veškerá moc v republice patří vinařům. Měnou je jeden Kravihorec (neplést s kravincem) krytý tekutým pokladem, úřední řečí je Bořečtina. Vláda a prezident ze zabývají pracemi kolem vinařství a vinohradnictví, pořádají výjezdy za vinařskými zkušenostmi do blízkého Rakouska, zajišťují přednášky vinařských odborníků, organizují žehnání mladému vínu a výstavy vín … A také druhým rokem Košt gulášů - důvod mé sobotní návštěvy. Dozvěděl jsem se o něm úplně náhodou při návštěvě u Jaroslava Homoly, a tak, prosím, berte tento článek trochu jako zprávu pro mistra, který se nemohl zúčastnit. Škoda, jako milovník folklóru a člen slováckého krůžku by byl určitě nadšen.

O co šlo? Před rokem se pánové z Kravihorské republiky rozhodli, že by nebylo špatné, ozvláštnit setkání družebních mužáckých sborů o zajímavost, která by potěšila jak je samé, tak spřátelené duše i náhodné návštěvníky. Založili tedy tradici vaření gulášů, spojenou s neoficiální soutěží o nejlepší pokrm z vařeného masa se spoustou papriky a jiných „tajných „ ingrediencí“.

Mužácké sbory jsou vlastně pěvecké spolky chlapů, kteří (aspoň já jsem to tak pochopil) se kromě zpěvu rádi sdružují s jinými podobnými spolky a při skleničce vínka si zapějí, něco dobrého pojí a občas k tomu ještě vymyslí nějakou čertovinu. Ovšem, když říkám čertovinu, musíte to brát s rezervou, protože vaření guláše je činnost navýsost bohulibá. Nevím jak vloni, ale letos se sešly sbory z Velkých Pavlovic, Tvarožné Lhoty, Bořetic a Dolních Dunajovic. Navařily celkem čtyři druhy gulášů, dva hovězí a dva vepřové.

Pravda, původně jsem měl představu, že se bude jednat o poněkud obsáhlejší soutěž, ale musím uznat, že jistá komornost nebyla rozhodně na závadu. Právě naopak. V jednu hodinu se zmíněné čtyři sbory sešly, nalily si sklenku vína, zatopily pod velkými kotly a začaly vařit. V průběhu následujících čtyř hodin míchaly, dochucovaly, přikládaly, popíjely, zapěly sobě a jiným zúčastněným a přibližně kolem čtvrté hodiny začaly za mírný poplatek servírovat guláše. Musíte uznat, že na čtyři ovíněné sbory je to až až :o) Poctivě jsem ochutnal všechny – podle mě byl nejlepší dunajovický hovězí, ale pokud bych některý z nich jedl samostatně, byl bych nadmíru spokojen.

Chlapi se prostě představili jako zdatní kuchaři, zúročili své zkušenosti a tradiční zvyklosti při vaření - jedním slovem - vyšvihli se. Obyčejná ochutnávka se, ve spojení s jejich zpěvem, přetransformovala v zážitek naprosto jedinečný. Jen mi tak trochu chyběl akcent na avizované soutěžení. Myslel jsem si, že by možná nebylo od věci zvolit napříště nějaký způsob veřejného hlasování o nejlepší gulášek - třeba formou vhazování hlasovacích lístků. Když jsem se před odjezdem jednoho z kuchařů zeptal, jestli je už znám vítěz, dostalo se mi veselé odpovědi, že “asi ještě ne, ale vlastně vyhráli všichni”. A o to tady vlastně šlo. Jak jsem říkal: chlapi se sešli, zapěli ...

Ten den byl pro mě krásný i z jiného důvodu. Když jsem ráno na internetu hledal vlakové spojení a nějaké informace o tomto kraji, padla mi do oka zmínka o koštu vín ve Velkých Pavlovicích, který se konal ve stejný den a jen jednu vlakovou zastávku před Bořeticemi :o) Samozřejmě jsem ho nemohl vynechat. A stejně jako bořetičtí sboristé, i velkopavlovičtí vinaři a zahrádkáři se představili v nejlepším světle. Do koštu připravili téměř 500 vzorků ze svých sklepů a tak bylo opravdu z čeho vybírat.

Ve vzorně připravené katalogu se dalo celkem snadno orientovat, pouze bych se příště přimlouval za uvedení aspoň minimální legendy, zkratkovitý popis přívlastků nemusel být pro laika zcela srozumitelný. Naštěstí jsme byli tři a tak jsme se s tím nějak poprali. Každopádně – vysoko oceněná vína byla na skvělé úrovni, v porovnání s běžnou nabídkou velkých vinařství je převyšovala nejméně o jednu příčku. A tak děkuji internetovému bohu za náhodné ranní proklikávání.


V ústavě Svobodné spolkové republiky Kraví hora se píše, že


“vznikla z vůle vinařů jako svobodná, nezávislá instituce založená na úctě k lidským právům na zásadách občanské společnosti, jako součást rodin světových a evropských demokracií,odhodlána společně rozvíjet přírodní, kulturní, hmotné a duchovní bohatství”

Mám pocit, že byla založena i proto, aby si pánové tak nějak lidsky zablbli a poveselili se. Co jim také jiného zbývá v situaci, kdy jim na nádraží zrušili záchodky :o)


Přeji všem čtenářům krásný týden! Kolíček


4 komentáře:

Olu řekl(a)...

heheé, to musím Dunajovičákům říct, že jejich guláš byl nejlepší :-D

kolíček řekl(a)...

Olu:
u mě vyhrál, ale byli jsme tem 3, a těm dvěma zas chutnaly ty vepřové - tak nevím nevím, aby moc nezpychli :o))

Anonymní řekl(a)...

Vy to vždycky "vychytáte", tyhle fajn akce, závidím (a zároveň přeju).
My si minulý víkend pro změnu hodně zkazili pokusem o sváteční oběd v restauraci Na vyhlídce (na Lesné). Máti slavila narozeniny a pozvala nás tam. Ještě teď jsem hodně rozčilená, když si na to vzpomenu (jen polévku - mimochodem, v teplém stavu by asi byla velice dobrá - nám museli 2x ohřívat!! atd., atp.) - opravdu otřesný zážitek.
Mějte se fajn, těším se na další článek. aida

kolíček řekl(a)...

aida:
jo tak Na vyhlídce ( U báby) jsem byl naposledy před třemi lety, kdysi to bývala docels fajn hospoda s obyčejnou, příjemnou letní zahrádkou, pak to způli zasklili a zmršili, hlavně sezení uvnitř vedle toalet je lahůdka! Přeji krááásné, volné, májové dny :o)