středa 30. dubna 2008

... hrdliččin zval ku lásce hlas ...

Tak už je tady a my, věční "bojkotáři" svátku sv. Valentýna, jsme se konečně dočkali - náš první květen, náš první máj. Ne, že bych měl něco osobního proti Valentýnovi, ať si svůj svátek klidně slaví, ale svátek lásky 1. května je mi přeci jen bližší. A ne jen proto, že je ve zdejších krajích o mnoho víc zabydlen a že nám chudáka Havlíčka v dětství vtloukali do hlavy. Prostě mám pocit, že je na něm tak nějak víc ke slavení.

Tak schválně: Sv. Valentýn je původně svátkem zamilovaných a to je taky všechno, až obchodníci z něj časem udělali něco víc (co taky dělat mezi lednovým výprodejem a velikonocemi). Ale copak může být někdo stále zamilovaný? Slovy doktora Plzáka, “stále zamilovaný může být jen idiot”. Zamilovanost je nahodilá, pomíjivá - i když pěkná. Ale „zaláskovaní“ - to můžete být klidně celý život. Zamilovanost se stále rozjuchaně dává na odiv světu, musí jí být všude plno… Kdežto láska nemá potřebu vystavovat do výkladů, je daleko skromnější, niternější, osobnější…

Taky se v máji neslaví jen láska sama, ale i život, naděje, obnova … a ne nadarmo. Vždyť se kolem rozhlédněte - všechno kvete, probouzí se k životu, raduje se ze sluníčka, obnovuje své síly. Zkrátka - první máj je oslava života jako takového. Také to české pojmenování - květen. Schválně, zkuste si to říct pomalu a tiše. Květen. Nezní vám to mazlivě a voňavě? A proč se lidé líbají pod rozkvetlou větví? No, zkuste to v únoru, myslím že v květnu to má daleko větší poetiku. Zkrátka a dobře, možná se pletu, ale já na svůj květen nedám dopustit. A můžou mi to nadnárodní společnosti vyvracet jak chtějí :o)

První květen se leckde slaví také jako svátek práce. Nemám nic proti práci a tak - zkusme zapracovat trošku na sobě. Třeba tím, že si na sváteční májový večer připravíme chutný salátek. Použijeme k jeho přípravě lístky rostlinky, která se snad víc než jiné právě v tomto čase raduje ze sluníčka - však se mu taky podobá - pampeliška. Většinou nám dělá svými květy radost při víkendových procházkách přírodou, ale málokoho napadne, že je celá jedlá a především sakramentsky léčivá. Je plná vitamínů, podporuje imunitu, napomáhá regeneraci organismu - hlavně naše játra si ji pochvalují. Je pravda trochu hořká, ale právě pro svůj obsah hořkých látek je velice zdravá - vždyť přece “už staří řekové…”. Ne nadarmo se ji pro léčivé schopnosti říká „český ženšen“.

Takže vzhůru do práce: v osolené vodě s několika kuličkami pepře uvařte kuřecí prsa a v druhém kastrólu hlívu ústřičnou (ta je taky móóóc zdravá). Obojí nechte vychladit a zatím si z majonézy, kysané smetany (asi tak 1:2) pár kapek olivového oleje, trochy sekané mladé cibulky, soli a čerstvě mletého pepře připravte zálivku. Místo cibulky můžete zvolit variantu se zelenou petrželkou. Také dejte vychladit.

Studená prsa natrhejte na kousky, hlívu nakrájejte - u větších plodnic odkrojte nohu, bývá tuhá. Vše smíchejte dohromady. Pomeranč a červený grep oloupejte, zbavte bílého “podkoží” a nakrájejte na velice tenké plátky. Plátky citrusů naklaďte na studený talíř, navršte na ně připravený salát a ozdobte mlaďoučkými lístky pampelišky. Já jsem použil i nerozvité pampeliškové květy - dvě minutky povařit v hodně okyselené vodě s trochou cukru a pár kapkami olivového oleje – dejte je hned po scezení vychladit do lednice.

V kombinaci s vícezrnným pečivem nemá toto jídlo chybu.

A ještě k tomu květnu - dnes jsem se dozvěděl, že se naši předkové pod rozkvetlou břízou nejen líbali, ale i milovali - snad z důvodu regenerace.

Ale to už nechám na vás :o) Kolíček

6 komentářů:

Tea řekl(a)...

Podle starých keltských tradic l.května oficiálně začíná léto. Je to hlavně svátek plodnosti a oslavy přírody, přinášející oběti divoké zvěři a přírodním živlům. V květnu se prý uzavíraly sňatky na zkoušku na jeden rok a jeden den. Když to neklaplo, tak se nic nedělo a partneři se rozešli.
Zvyky o Valpuržině noci a 1.květnu byly hlavně nevázaný sex, stavění májek, trhání květin, rozdělávání ohňů, hodování. A co se jedlo? Sladkosti, medovina, koláče, cukroví, ovoce , mléčné pokrmy.
Dnes už jsem to někde napsala, ale nějak mě zaujal :-) postřeh neznámého kronikáře ze 16. století: " O dni májovém mladí muži obvykle v les vybíhají a za noci mezi panny pospíchají vstříc veselí bujarému.
Jen tolik já slyšel jsem, jak deset panen vyšlo májku stavět a devět z nich si děcko domů přineslo."
Tak to prý bylo....první máj, lásky čas :-)))

kolíček řekl(a)...

tea:
tak to je přesně jeden z důvodů, proč mě baví blogy - že si člověk může občas rozšířit obzory, aniž by hltal encyklopedie. Díky moc za takový komentář!Zaujal mě taky ten sňatek na jeden rok. Mám matný pocit, že se nedávno něco podobného nějaký "spolek" snažil obnovit, ale...zatím to neprošlo :o)))

Olu řekl(a)...

taky je mi první máj sympatičtější než Valentýn, ono to venku prostě vypadá líp, když to kvete, než ty únorové "sračky".

Bali řekl(a)...

pěkný salátek ;-)
pampelišky také konzumujeme. Naposledy u přátel o víkendu. Lenky rodinka jej jedla poprvé a chválili. Můj muž jim řekl, že jde natrhat "salade pour kralik" a tak máme nové pojmenování :-))
na kuk zde: http://olivovakucharka.webgarden.cz/zelenina/jarni-pampeliskovy-salat-salade.html

renata řekl(a)...

My jsme tento salát také dělávali, z těch úplně nejmenších lístků (ještě nejsou hořké). Správně píšu dělávali, protože se každý lísteček musí omýt zvlášť a to je víc než dobrodružství...

kolíček řekl(a)...

olu:
tak tak, už kvůli té absenci "sraček" si na květen rád počkám :o) ale zrovna včera jsem dost dobře zmokl, tak se zas těším na červen - jeden holt nikdy není spokojenej :o))
bali:
jen konzumujte dokud se dají, starší už nejsou ono. Váš muž je hlava otevřená, já bych si dal i "králík pour salade" :o))
renata:
copak omýt, hlavně trhat - a to je pak teprve sranda když fakt vybíráte ty nejnejnejmenší a po deseti minutách máte furt půl hrstičky. Ale stojí to pak za to, ty malilinkatý jsou jen mírňounce nahořklý a v kombinaci s těmi citrusy... :o)