Přišla k nám na návštěvu Jitka. A jako každá správná návštěva přinesla láhev vína. Dobrého vína! Popíjeli jsme, kecali ... probrali kde co a než jsme vše vypili, dostali jsme se k tématu palačinek. Jitka je kamarádka, tak trochu kolegyně, ale hlavně člověk neskutečně závislý na palačinkách. Projevuje se to tím, že si je dá kdykoli, kdekoli a téměř v jakémkoli množství. Troufám si tvrdit, že se z ní díky této vášni časem stala docela slušná odbornice na tento druh jídla.
Proto mě ani nepřekvapilo, když mi připomenula naši společnou návštěvu restaurace ... a svoji hroznou zkušenost právě s jejich palačinkami (možná si vzpomínáte – jako náplň syrová jablka, to celé poházeno sekanými mandlemi). Jak jsem již napsal - propili jsme se na dno láhve ... a jelikož ve víně je nejen pravda , ale někdy také odvaha a odhodlanost, rozhodli jsme se, že toho tišnovského kuchaře jednoduše trumfneme. A hned! No, nejsme samozřejmě žádní Gordonové a už vůbec ne Ramsayové :o) Přesto si troufám tvrdit, že to, co z naší kuchyně po čase vyšlo, nebylo vůbec špatné.
A protože nejsem lakomý, podělím se s vámi o nápad vzešlý z naší momentální ovíněné inspirace. Použili jsme jen suroviny které se zrovna nacházeli v naší lednici a spíži, příprava tedy nebyla nijak nákladná. Pokud to také chcete vyzkoušet, zde je recept na tři porce:
Z jednoho vejce, čtvrt litru mléka, asi 140g mouky (já používám hladkou) a špetky soli připravte na másle klasickým způsobem palačinky. Můžete do nich lehce "strouhnout " citronovou kůru, ale rozhodně je moc neslaďte – jednak v nich bude sladká „náplň“, hlavně by se vám mohly zbytečně připalovat. Hotové je uchovejte je v teple.
Dále nechte v kastrůlku zkaramelizovat 3 lžíce cukru, nařeďte šťávou z půlky pomeranče a asi půl deckou suchého sherry (to je jediná nákladnější věc), zahřívejte a míchejte dokud omáčka nezhoustne - místo sherry můžete vyzkoušet i portské, pak budou cukru stačit asi jen dvě lžíce. Jablko nakrájejte na plátky asi půl centimetru silné, odstraňte jadřinec, prudce je z obou stran ogrilujte na grilovací pánvi a hned namáčejte do připravené omáčky. Obalenými plátky jablek poklaďte půlku palačinky, posypejte vlašskými ořechy opraženými zprudka na suché pánvi, palačinku přeložte a lehce ji pokapejte zbytkem omáčky.
Nakonec ozdobte hoblinkami dobré hořké čokolády (já zvládnu hoblovat leda tak prkna, tak jsem ji jednoduše nahrubo nastrouhal). Pokud vás zaráží ta béžová omáčka na talíři, tak to je mé oblíbené domácí „bejlís“. Jitka si ho vyžádala, já si myslím, že už tam být nemusel - kombinace na talíři byla už tak dost sladká. Ale proti gustu … (navíc - co se budu hádat s přiopilým hostem, že :o)
Přeji vám ať se palačinky nepřipálí a pokud vás napadne jiná varianta, klidně mi dejte vědět. Rád ji otestuji! Kolíček
PS: mile nás překvapily opražené vlašské ořechy – nikdy jsem to nezkoušel a být střízlivý, nejspíš by mě to ani nenapadlo. Ale děkuji "kulinářskému" bohu za ten nápad, ořechy po této úpravě získaly velice zajímavou chuť. Těžko se to popisuje, to se prostě musí vyzkoušet :o)
Příspěvky
4 komentáře:
Zdravím - začínám zde sice od posledního spotu, ale to mi nezabrání v tom, příště to vzít popořádku. Šárčina škola vaření v odkazech mi dává záruku, že i zde to bude vonět a lahodit oku.
Tak tedy "Sladké potěšení" je Kolíčku tentokráte na mojí straně.
Hodně úspěchů, zdravíčka a dobrých lidiček na Tvém blogu přeje DědaLebeda.
A copak je to za kyticku? Ta se taky zbasti :)?
děda Lebeda:
díky, díky, díky, dobrých lidiček není nikdy dost :o) A taky díky za připomenutí sebe, chtěl jsem si vás taky dát do odkazů a úplně jsem na to zapomněl...kaji se a činím tak. Přeji vám krásný víkend :o)
Anonymní - bohužel :o)
tak to vám nepovím, neznám ji, přinesla ji Jitka a ikdyž vystudovala zahradní architekturu, odbyla mě slovy "asi nějaká třešeň...". Ale ochutnal jsem ji a vzhledem k tomu, že vám odepisuji, tak nejspíš jedlá bude :o))
Okomentovat