Je jaro, je jaro

„Je jaro, je jaro a kvetou podběly...“

Podběl lékařský

Kdyby jen podběly - kvete toho fůra! Podléšťky a plicníky, sedmikrásky, lesní sněženky a pomalu se chystají i petrklíče ... zkrátka, je toho docela dost. Začíná růst spousta rostlinek, které se báječně hodí na využití v kuchyni: kopřiva začíná nesměle vystrkovat žahavé výhonky, bršlice kozí noha se také hlásí o slovo prvními lístky, ale hlavně - vstříc sluníčku vyrazil svými oválnými lupeny medvědí česnek (Allium ursinum), hlavní cíl naší dnešní výpravy.

Plicník lékařský Prvosenka jarní

Bršlice a kopřiva

Podléšťka

Od prvních předjarních dnů se na něj těším, zjišťuji, zda už konečně roste a hlavně přemýšlím, jak s ním letos naložím. Možností je spousta – můžete ho usušit a používat jako jemné koření během roku, jenže počítejte s tím, že ztratí dost na své specifické vůni. Také ho můžete zamrazit podobně jako špenát a dál používat k dochucování různých dobrot. Ale, co si budeme povídat, nejlepší je samozřejmě čerstvý. Různé omelety, polévky, saláty, masíčka a omáčky díky němu získají velice příjemnou a vskutku originální chuť. A co třeba nasekat ho jen tak na chleba s máslem? Hotová lahůdka! Kromě toho, že báječně chutná, je tato na vitamíny plná bylinka i zdravá – podporuje trávení, urychluje hojení ran, snižuje krevní tlak, mírní chřipku.... Tak vzhůru na lov!

Medvědí česnek

„...všechny pěkně vzalo a honem někam odjeli...“

My vyrazili do Ochozu u Brna, vesničky vzdálené jen pár minut jízdy autem cestou do Křtin - místa s významnou stavbou Jana Blažeje Santiniho-Aichela - poutní kostel Narození Panny Marie. Ale zpět do Ochozu, brány Moravského krasu. U obecního úřadu vystupte z vozu, obejděte ho zezadu a dejte se směrem k místnímu hřbitůvku. Minete kostelík (můžete projít i přes hřbitov) a pokračujte polňačkou k lesu.

Zde narazíte na cestičku šplhající do ostřejšího kopce. Neváhejte a vydejte se po ní, ta trocha funění za to stojí. Po chvíli chůze kolem mechem porostlých vápencových kamenů se ocitnete v česnekovém hájemství. Z loňského listí a místy drze razící trávy vyrůstají trsy svěžího mědvědího česneku - vypadají trochu jako listy konvalinky, sbírají se jen do rozkvětu (v srpnu a září se sbírá jen cibulka), ale nebojte se, určitě se neotrávíte – po utrhnutí ucítíte jemně česnekovou vůni, důvěrně známou a přece trochu jinou. Jeho chuť je jemnější než u běžného zahradního česneku a po požití nemáte pocit, že na nikoho nesmíte promluvit bez „ztráty kytičky“.

V ledničce vydrží v jedlém stavu asi týden. O jedno vás však prosím: trhejte jen jeden až dva lístky z trsu, abyste nezdecimovali celou úrodu. A taky se nevydávejte příliš daleko z pěšinky, nacházíte se totiž v CHKO a už tak jste trochu porušili jeden ze zákazů - pohybování se mimo vyznačené trasy. Ale myslím, že kvůli tomu vás zde nikdo pokutovat nebude, alespoň mně se to zatím nestalo :o)

Budete-li pokračovat „kamzičí pěšinkou“ dál (nevím, proč tomu kamarád Tomáš tak říkal, já měl pocit, že na nás vystartuje spíš divočák), přijdete na modře značenou cestu s rozcestníkem a zde můžete pokračovat třeba k některé z místních jeskyní - Ochozské, Netopýrky či známé Pekárny. Nebo se vydejte okruhem zpět do Ochozu (opět po modré), cestou si můžete (tak jako mí přátelé) natrhat ještě mladou kopřivu a bršlici a doma si z nich připravit báječný „špenát“. A budete-li mít štěstí, potkáte zde na vyjížďce koně ze zdejší ohrady.

Co doma s medvědím česnekem? Některé způsoby použití jsem zmínil v úvodu, já protentokrát zvolil využití do omáčky k hovězímu masu (zbylo z dopolední polévky). Je to jednoduché: připravte klasickým způsobem „bešamelku“ (máslo, hladká mouka, smetana) a do hotové omáčky vmíchejte nasekané česnekové listy (tak hrstičku na porci). Rozhodně je už dál nevařte – jednak je to zbytečné (hned změknou) a hlavně byste zničili spoustu užitečných vitamínů. Výsledná chuť je tak trochu mezi česnekem a křenem.

Jako příloha je výborný houskový knedlík. Pokud vám ten na fotografii připadne trochu divný, k jednomu se vám přiznám – je to taková jednoduchá chlapská verze: 3 - 4 nasucho osmahnuté pokrájené housky smícháte se dvěma osolenými vejci smíchanými, do kterých jste vmíchali dvě lžíce polohrubé mouky. Směs hned dejte do máslem vymazaných porcelánových hrnečků (do ¾ výšky), ty vložte do hrnce s horkou vodou (do 1/3 výšky hrnku) a vařte přikryté asi čtyřicet minut.

Krásná žlutá kytka, kterou jsem nebyl stavu určit. Poradíte?

A pak pokračujte v duchu písně z titulku (autora Jaroslava Samsona Lenka)

„...odložím svoje starosti k ledu, ať škarohlíd má svou škaredou středu...“

Nechte si chutnat! Kolíček