Abyste byli v obraze - kamarád je přes ryby, chytá je, jí je (což je s podivem - poznal jsem mnoho rybářů kteří loví, ale nejí…), umí je připravit a hlavně - občas nějakou přiveze. Tedy, občas - vždycky když nás navštíví. Stejně jako včera. Ozval se uprostřed týdne, domluvili jsme se na společně stráveném víkendu a to o čem jsem psal v úvodu byl naplánovaný výlet na postupně rekonstruovanou zříceninu. Tyčí se na docela slušném kopci a proto jsem musel kamaráda pocházejícího z roviny ujišťovat, že mu nožičky opravdu neupadnou. On totiž- jako člověk sedavý, vodu z břehu mrskající - toho mnoho nenachodí. A já mu troufale naordinoval výstup na Nový hrad u Adamova! Že jste tam nikdy nebyli? Tak vzhůru do kopců.
V Adamově vystoupíte z vlaku (je to lepší než cesta autem - železnice se vine půvabným údolím řeky Svitavy a navíc - můžete si v klidu dát výborné černohorské pivečko) a na parkovišti za nádražím se rozhodnete, po které z turistických tras se vydat na Nový hrad - máte na výběr ze dvou možností. Po žluté je cesta lesem delší, dle mého názoru hezčí, ale také náročnější. Pro cyklisty a rodiny s malými dětmi bych však doporučil zelenou trasu. Ze začátku sice půjdete po asfaltce kolem šedivé zdi staré továrny, ale po chvíli už silnička vede místy kolem řeky a pak také lesem a hlavně, zhruba v půlce, se můžete občerstvit na sezónní zahrádce Šenku u Hradu. Většina pravidelných návštěvníků a turistů jí ale říká U oslíků - ve velké ohradě zde totiž chovají 3 oslíky, vždy připravené k radosti dětí i dospělých a ochotné nechat se podrbat. A také zde čepují skvělé nefiltrované pivo z pivovaru Černá Hora a já si nedovedu představit výlet do těchto končin, aniž bych si dal půllitr
Letos zde rozšířili množství stolů a stojanů na kola, přesto je v pěkné víkendové dny téměř nemožné se posadit - zahrádka je opravdu ve značné oblibě. Po občerstvení pokračujte dále kolem sympatické studánky s výbornou chladivou vodou. Rozhodně se držte zelené značky a zahněte z lesní cesty na pěšinku, výstup bude příkřejší, ale stojí za to. Až dorazíte k Novému hradu, připravte se na to, že v některé dny je vstup sice volný, ale v jiné - pokud se trefíte do dne s programem, po vás bude nemilosrdně vyžadováno vstupné. Pro takový případ mám malou radu - jeden kamarád ukecal stráž u vstupu. Přesvědčil je, že pokud ho i s kolem nechají vejít zdarma, určitě tu utratí za občerstvení, zatímco pokud bude muset platit, raději odjede. Pustili ho!
Hrad sám je nově opravovanou “téměřzříceninou”. Je ve vlastnictví Českého svazu ochránců přírody a kulturních památek Nový hrad, ovšem skutečným hradním pánem je správce Robert Kraft, postava nepříliš oblíbená u místních lesáků. Svého času spolu trochu bojovali o přístupovou cestu a “ochránci přírody” tak měli ztížený přístup pro techniku, pomocí které dopravují materiál na opravu hradu.
Nebudu vás unavovat historií hradu, lepší bude když se podíváte na jeho oficiální stránky. Jen malá poznámka - majitelé zde k vlastní spokojenosti nepochybně odvedli kus záslužné práce, opravili střechy, zpřístupnili hradní věž, v provozu bývá orientální čajovna (chlouba pana Krafta), ale pro spokojenost návštěvníků by možná stačilo kdyby pořádně uklidili na nádvoří (při rekonstrukci dovedu pochopit hromadu cihel, ne hromadu šrotu), občas vysypali odpadkové koše, opravili dřevěné lavice a toalety uvedli do stavu, kdy se host nebude bát vstoupit, dotknout se kliky a nebude muset překračovat kaluže - odmítám tipovat čeho. Když překousnete zmíněné těžkosti a vystoupíte na hradní věž, naskytne se vám přenádherný výhled. Zdejší krajina je opravdu podmanivá.
Cestou zpět můžete pokračovat dál do Blanska a odtud do některého z magických míst Moravského krasu. My se vrátili kolem oslíků :o) zpět do Adamova.
Doma jsme se - natěšeni výletem na středověký hrad - rozhodli povečeřet čerstvého kapříka ve středověké úpravě. Někdy v únoru jsem v antikvariátu objevil knížku Kuchařství - to jest knížka o rozličných krmích, od Bavora Rodovského z Hustiřan (vydalo nakladatelství Avicenum roku 1975, dle tisku z roku 1591). Zatím jsem neměl kdy vyzkoušet jeho recepty a toto byla vítaná příležitost. Bavor Rodovský byl známý astrolog a alchymista v druhé polovině 16. Století, bylo by tedy pro laika těžké originální text číst, natož dle něj vařit.
Editorka Zdeňka Tichá však syntakticky upravila text tak, aby byl srozumitelnější a doplnila ho o slovníček s vysvětlivkami, takže i u některých doslova přetištěných receptů se dá docela slušně orientovat. Víte, čemu se v 16.století říkalo galgán, hartoch, tráj, štokfiš či vinštíř? Někdy se ke knize vrátím, dnes už je čas jen na recept. Upozorňuji předem, že kombinace surovin může být pro našince trochu nezvyklá, výsledná chuť je však velice zajímavá a myslím, že většinu jedlíků docela mile překvapí.
Kapr s černou omáčkou:
Pro tři strávníky si připravte podkovy z kapra (200g na porci), osolte je a nechte asi hodinku stranou. Plátky z jednoho většího jablka upečte nasucho v troubě, také krajíc usušte chleba v troubě či na suché pánvi a obojí pak umelte v masovém stroji. Místo čerstvého jablka můžete použít křížaly. Vložte do kastrolku, přilijte 2dcl červeného vína, 3dcl vody, trochu soli, mletý pepř, 1-2 lžíce medu (dle kyselosti jablka), špetku mleté skořice, několik jemně nadrcených hřebíčků, špetičku šafránu a ořech másla. Já přidal ještě - mimo recept - na špičku nože sušený mletý zázvor. Uveďte do varu a vařte do zhoustnutí. Stále prošlehávejte metličkou, po dovaření přeceďte přes síto. Porce kapra opečte na rožni či pánvi, na talíři přelijte připravenou omáčkou a ozdobte osmaženými plátky ze dvou jablek. Jako přílohu mohu doporučit bílý chléb.
Pokud budete kupovat živého kapra, moc se přimlouvám za milosrdnou smrt na místě - dusit rybu hodinu v igelitce mi připadá obzvláště kruté. Já měl to štěstí, že jsem tento problém nemusel řešit.
Přeji vám dobrou chuť a krásné jarní výlety.
Kolíček
Příspěvky
8 komentářů:
Já Vás už ani nebudu komentovat, co článek, to radost.
Jestli budete chtít, prozradím Vám, kde se v Brně točí to nejlepší sklepní nefiltrované - ale radši mailem, aby to nevypadalo jako skrytá reklama. aida
Ahojky pane Kolíčku :)
Náhodou jsem natrefil na Tvoje hezké stránky s fajnym počteníčkem.
Mám své oblíbené sajty o novinkách ze světa atd..asi jako každý človíček s přístupem na internet..
Ale dlouho jsem hledal stránku která by byla tak voňavá a mňamózní jako tvoje..ale HLAVNĚ čtivá!!!
Toliko k pochvale..
Moje drahá polovička se kolem plotny točí, ale je na ni vidět, že je to jen z povinnosti.
Zřejmě jsem ji zkazil, jelikož kuchyň je spíše mou parketou, ale hlavně..ta moje nenasytná láska ke kulinářství :)
Paradoxně jsem se naučil vařit díky tomu, že jsem se bál, že mi nikdo neuvaří tak dobře jako moje maminka..
To asi maminky dělávají.
Takže když jsem opustil rodinné hnízdo nebylo zbití a je to pomalinku deset let co se snažím udělat ze švestek zlato..
Inu zlato se mi ještě uvařit nepovedlo, ale "občasné nebe v hubě" se mi podaří.
Proč vlastně píšu?
Mno hlavně proto, protože hned po shlédnutí receptu, v článku Voňavý pozdrav z Hané, jsem se rozhodl tuto lahůdku udělat.
Já i moje žena sýry milujeme, ale do tvarůžkových hodů jsme se tak nějak ještě neodvážili. Asi jsme neměli po ruce ten správný recept až do posud.
Výsledek byl jedním slovem úžasný!
Dovolil jsem si trošičku zaexperimentovat a původní recept upravit - k původnímu receptu jsem ještě přidal:
3 rozdrcené stroužky česneku, půlku cibule na jemno nakrájené, pár kapek sojové omáčky, cca 20 dkg na jemno nastrouhaného Eidamu, čerstvou petržel, ale to jsi do receptu psal (čerstvá petrželka udělala opravdové divy).
Toto vše jsem dal do masové směsi a pořádně zamíchal.
Příloha:
samozřejmě bramborová kaše z čerstvých brambor.
Ještě teď jsem slastně najezen.
V budoucnu zachovám přízeň a už teď se neskutečně těším na vyzkoušení dalších receptů z Tvého blogu.
S pozdravem a úctou Daniel
Teda pane Kolicek!
Prominte, ani nepozdravim...tak specham s dekovanim :))
V oboru gastronomie jsem absolutni amater (cti: rada varim a jim, to jest vse) a nikdy jsem ani nehledala v rozlehlem internetovem svete recepty a podobne. Uplnou nahodou jsem vsak zavitala na vase stranky a ted kazdy den neco proctu.
Ziji 10 let v cizine, do Cech jezdim min nez bych chtela a ceskou kuchyni zde prilis neprovozuji. Jak jsem ale uvidela slovo BRAMBORAK prave na vasich strankach zakrucelo mi v brise a hned na dryhu den jsem jich doma nasmazila plny talir.
Tesila jsem se jak si jich alespon dve tretiny snim sama a...ouvej! Manzel na ne prisel a povida: “Jeee, z ceho to jsou ty placky? To je dobryyy...mnam mnam, mlask, uuu. To voni cesnekem, ten ja rad. Hele, kam neses ten talir, podej mi ho jeste!!”
Ten bramborak nejak odstartoval me ceske kuchynske bunky a uz jsem udelala i bramboracku, babovku a chystam se na dalsi dobrutky. S pomoci vaseho blogu, samozrejme! :))
Preji krasny tyden. A diky (od srdce)!
Aida: Milá Aido, sem s ním! Nebudeme to brát jako reklamu, ale jako zdraví prospěšný tip - nefiltrované pivo, v přiměřeném množství, přece jen prospěje. Já mám svoje oblíbené v brněnské pivnici na Jakubské ulici - točí ho tu skvělé s plátkem citrónu na vrch.
P.S.: komentáře nevynechejte, s radostí si je přečtu a člověk aspoň ví, že nepíše jen tak do prázdna :o)
A to mám ale radost ! Rytíř Bavor mladší Rodovský z Hustiřan u mne dlouhodobě sídlí na nočním stolku. :-)Mám trochu jiné novější vydání z r. 1997 v kombinaci ještě s jiným povídáním ...Karel Holub, Jiří Burian : Prostřené stoly v době císaře Rudolfa II., Česká kuchařka alchymisty rytíře Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan. Počtení je to opravdu náramné a těším se, až se někdy zase vrátíte k realizaci některého z těch báječných dobových receptů.
Chválit Váš článek už nebudu, stále bych se opakovala, berte to jako trvalý stav. :-)
Omluva, předchozí anonym ..Tea, nějak se mi to nepovedlo. :-))
tea:
to je ale počteníčko, co? Díky moc za tip, po tom novějším vydání se budu muset poohlédnout. K bavorovým receptům se určitě vrátím, jako inspirace jsou úžasný! Ten (se)trvalý stav beru - ikdyž to zní jako meteorologické zpravodajství :o)))
To víte, počasí je počasí. Člověk nikdy neví....:-)))
Okomentovat