Hezky česky

Je sobota dopoledne, jarní sluníčko svítí tak ostře, až mě z toho pálí oči a já, obtěžkán taškami procházím tržištěm a přemýšlíme co zakoupit, aby to moc nestálo … Však to znáte. Prohlížím si stánkaři nabízenou zeleninu, ale víc než ta mě tentokrát upoutaly nápisy na kartičkách u zboží. Dozvídám se z nich, že mrkev je „naše“, křen „bez chemie“ a špenát „čerstvý, dnes trhaný“ - ten ale prodává dědek tak protivný, že bych mu to nevěřil, ani kdybych ho s ním ráno potkal na poli.

Jednou jsem si u něj vybíral salát - ten mi dal! „Co se mi v tom hrabete, všechny jsou stejný!“ ječel po mně. Nechal jsem tenkrát chlapa i špenát svému osudu a zařekl se, že u něj nikdy nenakoupím, ani kdyby byl nejlevnější a měl tu zeleninu nejhezčí. Mrkev je „naše“ a mandarinky jedině „sladké a bez pecek“. Už se těším na jahody a meruňky, které budou opět zaručeně „z Moravy“ :o)

Zaujal mě hlavně ten křen – už dlouho jsem ho nekupoval a docela jsem na něj dostal chuť. A hlavně – mám doma na mrazáku dvě malá, uzená, vepřová kolínka a k těm by se čerstvý křen s jablky hodil skvěle. Přivezla mi je v únoru známá z Berouna – jezdí tam čas od času k příbuzným a tak ji někdy požádám, aby mi tuto lahůdku přivezla. V Berouně na náměstí mají totiž skvělé řeznictví a v něm prodávají uzeniny vlastní výroby – a to výborné!

Ale zpět ke křenu. Stará paní za pultíkem si všimla jak ho okukuji a hned spustila: „kupte si, mladé pane (už tím oslovením mě potěšila), je náš, domáci, manžel ho ryl a já drhla – aby byl pěkně bělónké“. „No vypadá moc hezky“, souhlasím, „ vzal bych si prosím tady ty dvě paličky“. „To budete spokojené … A jak páli, to budete brečet při stróhání …“, pokračuje (pomyslel jsem si, že už jsem brečel u vedlejšího stánku při kupování kysaného zelí – já vím, že ho mají z celého tržiště nejlepší, ale musí být taky nejdražší ?! ).

„ A nechcete ještě kopr? Ten je taky náš. Nebo tulipány, podivéte, jak só pěkny“, nevzdává to. „Ne ne, děkuji“, bráním se, „ na kopr nemám chuť a tulipány nejím. Co platím?“ „ Bude to dvacet dva korunek“. „Tak tady je dvacet pět a nechte to tak, to je za to drhnutí“, usmívám se na ni. „To ste hodné! Moc děkuju. Tak ať vám chutná a pěknó nedělu“, směje se a mává na mě i s manželem, který mezitím přišel ke stánku. Někdy je na světě krásně …

Dnešní menu je ve znamení české klasiky – levné a chutné:

Bramboračka
Namočte do vody (nebo mléka) sušené houby. Než změknou, nakrájejte cibuli na kostičky, mrkev a menší petržel na kolečka, kousek celeru na nudličky. Zeleninu osmahněte na másle, přidejte lžíci hladké mouky a krátce umíchejte zásmažku. Za stálého míchání vlévejte studenou vodu, nasypte namočené houby, přidejte celý kmín, dvě kuličky nového koření a na kostičky pokrájené očištěné brambory.

Uveďte do varu, osolte a vařte do změknutí brambor. Ke konci vaření přidejte utřený česnek (já ho najemno nastrouhám a pak třu se solí – je to snadné a rychlé), okořeňte mletým pepřem a majoránkou. Na talíři můžete přidat hladkou zelenou petrželku.

Pečené vepřové kolínko na černém pivu s jablečným křenem
Na kolínku (jedno zda čerstvé či uzené) nařízněte několikrát kůži, vetřete sůl, vložte do pekáčku, podlijte trochou vody a polovinou černého piva , přidejte rozkrojenou oloupanou cibuli, několik celých stroužků česneku, celý pepř (množství dle chuti), 2 – 3 kuličky nového koření, jeden bobkový list a zakryté pomalu pečte asi hodinu a půl (dle velikosti kolene můžete i déle). Během pečení občas polévejte šťávou z pekáče a podlévejte zbylým pivem.

Měkké koleno vyjměte, přeceďte šťávu, přidejte do ní utřený česnek, mletý pepř, sojovou omáčku, lžičku medu, mletou papriku, špetku mletého zázvoru. Kolínko touto „máčičkou“ potřete, dejte na mřížku a vraťte na 15 – 20 minut do trouby (přidejte na teplotě).

Zatím najemno nastrouhejte očištěný křen a jablko - to hned zakápněte octem (raději viným), aby nezhnědlo, osolte, přidejte cukr a zamíchejte. Kolínko servírujte s křenem a čerstvým chlebem. A hlavně nezapomeňte (v zájmu dobrého trávení) zapíjet chlazeným pivkem :o)

Spolu s paní z tržiště přeji „ať vám chutná …“

Kolíček