Z pořádného kvasu ...

"Mějte se a vzpomínajte!“, loučil se s námi a my si nebyli jisti, jestli nás ještě vůbec vidí. Nikdo mu to nemohl zazlívat. Bylo půl šesté večer a on tam stál od jedné hodiny odpolední, ve vyšívané košili a modré zástěře, v ruce nezbytnou rekvizitu - tácek plný průběžně doplňovaných štamprlátek kořalky. S každým nově přicházejícím se vítal, s každým odcházejícím se loučil. A protože jsou Bukovany malou obcí, Slovácko přátelský kraj a pálenka sbližuje, spousta z nich si s ním chtěla nabízenou kořalkou přiťuknout. Vola by to porazilo! Ne však místního a trénovaného šohaja :o)

Vždyť letošní XII. ročník Koštu slovácké slivovice a jiných destilátů znamená už nějakou tradici. Mužský sbor z Bukovan jej pořádal v objektu zdejší sokolovny a musím říct, že se jim povedl na výbornou. Různých druhů pálenek a likérů se letos sešlo přes tisícovku, takže si chlapi za 200 a ženské za 150 korun vstupného mohli užívat co hrdla ráčila (stejně je to nespravedlivý, třeba Hanka pila stejně jako já a lacinějc!). Jen pokud jste chtěli okoštovat z nejvýše hodnocených vzorků, museli jste dorazit hned po otvíračce - logicky byl o ně největší zájem a tak zmizely jako první. Ale i mezi níže umístěnými bylo možné nalézt velice zajímavé kousky.

Zkusili jsme pálenky ze dvou druhů švestek, dále z meruněk, hrušek, broskví, mirabelek, oskoruší, černého rybízu, bezinek, višní, třešní, rynglí, špendlíků a taky jalovcovou. Z likérů pak višňovku a ořechovku. Nejvíce nás překvapil destilát ze zmíněných bezinek (krásně voňavý a jemný) a jen jsme litovali, že se na nás nedostalo becherovky, medoviny a jistě zajímavého smrkového likéru. Ale i kdybychom tyto ochutnali, stále bychom nebyli na konci letošní nabídky. Prostě paráda.

K tomu všemu ve sklepě sokolovny připravovaly výborné lahůdky na zakousnutí stále usměvavé a krásně si zpívající ženské v krojích – domácí tlačenku či klobásu, škvarky a škvarkovou pomazánku, zelňáky ... A hlavně fantastický kančí gulášek. Ten zapíjet voňavou meruňkovicí znamenalo povýšit jej na mannu nebeskou.

A protože jídlo a pití je fajn, ale kultury člověku také třeba, vyhrávala k poslechu i tanci cimbálovka Pavla Růžičky z Kyjova a střídavě pěly mužské a ženské sbory z Bukovan, Strání a Želetic. V sále nabité sokolovny společně vytvořili atmosféru tolik odlišnou od té venkovní – zamračené, studené a uplakané ...

Takže když jsme se večer ve výborné náladě loučili, nezbylo, než mládenci u vchodu na jeho „mějte se a vzpomínajte“ odpovědět: „budeme vzpomínat - a budeme i vyprávět“. I když v té chvíli s docela zasukovaným jazykem :o)

PS: abych nezapomněl, šampionem koštu se stala slivovice z roku 2005 od pana Petra Jagoše z Hrubé Vrbky – takovej mladej a už tak šikovnej ... :o)

Kuřecí stehna na meruňkách – rozpis na dvě porce:

Dvě kuřecí stehna stáhněte z kůže, vykostěte je a v pekáčku na tuku z obou stran prudce opečte. Vyjměte, v tom samém pekáčku na zbytku tuku zpěňte jednu nasekanou šalotku, vraťte stehna, přidejte 100g sušených a na několik hodin v meruňkovici naložených meruněk (pokud máte meruňky sířené, nezapomeňte je nejdřív pořádné omýt v horké vodě), dle chuti sušeného mletého zázvoru, drcený bílý pepř, proužek omyté čerstvé citronové kůry (ne moc, aby pokrm nebyl hořký) a polévkovou lžíci meruňkovice co vám zbyla z nakládání meruněk. Osolte, podlijte vodou a šoupněte asi na dvacet minut do rozehřáté trouby.

Pak maso a většinu meruněk vyjměte (a uchovejte v teple), odstraňte citronovou kůru a výpek s několika meruňkami propasírujte přes cedník do kastrolku, přilijte půl kelímku smetany na šlehání a takto vzniklou omáčku pomalu vařte do mírného zhoustnutí. Jako přílohu doporučuji rýži.

Zbytek meruňkovice podávejte jako aperitiv před jídlem. Protože, jak říkají na Slovácku: když ráno zapomenete červa vypálit, musíte ho večer utopit!

Přeji vám dobrou chuť a na konec ještě foto pozvánka na další akce v Bukovanech! Kolíček