pondělí 2. února 2009

Hlíva ...

Tak se mi nějak zastesklo po čerstvých lesních houbách ... Jenže je únor, v lese teď buď nic neroste a nebo roste tak, že to prostě nevidím :o) Jen jednou jsem před lety v tomto období za Brnem narazil na hlívu (jak mi druhý den prozradili v houbařské poradně Moravského zemského muzea, byla to hlíva holubí), ale to bylo naposledy, co jsem měl takové štěstí. Takže už to ani nezkouším.

Naštěstí její příbuznou, hlívu ústřičnou, není těžké i v zimě sehnat v kdejakém obchoďáku či v ovo-zelenině nebo u prodejců na tržištích. Nevím sice, jestli i tato obsahuje tak velké množství zdraví prospěšných látek jako ta volně rostoucí, ale co si může měšťák v únoru stěžovat. Hlavní je, že je to houba výborná a v kuchyni najde nemálo využití. Nedávno jsem si v jednom z komentářů posteskl, že by to sem chtělo umístit další polévkový receptík, tak se mi to zrovna hodí. Následující recept asi spousta z vás zná pod názvem „dršťková polévka z hlívy ústřičné“, ale přiznám se vám, že toto pojmenování nemám rád. Je to asi taková blbost, jako kdyby kanibal papuánec připravil „vepřovou čínu z bělocha“. Nebo jako když nějací podvodníci vyrábí „eidam alternativ“. Prostě eidam je eidamem, běloch bělochem a hlíva hlívou. Tak proč je vydávat za něco jiného, byť také výtečného. Můj recept na polévku z hlívy ústřičné zní takto:

Cibuli oloupejte, nakostičkujte a zesklovaťte na lžíci sádla. Přidejte nahrubo nastrouhanou mrkev, petržel a kousek celeru a lehce osmahněte. Vmíchejte lžíci a půl hladké mouky, jako když děláte normální zásmažku a ke konci lžičku mleté papriky. Celé to krásné a voňavé zalévejte za stálého prošlehávání metličkou vodou či vývarem a přiveďte k varu (já měl v lednici čerstvý vývar z kuřecích skeletů, co jsem vařil pro psa, tak jsem ho použil ten a výsledek byl výborný). Přidejte na nudličky pokrájené plodnice hlívy, trošku kmínu, jeden bobkový list, dvě kuličky nového koření a sůl. Podle chuti můžete přidat i kuličku jalovce, ale pozor na jeho někdy příliš výraznou vůni. Celé vařte do změknutí hlívy. Nakonec polévku dochuťte třeným česnekem, čerstvě mletým pepřem a majoránkou, popřípadě dosolte. Podávejte s krajíčkem čerstvého chleba.

Ovšem ... máte-li chuť na hlívu a nechce se vám tak moc vyvařovat, zkuste ji pokrájet a orestovat na trošce tuku s kmínem. Když ji pak navršíte na plátek chleba, osolíte a opepříte je to lahoda. Jen se připravte na to, že touto tepelnou úpravou značně zmenší svůj objem, takže do pánve nakrájejte dvojnásobné množství hub na porci než byste měli pocit, že sníte.

Přeji vám dobrou chuť Kolíček

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

"A není to moc tvrdý? Já slyšela, že je to moc tvrdý."
"Ne, není. Je to tužší, ale je to houba. Houby nikdy nejsou úplně měkký."
"No jo, ale aby se to dalo jíst."
"To se dá. Úplně měkký to nikdy nebude, ale že by se to nedalo jíst, to ne."
"Já bych se toho bála."
"Nebojte. Máte ráda houby?"
"Mám."
"Tak to s hlívou nebudete mít problémy."

A paní se ne a ne nechat přesvědčit, že hlíva je poživatelná :) Dvě jsme na ni byly (ale ona se zeptala první) a stejně neodešla s trochou hlívy na zkoušku. A to jsme jí vyjmenovali tolik způsobů použití, že si už snad musí vybrat každý. Dokonce druhá paní dělá omeletu s hlívou, což mě zatím nenapadlo. A přitom je to tak logické. Hlívě zdar. Já teď sice ještě minimálně týden mám co vařit, neb jsem dostala lék na dýňový absťák, ale pak bude hlíva :)

pan Kolíček řekl(a)...

vlaďka:
Nazdar! To je ale pěkná historka a dokazuje, jak se lidi kvůli předsudkům ochuzují o spoustu radostí. A přitom tím vařením v polívce hlíva změkne tak, že se té původní podobá už jen lupínkama zespodu :o))