A ještě jednou zabijačka

Tak mě napadlo, že jsem se tu v minulém článku rozplýval nad zabijačkovými specialitami tolik typickými pro toto období, dělal chutě vpravo vlevo a přitom by spousta lidí možná ráda takovou zabijačku zkoukla na vlastní oči a nemá pořádně kde. Naštěstí občas některá z menších obcí uspořádá veřejnou zabijačku a tak si lze toto přání splnit, aniž by našinec doma na balkoně musel podřezávat svini.

Pro ty, kteří to nemají daleko k Uherskému Hradišti a chtějí si takové radosti užít, mám tip na sobotu 21. února 2009. V blízké vesnici Tupesy pořádá 4T - Truck Trial Team Tupesy - právě jednu takovou veřejnou zabijačku. Koná se v prostorách Muzea tupeské keramiky, začíná v devět hodin ráno a co vím, za oběť tam ten den padnou dvě prasátka. O půl desáté vyjde z muzea fašankový průvod a obcházet bude dědinu až do páté hodiny odpolední. A večer, od osmi hodin, proběhne v hospodě obřad pochovávání basy – samozřejmě také veřejný. Navíc, kdo bude mít zájem o prohlídku expozice lidové keramiky, může ji přes den absolvovat s odborným výkladem pana Kalabise

Jako lákadlo tu mám pro vás pár fotografií z jiné zabijačky. Konala se také na dvoře Muzea keramiky v Tupesech, ale před čtrnácti dny, 7. února 2009. Byla neveřejná, pořádal ji pro sebe, své rodiny a pár přátel mužský pěvecký sbor Tupešan. Přijeli jsme na ni s Hankou až po osmé hodině ranní, to už prasátko smutně viselo, takže těch nejdrastičtějších záběrů budete ušetřeni. To, co jsem fotil, už není nic šokujícího.

Porcování masa zažil nejspíš každý z nás, byť většinou nejde o celého vepře. Zde se však jednalo o koncert šikovných rukou a spřízněných duší, podbarvený nádherným zimním sluníčkem (naprosto nečekaným – celý týden bylo dost ošklivo) a provoněný lahodnou kořalkou a spalovaným dřevem. Ale nejúžasnější na tom všem byl elán Tupešanů. Pokud někdy někdo chtěl zažít folklor v reálu, měl být zde.

Představte si bandu dospělých chlapů jak ruku v ruce porcují, vaří a pečou maso, zatápí pod kotlem, plní tlačenku do umělých střev, míchají prejt a nevím co ještě a najednou jednoho z nich napadne něco „zabékat“. V tu ránu ostatní všeho nechají a přidají se, nádherně čistě odzpívají jednu dvě písničky, kopnou do sebe panáka a vrátí se ke své práci. Chvíli je klid než zase někoho napadne spustit ...

A tak to jde pořád dokola. Folklor v křišťálové podobě. Bez svátečních krojů, ale o to autentičtější. Samozřejmě v tom pokračovali i když muzeum navštívili rakouští hosté z Lázní Luhačovice (také dostali po kořalce :o) a nezastavili se ani při večerním posezení u prvotřídní pečínky, vínka, slivovičky a kvašáků (ano, teď v únoru - v létě v chladu sklepa pomalým kvašeným připravených a tamtéž uchovaných).

Na stránkách obecního úřadu si pod heslem Tupešané můžete přečíst, že sbor „chce aktivně usilovat o udržení a předávání lidových písní, tradic a zvyků obce a celého regionu Moravského Slovácka“. Tedy, pánové, pokud si to udržování svých tradic představujete takto, nemusí o ně mít nikdo strach!

Kolíček :o)