Když jsem byl malý, hrozně nerad jsem jedl. Tedy přesněji – hrozně nerad jsem kousal. Různé cucání bonbónů, lízaní zmrzliny, polykání kaší a rozpouštění čokolády v puse mi samozřejmě nedělalo žádné problémy, ale představa, že mám kousat, žvýkat, rozmělňovat a pak ještě polknout kousek masa, to byl opravdu horor. V naší rodině se pro tuto, mnou s odporem prováděnou, činnost vžil výraz, že mi to maso v puse „roste“. A to jsem byl ještě břídil – jistý Jiříček, se kterým jsem si hrával na pískovišti v parku byl prý znám tím, že když mu dala maminka v poledne do pusy kousek masíčka, odpoledne, když z parku odcházeli, ho Jiříček spokojeně pořád v puse obracel.
Takže když jsem se později naučil číst a začal jako každé dítě rozumovat čím budu až vyrostu, právě s ohledem na můj odpor ke kousání (v té době už menší) jsem se rozhodl, že budu kosmonautem. Došlo k tomu tak, že mi rodiče k vánocům koupili sadu tří knížek o Neználkovi a v třetím díle nazvaném Neználek na měsíci jsem se dočetl, že kosmonauti v raketě (v našem případě Neználek s kamarádem Buchtíkem – ten, oproti mě, velice rád jedl) požívají stravu rozmělněnou a napěchovanou do tubiček jako od zubní pasty. Když dostanou hlad, jednoduše si ji vymačkají do pusy. Jen se zmrzlinou prý byl problém – hrozně od ní zábly ruce, jak se musela furt mačkat. A tak bylo o mém budoucím povolání pro ten čas rozhodnuto – kosmonauti nemusí kousat, stanu se jedním z nich.
No, kosmonautem jsem se nestal a kousání (stejně jako různá nenáviděná jídla) jsem si časem oblíbil. A taky jsem se později dozvěděl, že kosmické jídlo není nic moc chutného, skutečně prý vypadá, jako by ho už jednou někdo jedl a ty první pokusy prý chutnaly spíš po seně než sekané.
Ale proč o tom dnes píšu? Před sto lety (zdroje se rozcházejí zda to bylo 22. či 23. 11.1 908) se narodil autor dětských knížek o Neználkovi, „malíčkovi“ v modrém zvonkovém klobouku, ruský spisovatel Nikolaj Nosov. Dnešní doby se samozřejmě nedožil, zemřel v roce 1976, ale nic bych nedal za to, že trojice jeho nejznámějších knížek o Neználkovi a dalších obyvatelích města Kvítečkova je u dětí oblíbená stále. A určitě jim nevadí, že z ní myšlenky kolektivismu, dnes tak neoblíbeného, trčí na všechny strany. Neublíží jim, stejně jako neublížila mně. Rád na ni vzpomínám. Dokonce jsem ji dnes (při té příležitosti) vyhrabal ze dna knihovny a zalistoval v ní. Pokud čekáte, že vám z ní přinesu (v duchu tohoto blogu) nějaký zajímavý recept, tak se mýlíte. Nic takového tam samozřejmě není. Ale o jídle se autor zmiňuje překvapivě často.
Tak hned v první knize nazvané Neználkovy příhody nás zavede na hostinu, na které „malenky“ (ženský protipól „malíčků“) našeho hrdinu pohostí „... všelijakými zavařeninami, pečivem, vdolečky, preclíky, makovými koláčky, rohlíčky a jinými dobrotami“. K tomu všemu ho samozřejmě nalévaly čajem – ruským, nejspíš. O pár stránek dál se Neználek ocitne co by pacient v nemocnici a „malenky“ mu opět podstrojují: přinesly „... výborné koblihy, zavařeninu (ta je, zřejmě s ohledem na ruskou tradici, vůbec často zmiňována), sladkou marmeládu nebo kompoty“. A naposledy se všichni na ulici (během práce se sklízením obřího ovoce) občerstvují u stánků se „sodovkou se sirupem, vdolečky, všelijakými placičkami, preclíky a bonbóny“ (přece jen je to kniha pro děti).
Ve druhém díle trilogie, s názvem Neználek ve slunečním městě, se toho moc nepojí. Občas se pomocí kouzelné hůlky vykouzlí nějaká ta zmrzlina (nebo celá bedna zmrzliny), zapíjí se opět sodovkou s višňovým sirupem, pomerančovou šťávou (hele, pomeranče v mimovánoční čas!), citrónem, ostružinou či jahodou. Ovšem autor nás zavede do kuchyně budoucnosti: jsou v ní nevelká dvířka a vedle nich několik tlačítek s nápisy POLÉVKA, KAŠE, PUDINK, KOMPOT, CHLÉB, KÁVA, CUKR ... Stačilo jen tlačítko zmáčknout, chvíli počkat a za minutku se za dvířky „... objevila malá kabina kuchyňského výtahu. Byla natřena bílou emailovou barvou a připomínala ledničku“. Když jste ji otevřeli, uvnitř se nacházela veškerá objednaná krmě přivezená „... z restaurací v přízemí přímo do bytů“. Vot takaja těchnika!
Za to v díle posledním, v Neználkovi na měsíci, si užijeme. Hned na str. 35 zjistíme, že vařit ve stavu beztíže není snadné, neb“... za prvé ani krupice, ani mouka, ani špagety se nedaly vysypat ze sáčků, a když, tak nepadaly tam kam měly, ale rozprášily se do vzduchu ...“ a “... za druhé ani vodu z kohoutku ne a ne dostat do kastrolu ...“. Navštívíme restaurace a kavárny, kde měsíční „... malíčkové a malenky seděli u stolů, večeřeli, popíjeli čaj, kávu nebo sodovku se sirupem, mlsali smrzlinu a dorty ...“ a náš Neználek si tu „... objednal polévku, potom porci makarónů se sýrem, pak snědl ještě dvě porce plněného zelí, vypil šálek kávy a navrch si dal jahodovou zmrzlinu. Všechno mu to tuze chutnalo“. No, chtěl bych vidět noc po tom všem. Ovšem když se dostal do basy, orgie skončily. Tam jen uprostřed místnosti „... stála litinová kamna ... kolem kamen sedělo několik človíčků a pekli si ve žhavém popelu brambory“. Nic moc, co? Takhle kdyby to aspoň bylo na poli po sklizni, ale v base! Lepší je zajít do pekařství na str. 122. „... všude samé koláče a housky a koblihy a bochánky a sypánky (copak to asi je, ví někdo?) a buchtičky a všecko to voní, no prostě k zbláznění“.
A byť by byl pekař sebelepší, to vše by se neprodalo bez pořádné reklamy. Neboť už tenkrát (rok 1965) „... měsíční človíček ani za nic nebude jíst cukrovinky, perníčky, chléb, salám nebo zmrzlinu od firmy, která nemá v novinách spoustu reklam ...“ To ti bohatší. Chudí, když se ubytují v levném lidovém hotelu Zapadák, navlas stejném jako kriminál, si opět pečou v kamnech brambory, vaří „... v plechovkách od konzerv chlebovou polívku ...“ nebo si opékají „... dlouhé neforemné placky připlesknuté na rozpálených rourách od kamen“. Ale abychom knihu neopouštěli tak pochmurně, navštívíme i Jídelní čerpací stanici, kde „... stačilo zastavit u vchodu, zahoukat a z restaurace vyběhl číšník a naservíroval jídlo přímo do vozu“, prohlédneme si Scouperfieldovy makaronové závody a zjistíme jak je snadné zbohatnout na výrobě a prodeji soli v místech, kde její dobrodiní zatím nepoznali.
A to je vlastně vše. Řeknu vám, když jsem tak těmi třemi knihami listoval, docela se mi zastesklo po čase, kdy jsem tak rád cucal bonbóny, lízal zmrzlinu, polykal kaši a v puse si nechal rozpustit čokoládu. A chtěl být kosmonautem.
Krásný týden vám přeje Kolíček
P.S.: ilustrace Jaromíra Zápala jsou převzaty z knihy Neználkovy příhody
Příspěvky
23 komentářů:
To jsme si zase zavzpomínali :) Pořád marně přemýšlíme, kde ty knížky ukořistíme. Na půdách, chatách a v jiných prostorách, kam se poděly dětské knížky když děti vyrostly. Ale to se tam musíme na nějakou dobu zahrabat. Krásné, krásné, nostalgické.
Ještěže jsem si aspoň pořídila Kuchařku stařenky Oggové. Jdu kompenzovat. Závěrečný malíček s malenkou (možná je to něco jiného, já neumím dešifrovat umělecké výtvory ;)) jsou moc pěkní, ale jak praví stařenka Oggová "vobčas bejvá taková zima, že na nějaký legrácky s vitamínama nejni čas" :D
No, můj muž, když byl malý, taky chtěl být kosmonautem a docela dlouho mu to přání vydrželo; ještě teď je mu to líto, že jím není;-) - tak je aspoň letecký konstruktér (vystudovaný, už se dávno živí jinak).
Jinak, tahle knížka je pro vás asi roztomilé a nevinné retro, ale my tím jako děti (můj ročník narození je shodný s ročníkem vydání) byli denně drásaní. No, nic moc, musím říct.
aida
vlaďka:
Kuchařku stařenky Oggové neznám - asi to bude tím, že do regálů s fantasy moc často nezabloudím. Ale podle toho, co jsem si o ní po tvém komentáři našel na netu, to může být docela "prdel" - někdy do ní mrknu :o) Jinak poslední panáčci jsou správně pochopení, trochu výplod blázna a trochu inspirace pro děti na dlouhé zimní... :o))
aida:
tak to já ani ten mechanik...:o(
Ke knize - já zas jako dítě nesnášel jiné oblíbené dětské tituly, úplně se mi svíral žaludek, když jsem kolem nich jen prošel. Ani vlastně nevím, proč, prostě mi nesedly. Kařdopádně doufám, že vás zmíněné sovětské skvosty nepoznamenaly do budoucnosti "o))
No, snad ne, byly i horší věci. ;-)
aida
Pane Kolíčku, tak těma panďuláka jste mě dostal! Neználka jsem doma měla, ale nějak si nepamatuju, že bych ho četla... Stejně tak si nepamatuju, že bych četla Honzíkovu cestu a tak... Ale pamatuju, že jsem četla dost strašidelnou knihu o upírech... Ach, kde je jí jen konec :)
Já jsem taky měla Neználka moc ráda:-). A ráda jsem si s váma zavzpomínala. Panáčci na fotce jsou super nápad. Nesnášela jsem knihu Malý Bobeš - to bylo podle mě hrozný "psycho". Ája
To jsem si ráda zavzpomínala. Neználek má siestu na půdě v nějaké krabici. Společnost mu určitě dělá i Bobeš, Ferda mravenec a jim podobní.Se tam snad půjdu zítra pohrabat.
Po bábince Oggové se také podívám; už jsem o ní leccos četla, ale ještě jsem se s ní nesetkala V každém případě to bude velmi sympatická babička: http://ankh.ic.cz/postavy.php?meno=starenka_oggova
schnytlik:
když mě asi chtěli rodičové ušetřit nočních běsů a tak mi v dětství knihy o upírech zatajily. A ani pak jsem je nečet, to už spíš "detektivky" z takové té řady útlých brožovaných knížek (jak jen se to jmenovalo...) - často to byly ptákoviny, ale na dece na koupališti neměly chybu :o) (stále mluvím o četbě v dětsví!)
Ája:
Malý Bobeš - nebyly toho taky dva nebo tři díly? Tu jsem taky nikdy nedočet - to jsem si postřehy z ní do čtenářského sešitu raději od někoho opsal :o)) Ale v knihovně byla, to si pamatuju. A teď si vybavuji jak ksem miloval (myslím že to bylo taky původně ruský) knížku Kocour, pes a Strejda Mudra - docela vtipná šílenost s přechytralým chlapečkem který zdrhnul od rodičů, pořídil si mluvící zvířata, sluníčko z měděnýho drátu na strop pokoje (protože venku byla Zima) a traktor co jezdil na potraviny (někdy si taky připadám jak ten traktor :o))
Bali:
no Ferda byl skvělej, moc jsem toho s ním sice nečet - vybavuji si hlavně Ferda cvičí mraveniště - ale gramodeska s ním měla od stálýho přehrávání drážky vydřený skoro durch :o)
Krásně jsme si zavzpomínali! Bojím se, že o tohle budou dnešní internetové děti ochuzeny - o to rozbušení srdíčka...
Ten obrázek, jak se vosy slétají na sladké - ten si přesně vybavuji! Neználek byla moje stálá (každou knížku jsem četla několikrát) četba :-)))
A Ti bagetkoví panáčci jsou BOMBA! Jak to provést, aby stáli bez úhony? Špejlí zezadu?
P.
PS: Včera jsem tady psala komentář, ale asi nějak špatně :-(
Bali, nedej se zmást, stařenka Oggová je vilná babča, formičky na cukroví ve tvaru, který ona doporučuje, by se v normálním obchodě velmi špatně hledaly :) Ale je to strašně sympatické, za pořízení do knihovničky rozhodně stojí. Vařit se podle ní asi moc nebude, zato o zábavu se postará spolehlivě :)
Kolíčku, neznáš? To jsi přišel o proslulé uzenky Kolíka ASP! To je chyba, kterou je nutné napravit :)
V jakém tvaru?
Už mam její kuchařku na papíru, jdu do ní!Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo :-))
papaja:
já myslím (doufám), že jim srdíčka rozbuší aspoň něco jiného... Ti panáčci mají zezadu uvařené vajíčko propíchnuté špejlí (vypomohlo i několik párátek) - bylo to v nějakým časáku. Ale hokna to byla hrozná :o)) K tomu Vašemu včerejšímu komentáři - už pár lidí se mi svěřilo, že psali komentář a pak se jim to neuložilo na blog - fakt nevím čím to může být :o(
vlaďka + Bali:
tak to musím dohnat - už ty uzenky mají slibný název :))
Všem se zárověň omlouvám za šílenou hrubku v minulé odpovědi (rodičové...zatajily). Ne že bych psal jindy furt bez chyb, ale tohle je fakt síla - teď jsem si toho všim! :o((
Vlaďka: Myslíš, že se z ní nedá vařit? Krysy na špejli a ovčí oči už jsou vyzkoušené! A nevěřím, že taková experimentátorka jako ty si nechá ujít přípravu Jahodového Klátila;-)
A myslím, že když pan Kolíček nikdy neochutná Kolíkovy uzenky, bude jen rád :D
A abych nebyla úplně OT... To jsem tady jediná, kdo toho Bobše opravdu přečetl? :-) Sfoukla jsem ho nějak zároveň s Kájou Maříkem:-)
Iscilitight
Já nečetla ani Káju Maříka :) Ne že by se podle ní vařit nedalo, to samozřejmě dá. Konec konců recepty jsou upraveny tak, aby se zachoval vzhled při dosažení úplně jiné chuti, že? :) Jahodový klátil si na tebe počká, už to plánuju :) Některé manželky se smějí... A já říkám, člověk se má při jídle zasmát :D
iscilitight + vlaďka:
já si to fakt budu muset pořídit, napínáte moji zvědavost - zatím jsem zvládnul jen rychlou návštěvu antikvariátu a tam ji neměli, asi přestanu žgrtit a mrknu do normálního knihkupectví :o))
A navím jestli se mám stydět, ale Káju jsem taky nečet... Přišel jsem o něco? Doufám že ne, protože teď už bych to asi nezvládal :O))
Pane Kolíčku,
já vám už ani nevím:-) Jako dítě jsem přečetla co obsahovalo písmenka, včetně letáků a časopisu Vlasta (a písmenkové polévky, hihi), takže v tom mám trochu hokej...Ale tak asi se mi to líbilo, vzhledem k tomu, že si pamatuju, že jsem četla více dílů. Na druhou stranu, možná jsem se řídila spíš moudrem Čím víc dílů, tím víc písmenek, co já vim:-)
A šup do obchodu pro Stařenku, v antikvariátu ji neseženete;-) Loni se nedala sehnat ani v knihkupctví, byla hned fuč, teď udělali nějaký dotisk, tak toho musíme všichni využít!
Vladi,
v tom případě se nemůžu dočkat, ale pamatuj si, že ho musíš udělat v té správné formě;-) Jde to i jinak, ale všichni budou vědět, že to děláš špatně:-P
Achjo, na Vánoce chci svoji vlastní, škoda že jsem se z tou, co jsem měla doma, musela rozloučit. Rozhodně hodlám vyzkoušet tu arzenikovou věc a Naprosto nevinnou kaši, po jejímž požití se manželé nemusejí obávat manželčina pobaveného pomrkávání(nebo jak to bylo?:-) )
Iscilitight
Já se v dohledné době chystám na celerový úžas, který taky zas až takovej úžas není, když jí nedovolili použít baklažán ;)
Kolíčku, do knihkupectví, ale honem :) U Dobrovského měli čtyři, když jsem si ji pořizovala já. A musím uznat, že mám dražší kuchařky, u kterých jsem se tolik nenasmála, takže to rozhodně byl výborný obchod :)
iscilitight + vlaďka:
tak písmenka v polífce jsem taky rád četl; myslím, že to byla první literatura, kterou jsem bezezbytku strávil :o) A vaši oblíbenou kuchařku si prostě pořídit musím - sice nemívám ve zvyku si pořizovat cokoli co právě letí, ale vy to tak neodolatelně vychvalujete, že se to prostě nedá vydržet :o)))
Jéé, Neználek :-) U mamky doma v knihovně se někde schovává Neználek ve Slunečním městě..hrozně mě bavily ty různé technické vynálezy a létající auta a tak :-) Až pojedu na svátky k mamce, tak asi v Neználkovi zalistuji :-)
cutie:
mě bralo "sluneční město" taky nejvíc :o))
Pane Kolíčku,
ono asi né, že by to tolik letělo... To spíš my s Vlaďkou jsme se zamilovaly a teď šíříme mezi českými foodblogery vlnu nadšení!:-)
Už ji máte? Já už jsem si koupila svou ježíškovskou vlastní:-)
Iscilitight
iscilitight:
ještě jsem se od té doby nedostal do žádnýho knihprodavačství... ale dnes jdu do města, tak se poptám - nebo že bych si napsal Jéžiškovi??? :o))
NIC MOC ???? Jak pro koho....knížky s Neználkem mě jako 10 letýho dokázaly tak zaujmout, že mi bylo pokaždé, když jsem knižku dočítal, líto že už končí. Vždycky když jsem začal číst, jako bych byl s nimi v jejich světě....prostě paráda....
Okomentovat