úterý 11. listopadu 2008

Mladé, ale naše!


Mám kamaráda (tímto tě zdravím, Jiříku) a ten žertem tvrdí, že beaujolais nouveau je pro bohaté Francouze, zatímco svatomartinské víno pro chudé Čechy. No, přihlédneme-li k ceně, něco na tom asi bude.

Ale jinak – copak někdo může namítnout něco proti našemu miminku mezi víny? Vždyť se na něj od podzimní sklizně všichni těšíme a je nám jedno, že je to ještě nehotový tvoreček, bezzubé nemluvně, zárodek něčeho, z čeho jednou (dá-li bůh a vinař) vznikne nápoj ušlechtilý, vznešený a hodný opěvování. Zatím ho můžeme oslavovat právě pro jeho mladost, nevinnost, pro naděje, které do něj v autor (ano, vinař je víc autor či stvořitel než pouhý výrobce) vkládá a v něž doufá. A že je to pouhý marketingový tah? Ale kde že.

Copak se v minulosti právě na svátek svatého Martina nescházel majitel vinohradu s vinařem, aby se spolu vyrovnali a douškem mladého vína zapili právě skončenou sezónu? Čím jiným, než mladým, nadějným vínem se má vinař touto dobou pochlubit a dát tak na vědomí, že úsilí, se kterým svěřený či vlastní vinohrad po celý rok opečovával nebylo marné? Dnes už původní smysl tohoto svátku tolik nevnímáme, ale i tak je hezké, že se před lety obnovila tradice oslav nového, svatomartinského vína.


V Brně dnes tato sláva proběhla na náměstí Svobody, narvaném lidmi, a tak mohly projíždějící tramvaje jen zvonit až uši zaléhaly, aby si mezi nimi vyprosily cestu. Přesně v jedenáct hodin byla slavnostně a za velkého potlesku otevřena první láhev letošního mladého vína, šéf Vinařského fondu Jaroslav Machovec a dosluhující hejtman jihomoravského kraje Stanislav Juránek pronesli něco teplých slov, popřáli vínu skvělou budoucnost a dozrání v nápoj lahodný a ducha povznášející. A pak už se davy se zakoupenými skleničkami (bratru za stovku) tlačily u dlouhých bílých pultů pod dvěma obrovskými stany, lepé děvy a statní junáci rozlévali z lahví vína až se z nich kouřilo a šťastní ochutnávači pak v hloučcích či jen tak o samotě postávali a koštovali, občas něco moudrého na adresu právě koštovaného pronesli a hlavně se radovali. Z toho, že je co slavit, proč se sejít, jak strávit krásný podzimně slunný den...

A k tomuto veselí vyhrávala cimbálka a prozpěvoval „moravankový“ Jožka Šmukař, zatímco o dvě patra výše nad brněnským středobodem, v restauraci Piazza, právě servírovali první porce Svatomartinské kulinářské nabídky – restovaná husí jatýrka, pečenou husu a mřížkový jablkový koláč. Ovšem to těm dole bylo pochopitelně jedno, grilované vepřové kýty a tradiční klobásky k zahnání hladu či ukojení chutí stačily.

Procházel jsem kolem v sedm večer - stany už se likvidovaly, pódium bylo odstraněno a plakát nad ním dával už jen vzpomenout na krásný, vínem a radostí naplněný den. Vy, kteří jste se nezúčastnili, i vy, kteří si chcete svátek svatého Martina znovu připomenout a prožít ve větším klidu, bez mačkání a riskování, že vám někdo rozlije vybojovaný poklad, přijměte tímto pozvání velkopavlovických vinařů na Svatomartinské otevřené sklepy 2008 v sobotu 15.11.2008 v 11:00 hod.

Anebo jinam - protože letos tento svátek připadl na všední den, pořádá podobnou akci nadcházející víkend spousta vinařských vesnic či měst - koukněte sem, více o svatomartinském víně se dočtětete tady.

A rada na závěr: japonské přísloví říká, že „kov se pozná v ohni a člověk při víně“ oproti tomu Francouzi tvrdí, že „víno a žena obelstí i ty nejmoudřejší“. Tak si dejte bacha.

Krásný svátek svatého Martina Vám přeje ovíněný Kolíček :o)



4 komentáře:

vlaďka řekl(a)...

To záleží na víně, francouzské šálí smysly, japonské zjevuje pravdu :)
Tak my tam byli všichni? Jenže já z toho měla daleko nepříznivější dojem :( Potkat se zrovna tady bychom museli jenom nějakou hoooodně velkou náhodou. A hlavně nemám tak pěkný fotky. Čím to asi bude?
Ale mám radost, že jsem nejspíš sama, koho to nenadchlo :)

pan Kolíček řekl(a)...

vlaďka:
všichni? tomu asi bohužel nerozumím :o( K tomu dojmu - organizace byla pravda trochu podivná, stany na tak velké množství lidí a vzorků vín (prý rovná stovka) malé, sem tam se davem mihla skupinka brněnských kapsářů (ty cigány co postávají před mekáčem určitě znáte) a zvlášť starší pánové trochu neurvalí (přece za to kilo musí vypít co nejvíc!), ale jinak to nebylo až tak špatné. Ovšem musel se člověk obrnit trpělivostí a bohužel i ostrými lokty :o)

vlaďka řekl(a)...

No už chybí jenom report od ChilliJulie a ta tam určitě byla taky :)
Rovnou stovku jsem i viděla. Zpovzdálí, ale čísílka tam v těch 11 byly všechny.
Vypít za to kilo co nejvíc je přece základ ;) Odposlechnuto: "Oni musí nalít. I když jenom trošku, i když se jim do toho nebude chtít, ale jsou tam, tak musí."
A když jsem to srovnala s příjemným komorním martinským před třemi lety na Moraváku, nevyšel z toho letošek nijak oslnivě. Já vím, že už to byla velká akce a že ta tlačenice k tomu patří, ale na mě už to bylo moc :(

pan Kolíček řekl(a)...

vlaďka:
no jo, když "oni musí nalít" ta to "já se musím procpat" - však víme kde žijeme :o)))