úterý 19. srpna 2008

Nezvaný host


Uf, tak už je konečně klid. Skončila Velká cena Brna (závod silničních motocyklů) a mé město si oddechlo od náporu zahraničních motorkářů - diváků. Řeknu to na rovinu - nějaký závod motorek je mi ukradený. Sice se na hezkou “mašinu” rád podívám, ale že bych kvůli tomu jel na kraj Brna a s davem koukal kdo koho ve které zatáčce předjíždí a počítal jim kola, to rozhodně ne. A tak bych o celé akci ani nevěděl, nepotkávat už od čtvrtka v ulicích skupinky v kožených i nekožených oblečcích, s helmami v podpaží i bez. Ožralí Němci mávali vlaječkami svého státu a provolávali spíš než zpívali své písně. Pomyslel jsem si při tom něco o tupounech německých a vzápětí se jim v duchu omlouval - ono naše “kdo neskáče není Čech - hop hop hop” je z podobného buranského šuplíku, tak proč by nemohli oni, že.

Kdo ale musel mít z nájezdních hord radost, byli určitě brněnští hospodští - tolik hektolitrů piva jim trubkami hned tak neproteče a tak se na návaly žíznivých zástupů pořádně připravili. Jako třeba ti ve vyhlášené restauraci Pegas … V sobotu od rána s přestávkami pršelo, byla zima a vůbec bylo nevlídno. A tak jsme zamítli plánovaný výlet na Ovenálie - ovčácké slavnosti na kopci Zlobice nedaleko Brna a rozhodli se využít volného dne k dlouho odsunované návštěvě výstavy Civilizované bydlení pro každého - Jan Vaněk. Pokud se zajímáte o architekturu a bydlení, vřele vám ji doporučuji. Není velká svým rozsahem, o to je však zajímavější. Více se o ní dozvíte zde.

Cestou z výstavy jsme se ještě zdrželi pozorováním stromolezců, kteří se v parku pod hradem zúčastnili Mistrovství ČR ve stromolezectví. Taky to byl úžasný zážitek - koukat na ty šikuly jak visí na lanech v korunách stromů a plní při tom různé úkoly a ještě k tomu na čas… klobouk dolů před jejich výkony. Tím ovšem úžasné zážitky toho dne měli skončit. Dostali jsme totiž hlad a tak jsme se rozhodli po více než roce navštívit zmíněnou restauraci Pegas v centru Brna. Jako minule bylo plno, zdejší kvasnicové pivo je vyhledávanou lahůdkou, tak se není co divit. Na všech stolech, obsazených i prázdných ležely rukou psané cedulky “obsazeno od 18 h” - evidentně zde byli připraveni na bohatou motorkářskou klientelu.

Bylo čtvrt na čtyři, řekli jsme si, že do té doby budeme už dávno pryč a posadili se k jednomu z mála volných stolů - pro pět osob. V okamžiku byl u nás číšník, s úsměvem nás plynulou němčinou přivítal a zeptal se co si dáme k pití. Tak jsme mu stejně plynulou češtinou poděkovali, objednali si “dvě pšeničný” a požádali ho o jídelní lístek. Číšník neztratil úsměv a (už česky) nás upozornil, že tento stůl je od šesti hodin obsazený a že najíst se u něj nestihneme, protože ho bude muset srazit s vedlejším stolem (u něho čekal na jídlo česky mluvící páreček) a připravit na šestou pro hosty. Zeptali jsme se, v kolik že bude stoly srážet a připravovat. Odvětil že za třičtvrtě hodiny (tedy ve čtyři) a nabídl nám místo uprostřed restaurace, kde se právě uvolnil stůl pro šest osob. I na něm byla cedulka s rezervací. Sice nám jeho počínání připadalo divné, ale budiž.

Usadili jsme se k uvolněnému stolu a objednali si jídlo: hovězí vývar s nudlemi, smažená kachní játra s vařeným bramborem a svíčkovou s knedlíkem. V půl čtvrté se k námi uvolněnému stolu posadila skupinka pěti německých turistů. Čekali jsme co se bude dít. Přišel k nim číšník, automaticky přinesl jídelní lístky. Němci poděkovali, jídeláky odmítli a objednali si pivo. A nic. Nikdo je nevyhodil, číšník jen zářil. Mladý pár vedle mezitím dojedl své jídlo a odešel. Do restaurace vešla další skupina turistů a chtěla se usadit k jinému právě uvolněnému stolu. Přiběhl k nim číšník a německy (asi nějaká jeho úchylka) je pozdravil. Pak pochopil že jsou to Poláci, česky jim sdělil, že stůl bude obsazený a poslal je ke stolu uvolněnému mladým párem. To už bylo třičtvrtě na čtyři. Ano, stále se zde jedná o dva stoly, které se - teď už za čtvrt hodiny - měly srážet a chystat na šestou.

A tak jsme si k jídlu objednali další pivo a vyčkávali co se bude ve čtyři dít. Pokud hádáte, že se nestalo nic, vyhráli jste prémii. Jen číšník poletoval po place a vžitý do role posunovače na nádraží šiboval s přicházejícími hosty jako s vagóny. Bez jakéhokoli systému, čistě jen dle momentálních sympatií. Když pak přišel jeho známý s rodinou, přivítal je s upozorněním, že je plno a pak je usadil ke stolu, který nesměli obsadit Poláci. Odcházeli jsme v půl páté a tak nevím, co se v šest stalo u nesražených a nepřipravených stolů. Jen tuším že nic, že číšník dál posunoval svoje vagóny jak se mu právě zachtělo a měl radost z toho, že je pánem situace. V nás však zůstala hořkost z toho, že se ve svém rodném městě musíme cítit jako nezvaní hosté. Jako někdo, s kým se prostě nepočítá, zvlášť když je Brno zrovna plné turistů. A mimochodem - to jídlo nestálo za nic. Polévka byla silně přesolená a čpělo z ní ochucovadlo. Svíčkovou omáčku jsem dlouho nejedl tak nastavovanou a překyselenou. A že by číšník k nesoleným kachním játrům přinesl sůl, to ani náhodou.


Kolíček :o(

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že podobný přístup k našinci má skoro většina restaurací v centru Brna, pokud nejste německy, anglicky, nebo jinou, obsluze nesrozumitelnou řečí mluvící skupinka minimalně čtyř a více osob, nejste dostatečně atraktivní. Většina těchto podniků je pro místního zařízená pouze na menu od 11-14 ve stylu "najezte se a vypadněte". Na pohodový rodinný oběd, nebo večeři ve dvou, raději na periférii, nebo nejlépe úplně vypadnout ze štatlu...:-) Ichko

pan Kolíček řekl(a)...

Ichko:
ježišmarjá, neberte mi iluzi, já pořád doufám, že to bude jinde v centru Brna lepší!!! :o)) Fakt je, že většina obsluhy se v Brně pořád tváří jako za socialismu - my, bohatí pinklové, máme obsluhovat vás chudáky... To by mě zajímalo, za co potom očekávají spropitné

Anonymní řekl(a)...

No, já ty iluze ještě pořád mám, takhle se ke mě většinou nechovají...Buď si dobře vybírám, nebo mám prostě štěstí. Takhle (no teda ještě mnohem hůř) se k nám zachovali jen v Chilli.
No a samozřejmě v Pegasu, který je arogancí číšníků proslavený. Tam jsem se taky cítila jako nezvaný host, kterému bylo milostivě dovoleno vypít si pivo na stojáka a vypadnout...Holt jsme byli jen tři a ještě navíc studenti. Víckrát mě tam nikdo nedostane, ačkoli to pivo bylo celkem dobré.

Iscilitight

pan Kolíček řekl(a)...

iscilitight:
vidíte, a my měli zaše štěstí tam kde vy smůlu, ta obsluhující holka se tenkrát dost snažila - ale fakt je, že tam byla nová :o)) (vlastně jsem o tom už psal)

Anonymní řekl(a)...

No, my jsme tam měli štěstí mnohokrát, chodili jsme tam s přítelem celkem často a rádi, obsluha byla milá a poměrně pohotová, jídlo nám chutnalo.
Ale po posledním zážitku, kdy nás po více než hodině čekání na objednávku(!) číšnice (kterou jsme tam viděli poprvé- tvrdila, že zároveň vaří i obsluhuje) seřvala, co jsme jako čekali, když jsme jen dva a ještě mladí, takže nevíme, jak to chodí...Už tam asi nepůjdem, tohle už vážně podruhé zažít nepotřebujem.

Iscilitight

pan Kolíček řekl(a)...

iscilitight:
tak to se vám nedivím - plánovali jsme ta v blízké době znovu zajít, tak teď nevím... No hlavně ať se ten mor neochoty a povýšenosti od nich nešíří dál :o)

Anonymní řekl(a)...

Ne, riskněte to. Myslím, že tam ta dáma byla jen výjimečně, opravdu jsem ji tam nikdy předtím neviděla.
Prostě- pokud k vám přijde odbarvená dlouhovlasá blondýna s hlubokým hlasem a velmi zvláštním vyjadřováním, rychle pryč! Pokud někdo jiný, klidně zůstaňe :)
Pak dejte vědět, jak to dopadlo, třeba se tam pak zase někdy odvážíme...

Iscilitight

pan Kolíček řekl(a)...

iscilitight:
no když říkáte, tak to teda zkusíme :o))