Na brněnském výstavišti proběhl ekologický veletrh a na stánku firmy Envi Web předváděl kuchař Petr Ocknecht z nového brněnského hotelu Noem Arch úpravu insektů. Ani jsem netušil jak je to jednoduché: to si prostě koupíte předem vybraný hmyz (musíte ale vybírat jen jedlé druhy - některé kousky jsou buď nechutné, jiné dokonce i jedovaté, a některé jedlé jsou jedovaté pokud jsou sbírány v oblasti zamořené různými jedy či chemicky ošetřované), necháte ho asi dva dny vyhladovět a pořádně se vyprázdnit (jako v případě šneku), pak ho jednoduše usmrtíte spařením vařící vodou či zmrazením v mrazáku a můžete s ním pracovat podobně jako třeba s krevetkami běžně kupovanými v supermarketu.
A proč by vlastně ne - patří do společného kmene s langustami, kraby a jinými mořskými potvorami (proto by se mu měli vyhýbat lidé s alergií na mořské plody), chuť má docela lahodnou (od té připomínající celozrnný chleba, oříšky či semínka až po chuť podobnou vepřovým škvarkům), jedinečnou výživnou hodnotu - odborníci (třeba paní Borkovcová z Mendelovy zemědělské univerzity) dokonce tvrdí, že je hmyz díky vysokému obsahu aminokyselin, správných tuků, chitinu a minerálů zdravější než ryby a doporučují jeho pojídáním řešit problémy výživy lidstva v budoucnosti - nakonec, v zemích třetího světa to dávno vědí i bez složitých výzkumů (co jim taky jiného zbývá, že), to jen my si ho draze dopřáváme v nabídce některých cateringových společností.
Ale zpět k naší ochutnávce. Pan kuchař měl suroviny předem připravené, takže jsme byli ušetřeni sledování hmyzí zabíjačky. V nabídce byli turecký šváb, larvy potemníka, mouční červi a stepní cvrčci. Spaření či lyofilizovaní. Zájemci mohli ochutnat z předem připravených oplatků plněných čokoládou, karamelových bonbónků či palačineček s příchutí kari - vše obohaceno o moučné červy. Nebo jste si mohli počkat na mňamku na místě a před vašima očima připravenou. Pan kuchař vhodil na pánvičku spařené insekty, chvíli je na trošce oleje pražil, poté odhrnul na kraj pánve, přidal nakrájenou zeleninku (cibulku, papriku, myslím že kedlubnu a ještě cosi), rychle osmahnul, smíchal s hmyzem, osolil, opepřil, osojovkoval a podával. Samotné či s kus-kusem a salátem. A všichni dlabali a bavili se při tom, foťáky i mobily si vzájemně fotografovali jídlo na papírových táccích i v otevřených pusách - byla to ohromná sranda.
Mistr vařečky trpělivě připravoval další porce a vyprávěl různé zajímavosti z oboru (třeba tu, že se prý v některých pizzeriích do mouky na pizzu přidává pro zlepšení chuti moučka z moučných červů). A pak přišel Radim! Poznal jsem ho hned, i když jsme se neviděli asi dvacet let (vlastně od té doby, kdy mi došlo, že nejsem typ na kolektivní sporty a praštil jsem s hokejem). Přistoupil ke kuchaři a zeptal se, jestli se bude připravovat i ten živý argentinský šváb, velký jak půlka dlaně. Dozvěděl se že ano, bude-li mít někdo zájem. To byla pro Radima výzva. “A dá se sníst jen tak?” “Myslíte neupraveného? Můžete.” “A živého?” “ I to můžete.” Radim měl v jedné ruce tácek s připravenými červy, do druhé ruky obdržel vyžádaného švába.
Brouk, snad v předtuše blízké potupné smrti, se za hlasitých údivu obecenstva rozběhl, vzal to přes rukáv levé ruky dozadu na záda, pak kolem krku a obloukem přes rameno se chystal schovat pod pravou paží. Neschoval. Jeho nový pán mezitím odložil tácek, milého obrovského švába popadl a ten, hraje ve snaze záchrany mrtvého brouka, skončil v jeho ústech. Radim párkrát skousnul a polknul. Všichni jsme to čekali, přesto nikdo nevěřil. Vše proběhlo tak rychle, že se mi podařilo pořídit jen jednu mírně rozmazanou fotografii. Ani tu vám však na protagonistovo přání nepředvedu - nestojí prý o publicitu. Jen mi prozradil, že chuť mrtvého-živého brouka byla nijaká, konzistence blátovitá a nožičky trochu nepříjemně škrábaly v krku.
Vzpomněl jsem si při tom na písničku Chrousti od Hop Tropáků a představil si, jak ho doma vítá žena slovy “…to je dost že jdeš, chrousti už budou studený…” Dojedl jsem svoji porci, ochutnal syrového spařeného potemníka (nic moc) a chystal se k odchodu. Ještě jsem starší paní, která začala měnit barvu při zjištění, že ty dobré oplatky jsou plné červů, stihl nabídnout sáček zapomenutý v kapse od ranního venčení. Odmítla a hrdě odešla - kam až došla, nevím. Já si dal u nejbližšího automatu kávu a přemýšlel nad právě prožitou hodinou. Asi na tom pojídání hmyzu něco bude - když se člověk oprostí od zažitých návyků jak má vypadat správné evropské jídlo, může si i pochutnat. A pobavila mě vlastní představa, kdy na menších městech kdysi nejbohatší řezníky vystřídají majitelé Zverimexu :o)
Takže, zatoužíte-li po podobné krmi, navštivte nejbližší prodejnu terarijních zvířat. A nebo některý z asia shopů - v určitých, třeba v Brně na Olomoucké ulici, se prý objevuje nabídka brouků ve sladké krustě. Zatím nic moc (oproti sortimentu ve Vídni), ale dovedu si představit, že jednou budeme pro ty potvory chodit do obchodů podobně jako dnes pro rohlíky. A připravte se na následující ceny: moučný červ 50-500 Kč/litr, šváb argentinský 5-10 Kč/ks, potemník brazilský 2 Kč/ks, cvrček stepní a šváb turecký 1-2 Kč/ks - ceny různé dle dodavatelů.
Rada na závěr: připravené jídlo snězte co nejrychleji. Jednak není po vychladnutí už tak dobré a hlavně se dost brzy, už po pár hodinách, začíná kazit. A pokud se vám s přípravou nechce zdržovat, vyčkejte do podzimu - v nabídce restaurace hotelu Noem Arch se jídla z hmyzu prý určitě objeví. A z vás se stanou entomofágové - hmyzožrouti.
Kolíček
Příspěvky
15 komentářů:
Tak to obdivuju, od těchhle potvůrek se držím dál i když jsou živý a nechtějí se mnou mít nic do činění, natož abych to měla na talíři. Manžel si pomlaskává:) Přijďte si popovídat na fórum k Florentýně, dám tam provokativní hmyzožravé téma, tak ať všichni neřeknou, že by to nejedli;)
Zatím jsem neměla tu čest, ale klidně bych do toho šla. Jen od Radima se budu držet dál, co kdyby mi nějaký z jeho nových kámošů přistál za krkem, vzal to po zádech dolů jako po skluzavce...brrrr :-)) A kdybych ho náhodou chytla, tak živýho ho do mě nikdo nedostane..:-))))
nemyslím si o sobě, že bych byla bůhvíjak konzervativní člověk, ale některé věci (nebo spíš tvory) prostě nežeru a žrát nikdy nebudu. Když jsem jedou našla slunéčko sedmitečné ve škole v polévce, měla jsem z toho málem hystercký záchvat. třešně mi chutnají taky jen do doby, dokud nevidím z okraje mísy lézt malé bílé housenky vrtule třešňové. Jen se nikdy nedívat dovnitř plodu! Zvedl se mi kufr, jen dyž jsem si ten článek četla...
vladka:
mně jsou protivní hlavně ti s nožičkama, červíci mi zas až tak neva - ovšem vepřový je vepřový :o))
tea:
tak to máme podobný...jak reagoval jeden přítomný pán "to už by mi žena nikdy nedala pusu" :o))
olu:
tak to je mi líto, nebylo záměrem článku vyvolat žaludeční nevolnost. Doufám, že jste to přežila ve zdraví a nemáte teď o mně špatné mínění :o))
Kolíček:
né, to se nebojte, já su otrlá a koneckonců ať si každý jí, co chce... Jsou rozhodně méně nekonvenční jídla, na která taky reaguju mírně zhnuseně (koprová omáčka, zelené fazolky :-)). Můj děda vždycky říká "hlad a polské vši na vás", když si s bráchou vymýšlíme v jídle, takže nepopírám, že až bude potravinová krize a hladomor, taky si na tom chrobáčkovi ještě s vděkem pošmáknu :-) Což mi připomnělo tu historku - milovníci psů nech´t prominou, též se mezi ně řadím - kterou mi vykládala naše stará tetinka. To tehdá za války taky nebylo moc na vybranou, co jest, tak její sousedka udělala guláš ze psa. Ona o tom teda věděla a jedla ho, ale jiná paní, která říkala, že by to NIKDY nejedla, neměla potuchy a spokojeně baštila... No když jí řekli to sladké tajemství, letělo to z ní ven. Ale do té doby doslova ochrochtávala.
To jen tak na okraj ;-)
olu:
no vidíte - zlatý fazolky, zlatá koprovka!:o))Buďme rádi, že nemusíme tyhle věci řešit...
Hmyz kupuju pravidelně pro svoje terarijní mazlíky, jmenovitě pavouky. V ČR existují kvalitní dodavatelé, kteří mají svoje chovy v pořádku a pravidelně kontrolované. Ale pozor, ti cvrčci, švábi, sarančata a spol. se pěstují jako krmivo pro zvířata!!! Splňuje to hygienické podmínky pro krmení třeba ještěrek, ale ne lidí. Pozor na to!
Neumím si představit, jak to s hygienickými normami řeší třeba ta restaurace. Když je zákonem dáno, že třeba vajíčka musí restaurace rozklepávat v jiné přípravně než jiné potraviny, jak mají rozdělené přípravny na hmyz a třeba na steaky?
Navíc jedna věc je vzít si hmyz přímo od chovatele, a druhá věc je zverimex nebo nějaká "akva-tera" prodejna. Tam jim dovezou cvrky jednou do týdne, a pak se tam pomalu suší a vychcípávají v mizerných podmínkách někde v poličce. Můžu pominout otázku toho, jestli mám nebo nemám chuť na cvrčky, ale zrovna v tomhle je naprosto zásadní kvalita surovin: Ze savce, který se třeba vyválel všude možně, se stáhne kůže a jí jenom svalovina, ale kdo oloupe švába?
A ještě jeden detailík - kdo prodává švába argentinského (alias Blaptica dubia) po 5 kačkách za kus? Nejdražší normální cena je 3 Kč, bězně se seženou od 1,50.
freya:
třeba to jsou ti švábi pro lidi.. krmei výběrovými surovinami a hlídáni na každém kroku, aby se neváleli v ho*nách :-P
V tom případě mě zajímá dodavatel. Všechny zdroje k tomuhle tématu se zmiňují jenom o teraristických prodejnách, o superkvalitním dodavateli certifikovaných švábů pro lidi nikde ani muk. Proč asi?
Myslím, že vzhledem k množství hmyzáků, co měsíčně koupím, mám o situaci na trhu přehled, a o žádném takovém chovateli nevím. Spíš myslím, že za těch 5 - 10 Kč to bude v předražených zverimexových řetězcích, tedy v horší kvalitě než z hmyzích farem.
freya:
tak to já doufám že problémy s úpravou hmyzu budou mít v té restauraci vyřešeny, třeba je to důvod proč chystají rozjet nabídku až na podzim. Ceny mi sdělil přímo kuchař Petr Ocknecht když jsem se zeptal na nákladnost takové hostiny. Možná mají hmyz chovaný specielně pro lidi, třeba v bio-kvalitě :o) a proto je dražší - znáte to, jak se dá na něčem vytřískat... Ale nejpodrobnější informace by vám sdělila paní Borkovcová, velká propagátorka pojídání hmyzounů, bohužel nemám u sebe její email (pokusím se dohledat), mrkněte na stránky jejího působiště www.mendelu.cz Ještě se taky můžete informovat na www.sweb.cz/entomofagie/index.htm Každopádně přeji hodně zdaru při pátrání a pustíte-li se do kuchtění, tak i dobrou chuť :o))
Jezis to je hnus:-). Clanek to popisuje moc pekne, ale fotky mluvi samy za sebe. Ája
freya:
zde je slíbený kontakt na paní Borkovcovou - snad se nebude zlobit za zveřejnění borkov@seznam.cz
ája:
ono je lepší při jezení zavírat oči, akorát se pak musíte trefit do pusy :o)
Dostal jsem email od paní Bednářové z Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně, jak píše "s trochou nadsázky by se dalo říct- tiskový mluvčí a manažerka "hmyzožroutského" týmu paní doktorky Borkovcové".
Poslala mi i oficiální kontakt na jejich tým - entomophagy@seznam.cz, uvedený email na paní Borkovcovou je prý neplatný.
Nazdárek,už jsem jedl spoustu hmyzu jako třeba moučné červy, kobylky, cvrčky a chrousty.Ted jsem si ale koupil šváby argentínské a chtěl bych se zeptat jestli náhodou nevíte nějaky recept jak je připravit díky moc mějte se
Okomentovat