středa 28. května 2008

Fleming, Ian Fleming

Není známo, zda se pan spisovatel představoval právě tímto způsobem. Zato jiná, podobně formulovaná slova, jsou jednou z nejoblíbenějších hlášek filmového plátna. Autor ji vložil do úst hrdinovi svého románu Casino Royale roku 1952, čtenáři se s ní seznámili o rok později. A filmoví fanoušci si počkali dalších devět let, než ji slyšeli v prvním z dlouhé řady filmů natočených podle Flemingových knih, ve snímku nazvaném Dr. No.

Hádáte správně, ta slova zněla: Bond, James Bond. A spolu s agentem 007 (mimochodem - jméno James Bond zvolil prý milovník ptactva Fleming podle autora své oblíbené ornitologické knihy Birds of the West Indies) vstoupil do povědomí lidstva i jeho oblíbený koktejl - Martini. Bond své první knižní “martini” pojmenoval Vesper podle své kolegyně (a milenky) Vesper Lynd, protože, jak sám řekl “...když to ochutnáš, chceš to celé vypít” :o)

Skládalo se ze tří dílů Gordon´s ginu, jednoho dílu ruské vodky a půl dílu aperitivu Kina Lillet. To celé řádně protřepané na ledu a dozdobené tenkým proužkem citrónové kůry. Ovšem ve většině dílů si agent jeho veličenstva dopřává buď klasické Martini (gin a suchý bílý vermut) nebo variantu Vodka Martini s olivou. Samozřejmě též vychlazené. Původní nápoj se na plátně objevuje právě až ve snímku Casino Royale, v roce 2006.

A proč se o této drobnosti, známé všem „bondomilcům“, zmiňuji? Protože právě dnes, 28. května, je to sto let, co se agentův duchovní otec Ian Lancaster Fleming v Londýně narodil. A to už stojí za připomenutí. Ať si tedy na jeho počest připijete Martinim nebo Vesperem (seženete-li tekutou dobrůtku vinařské firmy Lillet z francouzského městečka Podensac), hlavně nezapomeňte - protřepat, nemíchat!

Fleming sice na svých špionážně-ironických románech (které psal během každoroční dovolené) vydělal velice slušné peníze, největší „bondománie“ se ale nedožil. Zemřel v Kentu, roku 1964.

Kolíček

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Bondovky namám ráda, vodku nepiju, vermut mi nechutná a když gin, tak buď samotný nebo s tonikem... Hm, děda ho umí namíchat do kovové barvy, mně se to ještě nepodařilo :-D
Ten pan Fleming prý dělal špiona a podle toho ty knížky pak napsal, že?

Anonymní řekl(a)...

olu:
no tak aspoň že čtete mě :))) to míchání ginu do kovova by mě zajímalo, zkuste to, prosím, nějak z dědy vytáhnout...
Fleming byl za války britský zpravodajský důstojník,prý velmi inteligentní a schopný. A bondovky dle vlastních slov psal pro zábavu a pro peníze - taky podle toho vypadají :)) Moc zdravím!!!

Anonymní řekl(a)...

Samozřejmě jsem se na to "kouzlo" ptala a prý to musí být 2 díly toniku a 1 díl ginu. Zkoušela jsme to a nic. No možná bylo jen špatné osvětlení...

Tak abych obhájila svou vášeň k britské literatuře, tak mezi mé nejoblíbenější knihy patří série Sherlocka Holmese - ať už povídky, nebo ty čtyři romány. Sir Arthur Conan Doyle byl z svého hrdiny chudák celý nešťastný - když ho "zabil", čtenáři si vydupali oživnutí. Bond už taky někdy zemřel? :-)

Anonymní řekl(a)...

olu:
pokud vím tak ne, Fleming už nestačil odevzdat další díl, myslím že Zlatou zbraň, nebo tak nějak, a tak umřel dřív než Bond. Ale zas takový bondofil nejsem - abych všechno věděl :o)