Čokoláda

Znáte ty zvláštní chvíle, kdy se v jeden den stane více události, které spolu na první pohled nesouvisí, ale při bližším pohledu máte najednou pocit, že se možná nestaly úplně náhodou? Jakoby se prostě stát měly, jakoby je někdo shůry řídil. Někdo tomu říká náhoda, pro jiného je to možná prozřetelnost. Malý příklad: listujete během dne nějakým časopisem, když vás v rubrice Recepty zaujme neobvyklý návod na přípravu kapra. Chvíli se nad ním zasníte, jak by bylo fajn si něco takového ukuchtit, ale během dne tuto myšlenku zcela vytěsníte ze své hlavy, protože kapra stejně nemáte a navíc je přece potřeba dojíst ty párky ... A večer, když už dojídáte ty párky, vám najednou zatelefonuje tchán, že byl dnes na rybách (určitě chytil tááákovouhle štiku, ale zase ji pustil, protože co s ní ...), tak jestli nechcete přivézt jednoho šupináče. Je to náhoda či něčí promyšlený plán? Těžko říct.

Mě se tento týden stalo něco podobného. Nikde se s tím moc nechlubím, ale mám hrozně rád čokoládu (myslím tu kousací). Nebudu se tu tvářit, že jsem na ni bůhvíjaký odborník, prostě mi jen chutná. Pečlivě si vybírám než nějakou koupím a objeví-li se o ní někde nějaký článek (ať už se týká sběru a zpracování kakaových bobů či výroby čokolády samotné), rád se do něj ponořím. Ale hlavně ji rád jím. A k mé smůle - nejraději v posteli. I stalo se mi, že jsem s nově otevřenou tabulkou zalezl večer do pelechu (vedle mě už se sladce chrupkalo), listoval posledním vydáním Apetitu a přemýšlel ... a najednou jsem se nad ránem probudil, lampička stále svítila, časopis ztratil svoji původní uhlazenou podobu a naše nové oranžové prostěradlo na mě smutně mrkalo obrovskou hnědou skvrnou. Také peřina, jen polštář zůstal zázrakem nedotčen. Cosi mě škrábalo dole v nohách a když jsem tam zalovil, vytáhl jsem zmačkaný obal od čokolády s nepatrným zbytečkem uvnitř. Připadal jsem si jako malé děcko nebo velké prase. Spíš ale to druhé. Upatlaný byl totiž i rám postele a pár mázanců se záhadně objevilo také na nočním stolku.

Cestou do práce jsem se zapřísahal, že to bylo naposledy co jsem něco takového provedl a že by vůbec bylo nejlepší zbavit se zlozvyku tahat čokoládu do postele. Dokonce jsem při nákupu snídaně ani očkem nezavadil o regál s cukrovinkami - tak jsem byl na sebe přísný! A když jsem dorazil na pracoviště, na stole ležel malý bílý letáček s výstražným nápisem „Pozor! Pro labužníky! Degustace čokolády“. Myslel jsem, že mě omejou. Kolegyni jej den předtím kdosi vrazil na ulici do ruky a ona, věda že občas „kolíčkuji“, měla pocit, že by mě to mohlo zajímat. Tak, a teď mi řekněte – je to náhoda, nebo si ze mě nahoře někdo dělá legraci a celé to naplánoval? Rád bych věřil v první možnost, jenže – kdo ví. Každopádně od té doby stále přemýšlím jak se ulít z práce a na degustaci se dostavit. Možná tam nebudu jediný kdo je občas upatlán od čokolády.

Pokud se chcete také zúčastnit, akce se koná tuto středu 27. května od 16 do 20 hodin v hotelu Slavia na ulici Solniční v Brně. Pořádá ji čokobanka.cz, odborník na tento božský pokrm.

A rychlý čokoládový recept na závěr: plátek banánu napíchněte na párátko mezi dva piškoty. Ve vodní lázni rozehřejte čokoládu s troškou másla (s máslem opatrně, jinak bude výsledná směs moc řídká). Banánové špízy namáčejte do čokolády a nechejte do druhého dne uležet v lednici.

To je vše, já utíkám ke sporáku - v hrnci se mi vaří poslední várka játrových knedlíčků. Je to premiéra, ale o tom zase někdy příště.

Kolíček :o)

Asparagus moravicus – chřest „moravský“

Jeden už si pomalu zvyká na to, že zeleninu či ovoce, které se v našich krajích běžně pěstovali či stále pěstují, v normálním obchodě téměř nekoupí a jejich místo zaujaly produkty ze zemí více či méně vzdálených. Nevím - když je to mimo středoevropskou pěstební sezónu, dá se to pochopit (omluvíme-li většinou nevýraznou vůni a mdlou chuť), ale v době, kdy by neměl být tak velký problém se na nějakého domácího pěstitele „napíchnout“, se mi to zdá divné. Většinou je to omlouváno nižší nákupní cenou, protože vymlouvat se na vyšší kvalitu zboží z dovozu by bylo přece jen docela směšné. Nebo snad věříte tomu, že rajčata z Tvrdonic, jahody z Břeclavi či obyčejná česká jablka jsou horší než ta dovážená z Itálie, Španělska, Řecka či Polska? Takže zaplať bůh za brněnský „zelňák“!

Nejenže tam na malých stáncích seženete naše produkty většinou ve slušné kvalitě (zatímco na těch velkých přecpaných vším možným spíš béčkový dovoz), ale ještě si s prodejcem (nabízí-li vlastní výpěstky) popovídáte o tom, že špenát mu letos „nějak neleze ze země“ zatímco petržel „bude špicová“. A když máte štěstí, začnete mít dojem, že se blízká na lepší časy. To když kromě zmíněných rajčat a jahod narazíte na první moravské třešně či, světe div se, na chřest. Ne ten řecký ani slovenský, ale náš! Je totiž známo, že u nás pěstovaný chřest se většinou vyváží do zahraničí, tam se úhledně zabalí, většinou německy pojmenuje a s velkou slávou k nám zase přiveze. Smysl mi uniká, ale děje se tak.

Takže, když jsem minulý týden narazil na podivně balené bílé a zelené výhonky, byl jsem dost překvapen. A řeknu to rovnou, moc důvěry ve mně tím balením nebudil. Zblbnutý z potištěných supermarketových pytlíků mi obyčejné zabalení jen tak do prostého igeliťáku či papírových sáčků na pečivo připadalo nepatřičné. Přesto jsem se osmělil: „můžu vědět, odkud je ten chřest?“ Odpověď mě překvapila: „to je náš, z Moravy!“ Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Moravský (Čechům se omlouvám) chřest se prodává jen tak, bez složitého překupničení, jako kedlubny či cibule z vlastní zahrádky? No, je to tak. Jak mi bylo vysvětleno, v Dolních Kounicích žije člověk, který tu dobrotu v malém pěstuje a protože se mu docela daří, co nestačí s rodinou spořádat, předává svému známému k prodeji na brněnském rynku. Nebývá ho pravda mnoho, on také prodavač není na tržišti k zastižení každý den, ale pro těch pár zájemců to stačí.

Na chřestu není vlastně nic neobvyklého. Dá se použít jako samostatný pokrm stejně dobře jako zajímavá příloha. A přidáte-li jej do zapékaných brambor či jednoduché vaječné omelety, rozhodně tím nic nepokazíte. Dokonce mi dnes prodavačka poradila osmažit ho, předem povařený, v trojobalu jako řízek. Důležité je hlavně koupit kvalitní zboží (ne příliš oschlé a rozhodně bez sebemenšího náznaku plísní), odstranit spodní dřevnatou část, bílou variantu chřestu od hlavičky směrem dolů oloupat (postačí běžná škrabka na brambory – doporučuji při oškrabávání výhonek položit na stůl, jednou rukou přidržet a škrabkou sjíždět od hlavičky k „patě“, tak se vám nestane, že byste ho zlomili) a do mírného změknutí povařit ve vroucí vodě se solí, cukrem a pár kapkami citronu a dál použít jak je libo.

Neodolal jsem, zakoupil jedno balení (49,- za svazek) a hned večer ho zapekl s lasagnemi a sýrovou omáčkou. A že to byla dobrota veliká, rozhodl jsem se včera zakoupit druhou várku a připravit jej jako jednoduchou přílohu ke kuřecím steakům lehce osoleným, opepřeným a na pánvi opečeným. A aby to celé nebylo tak moc dietní, doplnil jsem pokrm jednoduchou omáčkou. Na trošce oleje se 20 minut dusí pokrájená cibule zastříknutá kapkou bílého vína a podlitá vodou či vývarem (v mém případě kuřecím – nevím čím to je, ale do té doby co máme psa nám mrazák okupují pytlíky drůbežího vývaru :o). Omáčku potom propasírujte skrz hustý cedník, přidejte lžičku hořčice (v našem vydání plnotučné), zalijte smetanou, osolte, okořeňte bílým mletým pepřem a za častého míchání pomalu vařte do požadované hustoty.

No a když už jsem u toho „chřestění“ - tento víkend proběhne v moravských Ivančicích patnáctý ročník Slavností chřestu. Máte-li zájem, bližší informace získáte zde.

Pokud vám chřest nic neříká, mám tu pro vás další tipy jak strávit víkend se skleničkou v ruce. Vesele pokračuje seriál moravských vinných slavností:

• v Čejkovicích se můžete zúčastnit 14. Vinných trhů, potrvají celý víkend a program bude podle všeho bohatý

• v Blatnici proběhne akce nazvaná Putování po blatnických búdách, jak zde říkají vinným sklípkům. Že je na co se těšit napovídá bohatá historie pěstování vína ve zdejším kraji (jak s oblibou tvrdí místní - nejznámější zdejší vinař se jmenoval Jan Amos Komenský).

• v Mikulově, v areálu hotelu Zámeček, navštivte Mikulovské vinné trhy. I zde je kromě ochutnávky krásných vín nabízen kulturní program, bohužel však v podobě vystoupení prý pěveckého dua Eva a Vašek. Překonat tento „zážitek“ vám jistě pomůže mezinárodní přehlídka kotlíkových fazolových polévek, tzv. „fazulňačka“. Pokud si vzpomínáte na zde pořádanou soutěž ve vaření kotlíkových gulášů, o níž jsem loni psal, bude se nejspíš jednat o obdobnou akci. Fazolové polévky můžete samozřejmě také ochutnat, porci o objemu 2 dcl pořídíte za slušných 20,-Kč.

Kolíček :o)

Letu zdar

Zdravím všechny čarodějnice a čarodějáky! Tak co, těšíte se na dnešní noc? Seřizujete si košťátka a připravujete se na noční rejdy? Včera ráno, když v Brně poprchávalo, mi jedna z vás prozradila, že si musí seřídit blinkry, levý stěrač jí prý nefunguje a jestli se počasí neumoudří, tak prý neví, neví ... No, počasí se snad uklidnilo a tak doufám, že dnes večer bude kapat jen z přeplněných skleniček a půllitrů a pokud to někdo s pitím nepřežene, mohl by jeho let dopadnout vcelku dobře. A až se po té slávě ráno (vlastně dopoledne) probudíte a budete přemýšlet kam vyrazit za zábavou, mám tu pro vás pár osvědčených moravských tipů.

Tak hned v pátek, 1. května, můžete (už bez košťat, prosím) vyrazit například do Olomouce. V rámci „ekodnů“ se zde bude konat oblíbený Ekojarmark a řemeslné trhy. Součástí akce budou koncerty, divadlo, hry pro děti i dospělé, informace o alternativním životním stylu ... Program najdete na stránkách zde. Když už budete v kraji, můžete navštívit přímo areál ekologických aktivit Sluňákov – když nic jiného, prohlídka moderní budovy jejich centra stojí za to.

Jste-li více na tradiční oslavy máje, můžete zavítat do Dřevěného městečka rožnovského skanzenu. Místní soubor Radhošť zde předvede tradiční lidovou slavnost Stavění máje. Jak znám rožnováky, určitě to bude stát za to, tato chasa se totiž opravdu umí bavit (navíc ve stánku hned vedle amfiteátru bývá k mání fantastická slivovice!) Začátek je ve 14 hodin.

Další prvomájová veselice se uskuteční ve Velké nad Veličkou a její součástí (nebo je to naopak?) bude tradiční Košt o krála slováckej klobásy. Program slibují pořadatelé bohatý a kvalitu nabízených uzených dobrot vysokou. Mimochodem – vloni jsem zde psal o autorovi předávaných cen, panu Homolovi – vzpomínáte? I na tuto akci si můžete přispat, začátek je naplánován také až na druhou hodinu odpolední.

Zamíříte-li do Moravské nové vsi, čeká vás Den lidových řemesel – tradiční setkání s lidovými tradicemi, místními specialitami a dobrým vínem. Program začíná v 10 hodin dopoledne, jarmark je otevřen již od 9 hodin. Akce potrvá až do pozdních večerních hodin, kdy lidové soubory od nás i ze Slovenska vystřídají například Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory a závěr večera bude patřit výbornému Peteru Lipovi.

Vydržíte-li v kraji do druhého dne, tedy do soboty 2. května, nezapomeňte navštívit v Šumicích u Uheského Brodu oblíbený Košt slivovice a klobásek. Jedná se již o desátý ročník vydařené akce.

Dáváte-li přednost vínu, mohu vám na sobotu ještě nabídnout regionální výstavu vín na krytém zimním stadionu v Uherském Hradišti nebo druhý ročník koštu vín v restauraci hotelu Bukovanský mlýn.

Teď už vám však přeji ŠŤASTNÝ LET! Kolíček

Velikonoční Zlobice

Počasí na velikonoční víkend bylo tak nádherné, že snad ani nešlo zůstat sedět doma. Docela jsem v pátek v tramvaji litoval páry plánující na ten čas výlet do některého z brněnských supermarketů. Jakoby nebylo kam jinam vyrazit! Přitom jen pár kilometrů za Brnem se nachází taková zajímavost ...

Z Brna trvá cesta vlakem do městečka Kuřim necelou půlhodinu. Když po výstupu sejdete železniční násep, oblíbenou zakázanou cestičkou, prokličkujete mezi rodinnými domky, u plaveckého areálu zahnete doleva a budete pokračovat dál, asi po patnácti minutách chůze se ocitnete v polích. A přímo před vámi, jen co by kamenem dohodil, se bude hrdě tyčit kopec Zlobice, cíl našeho dnešního výletu.

Tváří se, jakoby tu byl jediný nebo snad nejvyšší – přitom ani jedno z toho není pravda. Je však zajímavý něčím jiným. V jeho nejvyšším místě (cca 390 m.n.m.) armáda v sedmdesátých letech minulého století postavila pozorovatelnu (z dálky vypadá jako „divnej panelák“) a kolem ní vybudovala záložní cvičiště pro studenty Vysoké vojenské školy v Brně. Díky této izolaci zůstalo místo chráněno před dopady blízké civilizace a na svazích kopce tak zůstaly zachovány jinde silně ohrožené druhy rostlin jako například Škarda ukousnutá, Střevičník pantoflíček, Lýkovec vonný, Hladýš pruský, Vemeník zelenavý aj. Když po roce 1989 přestala mít armáda o toto místo zájem a časem bylo předáno blízké obci Malhostovice, bylo nutné nadále udržovat čtyřicetihektarové území. Tak byly pozemky i s budovami pronajaty společnosti OVEKO, která svojí činností, pasením ovcí a koz napomáhá k udržování původního přírodního rázu lokality.

Prostě ovce a kozy se vrátily tam, kam kdysi patřily a také tu představují hlavní lákadlo. OVEKO zde navíc každoročně v létě pořádá Ovenálie – ovčácké slavnosti - a zjara Velikonoce na Zlobici, na kterou jsem se vypravil. Pravda, očekával jsem něco trochu profesionálněji připraveného, ale když člověk sleví z nároků ... Pořadatelé totiž opomněli uvést na pozvánce, že celá akce byla zaměřené hlavně na dětské návštěvníky. To si děti užily! Odvážné zvolily projížďku na osedlaném koni v doprovodu zvědavého oslíka a ty tvořivé se realizovaly při zdobení perníčků a vajíček či slepování oveček z kousků ovčí vlny. Zvláště šikovné si mohly vyzkoušet uplést pomlázku.

Pohled na jejich poctivé snažení byl skoro dojemný. Jen byla škoda, že v tak veselý den se tyto činnosti odbývaly převážně v budově místní občerstvovny Koliba a ne raději venku na volné ploše. A také že se při tom všem zapomnělo na dospěláky. Očekával jsem například vystoupení nějakého souboru s předváděním velikonočních lidových zvyklostí, ovčáckých popěvků a podobně, ale nic takového se nekonalo. Rodičům tak nezbylo než trávit čekání na robátka stáním ve frontě na občerstvení. Dlouhým stáním! Dostal jsem chuť na nabízený jehněčí gulášek či klobásky, tak jsem se také postavil do řady. Když jsem se za dvacet minut posunul o dva metry, přestalo mě to bavit. Představte si obsluhu dvou dam pracujících u pultu stylem: první vezme sklenici – umyje ji – odskočí s objednávkou do kuchyně – vrátí se roztočit pivo – nasype do hrnku kafe – odskočí do kuchyně pro jídlo – vrátí se zalít kafe – umyje druhou sklenici – podá kafe zákazníkovi – dotočí pivo – odskočí do kuchyně s objednávkou – roztočí další pivo – umyje další sklenici – dá vařit vodu na kafe ... Druhá pak dělá to stejné napřeskáčku přes tu první. To se potom člověk nemůže divit, že nezvládají frontu pětadvaceti lidí. Kdyby jim s uklízením nádobí nepomáhala desetiletá holčička, tak tam pobíhají snad ještě teď.

Ale venku bylo krásně, ovce se líně povalovaly ve stínu stromů, kozy se nechaly ochotně podrbat, naše Barča byla bez sebe z koně a štěkala jako o medaili, les okolo začal vonět a dokonce se objevil první zmatený motýl. Tak jsem se pomalu vrátil do Kuřimi na vlak a těšil se, až si doma usmažíme oblíbené velikonoční pečivo (vlastně smaživo) - Boží milosti. Původně se jednalo o masopustní pečivo, v naší rodině se (nevím proč) smažily vždy až na velikonoční svátky. Jednu dobu jsem byl dokonce přesvědčen, že je to ryze moravská specialita, v Čechách dříve neznámá.

V některých publikacích věnovaných velikonočním zvykům a receptům jsem se s nimi dokonce vůbec nesetkal. A v těch starých – třeba Sandtnerová recept uvádí, Švarcová už ne. Tedy aspoň jsem o tom byl přesvědčen, než jsem prolistoval oblíbenou Kuchařku Jitřenky od Seidlové. To, čemu se u nás říká Boží milosti, bylo jinde nazýváno „křeháčky“. A také stojí za povšimnutí, že zatímco na jižní Moravě se do těsta přidává bílé víno, čím severněji postupujete, tím častěji víno nahrazuje rum nebo slivovice. Můj recept na Boží milosti pochází z Valašska a ač by jeden čekal právě slivovici, rum v něm dostává přednost:

75 dkg mouky, 7 dkg másla, 15 dkg cukru, 1 celé vejce a 3 žloutky, citrónová kůra, lžíce rumu, sůl, mléko nebo kysaná smetana

Do mísy dejte mouku, do které rozdrobte máslo a cukr. Přidejte vejce a žloutky, citrónovou kůru, rum a špetku soli. Mlékem nebo smetanou zadělejte tuhé těsto a rozválejte ho. Vykrajujte kosodélníky (nebo jiné oblíbené tvary), které smažte v rozpáleném tuku. Hotové milosti posypejte cukrem podle chuti.

Kolíček :o)

Za vínem a zábavou

Připadal jsem si v poslední době jako prodavač v cestovce, který klientům doporučí spoustu zájezdů, připraví je na to, co v které zemi čekat, ale sám sedí v kanceláři na zadku a nikam se nepodívá. Prostě mi to nějak nevycházelo... Tak jsem si tento víkend vše pořádně vynahradil a navštívil hned dvě akce na které jsem vás zval.

První byla páteční Beseda u cimbálu pořádaná folklorním souborem Lučina v Klubu Univerzity obrany spojená s ochutnávkou vín. Ochutnávka v pozvánce mě trošku zmátla. Oproti klasickému koštu se totiž nedalo, až na malé výjimky, z obdrženého katalogu vín pořádně vyčíst co vlastně pijete. Sice bylo možné zjistit jaká se v té které lahvi nachází odrůda a kdo ji dodal, ale to bylo téměř vše. Ročník byl prozrazen jen u některých vín (neoznačená byla nejspíš loňská) a přívlastkové značení taktéž. Volit z nabízených vzorků se tak rovnalo sázce do loterie a ne každá volba byla proto správná. Na druhou stranu, smyslem akce byla především ta beseda, tedy přátelské posezení, a to se pořadatelům vydařilo. Cimbálka hrála ostošest, Lučina pěla až se sál třásl a děvčata tancovala až se jim sukně zvedaly. Vydařený večer!

Budete-li občas sledovat stránky souboru Lučina a rozhodnete se zajít na některou z dalších Besed, radím vám přijít tak půl hodiny před začátkem, jinak si prostě nesednete. Takový bývá zájem. A taky si dejte pozor na správnou adresu. Já si nepřečetl, že klub univerzity sídlí na Šumavské a automaticky jsem zamířil o kilometr dál na Kounicovu, sídlo UO. No a pak jsem jak blázen lítal kolem a marně hledal vchod :o)

Tak to byla taková přípravka na druhý den. V sobotu ráno jsme vyrazili na pochod Ze sklepa do sklepa do Velkých Bílovic. Akce sice nesla název Putování za vínem ... ale nazval jsem si ji pochodem - je to blíž pravdě. Obec sama o sobě není nijak velká, počet obyvatel se blíží ke čtyřem tisícům, ovšem - dle údaje na jejich stránkách - najdete v jejím katastru úctyhodných 650 vinných sklepů. Do Putování bylo vybráno „jen“ 43 a zkuste je všechny za jeden den obejít! My měli nohy ušoupané až u kolen (zavrhli jsme možnost přibližování minibusy) a to jsme jich zvládli navštívit kolem desíti. Ani soutěž, ve které jste za nasbíraných 14 razítek jednotlivých sklepů mohli vyhrát kolekci čtyřiceti špičkových vín velkobílovických vinařů, nás nepřiměla hnát se za každou cenu.

My jsme si to sem přijeli užívat! A taky jsme si to užili! Po vystání skoro stometrové fronty na vstupenky jsme naši pouť započali v půl dvanácté na šťastném čísle 13 - vinařství Skoupil. Protože už byl čas oběda, rozhodli jsme se zde posnídat. Pokračovat za vínem nalačno je blbost, pojedli jsme proto něco z domácích proviantů a s vyfasovanými turistickými kapsičkami na krku, ve kterých buzolu nahrazovala sklenička, pokračovali sedmikilometrovým pochodem až k poslední zastávce – vinařství Tetur.

Když jsem ráno ve vlaku poslouchal účastníky loňského pochodu, kterak četli z poznámek o jednom z vinařství „víno nejhorší – škvarkovka nejlepší“, trochu mi zatrnulo. Ovšem náš průvodce Radek dostál své pověsti zkušeného znalce vín a místních sklepů a my byli podobných šoků (až na výjimky, kdy jsme zkusili nějaký sklep naslepo) ušetřeni. Přesně nás vedl na osvědčená místa a my jen vychutnávali skvělá vína, uzobávali z připraveného pohoštění , nasávali vůni sklepů a vůbec si užívali dubnový den mezi spícími vinohrady.

Kolíček

První dubnové

Čeká nás další sobota a protože má být prohřátá jarním sluníčkem, co si takhle udělat malý výlet? Třeba do významné vinařské obce Velké Bílovice. Místní vinaři vyhlásili již čtvrtý ročník Putování za vínem Ze sklepa do sklepa. Začíná v sobotu 4. dubna v 11 hodin a pobíhat či ploužit se mezi sklepy můžete až do pozdních večerních hodin. Vstupné je zde pravda trochu větší, celých sedm stovek, ale zase je v něm kromě skleničky a katalogu i poukaz na nákup vín v hodnotě čtyř set korun. Pořadatelé slibují i celodenní kulturní program a tak se dá očekávat velká účast návštěvníků. Minulý ročník navštívilo přes tři tisícovky vínomilců, tak raději neotálejte a přijeďte hned dopoledne, ať se pro vás v místních sklípcích najde místečko. Více informací najdete zde.

Máte-li však raději komornější akce, pak vám mohu nabídnout Exkluzivní košt vín v nedalekých Šardicích. Pořádá jej Mendelův vinařský spolek, který se stará o propagaci vinařství a vinařských tradic v regionu. Na 250 vzorků vín od místních a blízkých vinařů můžete ochutnávat v Obecní hale U orla v sobotu od 13 hodin. Více se dozvíte tady.

Když jsme u té nejbližší soboty, v Tišnově u Brna proběhne od osmé hodiny ranní letošní první trhová slavnost. Kdo četl moji loňskou pozvánku na tišnovské trhy, ten ví o co se jedná. Trhy jsou zaměřeny především na prodej biopotravin a výpěstků z tišnovského regionu, najdete zde i výborné sýry z farmy Němcových, skvělé domácí pečivo a jiné dobroty. Já si odtud loni přivezl i fantastickou slivovici (už mi došla). Protože se v tak brzkém termínu ještě nedá dvakrát počítat s velkou nabídkou zeleniny, jsou první trhy zaměřeny spíše na nadcházející velikonoce a tradiční výrobky s nimi spojenými. Samozřejmě nebude chybět oblíbená cimbálová kapela Donava. Tak vzhůru do Tišnova! Pro bližší informace si klikněte na stránky pořadatelů.

Jestliže ale máte na sobotu už jiný program, jste z Brna či okolí a chcete se příjemně pobavit při vínečku, co takhle zajít dnes, v pátek 3. dubna do prostor Univerzity obrany. Folklorní soubor Lučina zde od 18 hodin pořádá další Besedu u cimbálu s ochutnávkou vín. V nabídce prý bývá až 400 vzorků a k zakousnutí „... dobré pomazánky od děvčat ze souboru“. Pozvánku na zábavu najdete na těchto stránkách.

A protože v Brně právě běží festival Bonjour Brno, možná vás (krom kultury, samozřejmě) zaujme gastronomická část jeho programu odehrávající se převážně v „buši“ na ulici Údolní. Labužnický výlet do Alsaska (4. dubna) s průvodním slovem gastrokritika Daniela Zennera už asi nezvládnete (pokud nemáte zajištěný vstup, večer je beznadějně obsazen), též degustace alsaských vín v Moravské bance vín na Hlinkách 8. dubna je bohužel kompletně rezervována, ale jistě byste zvládli od 6. do 12. dubna zavítat do „buše“ na Gurmánský týden s bohatou nabídkou francouzských kulinářských specialit.

Krásný, snad už konečně jarní, víkend přeje Kolíček :o)

2 košty

Je tu konec týdne a s ním pozvánka na dvě koštovací akce. Obě se konají tuto sobotu (27. března), jen pár kilometrů od sebe a tak můžete při troše dobré vůle stihnout obě. Ta první se jmenuje Košt kysaného zelá a proběhne ve Velké nad Veličkou. Jedná se už o desátý ročník jedné z největších soutěží svého druhu u nás. A soutěžit můžete i vy! Stačí když den před akcí, do desáté hodiny večerní, přinesete na místo konání (do místní Jagošovy restaurace) třičtvrtělitrovku kysaného zelí. Tak hodně štěstí ...

Druhá akce, neméně zajímavá, se jmenuje Lúcký košt trnek v obci Louka. Nemá sice tak bohatou historii jako předešlá ochutnávka zelí (teprve třetí ročník), ale zase ten program ... kromě slivovice vás čeká i degustace povidel, buchet, sladkostí a jiných jídel připravených z trnek. Mimo to cimbálka, mužské pěvecké sbory ...

Bohužel, díky narozeninové oslavě nestihnu ani jednu z avizovaných zábav. Ale když už je tu ta zmínka o kysaném zelí, co takhle zkusit jeden jednoduchý bezmasý recept. Na období předvelikonočního půstu se docela hodí a pokud vám nebude vadit, že v něm nenajdete ani molekulu živočišné bílkoviny, zde je:

Potřebujete na něj plátky rostlinné bílkoviny Robi, uzený tempeh, kysané zelí, cibuli, bobkový list, nové koření, olej, sůl, pepř, pár kapek sojové omáčky (skvělá je tamari), kukuřičný škrob a sojovou smetanu. Robi plátek osolte, opepřete, položte na něj trochu okapaného zelí, špalíček uzeného tempehu, zaviňte a spíchněte párátkem. Na oleji zpěňte pokrájenou cibuli, přidejte připravené plátky robi, podlijte vodou, přidejte sojovku a koření, ještě trochu pepře a soli a duste dvacet minut. Poté závitky vyjměte, omáčku zahustěte máčeným škrobem a zjeměte smetanou. Já jako přílohu zvolil opečené plátky jáhlového knedlíku, ale výborná je k tomu i polenta nebo rýže.

Hezký víkend! Kolíček