čtvrtek 5. března 2009

Pokrok o krok


Naše babičky jí neřekli jinak než „U Sedláčka“, maminky „Na Josefské“ a současná generace ji zná jako „Zemanovu kavárnu a cukrárnu“. A zaplaťpánbůh za to slůvko „cukrárna“ v názvu, jinak by si ji jistojistě pletli s replikou původní Zemanovy kavárny postavenou v parku na Kolišti (původní „zemanka“ ustoupila v šedesátých letech stavbě Janáčkova divadla).

Řeč je o funkcionalistické cukrárně s kavárnou v Brně na Josefské ulici číslo 4. Má docela zajímavou historii. Její majitel, pan Sedláček, provozoval svůj první podnik v místech, kde se křižují ulice Orlí a Josefská. Stávající místo mu pro jeho záměry bylo poněkud těsné, proto začal v roce 1933 stavět o pár metrů dál dům v módním funkcionalistickém stylu, v něm zřídil, a od roku 1936 provozoval svoji cukrárnu a kavárnu. V Brně jednu z mnoha, přesto docela prosperující. Jenže přišla druhá světová válka a pan Sedláček v té době učinil velkou chybu - přihlásil se (snad na nátlak manželky) k německému občanství. A tak jeho pozůstalí (zemřel v roce 1945), dvě dcery a žena, po válce na základě Benešových dekretů o celý dům přišli. Později se všichni i s bratrem pana Sedláčka odstěhovali do Německa.

Majetek převzal stát, cukrárnu s kavárnou v tom místě naštěstí zachoval. Během války přišlo město Brno o většinu původních kaváren a cukráren, a tak se sešla tehdejší cukrárenská elita právě v bývalé Sedláčkově cukrárně. V roce 1948 zde započal svoji kariéru i pan Adolf Zeman (pokud začínáte větřit, jste na správné stopě). Snad díky té značné koncentraci odborníků se až do dnešních dnů zachovalo renomé zdejší cukrářské výrobny (některé své produkty prý dodává i do známé cukrárny U čtyř mamlasů na náměstí Svobody). Bohužel interiér, přesněji vybavení, nepřečkalo čtyřicetileté socialistické rejdy a tak si tento podnik většina z nás pamatuje jako poněkud zašlou (byť svéráznou) špeluňku, opatřenou v mezipatří záchodky s nezbytnou „hajzlbábou“ a nevzhlednými koženkovými půlkruhovými sedačkami v prvním patře.

Ani přízemí s cukrárenským provozem nebylo ušetřeno. Je to škoda. Původní Sedláčkův podnik byl na poměry středu Brna poměrně skromný (nevynikal takovou rozlehlostí a světáctvím jako například Savoy na Běhounské ulici, Avion na České, Alfa na Poštovské, Esplanade na Rooseveltově či umírněnější Bellevue na dnešním Moravském náměstí), ale právě svojí intimitou a útulností přitahoval pozornost hostů. Autor návrhu budovy není znám (pátral jsem i u památkářů), zato mi paní Lenka Kudělková (spoluautorka knihy Zmizelý svět brněnských kaváren) prozradila, že autorem návrhu interiéru byl architekt Karel Růžička, který se podepsal i pod návrhy kaváren Bellevue na Moravském náměstí (dnes restaurace Potrefená husa) a Dorotík v místě souběhu ulic Veselá a Česká (v současnosti prostory obývá redakce MF dnes).

Bohužel, žádné fotografie ani nákresy se z té doby nedochovaly. A jsme u důvodu, proč vznikla tato reportáž. Dlouholetý zaměstnanec a současný nájemce kavárny pan Adolf Zeman se konečně rozhodl s neutěšeným stavem svého podniku něco dělat. Na několik posledních víkendů uzavřel provoz kavárny a celou ji nechal zrekonstruovat. Její zdi tak konečně opět září bělostí, stropní světla dostala nové skleněné kryty, zmizela ta příšerná umělá pometla rozestavěná v květináčích po místnosti,velká okna zdobí nové záclony ...

Protože však nemá k dispozici žádnou dokumentaci původního předválečného stavu (byť by se dal odvodit z fotografií zmíněných dvou „růžičkových“ kaváren) a také proto, že nechtěl vytvářet pouhou repliku, hosté nesedí u stolečků ze zeleného mramoru na typických tonetkách, ale pohodlně se uvelebí do současných elegantních a pohodlných bílých křesílek (ta „vajíčka“ jsou úžasná) a zeleně polstrovaných sedaček. Jen v tom nejvyšším „kuřáckém patýrku“ zůstal koutek se dvěma zapomenutými „socialistickými“ béžovými boxy. Ale nemůžeme chtít hned všechno.

Zato zmizelo ošklivé překližkové obložení barového pultu a nevzhledný sekretář za zády baristy nahradily jednoduché podsvícené skleněné police. Také personál omladil, je pohotový a milý. A připravená káva značky New York nám chutnala. Kavárnu jsme navštívili v první otvírací den a ještě nebylo vše zcela sladěno, ale podle prvních dojmů bylo znát výrazné zlepšení oproti nedávným dobám. Jak jsme tak pozorovali pomalu přicházející hosty, byli vesměs mile překvapeni a nešetřili slovy uznání.

Pan Zeman je se svým renovačním úsilím teprve na začátku. Stojí to hodně práce a hlavně peněz, kterých nemá právě nazbyt. Ale už teď plánuje podobnou změnu i v přízemí, v cukrárně. Také nevzhledné výlohy čekají na svoji opravu a snad se dostane i na okna kavárny, která jsou ve skutečně žalostném stavu. Bude to běh na dlouhou trať, ale pokud se vydaří, snad se bývalé Sedláčkově kavárně vrátí ztracený kredit.

Kolíček

6 komentářů:

vlaďka řekl(a)...

To je fantastická zpráva! Já už tamtudy zase nějakou dobu nešla, ale jen co půjdu, musím se tam zastavit. Takové to bylo ošklivé a teď na ty fotky nestačím hledět :) Gratuluju k parádnímu úlovku :)

Anonymní řekl(a)...

Výborně! Jak na ty fotky koukám, hned se mi zlepšila nálada:-) V blízké době rozhodně půjdu vyzkoušet:)

Jen mne napadá otázka- dá se tam ke kafíčku objednat i něco z cukrárny?

Iscilitight

pan Kolíček řekl(a)...

iscilitight:
jasně, dá, jen je bohužel výběr omezenější než dole a je to s přirážkou - myslím že 20%. Když jsme tam byli, ještě jim nahoře nejel chlaďák na zákusky, takže nabídku slečna pěkně odrecitovala :o))
vlaďka:
děkuji :o) já bych to taky nevěděl, nebýt ukecané známé - prodavačky z cukrárny :o))) Bohužel, asi o tom bude vědět málokdo, propagace Zemanovi nikdy moc nešla - je to už starší pán a asi má pocit, že se zboží prodává samo. Ovšem, když mi vyprávěl historii podniku, byl milej ochotou přetíkal - až jsem ho musel zarazit abych stihnul včas přijít do práce :o) Jinak je bohužel poznat, že tam chybí peníze, ty úpravy by chtěly ještě dotáhnout. Ale aspoň se snaží... A taky doufám, že dá na názory mladýho personálu - působili docela nadšeně :o)

Vojta řekl(a)...

K té ochotě a nadšení - já si šel včera vyzkoušet nové Liberty cafe na Radnické, v současné době běžící ve zkušebním provozu. Bohužel jsem byl nucen asi tak po deseti minutách čekání odejít, protože mi došla trpělivost - personál se radši věnoval leštění talířků než obsluhování hostů. Tím padla moje teorie, že v nově otevřených kavárnách se chovají k hostům nejlépe, protože si je předchází a vytváří si pověst...

pan Kolíček řekl(a)...

Vojta:
ale ale, tak to jsem sám zvědav, chystáme se tam... Nedávno jsme šli kolem a s údivem koukali jak se kdysi papírnictví mění v kavárnu - aspoň to hlásala neonová cedule nad vchodem evokující spíš vstup do baru :o))

Tomáš řekl(a)...

Ty skleněné kryty stropních světel nejsou nové ale původní, očištěné:o) Jen ten jeden nad schody se nedochoval a již dlouho chybí. Právě soustředný vzor na krytech svítidel byl důvodem k instalaci záclon s podobným ornamentem, ty však již jsou nyní nahrazeny vhodnějším závěsem zlatavé barvy. A zmíněné "zapomenuté" dva béžové boxy na kuřáckém patýrku zůstaly schválně -pro zachování části pevné půdy pod nohama dlouholetých věrných návštěvníků podniku. Okna, přízemí, jakož i wc, stále na renovační zákrok čekají, snad to nebude čekání dlouhé. Každopádně, chladicí vitrinka a výběr zákusků již v kavárně funguje bez potíží. A k té přirážce -každý si může zákusky koupit dole u pultu a odnést domů nebo nahoru do kavárny, jen to pak jí z papírového tácku. Obchod je přece obchod a nic již dnes není zadarmo.