Jak to všechno začalo… Z kraje roku 2006 se brněnští radní rozhodli, že by bylo záhodno moravskou metropoli obohatit o 12 nových soch. Slavnostně tedy rozjeli projekt Sochy pro Brno, ve kterém hodlají každý rok vybrat a zaplatit jednu až dvě sochy významných umělců, vědců, architektů … kteří měli s městem něco společného. A snad, že na ten rok připadla oslava 250 let od narození skladatele W. A. Mozarta, padla první volba právě na jeho jméno. V květnu byla vyhlášena soutěž o nejlepší návrh, v srpnu pak byla vybrána práce profesora Kurta Gebauera, koncem roku 2007 byla socha odlita do bronzu, 12. května 2008 osazena za dohledu autora a ve čtvrtek 15. května 2008 slavnostně odhalena.
Slovo odhalena je zde na místě - ještě ráno měl přes sebe „Wolfík“ přehozenou legrační červenou zástěru, jakoby se styděl za svoji nahotu - jen hlavička, rozmáchnuté ručičky a jedno křídlo mu vykukovalo. A tak nám teď na brněnském Zelném trhu před divadlem Reduta stojí asi čtyřmetrový sloup, na kterém balancuje malý „Mozartek“ s velkou hlavou. Mně se líbí, i když, jak pravila jedna kolemjdoucí dáma “vypadá jak mongol”. No, on dospělý Mozart taky nebyl zrovna krasavec – po přestátých nemocech se ani není čemu divit. Naštěstí mu tento nedostatek příroda vynahradila měrou vrchovatou - hudebním talentem.
Je to trochu jako z Cimrmanovy hry. Nebýt epidemie černých neštovic ve Vídni roku 1767, možná by na nás z pískovcového sloupu dnes shlížel někdo jiný. Mladý Mozart do Brna původně vůbec neměl namířeno. Tou dobou se měla uskutečnit svatba dcery Marie Terezie, arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským králem Ferdinandem IV. a pan Leopold Mozart, otec budoucího génia, v tom viděl skvělou příležitost pro další představení svého skvěle secvičeného rodinného cirkusu. Tak hojná účast vídeňské smetánky se nescházela každý den. Vybral si u svého zaměstnavatele, salcburského arcibiskupa Schrattenbacha, neplacenou dovolenou a vyrazili. Jenže neštovicová rána udeřila a protože neštěstí se nevyhýbá ani bohatým, šestnáctiletá nevěsta onemocněla a vzápětí zemřela.
Vyhlášený šestitýdenní smutek, spojený se zákazem divadelních představení a veřejných hudebních vystoupení, překazil panu otci plány a tak, aby unikli nebezpečné nemoci, rozhodl se podniknou cestu na Moravu. Co taky jiného, když už byly na cestách… Zamířili do Brna, bydliště hraběte Františka Antonína Schrattenbacha, bratra výše zmíněného arcibiskupa. Domluvili se na uspořádání koncertu malých „mózarťátek“, jenže pak pana Leopolda popadla touha zakoncertovat si v Olomouci a brněnské představení uskutečnit až na zpáteční cestě. Rodinný ansámbl tedy putoval dál, uměnímilovná olomoucká univerzita a bohaté biskupství zajišťovalo dostatek publika a snad i nějaký ten peníz. A znovu zasáhla nemoc, tentokrát neštovicemi onemocněl sám malý velký Mozart.
Naštěstí nezemřel na tuto ošklivou nemoc, ani se neudusil kouřem ze špatně táhnoucích kamen v pokoji hostince U černého orla - kde byla rodina zpočátku ubytována. Děkan olomoucké kapituly Leopold Antonín František hrabě Podstatský se malého pacienta ujal, městský fyzik (úřední lékař) Josef Wolff ho vzorně léčil a arcibiskupský kaplan Johann Leopold von Hay se za něj ještě vzorněji modlil a malý Wolfgang se relativně brzy uzdravil. Ve tvářích mu sice zůstaly po zlé nemoci jizvy, ovšem na schopnostech skládat hudbu mu to rozhodně neubralo. Dokonce zde během rekonvalescence složil 6. symfonii F dur.
V prosinci 1767 odcestoval Leopold Mozart s dětmi zpět do Brna a těsně před koncem roku, 30. prosince, se v městské taverně (dnešním divadle Reduta) uskutečnil koncert zázračných salcburských dětí. Obě dítka měla veliký úspěch, i když sám Wolfgang prý z doprovodu kapely městského věžného Johanna Abrahama nadšený nebyl. Z Brna se pak všichni ve zdraví vrátili 9. ledna 1768 zpět do Vídně. Nikdy v životě se už Wolfgang Amadeus Mozart do Brna nevrátil.
Brno na něj samozřejmě nezapomnělo, o čemž svědčí právě odhalená socha umístěná před místem jeho vystoupení. Ovšem nemylme se, toto není v brněnských ulicích jediná připomínka na slavného skladatele. V ulici Kobližná, na budově Mahenovy knihovny (původně palác hraběte Schrattenbacha, kde Mozartovi v době brněnského pobytu dleli) je už řadu let umístěna pamětní deska. Hloupí nenechavci z ní urazili několik písmen a já se jen divím, proč se brněnští radní nezasadili o opravu i této připomínky. Snad by se v rozpočtu pár tisícovek našlo, ve srovnání s náklady na pořízení sochy to bude pakatel.
Ač jsem pátral usilovně, nepodařilo se mi najít žádnou zmínku o stravování Mozarta při brněnském pobytu. Nuzotou zde zřejmě netrpěl - na hraběcím stole se určitě podávala slušná krmě. Také receptů na jídlo pojmenovaném po skladateli jsem mnoho nenašel – krom jeho koulí, dortu ze skořicového těsta s čokoládovou pěnou a jablky už jen nějaké maso ála Mozart. Ani v divadelním Café & Restaurant Reduta nemají žádný podobný pokrm na jídelním lístku. Až mi napadlo nahlédnout do Poštulkova Labužníkova lexikonu. Na straně 266 se dočteme: Mozart … mezinárodní název pro přílohu z celerového pyré s artyčoky a bramborovým suflé. Nazváno podle rakouského hudebního skladatele (1756 – 1791). Jste z toho moudří? Já ne. Recept na přípravu jsem nikde nenašel, rozhodl jsem se tedy experimentovat.
Celerové pyré: rozkrájejte očištěný střední celer na malé kostky a uvařte do měkka v osolené vodě s trochou bílého vína. Měkký celer rozmačkejte nebo rozmixujte, přidejte lžíci másla a deci teplého mléka, osolte, opepřete a smíchejte dohromady. Nakonec přidejte jemně sekanou pažitku a konzervované artyčoky. Původně jsem chtěl použít artyčok čerstvý, ale sežeňte ho v květnu :o)
Bramborové suflé: uvařte do měkka moučné brambory, řádně rozmačkejte, přidejte lžíci másla, sůl a bílý mletý pepř, žloutky, špetku muškátového květu, 2 lžíce strouhaného sýra Frann Moravia, vše promíchejte a opatrně vmíchejte tuhý sníh z bílků. Já jsem na asi půl kila brambor použil 4 celá vejce. Hmotu přeneste do vymazaných formiček o při teplotě 200°C pečte asi 30 minut.
To celé jsem použil jako přílohu ke krůtím prsům připraveným "naprudko", předem naloženým v oleji, bílém víně, soli, pepři a bylinkách. A moc mi chutnalo :o)
PS: Pokud někdo náhodou znáte přesný recept na přílohu Mozart, budu rád, když mi jej zašle. Předem děkuji.
Kolíček
Ovšem i tak jsem měl problém se v tom stávajícím množství orientovat (nakonec jsem napoprvé zvolil skvělý horský Comté a navrch “sejroškrabku” - ta mi doma chyběla). Naštěstí je obsluha stále připravena zodpovědět jakoukoli vaši otázku a případně i něco dobrého nabídnout. Samozřejmostí je ochutnávka na vyžádání (to jediné bych snad doporučil vylepšit - brňáci zatím nejsou příliš navyklí o něco takového žádat, bývalá prodejna Guspe se rychle zavedla i proto, že obsluhující paní sama k ochutnání vybízela).
Příspěvky
