Ó, chutney!

“Já se na to vy…, to snad není možný, ještě tak někoho poslechnu…!”, vzbudil mě křik mé matky. Původně jsem si chtěl přispat, ale v tom rámusu to prostě nešlo. V některých vesnicích prý zakázali používat v neděli cirkulárky a sekačky na trávu, asi místnímu starostovi navrhnu zákaz ranního řvaní. Udělal jsem si kávu a jen tak ve spacím vyšel na zahradu naší chalupy. “Mami, proč tady tak řveš?”, zeptal jsem se místo pozdravu. “Nazdar, podívej se na to, co s tím mám dělat?”, mávla rukavicí směrem k zídce mezi naší a sousedovou zahradou. Byla tak hustě obrostlá ostružiníkem, že se kolem nedalo projít, jeho šlahouny se sápaly po blízké jablůňce, ostatní ovocné keře přes ně ani nebylo vidět.

Na koncích horních větviček se černaly plody velikosti palce, některé ještě trpké, jiné přichystané na rychlé sezobnutí. Hůř to vypadalo ve spodních patrech. Tam se v hustém semknutí krčily zelené chudinky, marně toužící po slunečním svitu, jenž by jim dal též dozrát. “Dyť je to celý zelený, akorát je toho všude plno. No co s tím mám dělat?”, pokračovala v lamentování. “Vím já, tak to třeba ostříhej”, pokusil jsem se, napůl spící, o radu. “Copak vím jak? Jdu za Růženou, když mě do toho nahnala, tak ať mně poradí”, pronesla odhodlaně a odešla k sousedům. Růžena jí před pár lety poradila, ať si na zahradu vysadí ostružiník, prý se o něj nemusí moc starat a sladkých plodů má každé léto plno. A naše máma, velké zahradnice s malými zkušenostmi, ji poslechla, nakoupila šest sazenic, zasadila je ke zdi a čekala. První rok se nedělo nic, keříky jen trochu povyrostly, další rok už se na nich objevilo pár plodů, leč nevalné chutě a letos, konečně letos ze ostružiník odměnil. Spíš za víru v něj než za péči. Ale protože nic není zadarmo, nadělil mámě k misce ostružin ještě koš starostí.

Za pět minut byla zpět i s Růženou, v ruce zahradnické nůžky. “No co bys s tím dělala, normálně to ostříhej. Tady tohle pryč, tam ten taky a ať jde nějaký slunko i dolů”, poradila Růžena a odešla na svojí stranu zídky. “Dones si misku a poď si ty zralý otrhat než to celý ostříhám”, otočila se máma na mě. Po půlhodině bylo po trhání i po stříhání. Stál jsem před vozíkem přeplněným zelenými šlahouny, připraven vyvézt to nadělení na smetiště za vesnicí. “A zbylo na těch keřích vůbec něco?”, volal jsem od vrátek na naši zahradnici - ona totiž když se máma dostane k nůžkám, tak se nezná (jako malá ostříhala prý po návratu z kadeřnictví i svoji panenku v domnění, že jí vlásky také dorostou). Místo odpovědi bylo slyšet je žalostné “tady už nic nedozraje, tady už nic nedozraje…”. “Jak by jí tam něco dozrálo, když to celý orvala, zbyly jí tam jen tyčky”, usmál se táta a přidržoval mi tu velkou hromadu aby nepopadala na silnici. Srpnové sluníčko už pálilo a my se pomalu šourali ke smetišti, kroutili hlavami a propukali ve vědoucí smích.

Doma jsem pak přemýšlel co s darovanými ostružinami. Nic sladkého jsem vařit nechtěl a tak mě napadlo poprvé v životě vyzkoušet čatní. Máme tyto sladkokyselé kořeněné směsi rádi - k uzenému či grilovanému masíčku jsou ideální a spousta sýrů se s nimi také kamarádí. Ovšem zrovna na přípravu ostružinového čatní jsem návod nikde nenašel - a že jsem hledal dlouho a poctivě! A tak je následný recept výsledkem kombinace různých jiných receptů s troškou fantazie :o)


Ostružinové chutney

Na 400g ostružin (víc po uzobávání nezbylo) vezměte 200g cibule a 20g zázvoru (asi tak 2cm). Cibuli pokrájejte nadrobno, vložte do menšího hrnce, podlijte vodou a přikryté pokličkou 15 minut duste. Poté přidejte ostružiny, jemně nasekaný zázvor, též nasekané půl malé pálivé papričky, okořeňte mletým pepřem, koriandrem a hořčičným semínkem, osolte, okyselte 1-2 čajovými lžičkami vinného octa a už odkryté vařte a stále míchejte do zhoustnutí. Před dovařením směs oslaďte - já k tomu potřeboval 3 zarovnané lžíce třtinového cukru a tři lžíce rapadury (sušená třtinová šťáva), obé náhodou v bio kvalitě. Po doslazení míchejte ještě udatněji než předtím - rádo se to (neřád) připaluje. Hotové horké čatní přesuňte do sklenice a zavíčkujte. Nejlepší je po několika dnech rozležené a studené.

Přeji Vám dobrou chuť! Kolíček