čtvrtek 30. dubna 2009

Letu zdar

Zdravím všechny čarodějnice a čarodějáky! Tak co, těšíte se na dnešní noc? Seřizujete si košťátka a připravujete se na noční rejdy? Včera ráno, když v Brně poprchávalo, mi jedna z vás prozradila, že si musí seřídit blinkry, levý stěrač jí prý nefunguje a jestli se počasí neumoudří, tak prý neví, neví ... No, počasí se snad uklidnilo a tak doufám, že dnes večer bude kapat jen z přeplněných skleniček a půllitrů a pokud to někdo s pitím nepřežene, mohl by jeho let dopadnout vcelku dobře. A až se po té slávě ráno (vlastně dopoledne) probudíte a budete přemýšlet kam vyrazit za zábavou, mám tu pro vás pár osvědčených moravských tipů.

Tak hned v pátek, 1. května, můžete (už bez košťat, prosím) vyrazit například do Olomouce. V rámci „ekodnů“ se zde bude konat oblíbený Ekojarmark a řemeslné trhy. Součástí akce budou koncerty, divadlo, hry pro děti i dospělé, informace o alternativním životním stylu ... Program najdete na stránkách zde. Když už budete v kraji, můžete navštívit přímo areál ekologických aktivit Sluňákov – když nic jiného, prohlídka moderní budovy jejich centra stojí za to.

Jste-li více na tradiční oslavy máje, můžete zavítat do Dřevěného městečka rožnovského skanzenu. Místní soubor Radhošť zde předvede tradiční lidovou slavnost Stavění máje. Jak znám rožnováky, určitě to bude stát za to, tato chasa se totiž opravdu umí bavit (navíc ve stánku hned vedle amfiteátru bývá k mání fantastická slivovice!) Začátek je ve 14 hodin.

Další prvomájová veselice se uskuteční ve Velké nad Veličkou a její součástí (nebo je to naopak?) bude tradiční Košt o krála slováckej klobásy. Program slibují pořadatelé bohatý a kvalitu nabízených uzených dobrot vysokou. Mimochodem – vloni jsem zde psal o autorovi předávaných cen, panu Homolovi – vzpomínáte? I na tuto akci si můžete přispat, začátek je naplánován také až na druhou hodinu odpolední.

Zamíříte-li do Moravské nové vsi, čeká vás Den lidových řemesel – tradiční setkání s lidovými tradicemi, místními specialitami a dobrým vínem. Program začíná v 10 hodin dopoledne, jarmark je otevřen již od 9 hodin. Akce potrvá až do pozdních večerních hodin, kdy lidové soubory od nás i ze Slovenska vystřídají například Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory a závěr večera bude patřit výbornému Peteru Lipovi.

Vydržíte-li v kraji do druhého dne, tedy do soboty 2. května, nezapomeňte navštívit v Šumicích u Uheského Brodu oblíbený Košt slivovice a klobásek. Jedná se již o desátý ročník vydařené akce.

Dáváte-li přednost vínu, mohu vám na sobotu ještě nabídnout regionální výstavu vín na krytém zimním stadionu v Uherském Hradišti nebo druhý ročník koštu vín v restauraci hotelu Bukovanský mlýn.

Teď už vám však přeji ŠŤASTNÝ LET! Kolíček



středa 15. dubna 2009

Velikonoční Zlobice


Počasí na velikonoční víkend bylo tak nádherné, že snad ani nešlo zůstat sedět doma. Docela jsem v pátek v tramvaji litoval páry plánující na ten čas výlet do některého z brněnských supermarketů. Jakoby nebylo kam jinam vyrazit! Přitom jen pár kilometrů za Brnem se nachází taková zajímavost ...

Z Brna trvá cesta vlakem do městečka Kuřim necelou půlhodinu. Když po výstupu sejdete železniční násep, oblíbenou zakázanou cestičkou, prokličkujete mezi rodinnými domky, u plaveckého areálu zahnete doleva a budete pokračovat dál, asi po patnácti minutách chůze se ocitnete v polích. A přímo před vámi, jen co by kamenem dohodil, se bude hrdě tyčit kopec Zlobice, cíl našeho dnešního výletu.


Tváří se, jakoby tu byl jediný nebo snad nejvyšší – přitom ani jedno z toho není pravda. Je však zajímavý něčím jiným. V jeho nejvyšším místě (cca 390 m.n.m.) armáda v sedmdesátých letech minulého století postavila pozorovatelnu (z dálky vypadá jako „divnej panelák“) a kolem ní vybudovala záložní cvičiště pro studenty Vysoké vojenské školy v Brně. Díky této izolaci zůstalo místo chráněno před dopady blízké civilizace a na svazích kopce tak zůstaly zachovány jinde silně ohrožené druhy rostlin jako například Škarda ukousnutá, Střevičník pantoflíček, Lýkovec vonný, Hladýš pruský, Vemeník zelenavý aj. Když po roce 1989 přestala mít armáda o toto místo zájem a časem bylo předáno blízké obci Malhostovice, bylo nutné nadále udržovat čtyřicetihektarové území. Tak byly pozemky i s budovami pronajaty společnosti OVEKO, která svojí činností, pasením ovcí a koz napomáhá k udržování původního přírodního rázu lokality.

Prostě ovce a kozy se vrátily tam, kam kdysi patřily a také tu představují hlavní lákadlo. OVEKO zde navíc každoročně v létě pořádá Ovenálie – ovčácké slavnosti - a zjara Velikonoce na Zlobici, na kterou jsem se vypravil. Pravda, očekával jsem něco trochu profesionálněji připraveného, ale když člověk sleví z nároků ... Pořadatelé totiž opomněli uvést na pozvánce, že celá akce byla zaměřené hlavně na dětské návštěvníky. To si děti užily! Odvážné zvolily projížďku na osedlaném koni v doprovodu zvědavého oslíka a ty tvořivé se realizovaly při zdobení perníčků a vajíček či slepování oveček z kousků ovčí vlny. Zvláště šikovné si mohly vyzkoušet uplést pomlázku.

Pohled na jejich poctivé snažení byl skoro dojemný. Jen byla škoda, že v tak veselý den se tyto činnosti odbývaly převážně v budově místní občerstvovny Koliba a ne raději venku na volné ploše. A také že se při tom všem zapomnělo na dospěláky. Očekával jsem například vystoupení nějakého souboru s předváděním velikonočních lidových zvyklostí, ovčáckých popěvků a podobně, ale nic takového se nekonalo. Rodičům tak nezbylo než trávit čekání na robátka stáním ve frontě na občerstvení. Dlouhým stáním! Dostal jsem chuť na nabízený jehněčí gulášek či klobásky, tak jsem se také postavil do řady. Když jsem se za dvacet minut posunul o dva metry, přestalo mě to bavit. Představte si obsluhu dvou dam pracujících u pultu stylem: první vezme sklenici – umyje ji – odskočí s objednávkou do kuchyně – vrátí se roztočit pivo – nasype do hrnku kafe – odskočí do kuchyně pro jídlo – vrátí se zalít kafe – umyje druhou sklenici – podá kafe zákazníkovi – dotočí pivo – odskočí do kuchyně s objednávkou – roztočí další pivo – umyje další sklenici – dá vařit vodu na kafe ... Druhá pak dělá to stejné napřeskáčku přes tu první. To se potom člověk nemůže divit, že nezvládají frontu pětadvaceti lidí. Kdyby jim s uklízením nádobí nepomáhala desetiletá holčička, tak tam pobíhají snad ještě teď.

Ale venku bylo krásně, ovce se líně povalovaly ve stínu stromů, kozy se nechaly ochotně podrbat, naše Barča byla bez sebe z koně a štěkala jako o medaili, les okolo začal vonět a dokonce se objevil první zmatený motýl. Tak jsem se pomalu vrátil do Kuřimi na vlak a těšil se, až si doma usmažíme oblíbené velikonoční pečivo (vlastně smaživo) - Boží milosti. Původně se jednalo o masopustní pečivo, v naší rodině se (nevím proč) smažily vždy až na velikonoční svátky. Jednu dobu jsem byl dokonce přesvědčen, že je to ryze moravská specialita, v Čechách dříve neznámá.

V některých publikacích věnovaných velikonočním zvykům a receptům jsem se s nimi dokonce vůbec nesetkal. A v těch starých – třeba Sandtnerová recept uvádí, Švarcová už ne. Tedy aspoň jsem o tom byl přesvědčen, než jsem prolistoval oblíbenou Kuchařku Jitřenky od Seidlové. To, čemu se u nás říká Boží milosti, bylo jinde nazýváno „křeháčky“. A také stojí za povšimnutí, že zatímco na jižní Moravě se do těsta přidává bílé víno, čím severněji postupujete, tím častěji víno nahrazuje rum nebo slivovice. Můj recept na Boží milosti pochází z Valašska a ač by jeden čekal právě slivovici, rum v něm dostává přednost:

75 dkg mouky, 7 dkg másla, 15 dkg cukru, 1 celé vejce a 3 žloutky, citrónová kůra, lžíce rumu, sůl, mléko nebo kysaná smetana

Do mísy dejte mouku, do které rozdrobte máslo a cukr. Přidejte vejce a žloutky, citrónovou kůru, rum a špetku soli. Mlékem nebo smetanou zadělejte tuhé těsto a rozválejte ho. Vykrajujte kosodélníky (nebo jiné oblíbené tvary), které smažte v rozpáleném tuku. Hotové milosti posypejte cukrem podle chuti.

Kolíček :o)

středa 8. dubna 2009

Za vínem a zábavou

Připadal jsem si v poslední době jako prodavač v cestovce, který klientům doporučí spoustu zájezdů, připraví je na to, co v které zemi čekat, ale sám sedí v kanceláři na zadku a nikam se nepodívá. Prostě mi to nějak nevycházelo... Tak jsem si tento víkend vše pořádně vynahradil a navštívil hned dvě akce na které jsem vás zval.

První byla páteční Beseda u cimbálu pořádaná folklorním souborem Lučina v Klubu Univerzity obrany spojená s ochutnávkou vín. Ochutnávka v pozvánce mě trošku zmátla. Oproti klasickému koštu se totiž nedalo, až na malé výjimky, z obdrženého katalogu vín pořádně vyčíst co vlastně pijete. Sice bylo možné zjistit jaká se v té které lahvi nachází odrůda a kdo ji dodal, ale to bylo téměř vše. Ročník byl prozrazen jen u některých vín (neoznačená byla nejspíš loňská) a přívlastkové značení taktéž. Volit z nabízených vzorků se tak rovnalo sázce do loterie a ne každá volba byla proto správná. Na druhou stranu, smyslem akce byla především ta beseda, tedy přátelské posezení, a to se pořadatelům vydařilo. Cimbálka hrála ostošest, Lučina pěla až se sál třásl a děvčata tancovala až se jim sukně zvedaly. Vydařený večer!


Budete-li občas sledovat stránky souboru Lučina a rozhodnete se zajít na některou z dalších Besed, radím vám přijít tak půl hodiny před začátkem, jinak si prostě nesednete. Takový bývá zájem. A taky si dejte pozor na správnou adresu. Já si nepřečetl, že klub univerzity sídlí na Šumavské a automaticky jsem zamířil o kilometr dál na Kounicovu, sídlo UO. No a pak jsem jak blázen lítal kolem a marně hledal vchod :o)

Tak to byla taková přípravka na druhý den. V sobotu ráno jsme vyrazili na pochod Ze sklepa do sklepa do Velkých Bílovic. Akce sice nesla název Putování za vínem ... ale nazval jsem si ji pochodem - je to blíž pravdě. Obec sama o sobě není nijak velká, počet obyvatel se blíží ke čtyřem tisícům, ovšem - dle údaje na jejich stránkách - najdete v jejím katastru úctyhodných 650 vinných sklepů. Do Putování bylo vybráno „jen“ 43 a zkuste je všechny za jeden den obejít! My měli nohy ušoupané až u kolen (zavrhli jsme možnost přibližování minibusy) a to jsme jich zvládli navštívit kolem desíti. Ani soutěž, ve které jste za nasbíraných 14 razítek jednotlivých sklepů mohli vyhrát kolekci čtyřiceti špičkových vín velkobílovických vinařů, nás nepřiměla hnát se za každou cenu.


My jsme si to sem přijeli užívat! A taky jsme si to užili! Po vystání skoro stometrové fronty na vstupenky jsme naši pouť započali v půl dvanácté na šťastném čísle 13 - vinařství Skoupil. Protože už byl čas oběda, rozhodli jsme se zde posnídat. Pokračovat za vínem nalačno je blbost, pojedli jsme proto něco z domácích proviantů a s vyfasovanými turistickými kapsičkami na krku, ve kterých buzolu nahrazovala sklenička, pokračovali sedmikilometrovým pochodem až k poslední zastávce – vinařství Tetur.

Když jsem ráno ve vlaku poslouchal účastníky loňského pochodu, kterak četli z poznámek o jednom z vinařství „víno nejhorší – škvarkovka nejlepší“, trochu mi zatrnulo. Ovšem náš průvodce Radek dostál své pověsti zkušeného znalce vín a místních sklepů a my byli podobných šoků (až na výjimky, kdy jsme zkusili nějaký sklep naslepo) ušetřeni. Přesně nás vedl na osvědčená místa a my jen vychutnávali skvělá vína, uzobávali z připraveného pohoštění , nasávali vůni sklepů a vůbec si užívali dubnový den mezi spícími vinohrady.

Kolíček

pátek 3. dubna 2009

První dubnové

Čeká nás další sobota a protože má být prohřátá jarním sluníčkem, co si takhle udělat malý výlet? Třeba do významné vinařské obce Velké Bílovice. Místní vinaři vyhlásili již čtvrtý ročník Putování za vínem Ze sklepa do sklepa. Začíná v sobotu 4. dubna v 11 hodin a pobíhat či ploužit se mezi sklepy můžete až do pozdních večerních hodin. Vstupné je zde pravda trochu větší, celých sedm stovek, ale zase je v něm kromě skleničky a katalogu i poukaz na nákup vín v hodnotě čtyř set korun. Pořadatelé slibují i celodenní kulturní program a tak se dá očekávat velká účast návštěvníků. Minulý ročník navštívilo přes tři tisícovky vínomilců, tak raději neotálejte a přijeďte hned dopoledne, ať se pro vás v místních sklípcích najde místečko. Více informací najdete zde.

Máte-li však raději komornější akce, pak vám mohu nabídnout Exkluzivní košt vín v nedalekých Šardicích. Pořádá jej Mendelův vinařský spolek, který se stará o propagaci vinařství a vinařských tradic v regionu. Na 250 vzorků vín od místních a blízkých vinařů můžete ochutnávat v Obecní hale U orla v sobotu od 13 hodin. Více se dozvíte tady.

Když jsme u té nejbližší soboty, v Tišnově u Brna proběhne od osmé hodiny ranní letošní první trhová slavnost. Kdo četl moji loňskou pozvánku na tišnovské trhy, ten ví o co se jedná. Trhy jsou zaměřeny především na prodej biopotravin a výpěstků z tišnovského regionu, najdete zde i výborné sýry z farmy Němcových, skvělé domácí pečivo a jiné dobroty. Já si odtud loni přivezl i fantastickou slivovici (už mi došla). Protože se v tak brzkém termínu ještě nedá dvakrát počítat s velkou nabídkou zeleniny, jsou první trhy zaměřeny spíše na nadcházející velikonoce a tradiční výrobky s nimi spojenými. Samozřejmě nebude chybět oblíbená cimbálová kapela Donava. Tak vzhůru do Tišnova! Pro bližší informace si klikněte na stránky pořadatelů.

Jestliže ale máte na sobotu už jiný program, jste z Brna či okolí a chcete se příjemně pobavit při vínečku, co takhle zajít dnes, v pátek 3. dubna do prostor Univerzity obrany. Folklorní soubor Lučina zde od 18 hodin pořádá další Besedu u cimbálu s ochutnávkou vín. V nabídce prý bývá až 400 vzorků a k zakousnutí „... dobré pomazánky od děvčat ze souboru“. Pozvánku na zábavu najdete na těchto stránkách.

A protože v Brně právě běží festival Bonjour Brno, možná vás (krom kultury, samozřejmě) zaujme gastronomická část jeho programu odehrávající se převážně v „buši“ na ulici Údolní. Labužnický výlet do Alsaska (4. dubna) s průvodním slovem gastrokritika Daniela Zennera už asi nezvládnete (pokud nemáte zajištěný vstup, večer je beznadějně obsazen), též degustace alsaských vín v Moravské bance vín na Hlinkách 8. dubna je bohužel kompletně rezervována, ale jistě byste zvládli od 6. do 12. dubna zavítat do „buše“ na Gurmánský týden s bohatou nabídkou francouzských kulinářských specialit.

Krásný, snad už konečně jarní, víkend přeje Kolíček :o)