Asparagus moravicus – chřest „moravský“

Jeden už si pomalu zvyká na to, že zeleninu či ovoce, které se v našich krajích běžně pěstovali či stále pěstují, v normálním obchodě téměř nekoupí a jejich místo zaujaly produkty ze zemí více či méně vzdálených. Nevím - když je to mimo středoevropskou pěstební sezónu, dá se to pochopit (omluvíme-li většinou nevýraznou vůni a mdlou chuť), ale v době, kdy by neměl být tak velký problém se na nějakého domácího pěstitele „napíchnout“, se mi to zdá divné. Většinou je to omlouváno nižší nákupní cenou, protože vymlouvat se na vyšší kvalitu zboží z dovozu by bylo přece jen docela směšné. Nebo snad věříte tomu, že rajčata z Tvrdonic, jahody z Břeclavi či obyčejná česká jablka jsou horší než ta dovážená z Itálie, Španělska, Řecka či Polska? Takže zaplať bůh za brněnský „zelňák“!

Nejenže tam na malých stáncích seženete naše produkty většinou ve slušné kvalitě (zatímco na těch velkých přecpaných vším možným spíš béčkový dovoz), ale ještě si s prodejcem (nabízí-li vlastní výpěstky) popovídáte o tom, že špenát mu letos „nějak neleze ze země“ zatímco petržel „bude špicová“. A když máte štěstí, začnete mít dojem, že se blízká na lepší časy. To když kromě zmíněných rajčat a jahod narazíte na první moravské třešně či, světe div se, na chřest. Ne ten řecký ani slovenský, ale náš! Je totiž známo, že u nás pěstovaný chřest se většinou vyváží do zahraničí, tam se úhledně zabalí, většinou německy pojmenuje a s velkou slávou k nám zase přiveze. Smysl mi uniká, ale děje se tak.

Takže, když jsem minulý týden narazil na podivně balené bílé a zelené výhonky, byl jsem dost překvapen. A řeknu to rovnou, moc důvěry ve mně tím balením nebudil. Zblbnutý z potištěných supermarketových pytlíků mi obyčejné zabalení jen tak do prostého igeliťáku či papírových sáčků na pečivo připadalo nepatřičné. Přesto jsem se osmělil: „můžu vědět, odkud je ten chřest?“ Odpověď mě překvapila: „to je náš, z Moravy!“ Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Moravský (Čechům se omlouvám) chřest se prodává jen tak, bez složitého překupničení, jako kedlubny či cibule z vlastní zahrádky? No, je to tak. Jak mi bylo vysvětleno, v Dolních Kounicích žije člověk, který tu dobrotu v malém pěstuje a protože se mu docela daří, co nestačí s rodinou spořádat, předává svému známému k prodeji na brněnském rynku. Nebývá ho pravda mnoho, on také prodavač není na tržišti k zastižení každý den, ale pro těch pár zájemců to stačí.

Na chřestu není vlastně nic neobvyklého. Dá se použít jako samostatný pokrm stejně dobře jako zajímavá příloha. A přidáte-li jej do zapékaných brambor či jednoduché vaječné omelety, rozhodně tím nic nepokazíte. Dokonce mi dnes prodavačka poradila osmažit ho, předem povařený, v trojobalu jako řízek. Důležité je hlavně koupit kvalitní zboží (ne příliš oschlé a rozhodně bez sebemenšího náznaku plísní), odstranit spodní dřevnatou část, bílou variantu chřestu od hlavičky směrem dolů oloupat (postačí běžná škrabka na brambory – doporučuji při oškrabávání výhonek položit na stůl, jednou rukou přidržet a škrabkou sjíždět od hlavičky k „patě“, tak se vám nestane, že byste ho zlomili) a do mírného změknutí povařit ve vroucí vodě se solí, cukrem a pár kapkami citronu a dál použít jak je libo.

Neodolal jsem, zakoupil jedno balení (49,- za svazek) a hned večer ho zapekl s lasagnemi a sýrovou omáčkou. A že to byla dobrota veliká, rozhodl jsem se včera zakoupit druhou várku a připravit jej jako jednoduchou přílohu ke kuřecím steakům lehce osoleným, opepřeným a na pánvi opečeným. A aby to celé nebylo tak moc dietní, doplnil jsem pokrm jednoduchou omáčkou. Na trošce oleje se 20 minut dusí pokrájená cibule zastříknutá kapkou bílého vína a podlitá vodou či vývarem (v mém případě kuřecím – nevím čím to je, ale do té doby co máme psa nám mrazák okupují pytlíky drůbežího vývaru :o). Omáčku potom propasírujte skrz hustý cedník, přidejte lžičku hořčice (v našem vydání plnotučné), zalijte smetanou, osolte, okořeňte bílým mletým pepřem a za častého míchání pomalu vařte do požadované hustoty.

No a když už jsem u toho „chřestění“ - tento víkend proběhne v moravských Ivančicích patnáctý ročník Slavností chřestu. Máte-li zájem, bližší informace získáte zde.

Pokud vám chřest nic neříká, mám tu pro vás další tipy jak strávit víkend se skleničkou v ruce. Vesele pokračuje seriál moravských vinných slavností:

• v Čejkovicích se můžete zúčastnit 14. Vinných trhů, potrvají celý víkend a program bude podle všeho bohatý

• v Blatnici proběhne akce nazvaná Putování po blatnických búdách, jak zde říkají vinným sklípkům. Že je na co se těšit napovídá bohatá historie pěstování vína ve zdejším kraji (jak s oblibou tvrdí místní - nejznámější zdejší vinař se jmenoval Jan Amos Komenský).

• v Mikulově, v areálu hotelu Zámeček, navštivte Mikulovské vinné trhy. I zde je kromě ochutnávky krásných vín nabízen kulturní program, bohužel však v podobě vystoupení prý pěveckého dua Eva a Vašek. Překonat tento „zážitek“ vám jistě pomůže mezinárodní přehlídka kotlíkových fazolových polévek, tzv. „fazulňačka“. Pokud si vzpomínáte na zde pořádanou soutěž ve vaření kotlíkových gulášů, o níž jsem loni psal, bude se nejspíš jednat o obdobnou akci. Fazolové polévky můžete samozřejmě také ochutnat, porci o objemu 2 dcl pořídíte za slušných 20,-Kč.

Kolíček :o)