Vzpomíná-li na své dětství v Pavlíkově u Rakovníka člověk narozený roku 1936, leckdy je umění se udržet. Řeknu vám, moc hezky se to pokaždé poslouchá. Ovšem to, co jsem slyšel tuto neděli, mě přikovalo k židli. Ten zápal, se kterým pan malíř popisoval zabijačku od přípravy, příchodu řezníka, přes nahánění pašíka, samotný akt usmrcení a následné porcování ... Ten cit, díky kterému z repráků necákala krev a líčený rituál zabíjačky vám přišel skoro jako něco naprosto samozřejmého, přirozeného ... A ta vůně a chuť, která byla u nás v kuchyni najednou přítomna, když s láskou opěvoval ukuchtěné dobroty, od zabíjačkových buchet až po lahůdky z vepříka připravené ... No neudržel jsem se a musel si jít na chleba máznout aspoň trochu domácího sádla.
Ale co vám to budu popisovat, nejlepší je slyšet na vlastní uši. Takže, máte-li zájem, nalaďte si v pátek 23. ledna v 20:05 hodin stanici Český rozhlas 2 - Praha a poslechněte si v repríze tu zabíjačkovou báseň sami. Recept v ní sice nenajdete žádný, ale nepochybuji o tom, že se krásně zasníte a vaše smysly budou příjemně podrážděny. A nezapomeňte si k poslechu přichystat něco dobrého na zakousnutí.
A pokud nejste zrovna masojedi a přesto máte chuť připravit si pokrm, který by alespoň vzdáleně připomínal některou z prasátkovských specialit, zkuste třeba tento pohankovo-čočkový nákyp. V úvodu zmíněné majoránky si v něm užijete měrou vrchovatou a ani jiné zabijačkové koření nebude opomenuto.
Zde je recept:
Svařte litr osolené vody s jedním bobkovým listem, nasypejte do něj 200 gramů pohanky, zakryjte poklicí a nechejte 30 minut odpočívat. Uvařte 100 gramů čočky a zvlášť 50 gramů červené čočky – obojí také s bobkovým listem. Pohanku i obě čočky sceďte, dejte do větší mísy, přidejte utřený česnek (množství dle chuti, já dávám 3 až 4 stroužky), jednu cibuli lehce osmahnutou s 50 gramy nadrobno pokrájeného celeru , 2 vejce a vše zahustěte strouhankou a trochou hladké mouky. Kořeňte mletým novým kořením, drceným pepřem, a kmínem majoránkou, mletým zázvorem, špetkou muškátového květu, a sojovou omáčkou. Nakonec dochuťte solí.
Vše přesuňte do vymazaného a strouhankou vysypaného pekáče ve vrstvě vysoké asi 4c m. Pečte při 180 – 200 °C 35 – 40 minut. Po upečení nechejte zakrytý pekáč chvíli odpočinout, vyklopte nákyp na prkýnko a krájejte. Jako příloha se nám osvědčil salát z kysaného zelí nebo v osolené vodě ovařená růžičková kapusta, prohozená na pánvi s lehce osmahnutým, nahrubo nasekaným stroužkem česneku.
Pokud by někomu přece jen trocha masa chyběla, doporučuji k cibuli a celeru přidat špek nebo slaninu – krásně to celé ovoní :o))
Přeji vám dobrou chuť a v pátek po osmé pěkné poslouchání :o) Kolíček
3 komentáře:
Hezké.
Přiznávám se, že tohle bych si s chutí dala! Pohanka je v našich krajích naprosto nedoceněná dobrota. My jsme ji nasadili po novoročních hodech asi na tři dny. :-) Každý (nejen) masožrout by si měl jídelníček tímto alespoň občas zpestřit. A čočku (obyč - na kyselo) vaříme (zrovna min. týden) tak, že na zahuštění (psala jsem zde: http://mlsnakocka.blog.cz/0808/vegetarianske-napady-a-navsteva-vom-fass )používáme čočku červenou. A celer má zrovna svou sezónu, takže to nemá chybu. A ty kapustičky - paráda!
PS: Nedá mi a musím se zase zmínit o hvězdě novinových článků posledního týdne: panu B. Antireklama zafungovala i na mne a tak, když jsem ho jednou sledovala v sobotu v podvečer, jak řádí s pánvemi, jsem zaslechla, že: "Červená čočka, to je taková ta normální, no, jak ji známe, akorát je voloupaná"
Mějte se, P.
:-)))
Přidávám též trochu vůně majoránky, aby ten leden voněl tak, jak má :-)
http://dolcevita.blog.cz/0901/staroceska-zabijacka-od-a-entree-do-z-zabijackoveho-gulase
Papaja:
pohanka nemá chybu, akorát si na ni člověk musí zvyknout - když jsem ji dělal prvně v životě, měl jsem chuť ji kompletně vyhodit, jak mi přišla smradlavá. Ale vhodné koření s ní dělá divy, už jen ten "bobkáč" jí hodně pomůže. K panu B. - nejsem, pravda, profesionální kuchař, ale ten člověk je se svýma kecama hroznej trotl... A ty dámy, co tam s ním exhibují, jsou k politování - dost dobře nechápu proč se k té slátanině propůjčily. Snad pro těch 15 minut slávy... Prvním dílem jsme se prosmáli, u druhého se začali stydět a třetí jsme raději přepnuli hned jak pan B. promluvil... Od té doby ho raději ignorujeme - a je nám fajn :o)))
DolceVita:
díky za upozornění na Váš článek, je moc fajn (viz. komentář):o)) Asi by mě tímto způsobem měli upozorňovat i jiní blogeři, nějak to čtení v poslední době zanedbávám, halt je málo času :o(( Jinak majoránku mám moc rád - vůbec mám pocit, že je to snad naše národní koření - hned po česneku, ten je taky skoro ve všem:o))
Okomentovat