středa 21. ledna 2009

Vůně ledna


Po čem voní leden? Po majoránce. Ne, není to můj nápad, tento postřeh jsem zaznamenal při nedělním poslouchání dalšího dílu rozhlasového pořadu Láska za lásku. Autor pořadu, výtvarník Jiří Anderle jej nazval Vůně majoránky a celý ho věnoval předmasopustnímu období, přesněji období zabijaček, kdy se toto „libozvučné“ koření v našich krajích používá asi nejvíc. Jako ostatní díly, byl i tento prodchnut jistou dávkou sentimentu, ovšem ani tentokrát nepřesáhla únosnou mez. A i kdyby, nebylo by se tomu co divit.

Vzpomíná-li na své dětství v Pavlíkově u Rakovníka člověk narozený roku 1936, leckdy je umění se udržet. Řeknu vám, moc hezky se to pokaždé poslouchá. Ovšem to, co jsem slyšel tuto neděli, mě přikovalo k židli. Ten zápal, se kterým pan malíř popisoval zabijačku od přípravy, příchodu řezníka, přes nahánění pašíka, samotný akt usmrcení a následné porcování ... Ten cit, díky kterému z repráků necákala krev a líčený rituál zabíjačky vám přišel skoro jako něco naprosto samozřejmého, přirozeného ... A ta vůně a chuť, která byla u nás v kuchyni najednou přítomna, když s láskou opěvoval ukuchtěné dobroty, od zabíjačkových buchet až po lahůdky z vepříka připravené ... No neudržel jsem se a musel si jít na chleba máznout aspoň trochu domácího sádla.

Ale co vám to budu popisovat, nejlepší je slyšet na vlastní uši. Takže, máte-li zájem, nalaďte si v pátek 23. ledna v 20:05 hodin stanici Český rozhlas 2 - Praha a poslechněte si v repríze tu zabíjačkovou báseň sami. Recept v ní sice nenajdete žádný, ale nepochybuji o tom, že se krásně zasníte a vaše smysly budou příjemně podrážděny. A nezapomeňte si k poslechu přichystat něco dobrého na zakousnutí.

A pokud nejste zrovna masojedi a přesto máte chuť připravit si pokrm, který by alespoň vzdáleně připomínal některou z prasátkovských specialit, zkuste třeba tento pohankovo-čočkový nákyp. V úvodu zmíněné majoránky si v něm užijete měrou vrchovatou a ani jiné zabijačkové koření nebude opomenuto.

Zde je recept:

Svařte litr osolené vody s jedním bobkovým listem, nasypejte do něj 200 gramů pohanky, zakryjte poklicí a nechejte 30 minut odpočívat. Uvařte 100 gramů čočky a zvlášť 50 gramů červené čočky – obojí také s bobkovým listem. Pohanku i obě čočky sceďte, dejte do větší mísy, přidejte utřený česnek (množství dle chuti, já dávám 3 až 4 stroužky), jednu cibuli lehce osmahnutou s 50 gramy nadrobno pokrájeného celeru , 2 vejce a vše zahustěte strouhankou a trochou hladké mouky. Kořeňte mletým novým kořením, drceným pepřem, a kmínem majoránkou, mletým zázvorem, špetkou muškátového květu, a sojovou omáčkou. Nakonec dochuťte solí.

Vše přesuňte do vymazaného a strouhankou vysypaného pekáče ve vrstvě vysoké asi 4c m. Pečte při 180 – 200 °C 35 – 40 minut. Po upečení nechejte zakrytý pekáč chvíli odpočinout, vyklopte nákyp na prkýnko a krájejte. Jako příloha se nám osvědčil salát z kysaného zelí nebo v osolené vodě ovařená růžičková kapusta, prohozená na pánvi s lehce osmahnutým, nahrubo nasekaným stroužkem česneku.

Pokud by někomu přece jen trocha masa chyběla, doporučuji k cibuli a celeru přidat špek nebo slaninu – krásně to celé ovoní :o))

Přeji vám dobrou chuť a v pátek po osmé pěkné poslouchání :o) Kolíček

3 komentáře:

Papaja řekl(a)...

Hezké.
Přiznávám se, že tohle bych si s chutí dala! Pohanka je v našich krajích naprosto nedoceněná dobrota. My jsme ji nasadili po novoročních hodech asi na tři dny. :-) Každý (nejen) masožrout by si měl jídelníček tímto alespoň občas zpestřit. A čočku (obyč - na kyselo) vaříme (zrovna min. týden) tak, že na zahuštění (psala jsem zde: http://mlsnakocka.blog.cz/0808/vegetarianske-napady-a-navsteva-vom-fass )používáme čočku červenou. A celer má zrovna svou sezónu, takže to nemá chybu. A ty kapustičky - paráda!

PS: Nedá mi a musím se zase zmínit o hvězdě novinových článků posledního týdne: panu B. Antireklama zafungovala i na mne a tak, když jsem ho jednou sledovala v sobotu v podvečer, jak řádí s pánvemi, jsem zaslechla, že: "Červená čočka, to je taková ta normální, no, jak ji známe, akorát je voloupaná"

Mějte se, P.
:-)))

DolceVita řekl(a)...

Přidávám též trochu vůně majoránky, aby ten leden voněl tak, jak má :-)

http://dolcevita.blog.cz/0901/staroceska-zabijacka-od-a-entree-do-z-zabijackoveho-gulase

pan Kolíček řekl(a)...

Papaja:
pohanka nemá chybu, akorát si na ni člověk musí zvyknout - když jsem ji dělal prvně v životě, měl jsem chuť ji kompletně vyhodit, jak mi přišla smradlavá. Ale vhodné koření s ní dělá divy, už jen ten "bobkáč" jí hodně pomůže. K panu B. - nejsem, pravda, profesionální kuchař, ale ten člověk je se svýma kecama hroznej trotl... A ty dámy, co tam s ním exhibují, jsou k politování - dost dobře nechápu proč se k té slátanině propůjčily. Snad pro těch 15 minut slávy... Prvním dílem jsme se prosmáli, u druhého se začali stydět a třetí jsme raději přepnuli hned jak pan B. promluvil... Od té doby ho raději ignorujeme - a je nám fajn :o)))
DolceVita:
díky za upozornění na Váš článek, je moc fajn (viz. komentář):o)) Asi by mě tímto způsobem měli upozorňovat i jiní blogeři, nějak to čtení v poslední době zanedbávám, halt je málo času :o(( Jinak majoránku mám moc rád - vůbec mám pocit, že je to snad naše národní koření - hned po česneku, ten je taky skoro ve všem:o))