2. říjen 2008 se pro mě odehrál ve znamení dvou událostí. Obě se nějakým způsobem týkaly jídla, každá ale s jiným účelem. A přece proběhly jen pár metrů od sebe.
Tu první nazvěme třeba: Koláčem za dobrou věc
S koláčem lze dělat ledasco - můžete ho prostě sníst nebo někomu milému či potřebnému darovat, nadrobit ptáčkům, vytvořit z něj neobvyklou ozdobu na apartní klobouček, po vzoru antického Diskobola jím vrhat do dálky… A nebo si jej za pětatřicet korun koupit a podpořit tak skutečně dobrou věc. Minulý čtvrtek v Brně, u ústí ulice Panské v Masarykovu, prodávali za tuto nízkou částku koláčky dobrovolníci z Domu léčby a bolesti s hospicem sv. Josefa z Rajhradu u Brna.
Jako již poněkolikáté tak činili při příležitosti světového dne hospicové a paliativní péče a veškerý takto získaný obnos putoval na konto právě rajhradského zařízení. Že ho potřebují, o tom není pochyb; práce, kterou zde odvádí zaměstnanci Domu spolu s dobrovolníky snad už ani není prací ale posláním a peněz (aspoň co vím od dlouhodobě zde pracující kamarádky) nemají zrovna na rozhazování.
Připadá mí to jako velice příjemný způsob jak na svoji potřebnou práci upozornit a zároveň trochu přilepšit hospicové kasičce. Po zakoupení koláčku a následném snězení mohl kolemjdoucí zažít dva velice příjemné pocity - jeden v oblasti žaludku a druhý u srdíčka. Pokud jste tuto příležitost neměli, můžete ten druhý pocit zakusit po přispění drobnou částkou na jejich konto - číslo najdete na stránkách www.dlbsh.cz. Koláč za to sice nedostanete, ale určitě vás to zahřeje. Navíc - kdo z nás ví zda jejich službu nebude někdy potřebovat.
Jako Fénix z popela
Druhá událost se odehrála o pár metrů dál, v Kleinově paláci na náměstí Svobody. Zhruba po půl roce od uzavření prodejny Guspe - labužníkův ráj zde byla otevřena obdobná prodejna, tentokrát s názvem Gurmán - labužníkův ráj. Jak už podtitul napovídá, jedná se sice o nepřímou, přesto následovnici předchozí prodejny. Jak k tomu došlo?
Firma Biosféra, jež měla v uvolněných prostorách otevřít prodejnu bioproduktů tak neučinila a prodejna pak byla nějaký čas nevyužita. I stalo se, že se náhodou potkaly dvě dámy: bývalá zaměstnankyně a dobrá duše prodejny Guspe paní Naďa Leonhardová s bývalou zákaznicí, paní Vokurkovou. Shodli se na tom, jaká je to škoda, že k uzavření prodejny došlo a protože jsou to dámy činu, slovo dalo slovo, spojily se s bývalými provozovateli, odkoupily od nich obchodní značku i know-how a po usilovné práci (a díky podpoře Ing. Jaroslava Vokurky, oficiálně nového majitele) na místě bývalé prodejny otevřely svoji vlastní.
Najdete v ní všechny oblíbené a ověřené produkty z dřívějška a pár nových chuťovek navíc. Vše v perfektní kvalitě, z různých koutů Evropy (snad jen z Itálie mnoho ne - prodejen s italskými pochutinami je v Brně víc než dost, tak proč se opakovat). Za pultem se bude střídat paní Naďa s kolegyní a dva brigádníci.
Se všemi bylo možné se potkat na slavnostním otevření prodejny spojené s řízenou ochutnávkou vín (také budou v nabídce) pod vedením sommeliera pana Martina Matuly. Pozváni na ni byli přátelé a věrní zákazníci bývalé prodejny, k ochutnávce gurmánských produktů a degustaci vín skvěle vyhrával najatý mladý harmonikář, atmosféra byla úžasná, milá a komorní - prostě taková, jaká byla (a věřím, že opět bude) v této prodejně vždy :o))
Gurmán - labužníkův ráj
Kleinův palác
Náměstí Svobody 15
otevřeno: po - pá 9 - 18, so 9 - 12
Kolíček
Příspěvky
4 komentáře:
Moc hezký článek. S tím hospicem je to pravda - člověk nikdy neví a práce tam musí být strašně těžká. A prodejně přeju aby se jim dařilo - určitě tam zajdu. Jinak děkuju za tip na Savoy Coffee, moc se nám tam líbilo. Ája
Ája:
určitě budou rádi když je v prodejně podpoříte :o)) Tak Savoy se Vám líbil - to jsem rád, my byli při otvírání taky spokojeni (i když byl přece jen trochu znát ten "zaváděcí provoz" ) a už se těšíme na další návštěvu. Jen teď nějak není čas... :o(
Pane Kolíčku, ani nevíte, jak moc mě mrzí, že takové "prodejní akce" nejsou častěji a media je nepropagují více :( Na brněnský hospic asi nepřispěju, ale litoměřický je v plánu na příští rok (skromná částka, ale přece). Práce s umírajícími je záslužná, ale taky děsně vyčerpávající, jak po fyzické, tak zejména po psychické stránce. Moc se všem sestrám, pokud už nebyly kompletně nahrazeny ošetřovatelkami, pak těm, a dobrovolníkům obdivuju. Já byla srab a ze zdravotnictví utekla, ale lepší žádná sestra než vyhořelá sestra. Koukám, jak moc jsem OT, tak se omlouvám, ale nějak mi to sem naskákalo samo :)
schnytlik:
já myslím, že každej to prostě dělat nemůže a je zbytečný se tím trápit, důležitý je ocenit ty co můžou a dělají to dobře!! Díky za krásný komentář - moc Vás zdravím :o)))
Okomentovat