Plodobraní 2008: díl druhý

Tak jestli jsem ve svém povídání o slavnosti oskoruší kroutil hlavou nad malou profesionalitou pořadatelů, v případě hostětínské Jablečné slavnosti platí pravý opak. Organizátoři zde nenechali nic na náhodě.

Obec Hostětín byste našli na úpatí Bílých Karpat. Vlastně by na ní na první pohled nebylo nic zvláštního, počtem obyvatel (kolem 230 duší) patří mezi ty opravdu malé. Jenže právě zde, v krásném údolí potůčku Kolelač, trochu stranou od rušné silnice z Uherského Brodu do Vsetína, se rozhodla brněnská centrála ekologického sdružení Veronica zřídit svoji pobočku. A navíc tuto vesničku pojali jako výkladní skříň své činnosti a ve spolupráci s (jejich aktivitám nakloněným) místním obecním úřadem zde uskutečnili několik zajímavých projektů: zřídili obecní kořenovou čistírnu odpadních vod a výtopnu na biomasu (dřevěné štěpky), zrekonstruovali a provozují historickou sušárnu ovoce a sdružení Tradice Bílých Karpat pomohli vybudovat moštárnu zpracovávající převážně místní jablečné plody, z 80% v bio kvalitě.

Ve svém vzorovém pasivním domě nabízejí docela levné ubytování s jedinečným výhledem z oken do krásné biosadu ovocných dřevin a pořádají zde různé osvětové akce. A právě zkušenosti s pořádáním pro veřejnost přitažlivých podniků bylo na letošním sedmém ročníku Jablečné slavnosti znát nejvíce. Už od božího rána kmitali dobrovolníci z obce i z Veronicy po celé dědině a snažili se zájemcům a návštěvníkům co nejvíce zpříjemnit pobyt.

Pro děti připravili skutečně půvabný program, ve kterém mohly absolvovat poznávací Jablečnou stezku pro živou vodu, výtvarně se vyřádit při vystřihování a vybarvování obrázků s jablečnou tématikou či při výrobě drátového jablíčka pod dohledem milé instruktorky a nebo si vymačkat v malém moštovači svůj vlastní mošt. Na odpoledne pro ně bylo připraveno vystoupení kouzelníka a pohádkové představení Divadla valašská studna.

I o dospělé bylo postaráno: exkurze po ekologických stavbách ve vesnici, prohlídka moštárny (s možností zakoupení jejích produktů) a vzdělávacího centra Veronica Hostětín, ukázka jablečných výtvorů místních hospodyň s pozdější možností jejich odkoupení, přednáška o pěstování starých ovocných odrůd spojená s jejich výstavou … Bylo toho mnoho, na jeden den snad až příliš. A v kombinaci s vystoupením hudebních skupin Cestující hudba či Žamboši, dětského folklórního souboru Kopaničárek a cimbálovky Veronika se v ten krásný, voňavý a podzimním sluníčkem prohřátý den, dle mého názoru, jednalo o skutečně důstojnou oslavu nejen jablíček, ale celého nadcházejícího podzimu.

I když, mezi námi, byla tak trochu i oslava samotné Veronicy a její činnosti. Dobrovolníci zde pracující se snažili seč mohli, ale někteří, chtě nechtě, působili tak trochu sektářským dojmem, jak už se to tak někdy příliš zapáleným lidem stává. Jakoby každý kdo nemá na triku nápis Fair Trade či Bio-bavlna byl něčím podezřelý. Vrcholem všeho byl výstup průvodce po ekostavbách, dle skautského označení na visačce na triku jménem Pavouk. Když při zastavení u každé z představovaných staveb neopomněl zdůraznit že “právě tato je správná”, její užívání “nepřilívá peníze do kapes sibiřských ropných firem a E-onu” a použitím jejich veřejného osvětlení “nerušíme ptáky, netopýry a astronomy a neosvěcujeme zbytečně domy které stejně nikomu nic neřeknou jako vedle v Pitíně” - bylo to ještě úsměvné.

Když ale seřval chlapíka který si zapálil cigaretu 15m od výtopny jako malého kluka, to už se nám protočily panenky. Považuji se za docela “zeleného” občana, auto používám minimálně, třídím jak se dá, svítím spořivě a toužím po malém balkónovém kompostéru, ale chovat se takhle povýšenecky, to bych si asi nedovolil. Nezastávám se toho kuřáka, mohl se svojí dávkou nikotinu ještě chvíli počkat, ovšem způsobem, jakým se zachoval Pavouk, Veronika moc příznivců nezíská. Pravda o světě není totiž jen jedna a určitě není jen “zelená”, rozhodně se ale dá předkládat s pokorou a slušností.

Každopádně, letošní Jablečná slavnost se triu Hostětín - Veronica - Tradice Bílých Karpat vyvedla. Trochu vlivem skvostného počasí, částečně vstřícným přístupem až nezvykle příjemně naladěných návštěvníků, ale hlavně zásluhou všech, kteří se na její přípravě podíleli. Možná by se na ni měl příští rok zajet podívat organizátor Oskorušobraní. Určitě nemá k dispozici tolik finančních prostředků jako oni, ale když se člověk opravdu snaží, je možné i s málem vykouzlit příjemný program pro pozvané hosty.

PS: pojedete-li někdy přes Hostětín, určitě si prohlídněte zdejší ekostavby. Stojí to za to. Jen, pokud kouříte, bacha na Pavouka :o)

Zdraví vydováděný Kolíček :o)