pondělí 25. května 2009

Čokoláda

Znáte ty zvláštní chvíle, kdy se v jeden den stane více události, které spolu na první pohled nesouvisí, ale při bližším pohledu máte najednou pocit, že se možná nestaly úplně náhodou? Jakoby se prostě stát měly, jakoby je někdo shůry řídil. Někdo tomu říká náhoda, pro jiného je to možná prozřetelnost. Malý příklad: listujete během dne nějakým časopisem, když vás v rubrice Recepty zaujme neobvyklý návod na přípravu kapra. Chvíli se nad ním zasníte, jak by bylo fajn si něco takového ukuchtit, ale během dne tuto myšlenku zcela vytěsníte ze své hlavy, protože kapra stejně nemáte a navíc je přece potřeba dojíst ty párky ... A večer, když už dojídáte ty párky, vám najednou zatelefonuje tchán, že byl dnes na rybách (určitě chytil tááákovouhle štiku, ale zase ji pustil, protože co s ní ...), tak jestli nechcete přivézt jednoho šupináče. Je to náhoda či něčí promyšlený plán? Těžko říct.

Mě se tento týden stalo něco podobného. Nikde se s tím moc nechlubím, ale mám hrozně rád čokoládu (myslím tu kousací). Nebudu se tu tvářit, že jsem na ni bůhvíjaký odborník, prostě mi jen chutná. Pečlivě si vybírám než nějakou koupím a objeví-li se o ní někde nějaký článek (ať už se týká sběru a zpracování kakaových bobů či výroby čokolády samotné), rád se do něj ponořím. Ale hlavně ji rád jím. A k mé smůle - nejraději v posteli. I stalo se mi, že jsem s nově otevřenou tabulkou zalezl večer do pelechu (vedle mě už se sladce chrupkalo), listoval posledním vydáním Apetitu a přemýšlel ... a najednou jsem se nad ránem probudil, lampička stále svítila, časopis ztratil svoji původní uhlazenou podobu a naše nové oranžové prostěradlo na mě smutně mrkalo obrovskou hnědou skvrnou. Také peřina, jen polštář zůstal zázrakem nedotčen. Cosi mě škrábalo dole v nohách a když jsem tam zalovil, vytáhl jsem zmačkaný obal od čokolády s nepatrným zbytečkem uvnitř. Připadal jsem si jako malé děcko nebo velké prase. Spíš ale to druhé. Upatlaný byl totiž i rám postele a pár mázanců se záhadně objevilo také na nočním stolku.

Cestou do práce jsem se zapřísahal, že to bylo naposledy co jsem něco takového provedl a že by vůbec bylo nejlepší zbavit se zlozvyku tahat čokoládu do postele. Dokonce jsem při nákupu snídaně ani očkem nezavadil o regál s cukrovinkami - tak jsem byl na sebe přísný! A když jsem dorazil na pracoviště, na stole ležel malý bílý letáček s výstražným nápisem „Pozor! Pro labužníky! Degustace čokolády“. Myslel jsem, že mě omejou. Kolegyni jej den předtím kdosi vrazil na ulici do ruky a ona, věda že občas „kolíčkuji“, měla pocit, že by mě to mohlo zajímat. Tak, a teď mi řekněte – je to náhoda, nebo si ze mě nahoře někdo dělá legraci a celé to naplánoval? Rád bych věřil v první možnost, jenže – kdo ví. Každopádně od té doby stále přemýšlím jak se ulít z práce a na degustaci se dostavit. Možná tam nebudu jediný kdo je občas upatlán od čokolády.

Pokud se chcete také zúčastnit, akce se koná tuto středu 27. května od 16 do 20 hodin v hotelu Slavia na ulici Solniční v Brně. Pořádá ji čokobanka.cz, odborník na tento božský pokrm.


A rychlý čokoládový recept na závěr: plátek banánu napíchněte na párátko mezi dva piškoty. Ve vodní lázni rozehřejte čokoládu s troškou másla (s máslem opatrně, jinak bude výsledná směs moc řídká). Banánové špízy namáčejte do čokolády a nechejte do druhého dne uležet v lednici.

To je vše, já utíkám ke sporáku - v hrnci se mi vaří poslední várka játrových knedlíčků. Je to premiéra, ale o tom zase někdy příště.

Kolíček :o)

12 komentářů:

schnytlik řekl(a)...

Pane Kolíčku, vy jste mne zse pobavil :-D Do postele si čokoládu netahám, ale ráda ji přikusuji u čtení knih. Nejedna kniha je ocejchovaná (stydím se, jsem barbar).

Degustaci si užijte a určitě poreferujte, protože čokolády není nikdy dost.

Čokoládě zdar!

pan Kolíček řekl(a)...

schnytlik:
jo tak knihy jsem čokoškou patlal jako malej, teď jsem rád když si na nějakou knížku najdu čas i bez ní. Asi to zase nechám na dovolenou - jenže tahejte se v batohu se vším na co přes rok nebyl čas! Přeji vám krásný den :o))

Anonymní řekl(a)...

Gratuluji k vášnivé noci a přiťukávám si s V8mi kostičkou odpolední čokolády:-)

Recept na banánky v čokoládě děláme také, jen je ještě poléváme rumem, aby byly vláčnější. Mňam, jedna kostička dnes satačit nebude:-(

Anonymní řekl(a)...

Ahoj pane Kolíčku, to je moc zábavná příhoda, musím říct, že to se mi ještě nestalo:-). Ten recept je super, v jednoduchosti je síla. Mám teď kvůli Vám strašnou chuť na čokoládu a zrovna není žádná po ruce. zdraví Ája

pan Kolíček řekl(a)...

Anonymní:
Tak "nazdraví" :o) Jo a s tím rumem to budu muset taky zkusit, rumu není nikdy dost - jen abych neskončil jako když jsem pekl ty medový řezy :o)))
Ája:
no teď to vypadá zábavně, ale když jsem se v tom probudil... ale co, stávají se horší věci, ne? :o)) Tak vyražte pro čokošku - nebo si to nechejte na zítra a přijďte na tu koštovačku. Já sám jesště nevím jestli se tam dostanu :o(

Anonymní řekl(a)...

To byl masakr :)

pan Kolíček řekl(a)...

Anonymní:
to mi povídejte!! :o))

vlaďka řekl(a)...

To je krásné :D Ještěže mám postel bez rámu. A jinak si myslím, že to byl zásah shůry, který nám všem dává jasně najevo, že s čokoládou se končit nemá ;)
Malé banánovosti jsem viděla pod názvem "komáři" - nad párátkem to mělo ještě očička z lentilek.

pan Kolíček řekl(a)...

vlaďka:
no to musí být úžasný - s lentylkovýma očičkama! Až zase budeme pořádat nějakou sešlost, tak to vyzkouším. Už se vidím, jak na ně dělám z čokolády párátkem panenky... Předpokládám, že nalití kamarádi pak nebudou věřit svým očičkám :o))) Mooc zdravím :o)

Olinka řekl(a)...

myslím, že pokud taháte do postele jen čokoládku, není to tak zlé. Já třeba ráda pojídám gumové medvídky, kteří jsou úplně na pohodu, ale taky si umím do peřin vzít jahody, polívku nebo špagety s rajčatovou omáčkozu a to je potom mazec :-D přítel mi říká, že nejsem žádné malé prasátko...ale pořádný vepř :-D

pan Kolíček řekl(a)...

olinka:
tak hlavně ty špagety si živě dovedu představit, tedy pokud je jíte tak jako já - ať dělám co dělám, vždycky je víc omáčky kolem mně než ve mně. A to nepočítám zaliskanou bradu a nos :o))

Olinka řekl(a)...

ano, špagety jsou jídlo, které bych se neodvažovala jíst na veřejnosti... ať motám jak motám, vždycky mi cancoury pleskají o bradu :-D