Kolíček 2013

Pokud by Vás zajímalo, co dělal Kolíček poslední roky ...

Jedl ...

Snědl ...

Užíval si zimy ...

Krásný rok 2013!

pan Kolíček

P.S.:

Myslíte si, že má Karel Schwarzenberg rád rakouské klobásky a Miloš Zeman české jitrničky? Nebo je to naopak? A co na to Jan Tleskač?!?

Taková drobnost

Znalci vína a všemožných roztodivností kolem něj se mi teď možná budou smát, ale já z toho měl opravdu radost. Když jsem byl na mikulovském koštu vína, potkal jsem tam pána co prodával koštýře. Takové ty skleněné nádoby (v podstatě roura s baňkou nahoře) na natahování vína ze sudu či demižonu. Vzpomněl jsem si při tom na své dávné pokusy s tímto náčiním - koštýř, který jsem tenkrát držel v rukách, byl úplně obyčejný a ve své jednoduchosti vlastně dokonalý. Dlouho myslel, že na takové věci není moc co zlepšovat. Jak jsem se mýlil! Ten mikulovský stánkař měl na svém pultíku kromě těch klasických také dva typy koštýřů, které mě dostaly. Snad z mých fotek bude dostatečně jasné co jsem na nich obdivoval.

Ten první měl ve spodní části dovnitř roury vpravenou zabroušenou skleněnou zátku. Takže člověk při jeho používání nemusí spodní otvor koštýře stále ucpávat prstem a víno tak z nádoby neuteče. Při rozlévání do sklenic stačí jen lehce zátkou zatlačit na vnitřní stěnu sklenice a víno už teče pěkně samo tam kam má.

U toho druhého je stejný problém vyřešen úplně jinak. Skleněná trubice je vytažena až do těla baňky, víno se do baňky dostává přepadem. Nevrací se tak zpět do trubice a z koštýře se potom rozlévá boční hubičkou - jako když naléváte z klasické čajové konvice. Jen si přitom musíte dát pozor abyste trubicí nesejmuli někoho či něco za vámi.
No nevím jak vy, ale já byl z těch vychytávek úplně paf.

Pokud jste si práci s koštýřem ještě nikdy nevyzkoušeli, zkuste zavítat v sobotu 4. 7. do Velkých Pavlovic na již tradiční akci Víno v oranžovém nebo v neděli 5. 7. do Moravské Nové Vsi na Den otevřených sklepů. Třeba vás to nechají v některém z otevřených sklepů vyzkoušet. A pokud ne, aspoň ochutnáte výborná vína.

Ta můžete koštovat i 4. 7. v Boleradicích na na akci zvané Neuburské - tajemství odrůd moravských vinic či 5. 7. v Sedlci na Festivalu sedleckých vín.

Pokud jste nabili dojmu, že máte letos už vypito dost, zavítejte 4. 7. do Dyjákovic u Znojma na Topinkyádu - vzpomínáte, loni jsem zde o ní psal.

A nebo v neděli 5. 7. do přírodního divadla v obci Hlína nedaleko moravských Ivančic. Místní ochotnický spolek zde vloni uváděl vlastní a skvělé nastudování hry Noc na Karlštejně, letos se divákům předvedou v kultovním Mrazíkovi.

Krásný prázdninový víkend přeje Kolíček :o)

Odborník

Tak schválně – podle čeho vybíráte při nákupu potraviny? Podle receptu na přípravu chystaného pokrmu? Podle toho co vám chybí v lednici či ve spíži? Podle momentální kondice vaší peněženky?

Podle rad dietoložky či reklamy v televizi? A zajímá vás zároveň složení výrobku, množství éček a jeho původ? A berete též v potaz podíl dětské práce na produktu? Tak pokud jste alespoň v jednom případě odpověděli ano, jste, tak jako já, sto let za opicemi. Nejspíš k nám totiž přichází zcela nový trend jak vybrat to nejlepší, nejkvalitnější a nejbezpečnější z nabízeného zboží ...

Vracel jsem se v sobotu z tišnovského jarmarku a ač docela obtěžkán čerstvým bionákupem, rozhodl jsem se ještě zběžně nahlédnout do prodejny Lídl, co že se tam za moji dlouhou absenci událo nového. Míjel jsem právě chlaďák s uzeninami když za mnou kdosi zahulákal: „To je všechno negativní!“ Otočím se a koukám, že po prodejně pobíhá drobný dědek, nakukuje lidem do vozíků, šmějdí v regálech a nad tím vším bleskovou rychlostí krouží čímsi, co vypadá jako podivný přívěšek na klíče. A neustále vykřikuje „toto je negativní, toto taky, tohle je pozitivní – ta sekaná, a paní, vy v tom vozíku máte všechno negativní ...“.

Samozřejmě mě zaujal a tak jsem ho chvíli pozoroval. Důchodkyně se k němu sjížděly s nákupem a on každé tím špagátem s kouskem dřeva na konci ochotně motal nad vším co mu předvedly. Většinou jim to pohaněl, takže když se přesunul k dalším, pomluvily ho, že je blázen. To ty pochválené se naopak rozzářily jakoby narazily na zlatou žílu. A obzvlášť byla šťastná ta, které nejdřív všechno označil jako negativní a když se k ní vrátil podruhé, oznámil jí, že se jí podařilo to samé zboží změnit na pozitivní. Sice jí nevysvětlil jak toho docílila, ale to nebylo důležité, v tu chvíli se stala před ostatními hrdinkou. Nedalo mi to a zeptal jsem se ho jak celé to jeho zařízení funguje. „No to je jednoduchý, to já cítím, já to mám propojený s mozkem, všechno to poznám, třeba tady ten strop je celej negativní...“. Tak vida, s mozkem. A já myslel, že mu to visí z ruky. Nechal jsem ho náletu zájemkyň a pokračoval v nákupu.

Jenže, když jsem se zastavil u pultu s masovými konzervami, dědek stál už zase za mnou. „Co to máte? Vepřový? A co ještě hledáte?“ Čekal jsem že mi to pohaní, ale on byl najednou nějaký nervóznější, nechal mě být, kmital kolem vystavených konzerv, zase před nimi vrtěl tím svým udělátkem a jen dokola opakoval: „to je divný, vždycky to tady bylo pozitivní, co s tím udělali, teď je to všechno negativní, no to by mě teda zajímalo ...“. Odešel jsem k pokladnám, takže nevím, jestli tam neběhá ještě teď a nerozčiluje se. Chudák, snad se ten den ani nenajedl. Vlastně asi ano, zbyla mu přeci ta pozitivní sekaná. Inu odborník ...

Na dnešní recept použiji na tišnovském jarmarku zakoupenou vodnici. Pokud vám tato zelenina zatím unikla, vřele doporučuji ji vyzkoušet – pokud na ni někde narazíte. A tady je trochu problém. Pokud bychom se v čase přenesli do předkolumbovské éry, narazili bychom na ni stejně často jako dnes na brambory. Během staletí u nás téměř vymizela, ale v současnosti se občas najde nadšenec ochotný se jejímu pěstování věnovat.

Vypadá trochu jako velká bílá, v horní části nafialovělá ředkvička. Chutí bych ji pak zařadil někam mezi zmíněnou ředkvičku a kedlubnu, s velice mírným náznakem chuti křenu. Jíst se může buď syrová (vyzkoušejte jejími plátky obložit chléb s máslem či ji přidat do zeleninového salátu) nebo tepelně upravená. Člověk, u kterého jsem v Tišnově k úpravě vodnice kupoval bílé víno Austerlitz (cuvée s dominantním podílem Müller Thurgau) tvrdil, že je tato rostlinka velice oblíbená na francouzských tabulích.

S chutí do toho!
Uvařenou rýži smíchejte s objemově stejným podílem nahrubo nastrouhané oloupané vodnice, přidejte vejce (jedno na 120g pytlík rýže), strouhaný sýr (já použil zauzený ovčí – také tišnovský úlovek) a posekanou zelenou petrželku. Osolte, opepřete a touto směsí plňte vydlabaná rajčata. Přikryjte vrškem seříznutým z rajčat a ve vymazaném pekáčku pečte půl hodiny při 180°C.

Zdraví vás Kolíček

P.S.: Hádejte, kde budu v sobotu?
Po loňské Svatbě na Velkolhotecku se na stejném místě koná další, doufám, povedený divadelní kousek :o)

Docela fajn nákaza

Dost možná, že už je to posedlost. Nevím, ale docela to chápu. Mám známého, který kdykoli zavítá do Brna, neopomene navštívit svoji oblíbenou prodejnu zlevněných potravin na ulici Lidická. Přejmenovali jsme si ji na obchod „U posunovačů“ protože jsou v ní mezi regálky tak úzké uličky, že se v nich zákazníci posunují za sebou jako vagóny vlaku s nemožností se předběhnout. Sspoň tomu tak bývalo, teď už jsem v ní dlouho nebyl. A ten můj známý se tam vždycky zanoří do polic, pomalu proplouvá prostorem jako ryba mezi korály a nevyplave dokud neobjeví nějaký poklad. Většinou jsou to ryby a rybičky (ke všemu je vášnivým rybářem) v jakékoli úpravě s datem spotřeby těsně před ukončením. Nalezený poklad si buď odveze domů nebo jimi obdarovává své známé.

Musím přiznat, že jsem se tím také nakazil. Málokdy se mi podaří projít kolem nějaké podobné prodejny aniž bych odolal pokušení prozkoumat její nabídku. A občas se skutečně zadaří. Jako nedávno. Procházel jsem centrem Brna když jsem si všiml, že na Orlí nově vyrostla podobná prodejnička. Není nijak moc velká a nabídka v ní není bůhvíjaký zázrak, ale všiml jsem si nápisu na výloze lákajícího k nákupu sýrů Roquefort za 29,90 a Gorgonzola za 24,90. Uznáte jistě, že takové výzvě se nedalo odolat. Zvlášť, když do konce záručáku roquefortu zbývalo ještě téměř čtrnáct dnů! Koupil jsem si od každého jedno balení (tak trochu z opatrnosti), doma jsme je zkusili jen tak s čerstvým chlebem a vínem a protože byly sýry vynikající, druhý den jsem tam běžel znovu a „rokfóru“ zakoupil balení hned několik. A co myslíte že jsem s nimi udělal? Něco jsme snědli a něco rozdali rodině a známým. Jak říkám – nakazil jsem se.

Žampiony plněné mletým masem se sýrovou omáčkou

Žampionům odstraňte nohy a kloboučky naplňte směsí mletého masa, nasekané mladé cibulky a hladké petrželky, solí a pepře. Navrch poklaďte kousíčky másla. Vložte do pekáčku, podlijte trochou bílého vína, přikryjte alobalem a duste v troubě při 150 °C patnáct minut, houby při tom pustí docela dost vody. Poté alobal odstraňte a dalších dvacet minut dopékejte. Podle potřeby houby polijte šťávou.

Po upečení šťávu slijte do kastrolku (houby zatím držte v teple) a varem ji zredukujte na minimum. Přilijte sladkou smetanu a vařte do mírného zhoustnutí. Nezapomeňte stále míchat. Nakonec přidejte rozdrobený roquefort – s ním ovšem opatrně, přece jen je to sýr z ovčího mléka, tak ať pak přizvané strávníky nevystrašíte přehnaně výraznou chutí. Co by přílohu mohu doporučit nové brambory vařené ve slupce.

Dobrou chuť! Kolíček

Jako paša

Tak to se mi stalo poprvé – měl jsem téměř celou koštovací akci pro sebe. Tuto neděli, při příležitosti brněnského setkání ministrů zemědělství a rybářství zemí EU, byl pro prostý lid na Zelném trhu uspořádán kulturní program. Pro děti, co nevystrčí celý rok nos z města, byla připravena přehlídka domácího hospodářského zvířectva (aby věděly cože to máma strká v neděli do hrnce). A nám jedlíkům mělo Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Jihomoravského kraje a Regionální agrární komora Jihomoravského kraje představit některé z vítězů soutěže Zlatá chuť jižní Moravy. Aspoň jsem to tak z kusých informací pochopil.

Vypravil jsem se tedy v jedenáct dopoledne do města na nákup s tím, že v rychlosti prolítnu „zelňák“, omrknu čím nás hodlají vítězové poctít a případně některou z těch lahůdek přinesu domů. Celé domácnosti jsem přislíbil návrat nejpozději v jednu hodinu odpolední. Jenže! Počasí nestálo za nic a tak umělci předváděli své dovednosti jen pro pár desítek nejodvážnější brňáků. Zvířátka mokla na studené dlažbě a potravinářských vítězů přijela doslova hrstka. Nabídka dobrot se tak smrskla na valašské frgále, štramberské uši, černohorské pivo, židlochovické uzeniny a něco málo skvěle připravených pokrmů (ochutnal jsem) z rostlinné bílkoviny Robi. Prostě klasicky blbá organizace.

Zaujal mě však stánek firmy Porta Solis nabízející zde česká a zahraniční biovína. A to v docela slušném množství, napočítal jsem celkem dvacet šest různých vzorků. Hodnou chvíli jsem přemýšlel, kterou z nabízených lahví zakoupit (názvy některých z nich jsem nikdy předtím neslyšel), když mě slečna prodavačka přerušila nabídkou zúčastnit se koštu prodávaných vín v podzemí nedaleké restaurace U Pandura. To mě pochopitelně zaujalo, ochutnávka biovín se nekoná každý den. Obvolal jsem pár známých zda nechtějí také přijít; nikdo nemohl a tak jsem se rozhodl jít do toho vlastními silami.

Trochu mě popravdě vyděsila cena 230 Kč za možnost ochutnání maximálně dvaceti vzorků, ale nakonec jsem ji akceptoval. A tak se mi přihodilo to, co jsem dosud znal jen z historek: „ Kterak manžel odešel na nákup a vrátil se za dva dny“. Jenomže v kratší verzi. Zatímco kostelní hodiny na ulici odbíjely dvanáct, mně byl naléván první vzorek. Zakusoval jsem k němu podávané biosýry a s dalším a dalším vzorkem pomalu zapomínal na čas. Ve dvě mi došlo, že návrat v jednu nestihnu a telefonicky jsem přislíbil, že ve tři se určitě objevím ve dveřích a že už „vlastně jdu“. A dál mi byly nalévány zajímavé vzorky vín a mně bylo dobře, jen jsem se divil, proč jsem ve sklepě většinu času sám, nepočítám-li pětičlennou obsluhu.

Skutečně, za dobu, kterou jsem zde strávil, přišli snad jen čtyři páry ochutnávačů. Nevím kdo za to mohl, ale krom nápisu na výloze restaurace nebylo v širokém okolí vůbec znát, že se zde něco takového koná. Prostě někdo z organizátorů zapomněl na propagaci. K vlastní smůle a hlavně ke škodě potenciálních zákazníků. S biovíny se ve vinotékách setkají jen výjimečně, v bioprodejnách zřídka a v běžné prodejní síti téměř vůbec ne.

Takže jediný spokojený jsem byl nakonec já sám. Protože kolikrát se vám za život stalo, abyste byli půl dne jako paša obletováni, pobízeni k další ochutnávce a ještě se na vás personál stále usmíval? Ze samého nadšení jsem si čtyři láhve pořídil. Jen mi doteď není jasné, proč měl v půl šesté večer z mého návratu domů radost jen pes.

Zdraví vás Kolíček

Festival otevřených sklepů

Přišla mi pozvánka: obecně prospěšná společnost Partnerství pořádá o víkendu 20. - 21. června Festival otevřených sklepů na Podluží. Start je v sobotu v 8:00 a v neděli v 10:00 v Moravské Nové Vsi a všechny podrobnosti najdete na stránkách otevrenesklepy.cz.

Já budu tou dobou pracovně v Čechách, odkud si, doufám, přivezu zajímavé zážitky. Vloni to byla úžasná Svatba na velkolhotecku a sladká reportáž Pan Bína si medí, takže se nechám překvapit!

Kolíček

Čokokošt

Ano masakr, výstižněji to snad nazvat nejde. Představte si, že se vám do obýváku standardní velikosti nacpe kolem padesáti lidí. Asi takovou velikost měla plocha vymezená na degustaci čokolád 27. května v hotelu Slavia. A ti lidé se jeden přes druhého tlačí (byť ve vší slušnosti) ke stolům, mávají ochutnávkovými lístky s předplaceným množstvím vzorků jež můžou spořádat, natahují ruce po nabízených kouscích čokolády a mlsně vybírají, který z mnoha druhů zvolit. Zabalené malé čtverečky si strkají do kapes, kabelek či baťůžků, ulámané kousíčky z větších tabulek si hned cpou do pusy, aby se vzápětí posunuli asi o půl metru dál k dalším vzorkům a celý rituál se tak mohl opakovat.

Tak nějak ve zkratce by se dala popsat první čtvrthodina ochutnávky čokolád na kterou jsem vás minule zval. Ovšem k té padesátce lidí si přidejte další zhruba třicítku (a stále přicházeli další a další) která stojí ve frontě na chodbě a schodech hotelu, pomalu se posunuje do čokoládou vonícího salonku Slavěna (ze kterého zatím téměř nikdo neodchází), takže za chvíli máte pocit že jste se ocitli v „cimrmanově“ dole, v němž se pomalu se hromadí horníci.

Vlastně vůbec nechápu jak se to stalo, ale nikdo v té tlačenici nevypadal příliš naštvaně. Ba naopak, ochutnávači se na sebe často i usmívali. Bodejť by ne, byli přece na jedné lodi a rovni si ve slastném pomlaskávání, vychutnávání s přimhouřenýma očima, olizování prstů, marného vzpomínání kterou z čokoládek už ochutnali a na kterou měli před chvílí zálusk ... Protože nabídka čokolád byla opravdu široká, od té bílé v níž by našinec žádné kakao nehledal, přes obyčejně mléčnou, s příchutí jogurtu či kávy, až po hořkou s různě vysokým obsahem kakaa.

Dokonce i stoprocentní jsem ochutnal, to však byl pro netrénovance zážitek docela brutální. A jak tak byli všichni v ráži, málokdo z nich si všiml, že na druhé straně degustační vstupenky (na které jim milé asistentky odškrtávaly množství spořádané čokolády) stojí psáno jak správně postupovat při takové ochutnávce čokolády, aby z toho všeho měl člověk co největší požitek. Takže pro ty z vás, kteří se na nějaký příští čokokošt dostanete, ty dobře míněné rady zástupců Čokobanky přepisuji:

• napijte se trochu vody, ať si očistíte chuťové pohárky

• rozlomte vzorek napůl, přivoňte si k čokoládě v okamžiku rozlomení a vychutnejte aroma

• vložte kousek čokolády na jazyk a nechte ji zvolna roztát

• vnímejte texturu čokolády – je hladká nebo zrnitá?

• a nyní vnímejte chuť – zavřete oči a vychutnejte si tento moment. Sledujte jak se chuť rozvíjí. Jaká byla na začátku? Jak se zvolna měnila? Zkuste čokoládu přemisťovat na různé části jazyka, abyste mohli plně vychutnat všechny chuťové tóny. Jaký je závěr?

Co říkáte – hotová věda, že? A ne vždy se ten postup podaří dodržet! Protože, jak trefně poznamenala slečna stojící vedle mě: „jak to mám sakra vychutnat, když už ji mám snězenou?!“

Kolíček