Čokokošt

Ano masakr, výstižněji to snad nazvat nejde. Představte si, že se vám do obýváku standardní velikosti nacpe kolem padesáti lidí. Asi takovou velikost měla plocha vymezená na degustaci čokolád 27. května v hotelu Slavia. A ti lidé se jeden přes druhého tlačí (byť ve vší slušnosti) ke stolům, mávají ochutnávkovými lístky s předplaceným množstvím vzorků jež můžou spořádat, natahují ruce po nabízených kouscích čokolády a mlsně vybírají, který z mnoha druhů zvolit. Zabalené malé čtverečky si strkají do kapes, kabelek či baťůžků, ulámané kousíčky z větších tabulek si hned cpou do pusy, aby se vzápětí posunuli asi o půl metru dál k dalším vzorkům a celý rituál se tak mohl opakovat.

Tak nějak ve zkratce by se dala popsat první čtvrthodina ochutnávky čokolád na kterou jsem vás minule zval. Ovšem k té padesátce lidí si přidejte další zhruba třicítku (a stále přicházeli další a další) která stojí ve frontě na chodbě a schodech hotelu, pomalu se posunuje do čokoládou vonícího salonku Slavěna (ze kterého zatím téměř nikdo neodchází), takže za chvíli máte pocit že jste se ocitli v „cimrmanově“ dole, v němž se pomalu se hromadí horníci.

Vlastně vůbec nechápu jak se to stalo, ale nikdo v té tlačenici nevypadal příliš naštvaně. Ba naopak, ochutnávači se na sebe často i usmívali. Bodejť by ne, byli přece na jedné lodi a rovni si ve slastném pomlaskávání, vychutnávání s přimhouřenýma očima, olizování prstů, marného vzpomínání kterou z čokoládek už ochutnali a na kterou měli před chvílí zálusk ... Protože nabídka čokolád byla opravdu široká, od té bílé v níž by našinec žádné kakao nehledal, přes obyčejně mléčnou, s příchutí jogurtu či kávy, až po hořkou s různě vysokým obsahem kakaa.

Dokonce i stoprocentní jsem ochutnal, to však byl pro netrénovance zážitek docela brutální. A jak tak byli všichni v ráži, málokdo z nich si všiml, že na druhé straně degustační vstupenky (na které jim milé asistentky odškrtávaly množství spořádané čokolády) stojí psáno jak správně postupovat při takové ochutnávce čokolády, aby z toho všeho měl člověk co největší požitek. Takže pro ty z vás, kteří se na nějaký příští čokokošt dostanete, ty dobře míněné rady zástupců Čokobanky přepisuji:

• napijte se trochu vody, ať si očistíte chuťové pohárky

• rozlomte vzorek napůl, přivoňte si k čokoládě v okamžiku rozlomení a vychutnejte aroma

• vložte kousek čokolády na jazyk a nechte ji zvolna roztát

• vnímejte texturu čokolády – je hladká nebo zrnitá?

• a nyní vnímejte chuť – zavřete oči a vychutnejte si tento moment. Sledujte jak se chuť rozvíjí. Jaká byla na začátku? Jak se zvolna měnila? Zkuste čokoládu přemisťovat na různé části jazyka, abyste mohli plně vychutnat všechny chuťové tóny. Jaký je závěr?

Co říkáte – hotová věda, že? A ne vždy se ten postup podaří dodržet! Protože, jak trefně poznamenala slečna stojící vedle mě: „jak to mám sakra vychutnat, když už ji mám snězenou?!“

Kolíček