čtvrtek 28. května 2009

Čokokošt


Ano masakr, výstižněji to snad nazvat nejde. Představte si, že se vám do obýváku standardní velikosti nacpe kolem padesáti lidí. Asi takovou velikost měla plocha vymezená na degustaci čokolád 27. května v hotelu Slavia. A ti lidé se jeden přes druhého tlačí (byť ve vší slušnosti) ke stolům, mávají ochutnávkovými lístky s předplaceným množstvím vzorků jež můžou spořádat, natahují ruce po nabízených kouscích čokolády a mlsně vybírají, který z mnoha druhů zvolit. Zabalené malé čtverečky si strkají do kapes, kabelek či baťůžků, ulámané kousíčky z větších tabulek si hned cpou do pusy, aby se vzápětí posunuli asi o půl metru dál k dalším vzorkům a celý rituál se tak mohl opakovat.

Tak nějak ve zkratce by se dala popsat první čtvrthodina ochutnávky čokolád na kterou jsem vás minule zval. Ovšem k té padesátce lidí si přidejte další zhruba třicítku (a stále přicházeli další a další) která stojí ve frontě na chodbě a schodech hotelu, pomalu se posunuje do čokoládou vonícího salonku Slavěna (ze kterého zatím téměř nikdo neodchází), takže za chvíli máte pocit že jste se ocitli v „cimrmanově“ dole, v němž se pomalu se hromadí horníci.

Vlastně vůbec nechápu jak se to stalo, ale nikdo v té tlačenici nevypadal příliš naštvaně. Ba naopak, ochutnávači se na sebe často i usmívali. Bodejť by ne, byli přece na jedné lodi a rovni si ve slastném pomlaskávání, vychutnávání s přimhouřenýma očima, olizování prstů, marného vzpomínání kterou z čokoládek už ochutnali a na kterou měli před chvílí zálusk ... Protože nabídka čokolád byla opravdu široká, od té bílé v níž by našinec žádné kakao nehledal, přes obyčejně mléčnou, s příchutí jogurtu či kávy, až po hořkou s různě vysokým obsahem kakaa.

Dokonce i stoprocentní jsem ochutnal, to však byl pro netrénovance zážitek docela brutální. A jak tak byli všichni v ráži, málokdo z nich si všiml, že na druhé straně degustační vstupenky (na které jim milé asistentky odškrtávaly množství spořádané čokolády) stojí psáno jak správně postupovat při takové ochutnávce čokolády, aby z toho všeho měl člověk co největší požitek. Takže pro ty z vás, kteří se na nějaký příští čokokošt dostanete, ty dobře míněné rady zástupců Čokobanky přepisuji:

  • napijte se trochu vody, ať si očistíte chuťové pohárky

  • rozlomte vzorek napůl, přivoňte si k čokoládě v okamžiku rozlomení a vychutnejte aroma

  • vložte kousek čokolády na jazyk a nechte ji zvolna roztát

  • vnímejte texturu čokolády – je hladká nebo zrnitá?

  • a nyní vnímejte chuť – zavřete oči a vychutnejte si tento moment. Sledujte jak se chuť rozvíjí. Jaká byla na začátku? Jak se zvolna měnila? Zkuste čokoládu přemisťovat na různé části jazyka, abyste mohli plně vychutnat všechny chuťové tóny. Jaký je závěr?

Co říkáte – hotová věda, že? A ne vždy se ten postup podaří dodržet! Protože, jak trefně poznamenala slečna stojící vedle mě: „jak to mám sakra vychutnat, když už ji mám snězenou?!“

Kolíček

pondělí 25. května 2009

Čokoláda

Znáte ty zvláštní chvíle, kdy se v jeden den stane více události, které spolu na první pohled nesouvisí, ale při bližším pohledu máte najednou pocit, že se možná nestaly úplně náhodou? Jakoby se prostě stát měly, jakoby je někdo shůry řídil. Někdo tomu říká náhoda, pro jiného je to možná prozřetelnost. Malý příklad: listujete během dne nějakým časopisem, když vás v rubrice Recepty zaujme neobvyklý návod na přípravu kapra. Chvíli se nad ním zasníte, jak by bylo fajn si něco takového ukuchtit, ale během dne tuto myšlenku zcela vytěsníte ze své hlavy, protože kapra stejně nemáte a navíc je přece potřeba dojíst ty párky ... A večer, když už dojídáte ty párky, vám najednou zatelefonuje tchán, že byl dnes na rybách (určitě chytil tááákovouhle štiku, ale zase ji pustil, protože co s ní ...), tak jestli nechcete přivézt jednoho šupináče. Je to náhoda či něčí promyšlený plán? Těžko říct.

Mě se tento týden stalo něco podobného. Nikde se s tím moc nechlubím, ale mám hrozně rád čokoládu (myslím tu kousací). Nebudu se tu tvářit, že jsem na ni bůhvíjaký odborník, prostě mi jen chutná. Pečlivě si vybírám než nějakou koupím a objeví-li se o ní někde nějaký článek (ať už se týká sběru a zpracování kakaových bobů či výroby čokolády samotné), rád se do něj ponořím. Ale hlavně ji rád jím. A k mé smůle - nejraději v posteli. I stalo se mi, že jsem s nově otevřenou tabulkou zalezl večer do pelechu (vedle mě už se sladce chrupkalo), listoval posledním vydáním Apetitu a přemýšlel ... a najednou jsem se nad ránem probudil, lampička stále svítila, časopis ztratil svoji původní uhlazenou podobu a naše nové oranžové prostěradlo na mě smutně mrkalo obrovskou hnědou skvrnou. Také peřina, jen polštář zůstal zázrakem nedotčen. Cosi mě škrábalo dole v nohách a když jsem tam zalovil, vytáhl jsem zmačkaný obal od čokolády s nepatrným zbytečkem uvnitř. Připadal jsem si jako malé děcko nebo velké prase. Spíš ale to druhé. Upatlaný byl totiž i rám postele a pár mázanců se záhadně objevilo také na nočním stolku.

Cestou do práce jsem se zapřísahal, že to bylo naposledy co jsem něco takového provedl a že by vůbec bylo nejlepší zbavit se zlozvyku tahat čokoládu do postele. Dokonce jsem při nákupu snídaně ani očkem nezavadil o regál s cukrovinkami - tak jsem byl na sebe přísný! A když jsem dorazil na pracoviště, na stole ležel malý bílý letáček s výstražným nápisem „Pozor! Pro labužníky! Degustace čokolády“. Myslel jsem, že mě omejou. Kolegyni jej den předtím kdosi vrazil na ulici do ruky a ona, věda že občas „kolíčkuji“, měla pocit, že by mě to mohlo zajímat. Tak, a teď mi řekněte – je to náhoda, nebo si ze mě nahoře někdo dělá legraci a celé to naplánoval? Rád bych věřil v první možnost, jenže – kdo ví. Každopádně od té doby stále přemýšlím jak se ulít z práce a na degustaci se dostavit. Možná tam nebudu jediný kdo je občas upatlán od čokolády.

Pokud se chcete také zúčastnit, akce se koná tuto středu 27. května od 16 do 20 hodin v hotelu Slavia na ulici Solniční v Brně. Pořádá ji čokobanka.cz, odborník na tento božský pokrm.


A rychlý čokoládový recept na závěr: plátek banánu napíchněte na párátko mezi dva piškoty. Ve vodní lázni rozehřejte čokoládu s troškou másla (s máslem opatrně, jinak bude výsledná směs moc řídká). Banánové špízy namáčejte do čokolády a nechejte do druhého dne uležet v lednici.

To je vše, já utíkám ke sporáku - v hrnci se mi vaří poslední várka játrových knedlíčků. Je to premiéra, ale o tom zase někdy příště.

Kolíček :o)

čtvrtek 21. května 2009

Asparagus moravicus – chřest „moravský“

Jeden už si pomalu zvyká na to, že zeleninu či ovoce, které se v našich krajích běžně pěstovali či stále pěstují, v normálním obchodě téměř nekoupí a jejich místo zaujaly produkty ze zemí více či méně vzdálených. Nevím - když je to mimo středoevropskou pěstební sezónu, dá se to pochopit (omluvíme-li většinou nevýraznou vůni a mdlou chuť), ale v době, kdy by neměl být tak velký problém se na nějakého domácího pěstitele „napíchnout“, se mi to zdá divné. Většinou je to omlouváno nižší nákupní cenou, protože vymlouvat se na vyšší kvalitu zboží z dovozu by bylo přece jen docela směšné. Nebo snad věříte tomu, že rajčata z Tvrdonic, jahody z Břeclavi či obyčejná česká jablka jsou horší než ta dovážená z Itálie, Španělska, Řecka či Polska? Takže zaplať bůh za brněnský „zelňák“!

Nejenže tam na malých stáncích seženete naše produkty většinou ve slušné kvalitě (zatímco na těch velkých přecpaných vším možným spíš béčkový dovoz), ale ještě si s prodejcem (nabízí-li vlastní výpěstky) popovídáte o tom, že špenát mu letos „nějak neleze ze země“ zatímco petržel „bude špicová“. A když máte štěstí, začnete mít dojem, že se blízká na lepší časy. To když kromě zmíněných rajčat a jahod narazíte na první moravské třešně či, světe div se, na chřest. Ne ten řecký ani slovenský, ale náš! Je totiž známo, že u nás pěstovaný chřest se většinou vyváží do zahraničí, tam se úhledně zabalí, většinou německy pojmenuje a s velkou slávou k nám zase přiveze. Smysl mi uniká, ale děje se tak.

Takže, když jsem minulý týden narazil na podivně balené bílé a zelené výhonky, byl jsem dost překvapen. A řeknu to rovnou, moc důvěry ve mně tím balením nebudil. Zblbnutý z potištěných supermarketových pytlíků mi obyčejné zabalení jen tak do prostého igeliťáku či papírových sáčků na pečivo připadalo nepatřičné. Přesto jsem se osmělil: „můžu vědět, odkud je ten chřest?“ Odpověď mě překvapila: „to je náš, z Moravy!“ Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Moravský (Čechům se omlouvám) chřest se prodává jen tak, bez složitého překupničení, jako kedlubny či cibule z vlastní zahrádky? No, je to tak. Jak mi bylo vysvětleno, v Dolních Kounicích žije člověk, který tu dobrotu v malém pěstuje a protože se mu docela daří, co nestačí s rodinou spořádat, předává svému známému k prodeji na brněnském rynku. Nebývá ho pravda mnoho, on také prodavač není na tržišti k zastižení každý den, ale pro těch pár zájemců to stačí.

Na chřestu není vlastně nic neobvyklého. Dá se použít jako samostatný pokrm stejně dobře jako zajímavá příloha. A přidáte-li jej do zapékaných brambor či jednoduché vaječné omelety, rozhodně tím nic nepokazíte. Dokonce mi dnes prodavačka poradila osmažit ho, předem povařený, v trojobalu jako řízek. Důležité je hlavně koupit kvalitní zboží (ne příliš oschlé a rozhodně bez sebemenšího náznaku plísní), odstranit spodní dřevnatou část, bílou variantu chřestu od hlavičky směrem dolů oloupat (postačí běžná škrabka na brambory – doporučuji při oškrabávání výhonek položit na stůl, jednou rukou přidržet a škrabkou sjíždět od hlavičky k „patě“, tak se vám nestane, že byste ho zlomili) a do mírného změknutí povařit ve vroucí vodě se solí, cukrem a pár kapkami citronu a dál použít jak je libo.

Neodolal jsem, zakoupil jedno balení (49,- za svazek) a hned večer ho zapekl s lasagnemi a sýrovou omáčkou. A že to byla dobrota veliká, rozhodl jsem se včera zakoupit druhou várku a připravit jej jako jednoduchou přílohu ke kuřecím steakům lehce osoleným, opepřeným a na pánvi opečeným. A aby to celé nebylo tak moc dietní, doplnil jsem pokrm jednoduchou omáčkou. Na trošce oleje se 20 minut dusí pokrájená cibule zastříknutá kapkou bílého vína a podlitá vodou či vývarem (v mém případě kuřecím – nevím čím to je, ale do té doby co máme psa nám mrazák okupují pytlíky drůbežího vývaru :o). Omáčku potom propasírujte skrz hustý cedník, přidejte lžičku hořčice (v našem vydání plnotučné), zalijte smetanou, osolte, okořeňte bílým mletým pepřem a za častého míchání pomalu vařte do požadované hustoty.

No a když už jsem u toho „chřestění“ - tento víkend proběhne v moravských Ivančicích patnáctý ročník Slavností chřestu. Máte-li zájem, bližší informace získáte zde.

Pokud vám chřest nic neříká, mám tu pro vás další tipy jak strávit víkend se skleničkou v ruce. Vesele pokračuje seriál moravských vinných slavností:

  • v Čejkovicích se můžete zúčastnit 14. Vinných trhů, potrvají celý víkend a program bude podle všeho bohatý
  • v Blatnici proběhne akce nazvaná Putování po blatnických búdách, jak zde říkají vinným sklípkům. Že je na co se těšit napovídá bohatá historie pěstování vína ve zdejším kraji (jak s oblibou tvrdí místní - nejznámější zdejší vinař se jmenoval Jan Amos Komenský).
  • v Mikulově, v areálu hotelu Zámeček, navštivte Mikulovské vinné trhy. I zde je kromě ochutnávky krásných vín nabízen kulturní program, bohužel však v podobě vystoupení prý pěveckého dua Eva a Vašek. Překonat tento „zážitek“ vám jistě pomůže mezinárodní přehlídka kotlíkových fazolových polévek, tzv. „fazulňačka“. Pokud si vzpomínáte na zde pořádanou soutěž ve vaření kotlíkových gulášů, o níž jsem loni psal, bude se nejspíš jednat o obdobnou akci. Fazolové polévky můžete samozřejmě také ochutnat, porci o objemu 2 dcl pořídíte za slušných 20,-Kč.
Kolíček :o)