Nostalgické zastavení

Po návštěvě výstavy o brněnských kavárnách směřovaly naše kroky za další cílem nedělního putování. Při nedávné cestě do kina jsem šel okolo sympaticky vyhlížejícího hostince U Semináru. Měl jsem málo času, tak jsem jen drze nahlídnul přes okna, mrknul na vyvěšený jídelní lístek a řekl si, že sem musím někdy zajít. Přesně tak si totiž představuji hostinec z dob mé babičky :o)

Interiér je skvěle sladěný - od válečkové výmalby na zdech a stylových lustrů, přes krásné dřevěné židle a stoly až po čisté bílé ubrusy podložené filcem (takže talíře bez zbytečného rachocení měkce dosednou) a na nich bílý porcelán - málokde si dnes můžete dát pod pivo místo rozmočeného papírku talířek a dopřát si pohled na vázu s živými květinami!

Jedlo se a pilo a moc nám tady chutnalo! Uzená polévka, jediná v denní nabídce, byla silná, „nesmrděla“ po Maggi, pěkně kroupová, akorát slaná a navíc v ní byla čerstvá kořenová zelenina (a ne žádný poklad mražáku). Vybrat si zde jídlo je jednoduché – lahůdky z české a moravské kuchyně jsou tu zastoupeny v předkrmech, hlavních jídlech i moučnících a od všeho tak akorát. Naše volba padla na Svíčkové řezy s kachními játry a Vepřový steak s nivou na černém pivu.

Svíčkové řezy doplnila rýže, protože maso bylo podlito dobrou omáčkou – řekl bych přímo z opékání. Maso bylo tak akorát opečené a krásně šťavnaté, játra by ale zasloužila větší péči – některé kousky byly trošku tužší a nahořklé. I přes to jsem si moc pochutnal a na zdejší svíčkové řezy budu dlouho vzpomínat.

Vepřový steak si kolega dopřál s bramboráčky a byl mile překvapen – opravdu byly z brambor! Maso bylo zlatavě opečené, uvnitř mírně růžové (ve střední části porce), výborné chuti, ale – asi neměl kuchař právě pevnou ruku, místo stejnoměrného plátku obdržel jsem jakýsi „klínek“, takže na jednom konci byl „už dost“ a na druhém „ještě chvilku“. Niva byla rozpuštěna v omáčce, rozhodně nepřerážela mírnou příchuť piva, spíše ji vhodně doplňovala. Výborné. Jen ta „obloha“ na talíři by nemusela být tak česky bohatá, někdy je méně více.

Pili jsme Pilsner Urquell a řezané Starobrno – obojí mělo správnou míru a výtečnou chuť, o pivo se tu starají opravdu s láskou :o) Na závěr by se hodila kávička - přinesené Laté z kávy značky Lavazza bylo výborné s bohatě našlehaným mlékem.

Obsluha přívětivá a perfektní, ovšem s dotazy na vhodnou přílohu zde nepochodíte. „Dejte si co vám chutná“, zněla odpověď. Dojem trošku kazila hudba – sice tichá, ale s ohledem na prostředí bych vybral něco tradičnějšího. Nevím jestli se Eláni hodí do tak stylového podniku. Ceny odpovídají kvalitě, pro dvě osoby 600,- i se spropitným.
Přesto mohu návštěvu hostince U Semináru jen doporučit - dobré jídlo, čisté a klidné prostředí je přesně to, co závěr slunečného nedělního odpoledne vyžaduje :o)

hostinec U SEMINÁRU, Smetanova 30, Brno
otevřeno: pondělí až neděle od 11 do 23 hodin
useminaru.cz

Zdraví dobře najedený Kolíček!

Za kávou na hrad?

Marně jsem přemýšlel, kam vyrazit za slunného nedělního odpoledne a vzpomněl jsem si na článek v novinách - byl o výstavě Zmizelý svět brněnských kaváren. Protože jsou kavárny častým cílem mých večerů, rozhodně jsem si tuto výstavu nemohl nechat ujít. Začala ve středu 20. února na brněnském hradě Špilberk a potrvá až do 20. dubna. Natěšený jsem tedy vyfuněl kopec k hradní bráně - byl jsem zvědavý na kouzlo starých kaváren, na prvorepublikovou noblesu a také jsem chtěl poznat další tvář Brna.

No, ne že bych byl zklamaný, ale moje očekávání bylo větší (a dobře mi tak, měl jsem se nechat překvapit). Výstava se skládá z asi 50 velkých zasklených koláží dobových fotografií a kreseb, na kterých vám autoři představí minulost stávajících i zaniklých brněnských kaváren (Zemanova kavárna, Slavia, Avion ...). Velkou vadou na kráse je, že jsou tyto půvabné snímky opatřeny jen krátkým nadpisem bez dalších informací (chybí třeba časové zařazení snímku nebo detailnější popis podniku).

Koho nebaví obrázky, ten se může pokochat praktickou ukázkou kavárnictví - ve vitrínách je vidět dobový servírovací porcelán (běžně k vidění v bazaru či starožitnictví), kovové konvice a další nezbytné doplňky tehdejších kaváren jako je šachový stolek, krásně zdobené popelníky, cukřenky ... všeho ale jako šafránu.

Výstava je rozložena do třech místností a v prvních z nich je poněkud děsivá instalace - tři figuríny v dobovém oblečení a chemlonových parukách se u stolků snaží navodit patřičnou atmosféru, u mě to však vyvolalo spíše smích. Když projdete místnostmi které vás seznámí s historií, dostanete se do současnosti. Ve vedlejší chodbě je totiž instalována výstava krásných fotografií Miloše Strnada - ten se inspiroval v několika soudobých kavárnách a nafotil cyklus detailů z jejich interiérů.

Celá chodba je laděna do příjemného oranžového tónu, mezi fotografiemi jsou kulaté stolečky, u kterých se můžete začíst do dobových časopisů, vyluštit křížovku nebo jen tak posedět u kávy (je zde připraven funkční automat na kávu od jednoho z partnerů výstavy - ale zázraky nečekejte - klasické kafe za 8 kaček do kelímku). Zajímavostí jsou určitě dva velké profesionální kávovary, u kterých bohužel opět chyběl jakýkoliv popisek!

Zásluhou paní průvodkyně bylo absolvování výstavy přesto docela příjemným zážitkem - trpělivě odpovídala na dotazy a věděla toho opravdu hodně, i když podle jejích slov "žádným speciálním školením o výstavě neprošla". Výstava bude snad poutavá pro rodilé brňáky, kteří na fotkách hledají místa svého mládí. Pro ostatní bude možná trošku nudná, ale určitě stojí za shlédnutí.
Pozor! Fotografování je ze záhadných důvodů zakázáno - možná proto, že skoro není co. Já jsem však pořídil pokoutně pár obrázků jako důkaz návštěvy :o)

Muzeum města Brna
hrad Špilberk
otevřeno: únor - březen ST - NE 10 - 17 hodin, duben ÚT - NE 9 - 17 hodin
spilberk.cz

Zdraví Kolíček!

Medové paličky

Dnes pro vás mám recept, který je svou jednoduchostí naprosto ideální coby rychlý a úžasně chutný oběd při pracovní sobotě. Jako obvykle - vyzkoušeno na vlastní kůži. Já si dnes totiž ke sporáku pouze odbíhal od vrtání, šroubování, tmelení, uklízení a jiného opečovávání svého bytečku, který už tuto generální údržbu potřeboval jako sůl :o)

Podle názvu Medové paličky by se zdálo, že se jedná o sladkost. Ale kdepak! Vaše chuťové buňky totiž polaská kuřecí masíčko s medovo-zázvorovou příchutí. Pokud chcete opravdu zazářit při nějaké velké stěhovací akci (nedejbože vlastní), stavbě garáže nebo úklidu sklepa, přichystejte si vše den dopředu.

Potřebujete: kuřecí paličky (spodní část kuř. stehen, pro každého 2- 3), plátky anglické slaniny (čím delší, tím lepší), česnek, sůl, čerstvě mletý pepř, med, čerstvý kořen zázvoru, pro každého jednu velkou bramboru, jarní cibulku a sýr cottage - ten je fakt dobrej :o)


Večer před dnem D (pokud v den D opravdu nemáte čas)
Zabalte každou kuřecí paličku do plátku anglické slaniny - tu předem poklaďte tenounkými plátky česneku, malinko posolte a opepřete. Kuřecí maso ale nejdříve zbavte kůže - nahradí ji slanina a maso tak dostane fantastickou chuť. Naskládejte paličky do pekáče, zakryjte a dejte do lednice. Dále si připravte "majdičku" (nevím jak jinak ji nazvat, odborník by asi řekl glazura), kterou budete potřebovat v závěru pečení. Na jemném struhadle nastrouhejte zázvor (na 6 paliček jsem použil kousek velký asi jako nehet palce), vymačkejte šťávu a tu smíchejte se lžící medu, popřípadě trošku opepřete. Taktéž dobře uzavřít a šup s tím do lednice.

Den D

A pečeme! Krok 1 - Pekáč dejte do trouby a pečte odkryté asi na 180 stupňů. Přílohou je pro každého jedna velká brambora, která se peče jen tak i se slupkou pořádně zabalená do alobalu celou dobu s masem, pěkně se vám udusí (ovšem ne přímo v pekáčku, ale vedle na mřížce).
Krok 2 - Asi po 50 minutách pekáč i brambory vytáhněte - každou paličku potřete ze všech stran medovou "majdičkou" a brambory otevřete. Oboje dejte ještě na deset minut zapéci (když se o minutku zpozdíte, nevadí). Výsledkem by měla být křupavá slaninka a opečený brambor.

Ještě horkou bramboru rozkrojte na půlku, trošku vydlabejte, osolte a do vzniklých důlků dejte sýr cottage smíchaný s nasekanou zelenou cibulkou. Já mám pro tento případ na okně "cibulový hrnek" - voda do půl hrnku, navrch cibule větší než jeho průměr (aby neplavala) - z té vám za pár dní vyrostou šťavnaté zelené výhonky (dřív se pro tento účel vyráběla speciální keramická "klíčidla", ale dnes už se špatně shání).

Hotovo a dobrou chuť! Kolíček

Řecká tragédie

Na stejné brněnské ulici jako nedávno zmíněná Chilli se nachází ještě jedna cizokrajná restaurace a to řecká - Zorbas.

Navštívil jsem ji už vloni a byl nadmíru spokojen - perfektní obsluha sympatického a snad i rodilého Řeka (usuzuji z toho, jak hbitě vyslovoval názvy jídel v originále), který znalecky doporučil co okusit z tradiční řecké kuchyně a co zrovna nemají z důvodu dodávky čerstvých potravin přímo z Řecka. Já však vsadil na jistotu a zavzpomínal jsem na dovolenou v Řecku- pochutnal si na GYROS MEGA (rožněné vepřové maso pěkně se vším všudy - tzatziky, hranolky a pita) a k tomu popíjel samozřejmě retsinu.

Říká se "nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", ale já jsem, posilněn příjemnou zkušeností, pozval k Zorbovi své přátele po návštěvě nedalekého kina Art. Chyba lávky, kouzlo bylo pryč. Slečna obsluhující jen obsluhovala, nic víc nic míň. Naše hladová břicha se těšila až je nakrmíme chutnou stravou a místo toho byla tvrdě potrestána. Začalo to tím, že předkrm byl na stůl přinesen s hlavním jídlem (bez našeho přání) a tak nám to hlavní totálně vystydlo. Teplý předkrm MELITZANES se sestával ze smaženého lilku v těstíčku a tzatziky (okurek, bílý jogurt, česnek, sůl a koprrrr- ty byly výborné). Ovšem promaštěná a stydnoucí kolečka lilku připomínaly spíše cuketu, kterou zde mají také v nabídce. Mýlit se je lidské :o)

MELITZANES

Jako hlavní chod jsem si vybral tradiční MUSAKU - zapékané brambory s lilkem, masem a bešamelem a k tomu kopa hranolek. Fuj! Na talíři byla kostka ohřáté hmoty z které pomalu tekla mastnota, bešamel taktéž nacucaný omastkem až po povrch, o čerstvém zapékání se nedalo mluvit. Zeleninová ozdoba položená na notně unaveném listu salátu s nahnědlým okrajem, posypaná jak já říkám "zeleným smetím" - sušenou petrželkou. Tento nešvar si kuchař neodpustil u všech servírovaných jídel. Vydržel jsem asi pět soust, která jsem chtěl zapít druhým pivem, leč prý jim právě došlo!

Kamarád si objednal KALAMARI ME KASSERI - grilovaná sépie plněná sýrem a salát PIKANTIKI - brambory, paprika, cibule, česnek, hořčice a olivový olej. Zatímco mě kapalo mastné od pusy on odbíhal na záchod vyplivnout první sousto sépie. To jsem viděl prvně v životě. Ale hrdinně jsem také okusil, abych mohl dosvědčit případnou otravu jídlem. Ta chuť gumy s petrolejem se mi vrací doteď. Sépii jsme tedy nechali vlastnímu osudu, na talíři pod ní se podezřele zvětšovala louže bílé vody. Chuť by mohl spravit salát, že? A zase omyl :o) Kousky brambor uvařených na stupěň "za půl minuty máme bramborovou kaši" byly obaleny hořčicí tak důkladně, že ucítit v něm cibuli, česnek nebo papriku bylo takřka nemožné.

KALAMARI ME KASSERI

salát PIKANTINI

Ale aby nebylo všechno špatně, dalšímu u stolu přinesené GAVROS SAGANAKI - ančovičky na pánvi chutnaly, i když byly podle něj trošku více ostré. Salát CHORIATIKI - ovčí sýr, rajčata, okurky, paprika, cibule a oreganem, olivami a olivovým olejem, byl podle něj a jeho přítelkyně jedlý, vadou na kráse byla jen cibule - některé kolečka měly skoro půl centimetru a přesolená pita k dost slanému sýru (mně však pita chutnala, byla čerstvě opečená a zahnala hlad).

Pilo se pivo plzeňské - než došlo, mělo správný říz. Přítomná dáma okusila retsinu a byla spokojená.

Za hodinu a kousek naší návštěvy jsme prchali zapít tento, pro někoho hrůzný zážitek, do známé Chilli restaurace o 900,- lehčí (pro 4 osoby včetně spropitného, ale bolelo to). A slovo závěrem? Nevím, kdy si troufnu Zorbu znovu vyzkoušet. Mohla to být jen kuchařova momentální indispozice nebo známka toho, že i zavedený a vyhledávaný podnik může sklouznout k naprosté nule.

Restaurace ZORBAS, Sokolská 4, Brno
otevřeno: pondělí až neděle od 11 do 23 hodin
restauracezorbas.cz

Zklamaný Kolíček!

Na skok do minulosti ...

Mám rád valašský kraj, mám rád valašské "hory" Beskydy a z toho všeho mám nejraději Valašské muzeum v přírodě – Dřevěné městečko. Jezdívám tam několikrát do roka na různé kulturní a folklorní programy, výstavy a jarmarky, a pokaždé mě znovu okouzlí perfektně udržované roubenky, kostel s malebným hřbitůvkem (ta zdrobnělina je na místě, fakt je miniaturní), radnice s poštou, sýpka a pálenice, hospody a kuželna ...

Příjemné je, že se to tu čas od času zaplní nadšenci předvádějícími zapomenutá řemesla a člověk má najednou pocit, že se vrátil o 150 let zpět. Někdy si dokonce představuji jaké by to bylo v některé z těch chalup bydlet. No, asi nic moc, přece jen jsem člověk pohodlný :o) Ale zkusit to tak aspoň na jeden den ...

A při jedné z mých návštěv ( myslím že to byl masopust – skvělá akce, spousta stánků s klobáskami, jitrnicemi a jelítky, stále vám někdo nabízí slivovici či horkou medovinu, kolem vás pobíhají masopustní maškary ...) jsem si zde koupil knihu Lidová strava na Valašsku. Je to poměrně objemná publikace a je doslova nabitá ohromným množstvím informací o vývoji místní lidové stravy, přípravě jídel a způsobech stolování. Zjistíte z ní jaký byl jídelníček obyčejných lidí ve všední i sváteční dny, co se jedlo na pastvě a co doma, jaká jídla se připravovala o poutích, svatbách či pohřbech ... Zkrátka moc fajn knížka, takový průvodce běžným životem v minulosti. Ale hlavní důvod proč o ní píši je ten, že obsahuje slušné množství původních receptů na jídla vařená v tomto kraji. Nečekejte žádné zázraky, země to byla chudá a seznam používaných surovin (alespoň těch hlavních) by nebyl dlouhý. Jenže i z těch nejobyčejnějších ingrediencí byli místní lidé schopni vytvořit velice dobrá jídla. Já jsem se dnes rozhodl pro KONTRABÁŠ.

Potřebujete k tomu: 1kg brambor, hrnek pohanky, cibuli, česnek, tuk (dávám přednost sádlu), klobásu nebo uzené maso, majoránku, sůl a pepř.

Uvaříte oloupané brambory a zvlášť pohanku (tu stačí nasypat do vařící vody a nechat 20 minut v teple – třeba pod peřinou). Brambory rozmačkáte, vmícháte do nich pohanku, osmaženou cibulku, utřený česnek, nakrájenou klobásu, okořeníte, osolíte, přesunete do pekáčku a dáte zapéct do trouby. To je vše. Jak jsem říkal, velice prosté. Při servírování je možné posypat brynzou, ale není to nutné - toto jídlo je samo o sobě chutné a docela syté.

Přeji vám dobrou chuť! Kolíček.

Vítejte v ráji!

Nedávno jsem vám slíbil návštěvu příjemného krámku plného skvělých pochutin a myslím, že je na čase, abych svůj slib splnil. Račte tedy přijmout pozvánku do Guspe – ráje labužníků!

Nachází se na brněnském Náměstí svobody, přesněji na konci vchodu do Kleinova paláce (v jakémsi atriu) a musím říct, že kdyby mě tam nezavedl kamarád, snadno bych ho přešel. Je totiž poněkud nešťastně označen jen malým „áčkem“ před budovou. Zato když už sem zavítáte, nestačíte se divit – je neuvěřitelné, kolik lahůdek se na tak malý prostor majitelům podařilo vměstnat.

Nejdříve vám nos pohladí delikátní vůně sýrů, potom vám padne zrak na pult napěchovaný masnými skvosty a při dalším pootočení najednou nevíte, zda jste vlastně nepřišli i pro hořčici, marmeládu, olej .... Dost! Už teď se mi z toho točí hlava. Naštěstí je zde usměvavá paní prodavačka, která radí, vysvětluje, doporučuje a hlavě dává ochutnat – to se vám v Tescu opravdu nestane. Když s nabídkou na ochutnávku přišla poprvé, trochu jsem znejistěl (opravdu na to nejsem zvyklý), ale ona mě zcela odzbrojila slovy „jen to zkuste, my to děláme běžně a rádi při tom pozorujeme zákazníky jak se tváří“ a zase se rozzářila jako sluníčko. No v takové atmosféře je radost nakupovat!

Nechal jsem si tedy zabalit 2 druhy sýrů ( tvrdý „comte extra“ a „bleu de causses“ s modrou plísní), sušená BIO rajčátka a těstoviny pennoni - čím je asi naplním :o) a odešel s přesvědčením, že tento koutek Brna musím zase co nejdříve navštívit.

A nakonec tip pro zamilované: mají tu v nabídce i sýr ve tvaru srdíčka – kdo zapomněl na importovaného svatého Valentýna, může si tento tip schovat na český První máj :o) Srdce z lásky darované přece nemusí vonět vždy jen po růžích...

GUSPE - labužníkův ráj, Náměstí Svobody 15, Brno
otevřeno: po - pá 9 - 18 h, so 9 - 13 h
guspe.cz

Na shledanou příště! Pan Kolíček

Babiččina medicína

To bylo ráno! Znáte to, probudíte se a je vám jasný, že něco není v pořádku: krk v jednom ohni, hlava třeští, v uších hučí a nos snad ani není váš - prostě o něm nevíte. Samozřejmě že většina z nás hned sáhne po osvědčené pilulce, zavolá šéfovi že "dnes to fakt nejde!" a zachumlá se do peřiny s nadějí, že večer už to bude lepší a zítra ... no, kéž by.

Každopádně když se to teď přihodilo mně, vzpomněl jsem si na úžasný prohřívací zázvorový čaj, který mi vařívala babička, abych se rychle vypotil a byl zase brzy fit.


Tady je recept: vezmete několik celých hřebíčků - toho koření :o) a pár zlomků skořice, 2 až 3 kolečka dobře opláchnutého citonu (možno oloupat - chemie je chemie) a jemně nakrájený nebo nastrouhaný zázvor - množství podle toho, co kdo snese. A to všechno vhoďte do hrnku, zalijte vařící vodou a nechejte 20 až 30 minut louhovat. Čím déle, tím lépe. Potom obsah hrníčku sceďte a oslaďte medem - ale to až nebude čaj horký, jinak zničíte všechno to zdravé, co v sobě med má. A nakonec (promiň babi, ale už můžu!) kapku slivovice - tím dostane tento zázračný "lekvár" teprve grády!


A když už se tak člověk potí, je dobré si vzít do postele zajímavou knížku. U mě tentokrát padla volba na KUCHAŘKU "JITŘENKY" z roku 1920. Na bezmála čtyřech stovkách stran je uvedeno 1130 receptů a návodů od "Úpravy hovězího masa" přes "Postní polévky" (teď by se hodily) až po "Rady pro domácnost", jako "Aby sýr neosýchal, Zamrzlá pumpa či Mast na spáleninu" :o) Nevím kde se u nás ta kniha vzala, nikdo z naší rodiny ústav Jitřenku nenavštěvoval, každopádně ji vždy všichni chovali v úctě a má babička se díky ní naučila vařit tak, že si k ní sousedky chodily pro radu. A tak i já se k ní rád vracím (nejen v době nemoci) a občas vylovím některý z klasických receptů. A to je potom pane mňamka! Ale o tom až někdy jindy.

Váš pan Kolíček!

Proklatě chutná CHILLI

Pozval jsem svého pana domácího Kramlíčka do opravdu chutné brněnské restaurace CHILLI. Mexická atmosféra tu na vás kouká z každého koutu, i když je tu a tam až moc "mexická" (třeba reklama na Coronu na každém kroku). Ale dojem na nás tato restaurace udělala veliký. Začalo to příjemnou obsluhou - milá, ale ne vlezlá, sympatická slečna v slušivém oblečku nás provedla labyrintem sklepních prostor a usadila k velkému stolu, u kterého by se i čtyři obři neslyšeli. Ale jsme přece v Mexiku a tam se mluví nahlas a nahlas ... :o)

Ve velkém a přehledném jídelním lístku na vás koukají samé mexické pochoutky: originální předkrmy, tradiční "sopa" - polévky, saláty, steaky hovězí, vepřové (na výběr je i stupeň propečení), "burritos a tacos" - tortilly na všechny způsoby, a další a další pochoutky - ryby, kuřecí maso, zapékané jídla, moučníky a na výběr jsou jídla pro děti. I přes obsáhlou nabídku surovin je jídelníček jednoduchý a přehledný.

První byl výběr předkrmu - volba padla na "Carpaccio salmon" - marinované plátky norského lososa s mozzarellou a špenátem, podávané s ledovým salátem, limetou a česnekovou bagetou. Dobré, ale jemnou chuť lososa přebíjela extra česneková bageta.


Nejvíce nás zaujaly speciality podniku "nuestras especialidades", však by byl hřích neokusit je. Já si vybral, potěšen fotografií v jídelním lístku, "especialidad con elote" - špíz z vepřového a hovězího maso, prokládaný kukuřičným klasem, červenou paprikou, cibulí, podávané s pečenou bramborou plněnou sýrovým dipem. Vynikající! Maso chutné, grilované zelenině vévodil kukuřičný klas nakrájený na krátké válečky akorát na okusování :o) Pečená brambora byla naditá perfektní sýrovou náplní a spolu se zeleninovou oblohou byla důstojnou oporou masovému špízu.


Kolega Kramlík vsadil na "Fajitas Mexicano" - marinované kousky hovězího masa s čerstvou restovanou paprikou a cibulí a k tomu teplá tortilla. Jídlo přinášela stále usměvavá slečna zahalena v oblaku bílého dýmu se slovem "Pozooor!" Vtip je v tom, že pod pojmem restovaná zelenina se tu myslí rozžhavená litinová pánvička, potřená olejem a na ní položené kousky čerstvé papriky s připraveným masem. A až kouř zeslábne a vy se podíváte do pánve, zjistíte, že se vám ta paprika postupně restuje a restuje. Takže s posledním kouskem masa pojídáte papriku už chutně ogrilovanou. Ďábelský nápad! Jedinou vadou na chuti byla různá tuhost masa - některé kousky byly perfektní a jiné už tužší.


K jídlu jsme dostali nakrájené kousky ledového salátu, které si můžete namáčet buď ve smetanovém nebo rajčatovém dipu (moc dobré omáčky) - to je názor můj, kolega Kramlík to pojal jako univerzální dressing ke všemu na stole.

Po takové dávce dobrot se pomalu dostáváme k nápojovému lístku. Na žízeň tu točí Krušovice - ochutnali jsme, ale na chuť si určitě dejte mexickou Coronu s měsíčkem limetky v hrdle lahve - ochutnali jsme a ne jednu :o)
V nabídce je mimo jiné 13 druhů tequil, z nichž jsme náhodným výběrem, zvolili "sauze gold" - místo citronu a soli je pomeranč a skořice a jako bonus malinkaté mušky, podle vysvětlení obsluhy jsou tam opravdu naschvál! Pořád lepší než červíci nebo ještěrky, že?

Milou pozorností byl pozdrav z kuchyně - pikantní nachos podávané opět se známým smetanovým a tomatovým dipem. Nevím, jestli je to zde pravidlem pro dlouho konzumující zákazníky nebo jsme byli se všemi dotazy na detaily prostě jen "podezřelí". Celá návštěva, i s focením jídel, totiž proběhla v naprostém utajení :o)

Závěrem několik postřehů, zapsaných potají do deníčku - hudba hraje, jak jinak mexická, a hlavně neruší, odsávání je kvalitní a to i na toaletách, restaurace má místa pro nekuřáky, místo ledu do pití vám sice přinesou ledovou tříšť, ale fajn je, že sem mají volný vstup psi! :o) V den naší návštěvy bylo překvapivě poloprázdno, možná to bylo úterým, ale naše rozesmátá slečna servírka to komentovala: "tak prázdno jsem tu ještě nezažila, a to tu pracuju "už druhý den" :o) Snad ji nadšení, s jakým se o nás starala, vydrží!


A jsme u placení: pro dvě osoby, čtyři hodiny čistého času "degustace", to dělalo 1066,- Není to zrovna málo, ale myslím, že to byly dobře investované peníze. Navíc nám náladu zvednul panák medoviny, který tu při placení podávají.

V CHILLI najdete perfektní servis, chutná a originální jídla a něco "navíc" - přesně to co, Vám nedovolí odejít.

Restaurace CHILLI, Sokolská 10, Brno
otevřeno: pondělí až neděle od 11 hod do odchodu posledního hosta
www.chilli.cz

S pomocí kolegy Kramlíka pro vás zapsal pan Kolíček :o)

Nuda v Brně?

Nuda v Brně opravdu není! Přesvědčil jsem se o tom i já. Kamarádi mě pozvali na vernisáž výstavy české autorské keramiky a porcelánu, která se konala 4. 2. 2008 v Lužánkách - pro neznalé je to nejstarší brněnský městský park, ale také stejnojmenné centrum volného času, viz také encyklopedie Wikipedie.

Ještě předtím jsme si zkrátili čekání procházkou po městě. No procházkou - kroky nás neomylně vedly na náměstí Svobody. Tam se totiž nachází prodejna delikátních sýrů a já si připadal jako v "jiříkově" vidění. Tolik druhů, chutí a vůní se hned tak nevidí. Nejsem zrovna odborník na tento druh lahůdek a proto jsem si nechal rád poradit od milé paní prodavačky.
Na vernisáž jsem si odnesl voňavý tvrdý sýr beaufort AOC a brebiou - francouzský ovčí sýr. Ovšem nebylo času nazbyt a proto se tam zítra vydám znovu - tentokrát na důkladnější prohlídku, o které vás co nejdříve spravím. Více na guspe.cz.

Ale zpět k výstavě - oficiálně se jmenuje Výstava Sdružení keramiků Brno.
Setkat se tu můžete s pracemi skoro dvou desítek autorů, kteří vytvářejí svá díla z keramické hlíny, kameniny, porcelánu ... a vrhají se i do odvážných kombinací se dřevem, sklem nebo kovem. Výstavní sál plný pozvaných hostů působil chvílemi "těsně", ale přesto se tu člověk neztratil a atmosféra byla provoněná dobrým vínem - určitě moravského původu :o) Nesmím ještě zapomenout na neznámého kytaristu (jeho jméno mi bohužel zůstalo utajeno), který svěže hrál a hrál a chvílemi snad i trošku improvizoval :o)
Věřte mi, že jsme zvesela odcházeli do brněnské tmy plní zážitků ...

A nyní malá ochutnávka z připraveného menu:

Radka Linhartová

ještě jednou Radka Linhartová

Prokop Veselý

Lubomír Hluštík

Josef Smutný

Jaromír Kotisa

Z Brna zdraví pan Kolíček!

TV TIP!

Televizní tip pro nespavce - zítra, v úterý 25. 2., uvede ve 23:15 Česká televize na 2 programu dokument od rakouského režiséra Nikolause Geyrhaltera Náš denní chléb.

Film, bez jediného komentáře, ukazuje, co se ukrývá v jídle, které nakupujete ve svém supermarketu. Jak vlastně vznikají potraviny zabalené do lákavých obalů, nakolik je to dílo lidských rukou a na kolik automatizovaný proces. Myslím, že to bude "lákavá" podívaná :o)

zdroj: Česká televize

Hezký večer přeje pan Kolíček!

Smažené plněné palačinky

Víkend je za námi a moje břicho opět o něco plnější. Tentokrát mám pro vás pochoutku vskutku nečekaně jednoduchou. Ale sebekriticky přiznávám, že příprava je trošku náročnější.


Přepravte si těsto na palačinky: 150g polohrubé mouky, 4 dcl mléka, 1 vejce a špetku soli. Z ingrediencí umíchejte těsto a nechejte asi půl hodiny uležet.


Na náplň potřebujete: 200g listového špenátu (nejlépe čerstvého, pomůže i zmrazený), třetinu kelímku smetany, 150g balkánského sýra, tři až čtyři stroužky česneku a máslo. Nasekaný česnek zpěňte na másle a přidejte omyté a spařené listy špenátu (pokud je zmražený, tak jej rozmražte). Trošku poduste a přidejte smetanu (více či méně podle chuti). Solit s mírou - do náplně přijde ještě balkánský sýr.


Z připraveného těsta udělejte 4 palačinky, což je tak akorát na dvě porce. Špenátovou směs rozdělte na palačinky a posypte balkánským sýrem. Potom je zabalte do úhledných balíčku - okraje zaviňte dovnitř, aby směs nevytekla - namočte do zbylého těsta z palačinek a obalte v na jemno rozdrcených kukuřičných lupíncích. Hotový "smotek" osmažte na pánvi ve vysoké vrstvě oleje do zlatava - trvá to jen chviličku.

Hotové podávejte s čerstvou zeleninou.

Dobrou chuť! Pan Kolíček :o)